Den utekl jako voda. Vůbec jsem nepostřehla, že už je konec šesté vyučovací hodiny  to znamená, že za pár minut se jde na oběd. Jsem zvědavá jaký blaf nám připraví dnes. Myslela jsem si, že pověst školních jídelen je jen z Evropy, ale ukázalo se, že i v USA to nestojí za nic. Ano, občas se jim něco povede, ale většinou to je nemastné a neslané. Bohužel. Jsem totiž naprostý fanatik do jídla a vidět takové hromady, jak se vyhazují mi rve srdce, ale ono se to vážně kolikrát nedá jíst.

*vrr*
Co? Vážně mi vibruje mobil?

Care: Mám děsný hlad! -.-

No jasně. Caroline mi poslala zprávu, ve které mi sděluje svůj životní stav.

Já: Já ne. Celý den chodím s jídlem za ručičku a říkám mu miláčku. Neopustilo by mě v tuhle dobu. ^^

Care: No, to moje se ztratilo. :(

Já: Nevyhlásíme po něm celostátní pátrání? :o Mám zavolat na FBI? :ooo

Care: No asi joo hele! Ale raději až zazvoní. Mrs.Cheesecake by měla poznámky O.o

Podívala jsem se na Care, jak spokojeně sedí v lavici a 'sleduje' výklad slečny Cheesecake. Je to naše fyzikářka a její pravé jméno je Margharet Wollová. Od nás si ale vysloužila přezdívku Mrs. Cheescake. Už ani nevím, jak to vzniklo. Nicméně chytlo se to dokonale. Používá to tak polovina školy. Spousta učitelů si od nás vysloužila přezdívku, třeba Mr. Greenshoe, Miss Submachine gun, Mr.Brownie a spoustu, spoustu dalších.

Care na mě zlehka mrkla levým okem a já se musím usmát. Po hodině voláme FBI. Super.
---
Představte si stádo, jak běží k jídelně. Přesně tak si připadám. Celá naše třída včetně těch největších primadonek, které neustále řeší svůj vzhled a chování druhých, se řítí k vydejnímu pultu školní jídelny. Jídlo. To je snad jediná věc, která spojuje kompletně celou třídu. Vlastně ne, ne třídu, ale školu. Každý se celý den těší jen a jen na oběd a když konečně přijde, jde o veliké zklamání. Většinou. 

Když konečně vystojím nekonečnou frontu k pultům, dostávám talíř s nějakou šlichtou.

Co. To. Zase. Má. Být?!

Nemá to tvar, nemá to barvu, nemá to chuť ani vůni. Super. A to mám takový hlad. S Care a Maggie si vyměníme zoufalý pohled a jdeme najít kluky. Rozhlížím se po jídleně a najednou je spatřím sedět u dveří ven.

"Hele holky, támhle jsou!" ukážu tácem směrem ke stolu, který pro nás zabrali kluci.

"No to snad ne. Ona s náma jako bude sedět i u oběda?!" Maggie tuhle poznámku utrousí s naprostým zhnusením, "Neříkám, že mi vadí, ale aspoň u oběda bych chtěla mít klid od těch jejích otravnejch řečí."

"Klid Mag, to zvládnem," uklidňuje Care vytočenou Maggie.

"Holky, nádech, výdech a jdeme na to!" komentuji celou situaci já a vykračuji směrem ke klukům.

Ty Claudiiny řeči slyším už asi tři metry od místa, kam míříme. Je to šílené. Ta její pusinka jede pořád. Nechápu, jak to zvládá. Ale je nezastavitelná.

"Můžeme přisednout?" zeptá se Maggie teď už klidným hlasem.

"No jasně holky! Co je to za otázku? Sedáváme spolu už čtyři roky!" zasměje se Jere a uvolní nám místo vedle sebe.

"No my jen tak, pro jistotu," řekne Caroline rýpavě.

Kluci i Claudia si vymění trošku zmatené pohledy a my zaujmeme místo u stolu.

"Chutná to líp než to vypadá?" zeptám se znechuceně a mé srdce doufá v pozitivní odpověď.

"Ne. Je to snad ještě horší!" řekne Claudia a zaboří lžíci do talíře, ve kterém zůstane ta lžíce nehnutě stát.

Kol a Jeremy to nevydrží a vybouchnou smíchy. To samé i já, Care a dokonce i Maggie.

"Tak takováhle šlichat se jim dlouho nepovedla," neodpustím si mírně sarkastickou poznámku.

"Náhodou! Nechutná to tak špatně," řekne Caroline, když sní první sousto.

"Děláš si srandu?! Je to příšerný!" opáčí Kol.

