Chlapec se probudil okolo poledne dalšího dne a Tril se rozhodl zařadit ho co nejdřív do běžného chodu domácnosti. Po rychlé snídani se vydali ven, kde právě nastala nejteplejší část dne.

"V noci mrzne tak, že se venku téměř nedá přežít. Ne bez vybavení. Nejlepší způsob, jak v noci vytopit domy, by byly kvalitní generátory energie, ale ty, co máme, stačí sotva k pokrytí spotřeby vznášedel, světla, občas ohřevu vody. Na výrobu tepla bychom potřebovali několikanásobně víc a to nemáme. A tady nikdo nemá peníze, kterými by mohl plýtvat na výměnu něčeho, co aspoň trochu funguje. Takže je potřeba mít dřevo. Naštěstí díky pohybu stromů každý večer něco opadá - kůra, větve a podobně," vysvětloval Tril, zatímco vedl svého svěřence do lesa za domem.

"Jak může kůra stačit na topení?"

Muž beze slova ukázal na obrovské stromy, které tvořily les. Deset mužů i víc by mnohé z nich neobjalo. Kusy hrubé kůry pod nimi připomínaly spíše menší špalky - a když si je chlapec prohlédl, zjistil, že i tvrdostí příliš nepřipomínají kůru, jakou znal. Byly těžké a zdálo se, že hořet budou dobře. Pomohl několik donést za dům a všiml si starostlivých pohledů, které po něm Tril nenápadně vrhal. Ruka ho pořád bolela, ale do pohybů se mu vracela jistota a byl si jistý, že mužova starost je přehnaná. Ale brzy to pustil z hlavy. Snažil se především dokázat vděk a být k něčemu dobrý natolik, jak mu to situace umožnila. Po hodině muž práci ukončil a posadil se na velký kámen obrostlý zeleným mechem s nazlátlými odlesky na špičkách rostlinek. Pokynul chlapci, aby si přisedl.

"Za dva dny bych tě mohl vzít do vesnice," nadhodil. Všiml si, že se v jeho očích mihl rychle zamaskovaný strach.

"Měl by ses trochu zapojit do zdejšího života - a mohl by ses leccos naučit," pokračoval, jako by nic neviděl.

"Víte, že to není bezpečné," odpověděl chlapec odmítavě, ale Tril jen zavrtěl hlavou:

"Už roky tě všichni vnímají jen jako prvočíslo. Věci se změní, když v tobě uvidí jen další dítě. V tvém věku většina prvočísel neví, co je zač, a náhody se jim většinou vyhýbají. Nechtěl by ses k tomu vrátit? A ruce navíc se na téhle planetě vždycky hodí."

"Vrátit se nemůžu." Znělo to jistě, ne jako naříkání, ale jako prostý fakt.

"V něčem ne," souhlasil Tril. "Ale v tomhle se obávám, že nemáš na vybranou. Nemůžu tě nechat tady, protože zatím nemám představu, co bys udělal…"

"Nezopakuju to! Vůbec nechápete, co se stalo!" přerušil ho chlapec a v jeho hlase zaznívalo rozhořčení.

"Chceš říct, že ses nezkusil zabít?" tvrdě odvětil muž. Ocenil, že v odpověď nepřišly slzy nebo pláč, ale další odhodlaná slova.

"Co když už nebylo kam dál jít?"

"Takže ses vzdal."

"Nemělo smysl se ještě o něco snažit!"

Nevzdal se, to věděl. Ne dokud si nebyl jistý, že je konec. Několik dní nespal, jedl jen málo a už tak byl na pokraji zhroucení. Když přišel o zbytek věcí, které měl, nezbyla mu zkrátka už síla na to, aby dokázal získat další jídlo. Tril neměl nejmenší tušení, jaká byla situace. A přesto přese všechno cítil, že kdyby se měl rozhodovat znovu, neudělá to.

"I kdybych ti věřil - a netvrdím ano ani ne - nechci tě tu nechat a do vesnice musím," vrátil se muž k původnímu tématu. "Dokud budeš u mě, řídíš se mými pravidly." Byl to risk. Tril však věřil, že jeho předpoklad bude fungovat. U dětí nebyly vlastnosti prvočísla ještě aktivovány, nikdy ne úplně. Takže se budou dát potlačit, alespoň po jistou dobu.

"Jak se můžu dostat z planety?"

"Těžko. Tady nic nelétá. Za pár týdnů poletím mimo soustavu. Můžu tě vzít s sebou, pokud si to nerozmyslíš."

Odpověď chlapce nepotěšila, ale přikývl. Přijal věci tak, jak byly a potlačil strach ze setkání s dalšími lidmi. Snad má Tril pravdu a věci se uklidní.

 Během dalších dvou dnů se Alia neobjevila a Tril přeci jen jednou porušil své pravidlo a krátce nechal chlapce doma, aby navštívil vesnici. Přivezl mu obnošené, ale nezničené a padnoucí oblečení po někom z dětí z vesnice a přišel i s velkou nádobou plnou bílé tekutiny, jejíž původ mu byl stále neznámý. Dva dny stačily na to, aby se zcela zotavil a začal se naplno zapojovat do práce kolem domku. Měl dojem, že mu Tril pomalu začíná věřit a snažil se ho nezklamat. Podvědomě si muže začínal vážit, přestože vlastně nevěděl, co ho k tomu vede. Ve svém věku potřeboval někoho, o koho by se opřel a Tril se tak pomalu dostával na uprázdněné místo po rodičích, které opustil.