Slzy si otíráš,
doufáš, že je konec,
zdá se, že doznívá
běs a zmírá lovec.

Okamžik je štěstí,
však další bol střídá
a zlé dny ti věští
rudá času křídla.

Mraky skryly slunce,
bolest vzala naděj,
krvácí ti srdce
a to moje za něj.

Závan bolavění
a příval zoufání,
radost v žal se mění,
marné je doufání.

A všechno se tříští,
všechno padá k zemi,
uvidíš den příští,
či v tmách ztratíš se mi?