Omlouvám se za chyby, píšu poprvé.

Je to 2000 světelných let od země. Na obloze hlídají dva Měsíce Phobos a Deimos, a jedna supernova podobné našemu Slunci.

Na vzdáleném kopci stojí majestátný hrad, jako Bradavice. Zahrady tvoří ohnivé lesy, jezera a fénixy, kteří tu mají domov i s dalšími zvířaty. Když se pozorněji podíváme, uvidíme Krále Nikolase na balkoně a opírá se o zábradlí a pozoruje výhled na zahrady a na oceán, který je blankytně modrý, slyší šumění vln a přemýšlí na dopisem své ženy, která ho zanechala se synem samého v království. Pohlcený zoufalství, žalem, smutkem, nešťastný pocit beznaděje a zoufalství. Snad mu ten dopis vysvětlí. Když mu ho tu zanechala. Ale proč odešla? Pamatuješ, jak jsme se poznali, tehdy mezi námi něco vzniklo, nemohli si říct svoje city, protože pocházíme z nespřátelených rodů. Byli jsme zatím nejlepší kamarádi, jak čas plynul nemohla sem pocity vůči tobě nadále potlačovat a poslední kapkou bylo, jak sem dostala pozvaní na večírek. Rodiče ti měli vybrat vhodnou ženu. Na tom plese sem tě přede všemi políbila. Naším otcům ne to nelíbilo, ale matky byly štěstím bez sebe. Ten večer si mi navlíknul snubní prsten a týden později jsme se spojili ve svazku manželském. Jak roky plynuly dala sem ti syna Daniela, ale rve mi to srdce vás opustit, objevila se nová hrozba. Vydala sem ji zničit se svou rodinou. Nevím kolik času nám to zabere

a nic neslibuji, ale budu se snažit vrátit co nejdříve. Potom už navždy zůstanu doma. Tvá žena

Katehrina.

Nikolas se opřel o zabradlí pohlcený strachem osvou ženu, zda ji někdy uvidí.