#6
Víkend u Caroline utekl jako voda. Snědli jsme hromadu jídla, vypili šílené množství Mountain Dew, koukali na několik filmů a hlavně jsme si povídali. Takový krásný víkend jsme společně nezažili už dlouho. Dnes je pondělí a já musím za chvíli do práce. Ve škole šlo vše hladce a s klukama a Mag jsme vzpomínali na tu spoustu hlášek, které padly o víkendu. Caroline se ve škole neobjevila. Nevím, jak nám to mohla udělat. Teda havně mně! Nechala mě tam na ně samotnou. V esemesce mi odepsala jen: 'Nepřijdu.' Co se s ní děje, nikdo z nás netuší.
Maggie mi slíbila, že se do práce staví za mnou. Jeremy i Kol se k ní přidali. Sice jsem je viděla celý den ve škole a jsme od sebe asi hodinu a čtvrt, ale už teď se na ně těším. Doma jsem si jen převlékla legíny, na které si potom obléknu zástěru a snědla jsem malou sváču. Směnu mám tři hodiny a většinou v pondělí bývá docela plno. Na jídlo čas mít rozhodně nebudu.
Zkouším ještě volat Care, ale vytípla mi to. Celý den nám nebere telofon. Buď ho nechá zvonit nebo to položí. Nelíbí se mi to. Nemám ale moc času to teď řešit. Nasazuji si helmu, sedám na motorku a spěchám do TeaCaku. Cesta vede okolo domu Parkerových a tak se neubráním nutkání nahlédnout ze silnice do oken. Všechna okna jsou zatažena žaluziemi a není poznat, že by v domě někdo byl. Tak teď se o Caroline začínám opravdu bát.
Už z dálky vidím tu obří ceduli čajovny. Zaparkuji motorku u zadního vchodu pro zaměstnance a vcházím dovnitř. Do malé úklidové místnosti si odhodím bundu a přilbu a jdu se připravit k pultu.
"Ahoj Ronnie!" Emily mě obejme a podá mi zástěru.
"Nazdárek, kočko!" věnuji ji letmý úsměv, "Jak válčíš?"
"No znáš to, pořád nějak!" snaží se utnout toto téma Emily, ale já poznám, že se něco děje.
"Tak abych se do toho pustila ne?" kouknu na stůl číslo 8, kam se právě usadil jeden mladý pár.
Můžu jim být tak 23. Kluk s holkou. Přišli ruku v ruce a on jí pomohl z bundy. Venku je docela zima, ani se nedivím, že je tu dnes tak plno. Nikomu se nechce zmrzat veku.
"Dobrý den," oslovím je mile. "Co si dáte? Dnes máme speciální horký čaj s čerstvými malinami."
"Tak já ho zkusím," odpoví mi neznámý mladík.
"Já poprosím o šálek jasmínového. Máte ho výborný!" řekně dívka.
"Děkujeme. Doufám, že nejlepší ve městě!" mrknu na ni. "Hned to bude."
Odcházím od stolu s úsměvem. Ani nevím proč se usmívám, ale příjemní lidé mi vždy vykouzlí úsměv na tváři.
Když přicházím k pultu, vidím, že Emily si s někým textuje. Jen co mě zaregistrovala, okamžitě mobil odložila a snažilí se dělat, že připravuje čaj.
"Jeden jasmín a jedny maliny," sdělím objednávku a podezřívavě se na Emily zadívám, "S kým si to píšeš?"
"S mámou," odpoví pohotově, ale já poznám, že mi lže. S Emily se znám téměř rok. Trávím tu s ní tři dny v týdnu několik hodin. Poznám to na ní.
"Vyklop to! Ty někoho máš?" zvednu k ní pohled od vroucí konvice s vodou. Emily mi nachystala do šálků dané čaje, takže je mohu brzy zalít.
"Nemám," u těchto slov začne její obličej rudnout. Em je o 2 roky starší než já a podle toho, co říkala měla kluka jen jednou někdy v patnácti. Od té doby je sama. Strašně bych jí nějaký vztah přála. Je to hodná holka.
Nechci do ní už rýpat, tak popadnu dva šálky a odnáším je ke stolu 8.
"Tady to je. Nebudu Vás rušit, kdybyste cokoliv potřebovali, stačí mávnout," oslovím je s úsměvem.
