„Jsi roztomilej," zašeptal se zamilovaným úsměvem na tváři Steve, když Tonyho něžně vískal ve vlasech, zatímco spolu leželi v posteli. Mladší muž, který hlavou odpočíval na jeho nahé hrudi, se spokojeně zavrtěl a zvedl k němu pohled. „Moc moc roztomilej," řekl chraplavě a naklonil se, aby mu vzápětí posypal celý obličej polibky.

Tony se zasmál a nadzvedl se na lokti, přebíhaje prsty po Stevově svalnaté hrudi. „Hmm, tohle se nikdy neoposlouchá," zavrněl spokojeně a sklonil se, aby zajal jeho rty v hlubokém polibku. Jakmile jej Rogers uchopil kolem pasu, Tony se obkročmo posadil na jeho klín a prsty mu přejel po skráních. Když jej přestal líbat a maličko se odtáhl, vpil se očima do jeho tváře a kochal se pohledem.

„Co je?" zeptal se ho Steve a mírně nakrčil čelo, až se mu mezi obočím objevila malá vráska. Tony se usmál a políbil ji, než svému příteli odpověděl.

„Jen mi tak došlo... když se na to podívám zblízka... v tvých modrých očích je trochu zelené," prohlásil zamyšleně a Steve se uchechtl.

„Doufám, že se se mnou kvůli tomu nerozejdeš," nadhodil naoko zděšeně.

Tony na něj mrkl a nasadil výraz, jako že přemýšlí. „Hm, to si ještě promyslím. Možná mě budeš muset nějak přesvědčit," zašeptal mu tak blízko jeho rtům, že na nich Steve cítil jeho teplý dech. Zavrčel, a než Tony stihl zareagovat, přetočil jej pod sebe a vzepřel se nad ním. Stark se uchechtl a položil mu dlaně na hruď. „Zůstaneš?"

„Ty jsi jako aprílové počasí, Tony. Nejdřív tu přemýšlíš o rozchodu, a teď o tom, abych zůstal. Možná mě budeš muset nějak přesvědčit," napodobil ho a nosem se otřel o ten jeho.

„Nechceš mě tu přece nechat samotného, když jsou Vánoce," nadhodil mrzutě Tony a zatvářil se jako opuštěné štěně. „A taky jsem ti chtěl udělat tu nejlepší snídani."

Steve se pobaveně uchechtl. „Tony, ty a kuchyně? To nejde dohromady. A navíc nesnášíš vstávat brzo," dobíral si ho dobrosrdečně. „To víš, že tu zůstanu, vždyť jsem ti to slíbil. A představa, že bys tu zůstal sám a bloumal tu znuděně jako tělo bez duše... to přece nemůžu dopustit. Ale snídani dělám já!"

„Platí," zazubil se spokojeně Tony a přitáhl si ho do vášnivého polibku. Chvíle se Stevem by nevyměnil za nic na světě, a protože jich nebylo tolik, jak by si přál, užíval si každou z nich na maximum. Proto velice uvítal, když zjistil, že jeho rodiče odjedou na Vánoce pryč a on tak může se Stevem strávit víc než pár ukradených chvilek. „Ale chci, aby to byla snídaně do postele, ano, pane Rogersi?" zavrněl mu proti rtům a pak se na něj usmál, když se Steve mírně odtáhl a v modrých očích mu pobaveně zajiskřilo.

„Tady někdo rád rozkazuje," zašeptal mu a přitiskl se rty k jeho krku, na nějž mu vtiskl několik letmých polibků. „Nejsi trochu rozmazlený, Anthony?"

Tony si odfrkl. „Rozmazlený? Pff! Máma mi nikdy nedovolila jíst v posteli! Dokonce ani když jsem měl narozeniny!"

„No to je vážně strašné, jak jen jsi to tady tolik let mohl přežít?" politoval ho Steve a přitáhl si jej do polibku. Tony mu obtočil ruce kolem krku a polibky mu nadšeně vracel. Něco neslyšitelně zamumlal a Steve se na okamžik odtáhl. „Co jsi říkal?"

