„Bone! Ash! Pomo-"

Zjizvený drak, Corpse, mi zakryl pusu dlaní.

„Není kam utéct," řekl a začal se smát.

Jeho smích byl tak.. nepříjemný, ďábelský.

Rychle jsem otevřel tlamu a silně jsem ho kousl do ruky.

Řev. Naštvaný a bolestivý.

Na nic jsem nečekal a rozeběhl jsem se chodbami.

Není kam utéct, zazněl mi hlas v hlavě.

Ten ale hned zmizel, když na mě dopadl vysmátý Corpse.

Tíha jeho těla mě povalila na studenou zem.

„Tak ať už to máme za sebou," zavrčel, přiložil tlapu na jedno moje oko a vyrval ho.

Palčivá bolest.

Ať to skončí.

Začala vytékat krev.

Corpse zopakoval postup na mém druhém oku.

Zařval jsem.

Ta bolest se nedala vydržet.

„Konečně je to kompletní," zašeptal Corpse a pustil mě.

Proč mi to udělal.

•×•×•×•

Hleděl jsem na Alexe ležícího v krvavé louži.

Začal jsem se smát.

Oči jsem položil opatrně na zem.

Zjizvené tlapy jsem si přiložil k hrudníku a rychle jsem si ho rozřízl drápy.

Nebolelo to tolik. Ale nebylo to bezbolestné.

Z hrudi jsem si vytáhl malý zakrvácený pytel.

Otevřel jsem ho a začal jsem vyndavat jeho obsah.

„Useknutý jazyk..," řekl jsem a položil jsem ho na zem vedle očí.

„Kost z křídla, krev a kůže s šupinami."

Když všechny věci byly na místě, vytáhl jsem z pytle poslední věc - štětec.

Ten jsem namočil do krve pod sténajícím Alexem.

Zvedl jsem ho a sním jsem nakreslil na zem okolo těch věcí kruh.

Je to tady.

Nadechl jsem se a opatrně jsem na kruh vyšlehl malý plamínek.

Kruh vzplál.

Okolo mě se začal objevovat stín.

Konečně.

Začal jsem se vznášet.

Odchází.

Z mého těla.

Nadobro.

Přede mnou byl velký mrak stínu.

Teď si musí vybrat svojí další oběť. A byla jen jedna možnost.

Stín ducha se otočil a já spadl.

Bolest.

Vrátila se..

Do hajzlu..

Začala mě pálit hlava.

Ztrácel jsem vědomí.

A poslední věc, kterou jsem viděl, byl duch, kterého jsem dostal z mého těla.

Díval se na mě.

Přímo do očí.

Byl naštvaný.

Sammy.