Adrien

"Buď si vezmeš Lilu nebo Marinette. Vyber si." Řekl přísně můj otec. "Nebudu se ženit v sedmnácti otče!" Vstal jsem a šel blíž k otci. "To mě nezajímá." Odfrkl si. "Marinette je na tom hůř. Je jí teprve patnáct otče." Propaloval jsem ho pohledem a čekal, co z něho vyleze tentokrát. "Takže si vezmeš Lilu." Třískl rukou do stolu a posadil se. "Ne! Tu ani náhodou. Radši Marinette." "No konečně! Takže za týden bude svatba a-" "Otče! Chci se minimálně ženit ve 22, takže jestli chceš-" "Dost!" Křikla Marinette, která se objevila ve dveřích. "Nechci se s nikým vdávat." Stoupla si vedle mě. "Takže toho okamžitě nechte." "Ale-" "Žádný ale není!" Křikla po něm. "Marinette." Otočil jsem se na ni a vzal si její ruku do dlaní. "Já to vyřeším beruško. Běž do mého pokoje a jdi si třeba pustit pokémony. Dobře?" Marinette pozdvihla jedno ze svých obočí a nadechla se. "Adriene." Povzdechla si. "Nechci se vdávat. A opravdu ne v patnácti. Také se až tak dobře neznáme a navíc spolu ani-, teda, víš co chci říct, že?"

Marinette

Adrien chápavě přikývl a pohladil mě po tváři. "Mám tě rád." Řekl a na jeho tváři se vyklubal krásný úsměv. "Taky tě mám ráda, ale tohle všechno." Odmlčela jsem se a podívala jsem se na Adrienova otce. "Je zbytečný. Našel jsi přítelkyni? Našel. Co víc si od něho přejete? Svatbu? Nebo snad dítě?" Měla jsem tolik otázek, ale žádnou odpověď. "Aby se nechoval jako dítě." Vyletělo z něho a povzdechl si. "To na něm právě miluju. Každý není dokonalý a já vím, že z toho brzy vyroste." Počkat, co jsem to právě řekla? "Sluší vám to spolu. Podle mě vám to vydrží hodně dlouho. Takže, co kdybych vám zařídil výlet a tam byste se líp poznali, co vy na to?"

Ahojki mojki <3

Jak se dneska máme sluníčka moje?

Dneska jsem dostala strašnou chuť psát, takže je zde nová kapitola.

Názory?

Zatím se s vámi loučím a ahojki mojki <3

Omlouvám se za chyby.