Adrien

"Lilo sakra už!" Křikl jsem po ní a přitáhl si svoji ruku ke svému tělu. "Copak Adrienku?" Přišla ke mně a pohladila mě po tváři. "Jsi unavený? Máš žízeň? Určitě máš." Řekla a ihned mě táhla k dalšímu stánku. Jestli se ptáte, co se stalo, tak vám to mile rád řeknu. Můj otec je až moc blbý na to, aby pochopil, že někoho mám, a tak mi nedal pokoj s Lilou. Donutil mě s ní jít ven. "Copak by sis dal?" "Můžeš přestat? Nejsem malý dítě." Řekl jsem hnusně a otočil se na odchod. "Počkej!" "Na co? Dej mi pokoj!" Křikl jsem po ní a šel dál svojí cestou.

"No konečně." Křikl po mně otec a vzal si mě stranou. "Tohle mi už nikdy nedělej." Křikl jsem po něm tentokrát já a narovnal se, abych byl o trošku vyšší než on. "Takhle se mnou nemluv." Řekl hrubším hlasem a odkašlal si. "Lila mi řekla, že ses rozešel s Marinette." Řekl poněkud smutně, ale na konci věty se mu mírně zvedly koutky. "Co prosím? Já se s ní nerozešel." Řekl jsem rázně a propaloval ho pohledem. "Tím mi chceš říct, že mi Lila lhala?" Zeptal se a čekal na moji odpověď. "Ano."

Marinette

"Počkej chvilku, někdo mi volá." Řekla jsem své nejlepší kamarádce a zvedla hovor. "Marinette Du-" "Marinette!" Křikl Adrien až moc nahlas. "Adriene!" Okřikla jsem ho. "Málem jsem ohluchla!" "Promiň krásko." Odkašlal si. "Krásko?" Zeptala jsem se ho. "Nemůžu ti tak říkat?" Zeptal se poněkud smutně. "Je mi to v celku jedno. Co potřebuješ?" Šla jsem hned k věci. "Potřebuju tě. Otec a Lila se proti mně spikli." "Teď na tebe nemám čas." Povzdechla jsem si a otočila se na Alyu. "Prosím!" "Nekřič sakra, už jdu."

Ahuj <3

Názory?

Jak pak se máte? xddd  Nejspíš vydám ještě jednu kapitolku, ale nic neslibuji xdddd

Zatím <3 DĚKUJI ZA 5K PŘEČTENÍ <3