Včera jsem usnula ani nevím kdy. Máma odešla a já brzy na to přestala vnímat. Když mi ráno zvonil budík, obejvila se mi v rohu lišty na telefonu zpráva. Až teď mi došlo, že mi večer vibroval mobil a já potom shodila ten rámeček s fotkou a pak přišla máma a...

Roztáhnu lištu a vídím, že mi psal Bruno. To je trenér a vedoucí White Illusions. Moje taneční skupina. 

"Zítra v 5 trénink! Všichni! Důležité!"

To tady dlouho nebylo. Takové SMSky chodí jen ve velmi akutních chvílích. Co se stalo? Budeme tančit před prezidentem?

"Budu tam."

Vůbec se mi tam nechce. Nemám na tancování chuť ani náladu, ale musím tam jít. Musím vědět, co se děje.

---

"Tedde, moc se omlouvám, ale dnes nedorazím do TeaCaku. Dopracuju si to!
- Ronnie"

Tak to by bylo. Tedd je můj nadřízený v čajovně. Měla jsem mít odpoledne směnu, ale máme trénink. Tedd to naštěstí chápe, takže mi nedělá žádné problémy. Je to prostě skvělý šéf!

Za chvíli mi na mobilu pípne zpráva.

"No to si piš, že si to dopracuješ! O víkendu máme akci, tak bych potřeboval výpomoc.
-Tedd"

"Ráno v osm jsem tam!
-Ronnie"

Emily se mi o žádné akci nezminila. Jsem zvědavá, co to bude. Je poledne. Ve škole už jsmě skončili. Emily by teď měla být na cestě do práce. Vytahuji si mobil z kapsy a hledám v kontaktech Em. Asi po třech zvoněních mi to vezme.

"Nazdárek kočko! Co se děje?"

"Ahoj Em,  co je v sobotu ve TC za akci?"

"Knižní festival. Taková menší akce. Teddovi se podařilo nalákat nějakého vydavatele. Budou tam různé workshopy."

"Ježíš, to je skvělý! Tak se mnou rozhodně počítejte, jo?" Z téhle akce jsem nadšená! Mluvili jsme o ní s Teddem už loni, ale nevyšlo to. Nakladatelství to odmítlo. Letos se Teddovi nějakým zázrakem podařilo je zlomit.

"Jasně, nic jinýho ani nečekám!" zasměje se Emily do telefonu a ukončuje tím náš hovor.

Místo toho, abych šla po škole domů, jako většina studentů, jdeme s Maggie navštívit Care do nemocnice. Čekám na ni u skříněk, protože si ještě běžela do učebny biologie pro mobil. Hlava děravá. Nechápu, co je to za zvyk dávat si mobil do lavice. Proč ho prostě nenechají v batohu?! Caroline dělá to samé..

Když se na konci chodby vynoří štíhlá dívčí postava s hnědými vlasy pod ramena, je mi jasné, kdo to je. Maggie se s vítězoslavným úšklebkem line chodbou.

"Máš?" zeptám se ji, když dorazí až ke mně.

"Samozřejmě! Přece vím, kde mám své věci, ne?" ach, ta ironie.

"Jistě, jistě," obě se našemu rozhovoru zasmějeme.

"Tak co? Jdeme se podívat na naši Růženku?" nadhodí po našem záchvatu Maggie. Jako souhlas jen mírně pokynu hlavou. Těším se za ní. Chci vědět, jak na tom je. Jestli ještě spí nebo jestli už se směje. Postrádám ji na každém kroku. A proto ji musím vidět.

---

V nemocnici jsme byly jen chvíli. Care je pořád ve stejném stavu. Leží na lůžku, nevnímá a do ruky a do nosu jí vedou hadičky. Doktorka říkala, že jí co nevidět probudí. Prý je to čím dál lepší a už by to mohlo její tělo zvládnout. Vykouzlila mi tím úsměv na tváři. Na tuhle větu jsem čekala dlouhé čtyři dny. Připadalo mi to jako věcnost.

Musím se pomalu začít chystat na trénink. Jak jsem řekla, nechci tam. Ale musím. Bruno má něco důležitého. Ani jsem se nezamyslela, co by to mohlo být. Hlavou mi neustále běhají jen myšlenky na Care. Doufám, že.. Ne! To ne. Nekončíme. Rozhodně ne! Čeká nás regionální finále, tak musíme začít pořádně trénovat, to bude určitě něco k tomu.

Popadám tašku přes rameno, ve které mám taneční oblečení, boty a pití. Přihazuji mobil a klíče a loučím se v kuchyni s rodiči. Nasedám na Liberty a jedu směr studio.

---

Bruno, Mia, Max, Denny, Clairie i Hanny už jsou ve studiu.

"Čau všichni!" zavolám mezi dveřmi, když jdu do šatny.

"Ahoj, Ron," malá černovlasá Mia s Hanny ke mě přiběhnou a vtáhnou si mě do objetí.

"Tak dlouho jsem vás neviděla!" náš stisk ještě zvětším a cítím jejich rozpláclé tváře na hrudi. Obě jsou menšího vzrůstu, takže jsem téměř o hlavu vyšší.

