Je po půlnoci a já pláču,
slzy stékají mi po tvářích,
ač v srdci tolik žalu vláču,
dnes nejkrásnější z citů je v nich.

Okolo noc temná panuje,
však srdce mi září jak sto svic
celá moje duše miluje,
nevím, zda mohla by ještě víc.

Protože stačí úsměv spatřit,
na tvářích těch, které miluji,
a vím, že to jim bude patřit
každá chvíle, kdy se raduji.

Protože stačí slzu uzřít
a bolest v očích každého z nich,
abych chtěla je pevně sevřít
a ukrýt před světem v pažích svých.

Protože moci je ochránit
před trápením, žalu slzami
chtěla bych umět, vždyť to oni
jsou v mé temné noci hvězdami.

Protože pro ně bych zemřela,
pro ně chci žít každou vteřinou
a za ně všechny bych dýchala,
vždyť jsou mou pravou rodinou.

A tak když půlnoc kráčí krajem,
já miluji celým srdcem svým,
zakrytá slzavým závojem,
odrazem mojí lásky k nim.