Ostré zaklepání Severuse překvapilo zrovna uprostřed vysvětlování učiva vlkodlaků žákům třetího ročníku. Zamračil se a pohlédl směrem ke dveřím, které se váhavě pootevřely. Stejně tak učinila celá třída. Všichni měli obličeje plné zvědavosti, kdo si dovolil vůbec vyrušovat výuku zrovna se Snapem.

„Profesore Snape," ozval se hlas, který v nejmenším nečekal. Výraz mu o něco změkl, jakmile se ve vzniklém otvoru objevila hlava s dlouhými černými vlasy. To už mu šel naproti.

„Přečtěte si zbytek stránky," sykl směrem ke studentům a rychlým krokem zkrátil vzdálenost, jež ho dělila od syna. Dlouhý černý plášť za ním vlál jako napodobenina lámání vln o skaliska v příboji. „Harry, mám hodinu," upozornil ho tiše. „Děje se něco?"

„Promiň, nechtěl jsem rušit. Jen bych potřeboval něco probrat," říkal Harry rychle tak, aby ho slyšel jen on. „Můžu počkat u tebe?"

Severus se na něj pátravě podíval. Oči se Harrymu nezvykle leskly starostmi. To se mu nelíbilo. „Heslo je bazilišek. Přijdu co nejdříve," slíbil, počkal na přikývnutí a zavřel dveře. Rozvážně se vrátil ke katedře, opřel se o ni bedry a uvažoval, co se mohlo stát. Pokud věděl, tak se Harry nikdy nestavoval uprostřed týdne a už vůbec ne během výuky. Doufal, že se jedná jen o nějakou drobnost ohledně plánované svatby.

„Rozdíly mezi vlkem a vlkodlakem?" zeptal se tichým hlasem a přelétl třídu pohledem. S ušklíbnutím si založil ruce na prsou. Hlásil se akorát mrzimorský šprt, jak jinak. A to skoro doufal, že by aspoň pro jednou mohl tradici zlomit někdo z Havraspáru. „Nikdo? Nikdo nebyl schopný dočíst stranu tři sta devadesát čtyři?" ucedil a sjel je pohledem. Ruka, jež předtím horlivě vystřelila vzhůru, se schlíple vrátila na desku stolu. „Do příští hodiny od vás očekávám esej o dvanácti palcích, kde mi všechny rozdíly pečlivě rozepíšete. Konec hodiny."

Jen chvilku zabralo, než učebnu všichni opustili. Samozřejmě s patřičným mumláním o délce domácího úkolu. To ho však nezajímalo. Hodinu ukončil minimálně o půl hodiny dříve, protože by se stejně nezvládl soustředit. Naštěstí se jednalo o poslední hodinu a na večer kupodivu nikomu nenařídil školní trest. Pomyslel si, že začíná stárnout. To ostatně naznačovaly i první tři šedivé vlasy, které nedávno objevil. Napoprvé ho to skoro vyděsilo. Necítil se starý, to ani v nejmenším. Usoudil, že je má prostě z nervů.

Harry s ním nemluvil velmi dlouho, než se konečně dostali k rozhovoru a odpuštění. Když se k tomu připočítalo ještě množství učení, než Brumbál přijal zpět Křiklana, nedalo se vlastně divit tomu, že mu některé vlasy zbělaly. Jenže když se pak bílých vlasů objevilo víc, pocítil i zároveň iracionální vztek. Ne, že by byl marnivý; na vzhledu mu pramálo záleželo. Když nežila Lily, neměl důvod se nějakým způsobem snažit vypadat mladší a přitažlivější. Ale zdálo se mu nefér, že je Lucius o dost starší, a přesto jeho vlasy stále zářily svou původní barvou.

Takže nejspíše opravdu stárl. Jinak si nedovedl vysvětlit, že má volný večer od trestu. A dokonce dnes strhl jen třicet bodů. Usoudil, že by si měl zase zlepšit pověst. Vyhovovalo mu, že ho většina studentů považovala v lepším případě za mrzutého netopýra a v tom horším za nesnesitelného bastarda. Merlin ví, že si tu reputaci budoval celé věky. Víc ho však v této chvíli zajímalo, proč Harry přišel. Byl si jistý, že nešlo jen o obyčejnou návštěvu nad šálkem čaje.

Harryho našel u krbu. Natahoval ruce k hřejivým plamenům a snažil se tvářit nezaujatě, ale napjatá ramena Severusovi napověděla víc, než mohl Harry vůbec tušit.

„Dáš si čaj?" zeptal se, jakmile se k němu syn obrátil. S jistým ulehčením si stáhl hábit a zůstal jen v kalhotách a černé košili.

„Jo, to by bylo skvělý," opáčil Harry s úsměvem. „Nikdo mi neumí udělat tak dobrej čaj jako ty."

„Pořád ještě ne?" divil se, ale v nitru pocítil uspokojení. Aspoň nějaká jedinečnost mu stále zůstávala.

Harry zavrtěl hlavou. Naposledy natáhl ruce k plamenům, jako by se jimi chtěl nechat pohladit, a posadil se na jedno z ošoupaných křesel. „Díky." Spokojeně si přivoněl, jakmile mu otec podal šálek. Napil se a zamlaskal. „Dokonalej jako vždycky."

„To mě těší," připustil Severus upřímně a usadil se do druhého křesla se svým čajem. „Skřítci nám přinesou něco k jídlu. Předpokládám, že jsi nepřišel jen na čaj, tak se spolu alespoň najíme."

„Dobře," souhlasil a zamyšleně zamíchal čaj, než odložil lžičku na talířek. „Ono asi o nic nejde, ale chci se na něco zeptat."

„Ptej se," pobídl ho.

Zhluboka se nadechl. „Nestěžoval si Lucius v poslední době, že by byl nemocnej?" zeptal se přiškrceně.

Severus nechápavě naklonil hlavu. „Ne. Proč?"

Harry upřeně sledoval hladinu šálku. „O víkendu jsem za ním přišel, když psal závěť."

Ahoj.

Já vím, kapitoly přidávám tragicky pomalu. A nejsem si jistá, jestli budu mít čas to urychlit. Ale snažit se budu, to vám slíbit můžu.
Mějte se krásně a přeji vám, aby byl tento rok plný inspirace  a celkově lepší a klidnější než 2021.

Womi