- 11. listopadu 2015  -

Od její poslední „návštěvy" se výslechová místnost Řádu nijak nezměnila. Z doslechu věděla, že jde o nejmenší stát ze všech, kteří vedou válku a za každou cenu si snaží uchovat svou neutralitu. Nenapadlo ji, že v rámci krátkého časového intervalu se zde objeví již po několikáté kvůli stejné věci – informace. Zmagoření Pátého státu se nikomu nelíbilo, ale nikdo nevěděl, proč a za jakým účelem obrátil o sto osmdesát stupňů, aniž by předtím přišly nějaké náznaky. Proč bylo zapotřebí mít tajnou organizaci, jejíž přesná lokalita, seznam členů, který neměl nikdy spatřil světlo světa? Pořád dokola to samé jako ohraná gramofonová deska.

Dveře místnosti se rozletěly dokořán a s hlasitým prásknutím byly opět zavřeny. Prostorem kráčela metr devadesát tři vysoká postava mužského charakteru v postarších letech. Jeho oblečení naznačovalo, že byl odchycen zrovna při výstupu z vozidla poblíž brány, kde se hlásí každý, kdo přichází z mise anebo na ní odchází. Řád byl stát plný žoldáků, kteří se najímali na tu nejhnusnější práci, která se nechtěla nikomu z ostatních států dělat, aby si nešpinili ruce. Finanční situace Řádu nebyla nejlepší, a tak skočili po každé koruně, která se jim před očima objevila. Gregory Sandoval – bývalý velitel stopařů, který ve svém oboru patřil mezi ty nejlepší a kde kdo se mu chtěl přiblížit. Získat pro něj informace bylo většinou jednoduché, když využíval svého nevzhledného charakteru a nepřiměřeného chování, které vyvolávalo v druhých strach. Povídalo se o něm, že nemá problém kohokoliv nějak mučit ať už hladověním nebo jinak, jenom aby přišel na to, co potřebuje vědět. Došel ke stolu, kde si sednul na židli a automaticky začal výslech jako několik dnů předtím.

„Tak řekneš už konečně, co chceme slyšet? Proč na nás Pátý stát útočí a k čemu jsi jim dobrá, co znamená CHEMOS? Je to společnost infantilních pošuků, kteří patří do sekty? Proč Tě chtějí zpátky?!" odpovědí mu bylo opětovné ticho, které slyšel již několikrát předtím. Frustrovaně třískl rukou o stůl a zvuk nárazu ruky na kovový povrh stolu, se nesl ještě nějakou chvilku místností, docházela mu trpělivost a jeho vedoucím taky, když ji chtěli raději odstranit než, aby se snažili ji nějak dostat na svou stranu. Mít u sebe někoho, kdo zná taktiky Pátého státu a veškerou rozlohu důležitých objektů by mohlo přijít vhod kdykoliv, ale to někteří hlavouni tam nahoře neviděli. Jediné, co vnímali je, jakou hrozbu ona představuje pro ně. A to se ji hodilo.

Pohled upřela kdesi za něj, jako kdyby se snažila propálit díru do stěny, ale neměla čím. Ohlédl se za sebe, zamračil se: „Jestli nezačneš už do prdele konečně mluvit, tak se postarám o to, ať chcípneš hlady a jsi hozena na hranici všech států, ať si Tě rozebere, kdo chce! Zmrzačila jsi mi osm mužů, když jsme Tě zatkli! To, co jsi předvedla, neumí jen tak někdo! Ptám se už kur..." jeho slova se rozplynula vzduchem, když se dveře místnosti opět otevřely a dovnitř vešel sto sedmdesát čtyři centimetrů vysoký muž, přibližně čtyřicet šest let, lehce při sobě v obleku šitém na míru. Bylo jisté už na první pohled, že jde o Radního města. Jeho úlisný úsměv na tváři neznačil pro ni nic dobrého, když se už radní vměšují do práce druhých a nesou v rukou hrubou složku, tak to nemůže být nic pozitivního. „Dobrý večer, slečno Ayianno" na tváři se mu samolibý úsměv rozléhal od ucha k uchu. Rozložil před ní složku na stůl, aby měla o ní kompletní přehled.

„Doufám, že na Vás kolega Sandoval nebyl nepříjemný, to bych byl nerad" na chvilku se odmlčel, když viděl, jak Sandoval protestuje, že mu bylo vyslýchání narušeno, ale on se tím nenechal rozházet.

