🅆🄰🅁🄽🄸🄽🄶:V povídce se vyskytuje sebepoškozování. Nic z toho doma NEZKOUŠEJTE!
PS: dočtete až úplně do konce.

Stála za oknem a s dlaní, položenou na skle sledovala hrůzu, odehrávající se jí před očima. Jeho kouzelná moc jí přinutila nezničit okno a nejít mu na pomoc, pouze sledovat, jak Amora odráží jeho útoky silněji, než kterýkoli jiný kouzelník.

„Jak je možné, že jsi zde?!” vykřikl bůh lsi a falše, zatímco po černovlasé čarodějnici vysílal zaklínadla.
„Magie Asgardu se nemůže rovnat silám, jaké jsem v Kosmu potkala! Vaše směšné vězení mne nezastaví!” krákavě se zasmála Amora. Dlouhé, pocuchané vlasy jí obkreslovaly hubený obličej mladé ženy, v očích však měla stáří tisíců let. S každým dalším Lokiho útokem se zdálo, že víc a víc sílí a bůh čím dál víc slábne. Thor jen bezradně stál a sledoval bratra, jež jej očaroval stejným kouzlem jako Wandu, jak bojuje proti ženě.

Loki znal Amoru velice dobře. Lépe, než kdokoli jiný. Věděl, že její řádění musí být zastaveno a věděl, že jedině jeho osudem je zastavit ji. I za cenu vlastního života. Možná bylo malomyslné nenechat Thora či Wandu pomoci mu, ale jejich bolest, když je Amora kouzly rvala na kusy, jej už mnoho nocí budila ze spaní. Nesměl to dopustit.

Sesílal na čarodějku kouzla a pevně doufal, že se nebude muset uchýlit ke kouzlu nejsilnějšímu. Žezlo Vardägen pevně tiskl v ruce a sesílal jím záblesky oslnivé energie. Místo toho, aby Amoru zničila, čarodějka ji do sebe vstřebala a poslala jí zpět, mnohonásobně silnější.

Neměl jinou možnost. Koutkem oka zahlédl Thora jak na něj křičí. Pevně stiskl Vardägen a zavřel na chvíli oči. V duchu se vrátil do chvíle, kdy se s Wandou loučil.

„Opatruj se malá čarodějko.”
Poslední slova, jež jí řekl, mu zazněla v uších, když otevíral oči a pohlédl na žezlo ve svých rukou. Pomalu začal odříkávat zaklínadlo v prastarém jazyce, z šepotu až do křiku. Zelená záře z jeho rukou prostoupila žezlo a ozářila celé jeho tělo. Energie jej nadzvedla do výšky, až byl ve stejné úrovni, jako poletovala Amora, a jako okno, za kterým stála znehybněná Wanda.

Otočil k ní hlavu a jak jen mu to zlomený hlas dovolil, hlasitě řekl:
„Nezapomeň, jak moc tě miluju.”
Otočil se čelem k Amoře, nevnímajíc křik bratra, ani své nejdražší.

„Må din själ ruttna i helvetet!” řekl přidušeně a seslal na Amoru magii. Ta se mu pokoušela bránit, avšak marně. Její tělo opustila magie spolu se životem.

„NE! ”rozezněl se tichem srdceryvný křik, doprovázený tříštěním skla. Rudá energie donesla čarodějku k bezvládnému Lokiho tělu. Sevřela jeho ruku pevně v dlani a propukla v usedavý pláč. Loki Laufeyson, byl mrtev.

„NE! LOKI!” Wanda se a křikem probudila, hledajíc rukama kolem sebe realitu. Jedna spočinula na něčím rameni. Postava, sklánějící se nad ní, ji jemně pohladila po tváři.
„Wando klid.” zazněl sametový a uklidňující hlas. „Neboj se jsem tady.”
„Loki.” řekla tiše čarodějka a oddechla si.

