Poznámka: Nedávno blblo zobrazování kapitol, tak si pro jistotu přečtěte kapitolu předchozí :) 

Mimochodem, za tuhle kapitolu bych se nejraději odpálila...I když to za povídku celkově -,- :D 

U místa, kde obvykle cvičil Vilius, bylo momentálně pusto.Místnost byla speciálně připravená pouze pro něj, jelikož zrůdy, které ho poslechli na slovo, trénovat nepotřebovali.Stephan jim jedině občas přidal trochu síly, když už dlouho nic neničili, či už padali únavou.

Díky tomu Adriana místo nenesla dobře a její "učitel" to vnímal jako ocelově šedý obláček kolem ní. ,,Ty se bojíš," poznamenal "cítíš tu jeho energii co je nasáklá všude tady." rozmáchl rukama po rozlehlé místnosti vytesané ve skále s různými kruhy vyrytými do skály jako terče, sochami lidí jako figurínami k souboji, ale i spoustě jiných věcí určené k cvičení, při kterém by se ocenilo jejich zničení.

Pohledem zabloudila k černovlásku a nesouhlasně zakroutila hlavou.Po výsměchu, jenž se jí dostal se objektem jejího zájmu stala jedna socha.Došla k ní a pohlédla na její jemné rysy.

Byla to postarší žena v šatech stylu, který znala, ale za žádnou cenu si ho nemohla vybavit.Však postavu jako takovou znala s přesvědčením, ač netušila kdo to je, zda ji má ráda, jestli je na její straně...To samotné ji mátlo.

Kde je?Kdo je?Proč tu je?

Prsty ženě přejela po tváři, jenže černovlásek ji ruku z tváře sochy odendal. ,,Proč chováš city k našim nepřátelům?Tu sochu musíš zničit, abys to mohla udělat i doopravdy." Šeptal ji do ucha a použil dalších pár kouzel k ještě většímu oblbnutí její mysli. ,,Proč?" ptala se zmateně Stephana, který na to otráveně odpověděl: ,,Protože jsi s námi, musíš své nepřátele zabíjet, to je logické."

Pa už ji jen pobídl k předvedení své moci.

Tak Adriana jediným máchnutím meče rozbila sochu své babičky v prach.

***

Seděli v jak jinak slunné Vallhale a na kus pergamenu sepisovali, co budou na světlo života potřebovat.

,,Slzy zapomenutého vládce Zaurků, posvátný had toho, toho, chcípáka...No to by jsme měli a dál?" Ptal se Loki 

,,Ještě potřebujeme světlo z Vallhaly a plamen z Hellheimu.Pyl z černých růží by nebyl špatný..." povzdechla Dara ,,...Jak tohle všechno seženeme?" 

,,To se ptáš mě?" šeptl bůh a jeho myšlenky začaly  nabírat jiný spád.

To sis opravdu myslel že to bude jednoduché?

Nezachráníš jí.

Jsi opravdu naivní.

,,Neboj, my to zvládneme." Vytušila Dara, co se mu nejspíše honí hlavou a obdařila ho úsměvem. ,,A já vím kde začneme.V paláci je plamen z Hellheimu, jelikož ho dostal můj otec při korunovaci, Lusy ti dá ten pyl." Lokiho obličej ještě více pobledl ,,To mám jít do toho zámku?" 

,,Ano, teď hned.Prostě se budeš pouze soustředit na místo, kde se chceš zjevit," jakmile si všimla, že se bůh nadechuje k protestaci, pokračovala ,,nevykrucuj se, jinak ji ani Derlios nezachráníme."

V tom momentě její společník zmizel, na čež se spokojeně usmála.

Zmiňovaný společník měl na tváři výraz úplně jiný.Strach ho naplnil, ale jak se tak nadnášel metr nad zemí, k tomu vybledlý, nedostupná maska nasadit nešla.

Věděl, že se nachází v hlavní chodbě, což mu nebylo platné-Netušil kde je Lusy s královnou.

,,Co ty tu děláš?" Obořil se do něj ze zadu hlas.Dobře, už víme kde je hledaná dvojice...

,,Ehm,dobrý den,já,já jsem...." nestihl dokončit větu, ,,Jo my víme,Loki" jelikož ho opět přerušila Siana. ,,Omlouvám se, že jsem sem tak vtrhl,ale,mno...Prostě asi, asi určitě potřebuji pomoct." 

Byl blbej nápad sem vtrhnout bez rozmyšlení co řekneš.

Myšlenky byly plodnější než normálně, což mu neulehčovalo práci.Jenže to ani nedokázalo tak kazit snahu, jako zlostné pohledy těch dvou. ,, S čím přesně?" S vyřčenou otázkou pomalu Lusy prolomila bariéru mezi všemi.Všem se začalo mluvit lépe, Loki nekoktal, ony už k němu nebyly tak nedůvěřivé.

,,Takže potřebuješ dar mého manžela a pyl z růží," zopakovala Lokiho prosbu ,,budeš poté, co tě oživí, chtít pomoct i s bojem?" Loki se pozastavil.To s Darou vůbec nepromýšleli, takže ho otázka logicky přivedla z rovnováhy. ,,Řekl bych že ne, radši chraňte palác, beztak nevím co Vilius chystá....Vím jen to, že ho zabiji jakmile ho spatřím." 

,,Už ti to nějak pálí," použila po chvíli oblíbenou hlášku Adriany její babička a ihned si vzpomněla na momenty kdy je používala, ,,To ti ve Vallhale rozehřálo srdce?" pronesla v dané situaci trochu více ironicky a předala mu krabičky s věcmi pro než přišel.

,,Ne, zmrzlo, díky nenávisti."