„Domnívám se, že po přečtení této složky si budeme moci rozumněji promluvit a za lepších podmínek" poukázal na okolí kolem sebe s neustálým úsměvem na tváři. Pohledem sjela z jednoho na druhého, ale poslední místo, kde její pohled spočinul, byla právě ona zmíněná složka. Naklonila se více dopředu, aby lépe viděla. Letmo proletěla nápisy uvnitř složky, dokud se nezastavila na jednom, který se četla neustále dokola a dokola. Odvrátila pohled od stolu zpátky na radního, studovala jej chvilku.

„Dáme Vám prostor pro rozmyšlení, ale věřím, že Vaši odpověď předem už známe" rozloženou složku poupravil tak, aby mezi fotkami a dalšími informacemi byl větší prostor. Rukou ukázal do prostoru, čímž vyzval druhého muže ať jej následuje z místnosti pryč na chodbu, kde je nebude moct slyšet. Jen, co odešli na chodbu se Sandoval na něj otočil se založenýma rukama na hrudníku:„To nemůžete myslet vážně Crowmeraxi, že ji budete podstrkovat pod nos tyhle informace, co si od toho slibujete, myslíte si snad, že začne mluvit, když ji tu držíme už nějakou dobu a ani jednou tu hubu neotevřela, aby něco řekla. Jsme ji tak akorát pro smích! Hodíme ji do díry a budeme mít po problému." Crowmeraxsi z protestů svého kolegy nic nedělal a neustále se na něj vypočítavě usmíval: „Zapomínáte Sandovale, že Radním jsem tady stále já, a i v mém zájmu a zájmu města je, přijít na to, co má Pátý stát za lubem, abychom tomu mohli zabránit. Sám jste viděl, jak bojovala. Nejde o obyčejného člověka, který okolo sebe máchá rukama, aby dostal komára. Výsledky její DNA jsou zmutovaná více než nás ostatních v celém městě. Kromě prvků many má v sobě i další věci, na kterých laborka už pracuje, aby je rozeznala, byl povolán každý odborník na vědu, ale i magii. Jestli Pátý vyrábí z lidí nějaké zmutované zbraně, tak to musíme vědět a patřičně s tím naložit. Dovedete si představit, jak by to vypadalo, kdyby nás opravdu všechny svrhli a dostali se k moci? Jak by nás zotročili. To bychom se mohli rovnou rozloučit s naší neutralitou státu, veškeré dohody by padly a my byli nejspíše vyhlazeni z mapy. Tisíce lidí by zahynulo a ti, kteří se o sebe nepostarají, nebo neumí bojovat, půjdou jako první. Ne každý tady je žoldák jako Vy." Nesouhlasný postoj Sandovala prozrazoval, že se slovy radního nijak nesouhlasí, nemyslel si, že je dobrý nápad pokoušet se o jakoukoliv spolupráci s někým, kdo představoval nebezpečí pro všechny: „Je Vám jasné, že se na nás vysere a zradí nás! Nevíte o ní vůbec nic, kromě jména. Zmrzačila několik mužů, když se ji pokusili chytit, to je pro Vás nic? Jednoho z nich nechala úplně zmizet a doteď se neví, kde se má hledat!" S pokrčením ramen radní odvrátil pohledod žoldáka a svůj pohled věnoval přes sklo ženě sedící na kovové židli s pouty na rukou a nohou. „To byla politováníhodná situace a ztráta žoldáka Masona nás všechny zasáhla. Ale musíte uznat, že nechat zmizet celého člověka je pozoruhodné. Taková schopnost by se v našich řadách nadmíru hodila. Víte, čeho všeho bychom s ní mohli dosáhnout? Přetvořit jik obrazu svému a ukázat ji, že nejsme špatní. Musíte uvažovat logicky Sandovale a nebýt neustále v minulosti. Nejspíše neměla na výběr a bylo rozhodnuto za ní, co se s ní stane, kdo z ní bude. Co byste na jejím místě dělal Vy? Nebo kdyby šlo o tu Vaši křehotinku, o kterou se staráte. Evelyn, že ano?" Vlna napětí projela jeho tělem, až sebou nepřirozeně cuknul:„Evelyn by nás nikdy nezradila, ta pro Řád žije..." nadechl se, aby mohl pokračovat ve větě dál, ale Crowmerax jej utnul „A to samé může být se slečnou Ayiannou, když s ní budeme zacházet slušně. Víte, kolik informací na Pátýmůže v hlavě mít? Vše, co by se dalo proti nim použít! Buďte pojednou pragmatický Sandovale."

Po vzájemné výměně pohledů zamířili oba do místnosti, aby si vyslechli, jaký je tedy konečný verdikt. Crowmerax si byl jistý, že je vítězství na jeho straně, protože každý z nás má svou vlastní cenu, na kterou on dokáže přijít. „Tak jak jste se rozhodla, drahoušku? Dohodneme se?"