Věnováno relelast & YouCanSeeMeLiving ❤

,,A všichni žili šťastně až do smrti. Konec," dočetl Tony poslední větu a zavřel knihu. Malá Morgan na něj pomrkávala ospalýma očkama, která sotva držela otevřená. Tony uklidil knihu do poličky a pak se ještě na chvíli posadil na kraj postele, aby dal dceři dobrou noc.

Odrhnul jí tmavé vlásky z čela a usmál se. ,,Tak a teď už spi. Ráno na tebe bude čekat spousta dárků - pokud jsi tedy byla hodná," dodal varovně, ale oči se mu pobavením leskly.

,,Ale já jsem byla hodná!" odporovala mu Morgan a krátce zívla. Tony ji štípl do tváře.

,,Opravdu? A kdo tedy vytáhl z garáže štít strejdy Steva, hm?" opáčil Anthony vážně, ačkoliv vzpomínka na to byla vcelku radostná. Vidět Morgan a Petera, jak se na sebe lepí a křičí, když jedou ze svahu dolů na Kapitánově štítu, bylo vskutku úsměvné.

,,Peter!"

,,A víš, že se nemá lhát, mladá dámo? Santa ti pak nic nepřinese!" hrozil jí naoko, ale pak se usmál a upravil jí peřinu. Sklonil se k ní a vtiskl jí pusu na čelo. ,,A už spi, jinak tě zamknu v pokoji a dárky si rozbalíš až odpoledne."

Morgan se zahihňala. ,,Ale dárky si vždycky rozbalujeme spolu. A ty bys to tak dlouho nevydržel, protože dárky dostáváš rád!"

,,To je pravda. No, tak to budu muset nějak vymyslet. Ale víš, co bude nejlepší? Když už budeš konečně spát! Dobrou noc a ať tě blechy štípou celou noc!" popřál jí a zvedl se, odcházeje ke dveřím. Když zhasl světlo, zaslechl ještě Morganin tichý hlásek.

,,Tati... a přijede zítra i táta Loki?" zeptala se ho opatrně. Tonyho píchlo u srdce, když si na svého manžela znovu vzpomněl, a jeho nepřítomnost jej bolela ještě víc, protože chyběl i malé Morgan. Nechtěl zadusit ten plamínek naděje, jenž se jí promítl do hlasu. To zkrátka nemohl. Jenže jak jí měl odpovědět, aniž by jí nezpůsobil bolest? Loki se neozval už dlouhou dobu a ani při jejich posledním setkání mu nedokázal dát přímou odpověď na otázku, kdy se zase ukáže. Co když se je rozhodl už navždycky opustit? Co když zjistil, že midgardský život zkrátka není nic pro něj? Ásgard byl v jeho rukou, konečně mu vládl, jak si přál dlouhé roky. Proč by se teď své moci vzdal? Bylo to logické.

Tony ucítil, jak jej v očích štípou slzy. ,,Nevím, broučku. Budeme doufat, že ano. Přece by nás nenechal samotné rozbalovat dárky!"

,,Hm. Tak jo." Jeho odpověď Morgan zřejmě uspokojila. ,,Dobrou, tati. Mám tě ráda."

,,Já tebe taky, Mo," zašeptal, naposledy se na ni podíval a pak potichu odešel z jejího pokoje, zavíraje za sebou dveře. Když scházel po schodech dolů do obývacího pokoje, už se ani nesnažil zadržovat slzy.

Loki mu neuvěřitelně chyběl. Kromě Pepper byl jediný, koho doopravdy a hluboce miloval, a když jej neměl po svém boku, připadal si neúplný. Když mu bůh neplechy oznámil, že byl korunován králem Ásgardu, jelikož se Thor rozhodl zůstat s Brucem na Midgardu, Tony jej podporoval a chápal, že čas od času musí odejít a plnit své vladařské povinnosti. Jenže Loki byl pryč čím dál častěji, a také delší dobu, a Tonymu už se to přestávalo líbit. Přeci jen, měli Morgan, a ona jej potřebovala. Tony ho potřeboval.

Už toho měl dost. Pokud - ne, až! Až se Loki objeví, řekne mu to a nechá ho si vybrat. Buď zůstane s nimi, anebo se navždy vrátí na Ásgard. Už jen při té myšlence, že by si zvolil Ásgard před rodinou, se mu stáhl žaludek.

Dole si nalil panáka whisky a kopl ho do sebe. Když si nalil další, ozvalo se za ním odkašlání. Už chtěl Morgan vynadat, jak to, že není v posteli, ale když se otočil, ztuhl a překvapením vykulil oči.

Před ním stál v celé své kráse Loki. Záda měl rovná jako pravítko, v pravé ruce držel své žezlo, na hlavě měl zlatou helmu s rohy a na sobě oblečení, jaké měl i při jejich prvním, ne moc příjemném, setkání. S povytaženým obočím Tonyho pozoroval a pak se mu rty zvlnily v úšklebku.

,,Takovéhle uvítání jsem si tedy nepředstavoval," zapředl medovým hlasem a o dva kroky se k Tonymu přiblížil. Jindy by z něj Stark už dávno serval všechno oblečení, ale dnes byla všechna vášeň pryč. Byl příliš utrápený.

