Svět zahaluje mi noc tmavá

nemůžu spát, a tak jen ležím,
přemítajíc, kde slunce vstává
a proč náš čas tak rychle běží.

Upírám svůj pohled na nebe,
kde stovky tisíců hvězd září,
s myšlenkami v srdci na tebe,
zdali tě hvězdy taky stráží.

Ležím a vnímám vůni louky,
to světlo bledé a stříbrné,
nade mnou nedozírné hloubky
svitu dálek, záře nezměrné.

Pozoruju hvězdnou oblohu,
vědíc, že hvězda spadla na zem,
vědíc, že mě blíží k domovu,
našla jsem ji, šťastnou teď jsem.

Mou tmavou nocí teď plane jas,
půlnoc odbila, vše utichlo
a před nejkrásnější ze všech krás,
hvězdným nebem, téměř zaniklo.

A když je mi spánek vzdálený,
svůj zrak já upírám k nebesům,
kde na nočním poli nádherným
třpytí se každičký z mých snů.