,,Pamatuješ si, jak jsme se spolu seznámili? V životě bych si nepomyslel, že nakonec skončím s klukem, jako jsi ty," poznamenal Quentin ospalým hlasem, zatímco Petera, ležícího na jeho hrudi, vískal ve vlasech. Parker si nebyl jistý, zda to má brát jako kompliment nebo ne, a zvedl hlavu, probodávaje ho podmračeným pohledem.

,,No vidíš. Sbalil jsem tě. Já," řekl pyšně, na což mu Beck odpověděl smíchem. ,,Stejně to nechápu. Byl jsi čtvrťák. Hvězda školy. A stačil jeden večer na tvý párty a zjištění, že miluješ komiksy, a najednou jsem pro tebe přestal být nikdo."

,,Je hezké, jak se nad tím rozplýváš, a jestli ti to pomůže, klidně o nás napiš román, ale přestaň už na chvíli žvanit a dej mi konečně pusu," řekl se zavrčením Quentin, na nic nečekal a povalil Petera na záda, zatímco se přetočil nad něj a přišpendlil jej pod sebou. Jeho přítel se krátce zasmál, a aby ho Beck umlčel, přitiskl své rty na ty jeho. A proti tomu Peter samozřejmě nic nenamítal.

,,Máme - štěstí - že je - May pryč," vzdychal Peter mezi polibky, protože ten kluk prostě nemohl být zticha. Quentin ho kousl do rtu a zaryl mu nehty do boku, až mladík vyjekl a trhl sebou.

,,Musíš pořád mluvit? Jsi ten typ, co vždycky něco plácne v tu nejnevhodnější chvíli, tak drž chvíli zobák, nebo zničíš všechnu romantiku." Nad tím se Peter musel ušklíbnout. Měli na celé dva dny volný byt, protože May a Happy odjeli na krátkou dovolenou a on měl vánoční prázdniny, takže měli na všechno spoustu času, ale Quentin byl nedočkavější než Peter a to bylo co říct. Takže se žádná romantika samozřejmě nekonala. ,,Jestli nepřestaneš, dostaneš roubík. A pak budeš poslouchat, jak ti vyprávím o tom, že jsem z tebe původně jen chtěl dostat všechny informace o Starkovi, abych ho mohl sbalit."

Peter se zarazil, popadl ho za paže a vytřeštil oči. ,,Moment - cože?" Beckovi zaškubaly koutky rtů. ,,Tys chtěl sbalit pana Starka? To snad - děláš si srandu?"

Quentin se rozesmál. ,,To byl vtip, věděl jsem, že tě tohle dostane. Neměl jsem v plánu sbalit nikoho, neboj. Dokud jsi mi do života neskočil ty, Hopsale. Ale na chvíli tě to vyvedlo z míry, co?"

,,Blbe!" Peter ho praštil do hrudi, což jeho přítele rozesmálo ještě víc. Zhroutil se na Parkerovu hruď a zabořil svou tvář do jeho krku. ,,Tohle mi nedělej, Q. Zadupáváš do země mý sebevědomí," prohlásil, ale pak mu smířlivě vjel rukou do hnědých vlasů. Quentin mu vtiskl polibek na krk a jemně mezi zuby stiskl jeho kůži.

,,Ty chudáčku. Jak jen to beze mě přežiješ, když už tě nebudu moct vodit po chodbách za ručičku? Proč jen jsem vůbec odmaturoval," zamumlal teatrálně a zhluboka se nadechl jeho vůně.

,,Nemůžeš už ze mě slézt? Jsi strašně těžký," hekl Peter a snažil se ho odstrčit, ale Quentin ho objímal a tiskl se k němu ještě víc. Nevypadalo to, že by ho chtěl poslechnout.

,,Když mně se zrovna tak dobře leží..."

,,Uf. Smrt udušením? Může být."

,,Nebuď tak dramatický."

,,Vyřiď May, že jsem ji měl rád... oh, počkat, vždyť ona ani neví, že existuješ -"

,,A čí je to vina, hm? No?! Styď se, Parkere! Takhle lhát svojí tetě!" prohlásil vážně Quentin a konečně se zvedl. Peter si vydechl, ale vzápětí vyjekl a začal se svíjet jako had, když jej Beck začal lechtat. Ďábelsky se u toho usmíval a sledoval Petera, jak se směje, naříká a prosí ho, aby přestal. ,,Jsou Vánoce! A o Vánocích jsme všichni hodní a pravdomluvní! Ale vlastně máš být hodný celý rok! A protože jsi malé zlobivé děcko, tak ti Santa Claus nedonese žádné dárky!"

,,V-vždy-ť m-mě za-bi-biješ," chechtal se Peter a lapal po dechu. Quentin ho ještě chvíli lechtal, ale pak se rozhodl ho přestat trápit. Peter pak nějakou dobu jen ležel, snažil se uklidnit a chytal dech. ,,Jsi příšerný. Jak to, že jsem to s tebou vydržel takovou dobu?"

Quentin se zazubil a sklonil se k němu. Otřel se svým nosem o ten jeho a donutil Petera k úsměvu. ,,Jsem příšerný, ale stejně mě miluješ, Pete."