"Není! Mě to chutná!" opoví Care a pokračuje ve svém labužnickém zážitku. V tomhle je strašná. Ona vážně sní snad všechno, co jí kdo dá! Vůbec nechápu, jak do sebe může některé věci dostat. 

"Jo prosím vás, nezapomňte si zítra vzít ten polštář, jo? Moc jich doma nemáme," ujme se slova opět Caroline.

"Na co polštáře? Co se bude zítra dít?" zeptá se udiveně Claudia. Ajaj. Ona o tom neví. Na to přespání rozhodně zvaná není! To jsem zvědavá, Care, jak tohle ukecáš. 

Claudia těká očima po celé partě, ale nejvíce zabodává svůj jemný pohled do Kola a Caroline. Zajisté čeká odpověď.

"Ehm... No víš Clau..." začne opatrně Kol, ale Caroline ho okamžitě přeruší.

"Promiň Clau, ale máme přespávačku u nás doma. Je mi líto, ale to že chodíš s Kole neznamená, že jsi v naší partě."

A skara!

Claudia se ostře podívá na Care, poté na mě a nakonec skončí pohledem u Kola. Prudce se zvedne od stolu a odkráčí pryč.

"Claudie! Počkej," rozběhne se okamžitě Kol, aby zachránil, co se dá. Zraky všech v jídelně se stočí zvědavě k nám. Všichni čekají, co se bude dít dál.

"Tohle jsi podělala, Care," Jeremy, panebože, ty jsi tady taky? Já myslela, že jsi se vypařil!

"Jaj. Tak tohle asi úplně nevyšlo," Maggie už se neudrží a taky se přidá.

"No, jako promiňtě, ale musíte uznat, že jsem měla pravdu!" rozhodí Care rukama u stolu ve školní jídelně.

Nikdo z nás to nevydrží a vybouchneme smíchy. Není to sice zrovna dvakrát vtipná situace, ale na Claudii máme všichni stejný názor. Milá, ale otravná. 

Caroline je z nás jediná, kdo obsah talíře snědl. Když dojídá předposlední sousto, přiběhne Kol. Vypadá dost naštvaně.

"Caroline, jak si to jako představuješ?! Máš pocit, že jsi ředitelka planety a máš právo úplně na všechno?!" rozkřikne se po jídelně a zraky ostatních žáků se opět stočí k nám.

"Kole, zadrž. Neřekla jsem nic hnusného! Jen pravdu! Claudia není součástí naší party. Nikdy žádný náš kluk nebo naše holka jí nebyly! Tak proč by ona měla být výjimkou? Jste spolu sotva pár měsíců a už tak se k nám cpe všude! Promiň, že u sebe doma ji nechci!" opáčí mu Caroline ostřeji, než jsem čekala.

"Víš co, je zbytečný ti něco vysvětlovat! Jen závidíš, protože tebe nikdo nechce," Kol si bere svůj tác s jídlem a naštvaně odchází pryč. Tomu říkám klidný oběd.

Caroline zůstala sedět s otevřenou pusou stejně jako já, Mag a Jere.

"Co. To. Mělo. Být?!" zeptá se překvapeně Jeremy.

"Ta ho má slušně omotanýho kolem prstu," Maggie se opět projevila. "Tu holku prostě nemůžu vystát. Caroline, vedeš 1:0. Chci mít taky odvahu jí něco takovýho říct do očí," Mag je strašně slušná a přestože si o lidech často myslí špatné věci, je nekonfliktní a většinou jim nic neřekne. Zato Caroline je upřímná za jakékoliv situace. Je jí jedno jestli jste vyhráli soutěž o lístky do kina nebo vám umřel křeček, vždy řekne co si doopravdy myslí. Někdy mám chuť jí za to zabít, ale občas je to výhodou.

"No, tak snad abychom šli ne?" sedíme v jídelně už nejméně 10 minut a u dvěří je pořádná fronta. Navíc divadla jsem předvedli až až.

"Myslíte si, že Kole zítra dorazí?" zeptá se Jere.

"Jo kamaráde, težko říct. Claudia zahraje po kině divadýlko, aby zůstal s ní a on skočí přesně, jak ona pískne. Navíc byl dost vytočený," velmi odborně komentuji celou situaci já.

"Třeba vychladne. A jestli ne, tak dostane pánvičkou po hlavě!" Care začala náš interní vtípeček.

"A nožem přes prsty!" podívám se na Care a její větu dokončím. Obě se začneme smát a Maggie s Jeremym se k nám okamžitě přidávají.

"Jdeme na pizzu!" zavelí Mag. "Mám příšernej hlad!"

Jsme sice parta bláznů a umíme se krásně pohádat, ale jeden za druhého bychom dýchali.