Adrien

"Takže." Odkašlal jsem si a letmo se podíval na Marinette, která právě jedla brambůrky. "Co budeme dělat teď?" Zeptal jsem se jí a čekal na její srozumitelnou odpověď. Marinette dožvýkala poslední kus brambůrky a s úsměvem se na mě podívala. "Můžeme jít ven." Nabídla a já záporně zakýval hlavou. "Je tam krásně." Řekla předtím než vstala a sedla si za mnou. "Mně se nechce chodit." Lehl jsem si a začal máchat rukama ve vzduchu. "Línej Adrien." Zamračila se a po chvilce se začala smát. "Něco k smíchu?" Zeptal jsem se jí a znovu si sedl. "Ne." Pousmála se a zadívala se mi do očí. "Smaragdy." Vypadlo z ní a já povytáhl jedno ze svých obočí. "Co prosím?" "Tvoje oči." Ukázala na mě ukazováčkem a posunula se ke mně blíž. "Máš krásně zelená kukadla." Naklonila hlavu víc doleva a dál si mě prohlížela.

"Málem bych zapomněl!" Otočil jsem se a otevřel svoji velkou skříň. "Měla bych už jít." Ukázala na dveře a pomalu se zvedla. "Počkej chvilku." Vytáhl jsem velkého plyšáka a malou taštičku s nádherným prstýnkem. "Tohle je pro tebe." Ukázal jsem na velkého medvěda, který mi sahal do půlky těla. "O můj bože. Ten je krásný. Za co jsem si ho zasloužila?" "Snad víš." Pokrčil jsem rameny a pousmál se. "A tohle." Vzal jsem její ruku a dal jí do ní malou taštičku. "Co to je?" "Překvapení." Mrkl jsem na ni a pousmál se. "Otevři to až dom-" "Pandora?! Adriene, zbláznil ses? Tohle je moc." Vykřikla a vracela mi malou taštičku s prstýnkem. "Ne. Teď je tvůj." "Není. Tohle je moc. Stačila by mi i čokoláda a ty mi dáš tohle." Poukázala na medvěda a taštičku. "Prostě si to nech." "Ale-" "Prosím." Řekl jsem a přistoupil k Marinette blíž. "Děkuji." Skočila mi kolem krku a pevně mě sevřela v objetí. "Není za co princezno." Vtiskl jsem ji něžný polibek do vlasů a pousmál se.

Ahuj <3

Jak pak se máte?  Doufám, že se další kapča líbí <3

Wrrrr xdd

Názory?

OMG Za chvilku překročíme 800 sledujících <3 LÁSKY MOJE <3 Děkuji moc <3

Tak u další kapči ahuj <3