,,Já jsem si zase nepředstavoval, že tě uvidím až za několik měsíců," odsekl mu Anthony a kopl do sebe whisky. Zašklebil se. ,,Aspoň sis ze sebe mohl sundat tu šaškárnu a obléct se jako normální člověk."

Loki přimhouřil oči a naklonil hlavu na stranu. ,,Ty se zlobíš," podotkl tiše. Tony si odfrkl.

,,Ne, přímo skáču radostí, že jsi byl pryč tak dlouho!" zavrčel ironicky. ,,Jak sis myslel, že budu na něco takového reagovat? Doufal jsi, že ti jako vždycky skočím kolem krku, na chvíli si budem hrát na šťastnou rodinku a pak si zase jen tak zmizíš? Kdyby ses aspoň ozval, ukázal se na pár minut... Jasně, že se zlobím! Morgan chybíš, mně chybíš... Víš, jaký to je, každý den naivně doufat, že se konečně ukážeš?" Zoufale rozhodil rukama. ,,Jestli chceš odejít, tak - tak ti v tom nebudu bránit."

Druhý muž několikrát nechápavě zamrkal a zmateně Tonyho, který se chvěl po celém těle, pozoroval. Pak odložil své žezlo a přistoupil ke Starkovi. Uchopil mezi prsty jeho bradu a zvedl mu hlavu. Zadíval se mu do očí a usmál se.

,,Proč bych měl odcházet? Já od vás přeci odejít nechci. Jste vše, co mám," řekl mu jemně a vtiskl mu krátký polibek. ,,Vím, že jsem se měl ozvat, a za to se omlouvám. Ale na Ásgardu se teď událo několik změn a já měl spoustu zařizování. Ale slibuji, že už vám jen tak nezmizím," ujistil ho. Tony se chabě usmál.

,,To říkáš teď. Proč bych ti to měl věřit? Za pár dní se zase rozhodneš zmizet a já -" Utišil ho Lokiho prst na rtech. Povytáhl obočí.

,,Nezmizím. Už totiž nejsem králem Ásgardu." Tony překvapeně zamrkal.

,,Jak to?"

,,Vzdal jsem se vlády nad Ásgardem. Novým vládcem se stala Valkýra, osobně jsem si ji vybral a jmenoval ji královnou. A ostatní musí respektovat rozhodnutí krále. Tedy, teď už bývalého krále," dodal s úsměvem a pohladil ho po tváři. ,,Nikam už se nechystám, Tony. Můžu být konečně s vámi."

Tony na něj chvíli nevěřícně zíral, ale pak se mu po tváři rozlil úlevný úsměv, když mu začal docházet význam jeho slov. Skočil mu kolem krku a líbal ho, jako kdyby na tom závisel jejich život.

,,Počkat," řekl, když se od sebe odtáhli a Loki si opřel své čelo o to jeho. ,,Ještě jedna věc."

,,Ano? Poslouchám," zavrněl Loki a chytil ho za boky. Tony se ďábelsky usmál.

,,Mám s tebou ještě nevyřízené účty..."

•••

Druhý den ráno se Morgan vzbudila brzy, jak bylo v takový den zvykem. Nadšeně odhodila přikrývku, vklouzla do roztomilých sobích bačkůrek a nedočkavě se rozeběhla do obývacího pokoje. Nemohla se dočkat, až si rozbalí svoje dárky.

,,Tati, tati! Vstávej, už je ráno! Musíme si rozbalit dárky!" volala rozradostněně na celý dům. Seskočila ze schodů na zem a běžela ke stromku. V krbu už hořel oheň a i punčochy byly nacpané k prasknutí, takže táta už byl určitě vzhůru.

Pak se ale Morgan v půli cesty zarazila a vykulila oči. Možná si myslíte, že to bylo kvůli té hromadě dárků, které tam ležely. Těch si ale Morgan ani nevšimla, její pozornost totiž upoutalo něco úplně jiného.

,,Překvapení!" prohlásil s mírným úsměvem Loki, jenž seděl připoutaný na židli a byl obmotaný řetězem s vánočními světélky, které blikaly všemi barvami. Tony stál u krbu a spokojeně usrkával kávu, pozoruje výraz své dcery.

,,Táta Loki je tady!" vypískla nadšeně Morgan a skočila Lokimu na klín, objímajíc ho kolem krku. Tony je s láskyplným úsměvem sledoval, jak se k sobě tulí a vítají se. Tohle byl bezpochyby ten nejlepší vánoční dárek.

•••

Tak, a je to tady. Konec. Nemůžu uvěřit, že to tak rychle uteklo! Vždyť ještě před chvílí bylo 1.prosince! A už brzy tu máme i nový rok, uf.
Snad se vám tenhle soubor jednodílovek líbil a já budu moc ráda za váš komentář. Která se vám líbila nejvíc?☺️
Užijte si zbytek prázdnin, prožijte vánoční svátky v klidu a míru, bacha na kosti a na tu spoustu stresu, a ať vám Ježíšek nadělí pod stromeček spoustu dárků, které jste si přáli! Mějte se krásně, a snad brzy zase ahoj!
I 💙 you 3000.
Millie🍪