,,Máš pravdu. Miluju," řekl vážně, zavřel oči a přitáhl si ho za zátylek k dlouhému polibku. Tentokrát nespěchali. Líbali se pomalu, jako by to bylo poprvé, jako by teprve poznávali jeden druhého. Peterovi se to líbilo. Usmíval se, jazykem prozkoumával Quentinova ústa, a ten, zatímco mu polibky oplácel, jej hladil po bocích. Peter jej přetočil na záda, posadil se na něj obkročmo a znovu se k němu sklonil -

,,Peteee, jsme doma!" ozval se zpěvavě ženský hlas a následné bouchnutí dveří. Oba dva mladíci ztuhli a v Peterovi by se krve nedořezal. ,,Jsi tady? Jsi vzhůru?"

,,J-jo!" křikl v odpověd a rychle z Quentina slezl, naznačuje mu, aby se rychle schoval. Uslyšel, jak May vchází do obýváku, a skočil ke dveřím, které zabouchl. ,,Dělej!" sykl na Becka, jenž sbíral své poházené oblečení. ,,Schovej se někam!"

,,Ale kam? Vyskočím oknem!" vyhrkl nervózně.

,,Jsi normální? Skončil bys na vozíku!"

,,Pete, můžu na chvilku?" Oba dva rázem zbledli. May byla blízko, blížila se k jeho pokoji.

,,Ehh - ne! Vydrž. Jsem nahý!" zalhal a zuřivými gesty naznačoval Quentinovi, aby zajel pod postel. Ten se o to pokusil, ale zjistil, že se tam nevejde. ,,Uhm, co tu vlastně děláš tak brzy? A kde je Happy?"

,,Rozhodli jsme se vrátit dřív, abychom byli s tebou. Vánoce patří rodině. Happy zatím zajel rychle nakoupit. Tak můžu dál?" zeptala se už trochu netrpělivě.

,,Vteřinku! Měla jsi zavolat. A proč jsi vlastně nejela s ním?" ptal se přehnaně hlasitě, zatímco se Quentin snažil dostat do skříně. Aby se tam vešel, musel samozřejmě vyházet spoustu Peterova oblečení.

,,Chtěli jsme tě překvapit a já tu chtěla ještě trochu poklidit..." Peter odskočil ode dveří ke skříni právě v tu chvíli, kdy May popadla kliku. Ležérně se, jenom v boxerkách, opřel o skříň a snažil se tvářit, že se nic neděje. Jeho teta vešla dovnitř a zalapala po dechu, když si všimla nepořádku na zemi, zmačkaného prostěradla a neustlané postele. ,,Petere, co to - co jsi tady vyváděl?"

,,Nooo," protáhl a rozpačitě se poškrábal na zátylku. ,,Trochu jsem si uklízel skříň, víš? Mám tam spoustu oblečení, který už nenosím, a napadlo mě něco věnovat na charitu, nebo tak..."

,,Uklízíš si skříň?" zopakovala po něm May a začala se k němu přibližovat. Peter polkl.

,,J-jo..."

,,Přestaň mi lhát, Petere. Někoho tu máš. Kde je ta holka? Předpokládám, že ve skříni," odpověděla si sama a došla až k Peterovi, který se jí snažil zabránit v otevření skříně.

,,May, to není jak -"

,,Pete, prosím tě. Ustup," přikázala mu, a tak ji poraženě poslechl. May se nadechla, otevřela skříň a - zalapala po dechu, když tam spatřila choulícího se Quentina s kupkou oblečení na hrudi. ,,Co to - Petere -"

,,Zdravím," zazubil se Beck, jako by se nechumelilo. May zaraženě odstoupila o pár kroků vzad a Quentin vylezl ze skříně, stoupaje si vedle zahanbeného Petera, a zakrýval se svým oblečením. ,,Do Narnie se mi nepovedlo dostat, promiň," zašeptal Parkerovi, který se musel usmát.

,,Vysvětlíš mi to?" dožadovala se teta slabým hlasem. Mladík si povzdechl a přikývl.

,,Promiň, že jsem ti o tom neřekl dřív. Chtěl jsem ti to říct, vážně. Nejlépe hned, jak byste se vrátili. Ale to trochu nevyšlo. May, já..." zhluboka se nadechl a zadíval se na ni. ,,Jsem gay a tohle... tohle je Quentin. Quentin Beck. Q. Můj přítel," přiznal se jí. Quentin se usmál a objal ho jednou rukou kolem pasu. Což vedlo samozřejmě k tomu, že upustil většinu svého oblečení.

May byla chvíli zticha. Vstřebávala tu novinu. Ale pak se začala usmívat. ,,Vždyť víš, že u mě vždycky najdeš podporu a pochopení. Ráda tě poznávám, Quentine. Ačkoliv bych byla radši, kdyby to bylo za jiných okolností."

,,Moc mě mrzí, že jste to zjistila takhle," zazubil se Quentin. ,,Potěšení je na mé straně, madam." Peter mu vtiskl pusu na tvář.

,,Pete? Pojď mi pomoct s úklidem. A Quentin se alespoň v klidu oblékne," prohlásila May a rychle sjela Becka pohledem. Peter si toho všiml, a tak se vydal za ní. ,,Máš dobrý vkus," schválila mu šeptem. Musel se rozesmát.

•••

Tak kdo tu máte rádi Mysteria? Jake je v jeho roli skvělej🙈
Tenhle ship jsem si prostě nemohla odpustit, protože my ti dva přijdou strašně roztomilí😄 líbila se vám jednodílovka? Co plánujete na víkend?🙈
Millie🍪