Doktor Gastr nás vedl zpátky k Novému Domovu ale místo aby jsme šli přímo tak jsme odbočili . Byla to dlouhá cesta plná hádanek a pastí . Všechno bylo naštěstí vypnuté až na jednu věc . Byla to koule ze které vycházela světla jedno světlo bylo modré a druhé oranžové . Nevšímala jsem si cesty a o něco jsem zakopla a spadla musela jsem o něco zavadit protože na mě ta koule posvítila modrým světlem . Nejdřív jsem si řekla že se nic nestane ale ve zlomku vteřiny se světlo změnilo na oranžové a já zemřela . Byla jsem na sebe naštvaná . Zase jsem umřela ale rozhodla jsem se že projdu celé podzemí a najdu každé nebezpečí a pak tady budu žít . Byla jsem odhodlaná to dokázat a dostat svůj šťastný konec . Musela jsem umřít snad stokrát . Spadla jsem do lávy bojovala jsem s monstry které jsem potkala většinou na mě útočili protože se mě báli . Utopila jsem se ve Waterfallu a spadla jsem z mostu ve Snowdinu . A v Ruinách jsem umřela ani nevím kolikrát . Žádná z těch smrtí mě ale nedokázala zbavit odhodlání . Když jsem zemřela snad všemi možnými i nemožnými způsoby tak jsem se rozplakala . Dokázala jsem to teď stačí už jenom jedna smrt a budu mít svůj šťastný konec . Budu moc žít s mojí rodinou a užívat si života . Šla jsem do Hotlandu k místu kde jsem poprvé zemřela . Přišlo mi hezké zakončit to tam kde to začalo . Nadechla jsem se horkého vzduchu   zemřela jsem už tolikrát že mi to přišlo úplně normální .Udělala jsem krok a skočila . Před očima mi proběhly vzpomýnky na Asriela , mámu a tátu . Těšila jsem se na život s nimi . Zavřela jsem oči a dopadla . Když jsem je otevřela byla jsem v Ruinách . Ležela jsem tam a plakala ale ne smutkem ale štěstím . Teď jsem měla svůj perfektní život už nebyl způsob jak by mě smrt mohla překvapit .

Ahoj lidi určitě jste si všimli že poslední dobou vyšlo několik dílů Chary po sobě a to kvůli tomu že teď budu asi týden pracovat jenom na knize Na okraji propasti. Doufám že chápete že psát několik knih na jednou je vyčerpávající.