"Děkujeme," odpoví téměr současně a úsměv mi oplatí. Odcházím k pultu a Em má opět mobil v ruce. Když procházím okolo ní, mírně do ní drbnu.
"Jste v práci, mladá dámo!"
"Bohužel..." odpoví sklesle.
"No dovol! Co tím chceš jako říct?! To ti nedělá radost moje přítomnost?!" teď jsem dotčena!
"Ale ne," rozesmátá Emily mě obejme kolem ramen. "Jen bych si dokázala představit, že teď budu někde jinde."
"Máme tu zákazníky! Jdeš tam nebo mám jít já?"
"Já tam zajdu," Emily odejte ke stolku 3, kam se usadil jeden starší pár. Jsem asi jediný člověk na planetě, ale vždy mě hrozně namotivují lidé, kteří už jsou v důchodu a stále spolu tráví čas a chovají se k sobě mile. Taky bych chtěla jednou něco takového. Mít se o koho opřít, někoho kdo by mě vyslechnul, utišil, poradil mi. Někoho kdo by mě miloval.
"Konvičku Rooibosu," křikne Em, když se vrátí s objednávkou.
Postavím vodu a nachystám do konvičky sušený rooibos čaj. Když ho zaleju vodou, začnu z něj cítit tu nádhernou vůni a jeho barva zčervená. Zavřu konvičku a podám ji Emily, která ji odnese na trojku.
Zvoneček nade dveřmi opět zacinká a já ve dveřích spatřím Maggie, Kola a Jeremyho. Přesně jak slíbili.
"Nazdar pracante!" Kolův hlas se roznese celou čajovnou.
"Psssst! Nekřič tady! Tohle je místo klidu, ticha a přátelské atmosféry, víš?" vrhnu po Kolovi pohled, který značí, že svá slova myslím vážně, ale s mírnou nadsázkou.
Maggie obejde pult a obejme mě. Je ještě vyšší než já, takže si musím stoupnout na špičky. "Ahojky."
"Ahoj, ahoj, ahoj, hahaha, teď jsem vás pozdravila všechny!" řekne klukům za zády Emily a s Maggie se taky obejme.
"Ahoj Em," řekne Jeremy a dlouze se na Emily zadívá. Emily mu věnuje krásný úsměv a jakmile zjistí, že ty dva pozoruji, rychle odvrátí pohled. Že by tajemný rytíř se kterým si Emily píše byl Jeremy? To pochybuju!
"Dáte si něco nebo jste přišli jen kecat?" zeptá se po chvíli ticha Em.
"Já si dám ty maliny, co jsou tak krásně napsaný venku na té ceduli!" Maggie má jasno. Cokoliv v čem jsou maliny jde okamžitě k ní.
"Já klasiku. Borůvku," Kol si vždyky dává borůvku. Bylo mi to jasné hned.
"Co bys mi doporučila, Emily?" osloví něžně Jeremy Em a my všichni ostatní po něm vrhneme udivený pohled. Takový tón hlasu jsem od Jeremyho snad ještě neslyšela!
"Třeba 'Sicilský pomeranč'," ta něha v Emilyných očích nejde přehlédnout. Její hlas zní tak jemně, že začínám mít vážné tušení, že onen textař je Jere. Jeremy přikývne a já postavím vodu na tři čaje, které Emily zatím nachystá.
"Vy dva spolu jako chodíte nebo co?!" zeptá se po chvilce Kol. Takže se mi to nezdálo. Ty pohledy a ten hlas byl opravdový.
"Nechodíme!" řeknou oba téměř současně.
"No, jak to tak vypadá, brzo budete," řekne pobaveně Maggie, ale mám pocit, že ti dva její slova nevnímají. Mají oči jen sami pro sebe.
Když cvakne konvice a voda je uvařená, zaleju všechny tři čaje a podám je mým kamarádům. "Nevíte něco o Caroline? Mám o ni docela strach."
"Několikrát jsem jí volala a psala jak na Facebook, tak SMS, ale nereaguje," i Mag má stach.
"Já jí taky psal a nic," reaguje Kol.
"Když jsem projížděla okolo jejího domu, všechny žaluzie byly zavřené a nevypadalo to, že by vnitř někdo byl."
Maggie zkoušela zavolat paní Parkerové, ale ani ta jí nezvedla telefon. "Nevím jak vy, ale já se začínám fakt hodně bát. Tohle nám nikdy neudělala."
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top