Jedna stěna stejná jako druhá.
Všechny byly ze skály, šedé, hrubé, nasáklé temnou energií.
Bludiště chodeb bylo dlouhé, špinané, páchnoucí a hlavně zde panovalo ticho.
Ponuré ticho.

Duch prince se nadnášel pár centimetrů nad zemí a již pěkných pár hodin bloudil po chodbách Viliusova podzemního království.
Když se poté znovu ocitl před těmi železnými dveřmi, oddychl si.

Věděl, že zde již nikdo není a mohl se tedy plně soustředit na kouzlo, které prolomí začarovaný zámek.
Dříve mu to nedělalo problémy. Jenže to byl živý, když se vloupával jako malý do spíží na sladké, nebo když na bratra chystal kdejakou lest.

 Ale teď byl jen duch, tak ho kouzlo stálo více síly.

Pak zámek cvakl a dveře se otevřely s vrzavým doprovodem. Loki vešel do místnosti a jeho pohled spočinul na teráriu.

Prázdném teráriu.

Zprvu ho to vyděsilo, tak zpřeházel celou místnost. Všude se válely kusy pergamenu, zlata a jiných cetek. Našel i nějaké baňky, které se po dopadu na zem roztříštili a jejich obsah udělal díru v zemi.

A tam ji našel.

Krabičku z materiálu, jenž v životě neviděl. Byl pevný i vůči kyselině, což jej ještě ozvláštnilo. Nešla jen tak otevřít, muselo se použít kouzlo. To Lokiho tolik nepřekvapilo. Věděl, že kůže je potřeba několika kouzel, jak dobrých či zlých, nesmí přijít do nepovolaných rukou.

Jaká to ironie, že tak vzácného hada vlastní bůh, co chce zabít svou dceru a s dobrým úmyslem ji krade bůh, který málem ovládl Zemi...

No nic. Zlé myšlenky byly zahnány a Loki se vrátil do Vallhaly, kde s Darou mohli započít tvořit světlo života.

***

,,Siano? Siano!" Rozezněl se vystrašený hlas po celém paláci od jednoho balkonu.
,,Sakra kde si! Tvoje vnučka si to sem hrne, je okřídlená jak havran a vedle ní si to kráčí její fotr!" Rozčileně zamrkala, aby zaostřila svůj pohled „Hele! A ještě nějakej jinej zlobišák!" Mlela si Lusy již pro sebe.

,,Lusy, jak to sakra mluvíš!" Vytrhla ji hledaná z ruky dalekohled.
,,Ajaj! Máš pravdu! Ale těch oblud! Ču... Teda koukej na to!" Vracela Siana dalekohled Lusy.

,,Nechci být zlá, ale jestli se Loki brzy neukáže a něco s ní neudělá, tak jsme v háji." Brebentila tiše Lusy, aby ji nikdo neslyšel.

***

,,Neměli by jsme aktivovat štít na zámku? No vlastně to těžko, to dokáže jen Adriana..." Polemizovala Liliana s ostatními bohy. Již vyběhli před palác a viděli nehezký obrázek.
,,Něco dělat musíme, jsou již blízko." Řekl zas někdo jiný.

,,Jenže nechtějí jít sem. Vilius chce použít vaší královnu něco jako stroj, co bude střádat sílu, která pak zničí všechno." Zjevila se z nenadání dívenka s popraskaným tělem.

,,Co jsi sakra zač!?" Vylekala se bohyně vod.
,,Já? Já jsem jen zatracená duše a chci vám pomoci."
,,Dobře tedy," zmohl se na pár slov bůh spravedlnosti ,,vím, že mluvíš pravdu. Vrátím se k tvým prvním slovům. Kde tedy chtějí zůstat? Jak to víš? A co všechno vlastně zničí? Derlios?"
,,Zůstat chtějí u jejího chrámu, tam prý bude její síla největší. Snažím se je sledovat a tím pádem poslouchám jejich rozhovory. A co zničí? Pfe, kéž by jen Derlios! Celou naší galaxii!"

Každý kdo to slyšel se polekal, velmi polekal. Pomyšlení, že by jejich královna je měla zničit, je bolela.
Děvče se chystalo jít pryč, ale kdosi ji zdržel svou otázkou: ,,Hej! Proč nám chceš pomoct!"
Na to se opravdu zastavila. Otočila se, ukázala na muže vedle Vilia a řekla:
,,Jmenuje se Stephan. Je to čaroděj, který je můj otec."

Na to se její tělo rozpadlo na střípky z ledu.

Tak další kapitola po dlouuuhé pauze :D 

Vím že je krátká a o ničem, to drama bude v té následující :D (doufám :D )

A chtěla bych se zeptat těch pár lidí, co to stále čtou (děkuji vám, nechápu, jak to se mnou můžete vydržet), jaký na celý příběh máte názor. Samo sebou beru i kritiku (ani nic jiného nečekám .D ) tak se prosím ozvěte, protože jinak nezměním chyby, které dělám (teď nepočítám neaktivitu, mám toho moc) :)

Tak ahoj :D

PS: Opravuji první díl (jop, už od září, ale to neva...), tak abyste se nedivili, že to není zveřejněné :D