Adrien

,,Miluju tě." Konečně jsem řekl tyto slova nahlas a zadíval se studem do země. Tohle bylo opravdu trapné a navíc přeci oznamovala, že bychom tohle dělat neměli. Jsem totální idiot. Těžko by mě někdo jako ona mohl milovat a opětovat tak mé city. Najednou mi vyhrkly slzy do očí a já jen čekal, jak se tato situace bude vyvíjet dále. Místo odpovědi nastalo trapné, ale i přesto všechno napínavé, ticho. Mnul jsem si konečky prstů a neustále čekal na Marinettinu odpověď. ,,Nemusíš mi odpovídat." Řekl jsem do ticha a podíval se na ni. ,,Tak nějak jsem to čekal." Pousmál jsem se a po tváři se mi skutálela první slza. ,,Sakra." Zanadával jsem a otočil se k Marinette zády. Opravdu mě takhle nemusí vidět. ,,Nejspíš jsem tě tím zaskočil, promiň. Doslova se chovám, jako dítě a kdo by chtěl přítele, který se chová jako dítě? Nikdo." Na konci mého monologu se mi zlomil hlas. ,,Adriene, však jsi starší než já." Namítla a dotkla se mých zad, které následně na to začala hladit. ,,Víš jak to myslím." Řekl jsem potichu a pomalu se na ni otočil. Najednou mě objala a zmáčkla ve svých malých rukou. To teplo, které z ní sálalo bylo opravdu příjemné. Cítil jsem, jak svojí rukou nahmatala tu moji a hned na to si s ní propletla prsty. Hejno motýlků se dralo na povrch, tak stejně jako můj úsměv. ,,Jsi hrozný." Řekla do ticha a podívala se uslzenými oči na mě. ,,Taky tě miluju Adriene." 

Ahoj koťátka <3 

To už je doba, že? Je tu vůbec ještě někdo? Jak se máte a jak zvládáte to, co se děje tam venku? Co říkáte na konec knihy? Sice tahle kniha není nijak moc propracovaná a má v sobě nějaké ty chybky, ale i tak doufám, že se vám líbila. Možná se k psaním knih vrátím nebo se o to aspoň pokusím. Už mám i něco vymyšleného, ale nevím jestli do toho mám jít a začít psát. Dle mě by se vám ta kniha líbila. Můžete mi dát do komentářů vědět. 

Mám vás ráda <3 

Snad se uvidíme u další knihy co nejdřív. 

ily <3