Adrien

Od té doby, co jsem dal Marinette pusu, se mi ani jednou neozvala. Seděl jsem na gauči s přehozenými nohy přes opěradlo a jedl svoje Hello Kitty sušenky. Nemohl jsem na ni přestat myslet. Moje myšlenky stále mířily k ní a já si nevěděl rady. Natáhl jsem se pro svůj mobil a rovnou vjel do kontaktů. Smutně jsem se na svůj mobil zadíval a položil ho zpátky na stůl. Třeba se mi ozve sama. Třeba má nějaké povinnosti a nebo pomáhá rodičům v pekařství. Říkal jsem si sám pro sebe v hlavě a u toho nervózně klepal nohou. Po chvilce jsem si znovu vzal mobil do rukou a vyhledal Marinette v kontaktech. Váhavě jsem se podíval na sebe do zrcadla a klikl na ikonku 'zavolat'. Nervózně jsem si začal hrál s konečky vlasů, jakmile telefon už po několikáté zazvonil a neustále ho nikdo nezvedal. "Ano?" Ozval se něčí hlas z mého mobilu a já tázavě nadzvedl obočí. "Marinette?" "Tady Marinettina máma, copak potřebuješ?" Řekla mezi tím, co jsem si stihl stoupnout. "Kde je Marinette? Stalo se s ní něco? Je v pořádku?" Ihned jsem se začal vyptávat a nervózně přešlapovat na jednom místě. "Marinette je celou dobu ve svém pokoji. Dole nechala svůj mobil a nejspíš je v pořádku. Proč? Stalo se snad něco, že se tak vyptáváš?" "Můžu přijít?" "Můžeš, al-" To mi stačilo k tomu, abych hovor tipl a rozběhl se k hlavním dveřím mého domu.

"Marinette?" Vběhl jsem do jejího pokoje a snažil se rozdýchat svůj atletický běh, který mi spíše připomínal běh pratety, jenž neumí běhat. "Adriene? C-co tady děláš?" Řekla zaskočeně a přistoupila ke mně. "Měl jsem o tebe takový strach." Obejmul jsem ji, jak jsem nejrychleji mohl.  "Tohle mi už nikdy nedělej." V očích mě pálily slzy, které se draly na povrch. "Adriene? Ty, ty brečíš? Broučku, no tak." Odtáhla se ode mě a vzala mi hlavu do svých dlaní. "Já-" Její rty se dotkly těch mích a díky tomu mě umlčela, tak krásně umlčela. Chtěl jsem si ji přitáhnout blíž k sobě, ale místo toho se ode mě odtáhla a odstoupila. "Já, promiň, tohle bych opravdu neměla dělat." Sklopila hlavu. Najednou jsem měl pocit, jakoby jedna část mě odumírala, že nejsem zdaleka úplný, tak moc mě její slova zabolela. Měl bych jí to konečně říct.

Ahoj srdíčka <3

Jakpak se vám daří?

Názory na novou kapitolku?

Brzy dokončím tuhle knihu a začnu psát novou fanfikci <3 Snad se vám bude moje nová knížka líbit. Mám váš rada <3

Omlouvám se za chyby.

Zatím pa<3