Takové sny se jí zadávaly částo. Tak moc děsivé, že bylo těžké uvěřit, že nejsou realitou. Skutečný svět jim totiž přichystal více strastí, než se jim mohlo i v tom nejhorším snů zdát.

„Jsi v pořádku?”
„Není ti nic?” zeptal se obezřetně bůh ve stejnou chvíli, jako se zeptala Wanda. „Nic mi není.” odpověděl první.
Čarodějka jen přikývla a opřela si hlavu o jeho rameno.
„Omlouvám se, malá čarodějko. Promiň mi to.” zašeptal jí Loki do vlasů.

Po těch slovech Wandě došlo, proč onen sen byl tak těžko rozeznatelný od reality. Nebyl to sen, nýbrž iluze, zmatení mysli, které jí Loki dal do hlavy. Úlevný úsměv na jejích rtech roztál a nahradil jej pohled pilný zrady. V očích se jí zaleskly slzy a vymanila se z bohovy  náruče.

Loki jen bezradně sledoval, jak Wanda běží pryč z ložnice. Nevěděl kam a nedokázal jí pronásledovat. Ne po tom, co jí způsobil.
Zahleděl se z okna ven na stmívání nad lesem, poblíž kterého měli ukrytý malý domek.
Leželi s Wandou spolu, a sledovali západ slunce, když jej napadl tak strašný nápad. Chtěl si otestovat její lásku. Přinutil jí vidět a prožít jeho smrt, jen aby viděl, co to s ní udělá.
Bůh neplechy pomalu spustil nohy z postele, hlavu si zakládajíc do dlaní, lokty opřené na kolenou.
„Skvělá práce, Laufeysone. ” zamumlal pro sebe a přidal pár nadávek na svou osobu v prastarém jazyce.
Chtěl prověřit, zda je mu Wanda věrná a přitom ztratil to nejcennější, co kdy měl. Její důvěru.

Wanda běžela domem, tváře zmáčené slzami. Zlost a zrada jí tlačila na hrudi a nedovolovala jí svobodně dýchat. Vyběhla vstříc večeru ven a nechala rudou magii vstoupit do svých rukou. Šarlatová barva ozářila potemnělé okolí a vznesla čarodějku do vzduchu.
Letěla kolem domu a dál za něj, vstříc lesu.

Loki jí zahlédl z okna. Srdce se mu v tu chvíli malém rozskočilo ve dví.
Rukama si zajel do havraních vlasů a pevně je stiskl v rukou. Cítil, jak se mu do očí tlačí slzy a hlava ztrácí zdravý rozum. S výkřikem prudce vytrhl ruce ze svých vlasů, až mu jich pár zůstalo na rukou. Se vzteklým pláčem na sebe sama za sebou zabouchl dveře koupelny.

Opřel se o umyvadlo a zahleděl se na svůj odraz. Oči zarudlé od slz, vlasy pocuchané, kůže stále stejně bledá. Chvíli se na sebe naštvaně díval, až jeho tvář v zrcadle rozrazila zatnutá pěst a koupelnou se ozvalo tříštění skla.

Bůh lží se svezl podél stěny na zem a v ruce pevně stiskl střep ze zrcadla, až uctíl jeho ostrou hranu ve své dlaní. Druhou ruku sevřel v pěst a zahleděl se na své zápěstí, kde se daly matně spatřit světle jizvy. Pomalu přiložil střep ke kůži a jemně ji protl.
Z očí se mu skutálely slzy a kapky rudé krve dopadly na světle zelené kachličky. Trest si zasloužil. Trest vykonal.

Wanda se snesla na zem až těšte u lesa. Zahleděla se na malý altánek a jemně vzala za kliku jeho dveří. Uvítalo ji teplo nehasnoucího ohně, který sem společně kouzlem umístili. Zavřela za sebou a schoulila se na prostornou válenku, zabírající téměř celý altánek. Zahrabala se do množství dek a polštářů a propukla v pláč. Ztratila pojem o čase, nechala slzy volně téct a po chvíli usla. Přála si, aby se jí zdál nějaký krásný sen, nezdál se jí však žádný.

