Adrien

"Moc mě to mrzí Marinette. Koupím ti všechno, co budeš chtít a udělám všechno co budeš chtít." Začal jsem se jí omlouvat a u toho jí pokládal mokrý hadr na čelu. "Nic nechci." Řekla hnusně a posadila se. "Lež!" Přikázal jsem jí a znovu ji položil do mé postele. "Nic mi není." Posmrkla si a já si všiml, že jí teče slza po líčku. "Proč brečíš? Neplakej." Utřel jsem jí slzu a posadil se vedle ní. "Bolí to. Už jsi někdy měl nateklý obličej? Vsadím se, že ne." Zavřela oči a otočila se na bok. "Dojdu ti pro další prášek. Dneska přespíš u mě."

"Posuň se na druhou stranu. Nebudu kvůli tobě spát na zemi." Křikl jsem po Marinette, která se rozvalovala na mé posteli. "Já klidně půjdu domů." Propalovala mě pohledem. "Lež! Jdu si lehnout na gauč." Protočil jsem oči v sloup a vzal si svoji peřinu. "A co já? To mě necháš umrznout?"

"Už konečně mlč." Zavrčel jsem na ni tentokrát já a otočil se k oknu. "Neignoruj mě. Jen je to můj názor, nic víc. Pokud něco zkusíš, tak si mě nepřej." Otočila se ke mně zadkem a povzdechla si. "Dobrou." Řekla neslyšně. "Dobrou."

Názory?