„Říkal jsem, že jsem asi slyšel bouchnout hlavní dveře a... jo, to zní jako naši," dodal naprosto nevzrušeně. Steve zbledl, ale Tony se k němu jen blíž přitiskl. „Mhmm, tohle je fajn, můžeme pokračovat?"

„Tony, sakra!" zasyčel Steve a vymanil se z jeho sevření. Přetočil se přes něj a obtížně se vymotal z deky, div málem nespadl z postele na zem.

„Co blázníš?" uchechtl se Tony a posadil se, kochaje se výhledem na Stevův... Stevova vypracovaná záda.

„Co blázním? Tony, neříkal jsi náhodou, že tvoji rodiče odjeli do Pentagonu?" zasténal Rogers a rychle sbíral kusy svého oblečení, jež Tony předtím v zápalu vášně rozházel po celém pokoji.

Tony se nevinně zazubil. „Jo, odjeli do Pentagonu... hm, sakra, možná jsem si spletl datum. Asi jsem místo návrat čtyřiadvacátého přečetl sedmadvacátého..."

„Nepovídej," odfrkl si Steve a otevřel okno. Pak se na Tonyho nevěřícně podíval. „Vážně sis spletl čtyřku se sedmičkou?"

„Viděl jsi někdy rukopis mýho táty?" povytáhl na něj obočí Tony a když Steve jen bez dalšího komentáře potřásl hlavou a vyhodil hromadu svého oblečení z okna ven do sněhu, tmavovlasý muž vyprskl smíchy. „Steve, co to sakra děláš? Nemůžeš jít dveřma jako normální člověk? Teď mi nemusíš dokazovat, jak moc jsi speciální, zlato."

„Tony, jestli ti to nedošlo, přijeli tví rodiče, kteří nemají tušení, že spolu chodíme -"

„Hmm, a v čem je problém? Aspoň jim to konečně můžeme říct a nemusíme to dál odkládat. Neříkal jsi mi náhodou, že bys je rád poznal? A dneska jsi náramně okouzlující..." nedokázal se přestat smát.

Steve mu věnoval pohled a chytil se parapetu. „Haha, velmi vtipné." Pak už na nic nečekal, přehodil nohy přes parapet a seskočil dolů. Tony se uchechtl, když slyšel, jak Steve tlumeně dopadl do hromady sněhu pod jeho oknem, a vzápětí následovala směsice nejrůznějších nadávek, jež už tak tlumené nebyly. Tony se vymotal z postele a všiml si, že Steve v dece zapomněl tričko. Okamžitě přispěchal k oknu a vyhlédl z něj ven, vděčný, že byli jen v prvním patře a jeho náraz nebyl tak tvrdý díky čerstvě napadanému sněhu. Tmavovlasý muž si musel dát ruku před ústa, když viděl Steva, jak tam stojí jen ve spodním prádle a sbírá kusy oblečení.

„Steve!" sykl na něj a když se na něj blonďák podíval, zvedl ruku, v níž držel jeho bílé tričko. „Něco sis tu zapomněl!"

Rogers mávl rukou. Nervozita z jeho tváře na okamžik zmizela, když se na Tonyho něžně usmál a poslal mu vzduchem polibek. „Nech si ho!"

„Kdy se zase uvidíme?"

„Doufám, že co nejdřív. Miluju tě!" zavolal na něj potichu a zvedl ruku k pozdravu, než si přitiskl svoje oblečení k hrudi a co nejnenápadněji se rozeběhl pryč.

Tony zabořil tvář do jeho trička a zhluboka se nadechl jeho vůně. Už teď mu chyběl. V dalším okamžiku se ozvalo krátké zaklepání na dveře a dovnitř nakoukla Maria Starková. „Tony, už jsme zpátky. Poslyš, neběžel odsud náhodou tvůj přítel?" zeptala se ho zmateně. „Myslela jsem, že nám ho už konečně představíš."

„Jo, mami, to byl on," odpověděl jí a zamilovaně si povzdechl. Ještě pořád v dálce rozeznával jeho siluetu. Pak se Steve zastavil, otočil se a ještě mu zamával, než pokračoval v cestě dál. Tony se zasněně opřel lokty o parapet, díval se za ním a nedokázal se přestat usmívat.

•••

Přeji vám krásné Vánoce♥️