Jsem duch.

Myslíš, že mě můžeš vidět,
když ani slyšet nedokážeš,
však jen tělo vidíš sedět
a v tom mě najít nemůžeš.

Jsem duch.
Myslíš, že o mně všechno víš,
ale nemůžeš znát ducha,
pokud v něj ani nevěříš
a je-li tvá mysl hluchá.

Jsem duch.
Myslíš, že nemám tajemství,
já si je jen dobře střežím,
uzamčená jsou v mém srdci.
jediné z nich ti nesvěřím.

Jsem duch.
Myslíš, že mě můžeš chytit,
ale vždyť mě ni nevidíš,
tělo snad můžeš přinutit,
ale ducha nepolapíš.

Jsem duch.
Myslíš si, že mě ovládáš,
já unikám ti skrz prsty,
můžeš říkat, že mě svíráš,
najdu mezi nimi cesty.

Jsem duch.
Myslíš, že mě můžeš nutit,
ale já jsem mlhovina,
donutit chceš mě přestat snít,
já však nejsem ty, jsem jiná.

Jsem duch.
A ty myslíš, že mě vidíš,
ale to už zdá se ti jen.
Nechytíš mě, neuvězníš,
vždy si budu dál žít svůj sen.

Jsem duch.