"To i my tebe," Hanny se rozesměje a že špiček mi vlípne pusu na tvář.

"Půjdu se převlést, jo?" kouknu na Bruna, který kývne na souhlas.

"Pospěš ale!" jeho oříškově hnědý obličej se zkřiví do mírného úšklebku a pravým okem na mě mrkne.

"Rozkaz, šéfe!" stoupnu si do pozoru a ruku si dám k hlavě.

"Jdi už!" celý sál se rozesměje a Bruno mi mávnutím ruky naznačuje můj odchod.

Šatny jsou na konci  chodby vlevo. Jak dlouho jsem tou chodbou neprocházela? Měsíc? Možná dva. Vanilková vůně čistícího prostředku mě provází celou chodbou až na její konec. Otevírám dveře do šatny a můj pohled spočine na Nelly, která sedí v rohu lavečky. Hlavu má v dlaních a kolena má přitažená sobě.

"Nelly Costerová, opět na místě činu!" prohlásím na celou šatnu s nadsázkou v hlase a úsměvem na tváři.

Nell ke mě zvedne hlavu a já si okamžitě všimnu jejích zarudlých očí. Ten smutek nejde přehlédnout. Jakoby mě prosila, abych jí pomohla. Nelly je moje nejlepší kamarádka z White Illusions. Známe se asi šest let a prožily jsme toho se skupinou opravdu hodně. Nelly je typická blondýnka s modrýma očima, která všude hází samý úsměv. Vidět ji ubrečenou je pro mě téměř neznámé.

"Copak se děje?" pomalými kroky přejdu k ní a přisednu si na lavečku. Moje ruka se přemístí na její záda, které jí začnu jemnými pohyby hadit.

"Mi - Minn... Minnie..." mezi vzlyky se jí podaří ze sebe vysoukat jméno její kočky. Má jí asi od šesti let a je to zaručeně její nejlepší parťák. 

"Co se s ní stalo?"

"A - auto..." jen to slovo dořekne, zavalí ji další vlna zármutku.

Význam jejích slov mi dochází v zápětí. Její parťačku přejelo auto... Minnie byla nádherná, britská modrá kočka s velikýma zelenýma očima. Její srst byla tak jemná a hebká. Pokaždé, když jsem byla u Nelly, se mi položila na klín a nechala se výskat v kožíšku. Toto roztomilé stvoření už se mi ale na klín nikdy nepoloží...

"To mě moc mrzí..." můj hlas je ovlivněný vzpomínkami na to nebohé zvíře. Někdo by si mohl říct, že je to 'jen' zvíře, ale každý kdo nějakého mazlíčka má, ho bere jako člena rodiny. Tím mým je Archie. Můj věrný přítel už od mala.

Vtahuji si Nelly do objetí a její hlava se zaboří so mého ramene. Chvíli jen tak sedíme a Nell se pomalu daří krotit své city.

"Tak já se převléknu a jdeme na to, ne?" vstanu z lavečky, začnu se přehrabovat ve své tašce a hledat své taneční tepláky. Při svých posledních slovech na ni mrknu. Nelly mi věnuje vděčný úsměv a také vstane.

"Děkuju.." špitne potichu a obě odcházíme do sálu.

"Nemáš vůbec zač," stihnu jí jetě říct než vejdeme do místnosti, kde už hraje písnička na rozehřátí. Je to Sax od Fleur East. Na rozpohybování je skvělá! Zahazuji flašku s pitím a jdu se přidat ke svým přátelům.

Mia si mě na place okamitě vyhledá a jde za mnou dělat blbosti. Pohupujeme se na kolenech a pohybujeme při tom zadkem. Obě se tomu hrozně smějeme, ale přitom je to naprosto přirozený taneční prvek.

Když dohraje první skladba, Bruno pustí jen tak na pozadí Move your body od Sii.

"Bando, mám důležitou zprávu! Za měsíc a půl nás čeká regionální finále a mě dneska volal jeden můj známý a prý máme veliké šance, ale musíme přijít s něčím bombózním. Takže musíme začít makat. Ode dneška budou tréninky třikrát týdně, jako bývaly předtím. Našim úkolem je totiž vymyslet komplet novou sestavu, která všem vyrazí dech. Chápeme?"

S holkama si vyměníme několik pohledů a pak celý sál jednohlasně vysloví jedno slovo.

"Chápeme!"

---

Je tu další kapitola a při jejím psaní mě napadla jedna otázka.😅

Nemáte zmatek v postavách? 😱Je jich tam dost, takže bych se nedivila, kdybyste se ztráceli v tom, kdo je kdo. Pokud ano, řekněte to prosím. Klidně udělám nějaké shrnutí.😚

Je pro mě hrozně důležité znát Vaše názory, takže prosím komentujte!😇

Taky chci mockrát poděkovat za 300 přečtení přesně!😲💕 Moc to pro mě znemná!💘

Děkuju a mějte se krásně!💞
Lennie🎀