Loki sledoval, jak pramínek krve stéká z jeho zápěstí. Nevěděl, jak dlouho tam seděl, nebo kolik je hodin. Jediné co vnímal, byla bolest v srdci, za kterou si mohl sám. Bál se, aby jej nezradila a přitom zradil on ji.
S cinknutím nechal kousek střepu dopadnout na kachličky a pomalu se zvedl, druhou rukou si přidržujíc ránu. Umyl jí, ovazál a pouhým pomyšlením vrátil koupenou do původního stavu.
Došel zpět do ložnice a zadíval se z okna na osvětlený altánek na kraji lesa. Tam teď je. Tak blízko a přitom dál, než na druhém konci vesmíru.
Opustí tě. Nevěří ti.
Jízlivý hlas v jeho hlavě mu zněl v uších, jako hlas trumpety.
Pomalu si lehl do postele a zavřel oči plné slz.

Bezesná nic splynula v ráno, než se nadáli.
Čarodějku překvapilo, že vedle sebe necítí tělo toho, vedle kterého usínala. V zápětí jí však došlo, co se včerejšího večera odehrálo. Ve stejném okamžiku jí popadlo zděšení, co udělal Loki. Znala ho až moc dobře, věděla, go v takových chvílích dělá. Ani nevěděla jak, a náhle přistávala před domem a vbíhala do dveří.

Loki ležel natažený na posteli, pohled upřený do stropu. Na zápěstí měl stále obvaz, nyní již nasáklý krví. Wanda prudce rozrazila dveře ve strachu, o jeho život. Bůh lsi k ní jen otočil stále stejně bolestivý pohled.
„Loki.” hlesla Wanda posadila se vedle něj. Odinson se pokusil zakrýt pořezanou ruku, nepodařilo se mu to ale včas. Čarodějka ji opatrně vzala do dlaně a sundala obvaz. Spatřila tři nezahojené čerstvé rány, ze kterých tekla krev.
„Proč jsi to udělal?” zeptala se mírně a nechala svou magii, ať rány léčí.
Loki se zdráhal s odpovědí. Nakonec tiše řekl:
„Musel jsem...promiň mi to.”
Upřel na Wandu oči plné bolesti. Ta však nepocházela z rány, jež si udělal na rukou. Jeho bolest jej sužovala zevnitř.
„Zradil jsem i tebe.” zašeptal.
Wanda pustila jeho, nyní již vyléčenoy ruku a objala ho. Na rameni ucítila jeho slzy.
„Nezraril...” špitla, hladíc ho po zádech.
„Měl jsem ti věřit. Ty jsi jiná než všichni.” řekl Loki a pohlédl jí do očí. „Už nikdy o tobě nesmím pochybovat, malá čarodějko.”

_____________________

Ještě jsem nespal, milá
A už asi nezaberu

Ne, prášky nechci
Možná jen ty co už se po nich neproberu

Moc dobře víš, můj milý
Že většinu tvých stavů beru

Ale tohle nechci
Teď platím příliš, jen za důvěru

Dobré ráno, milá
Kdes celou noc byla?

V koupelně jsou vlasy
Měl jsem zase stavy

Dobré ráno, milá
Kdes celou noc byla?

Říkaly mi hlasy
Žes mně opustila

Chci někam jít, můj milý
Někam kde už jsme byli

Můžeme tam I zůstat
Kdybychom se, přinutili

Možná chceš jít, má milá
Tisícem různých směrů

Já správný neznám
Tak promiň, asi ti ho nevyberu

Dobré ráno, milá
Kdes celou noc byla?

V koupelně jsou vlasy,
Měl jsem zase stavy

Dobré ráno, milý
Já byla pryč jen chvíli

Hledala jsem věci
Které jsme neztratili

Dobré ráno, milá
Kdes celou noc byla?

Říkaly mi halsy
Žes mně opustila

-David Stypka a Ewa Farna
Dobré ráno, milá