Adrien

"Volá vás otec." Otevřely se dveře od mého pokoje a za nimi stála znepokojivá Nathalie s bločkem. Rozespale jsem na ni zamhouřil očima, když jsem si uvědomil, že to myslí smrtelně vážně. ,,Však není ani osm."

Otevřel jsem dveře a vstoupil do kanceláře. "Copak se stalo, že mě takhle brzo ráno voláš? Tu čokoládu, co byla v ledničce jsem nesnědl já, ale ta kočka, která občas pobíhá po zahradě." Začal jsem se hájit dřív, než něco stačil otec říct.  "Jaká čokoláda?" "Ehm-" "Prosím, vyjadřuj se slovy, ne zvuky." Pousmál jsem se a podíval se na neznámou osobu vedle mého otce. Tmavé vlasy, které měla volně rozpuštěné na ramenech, štíhlá postava, zelené oči s velkým úšklebkem. Už teď se mi nelíbí. "Mé drahé dítě, pokud se ptáš, 'Kdo to je?.' Je to tvá nová přítelkyně, aby ses nechoval, jak totální debil. Jmenuje se Lila." Řekl vážně a já se rozesmál. "To byl vtip? Počkat, ty vtipy vlastně neděláš. Netuším, jak vy, ale já si jdu koupit pizzu a zmrzlinu. Takže zatím." Otočil jsem se a odebral se ke dveřím. "Synu, tohle je vážná věc! Dnes spolu strávíte den." Postavil se ze svého křesla a mířil si to přímo ke mně. "Díky, nechci." Otočil jsem se a začal utíkat.

Ahuj lidi <3

Názory?

Tak zatím <3