I see you driving 'round town
With the girl I love and I'm like,
Fu*k you!
Oo, oo, ooo  

Oh můj bože! Ještě ne... Otráveně natáhnu ruku na noční stolek a nahmatám svůj mobil. Snažím se najít to správné místo na displeji, abych mohla vypnout budík. Tu písničku sice miluju z celého svého srdce, ale dát si ji na budík nebyl nejlepší nápad.

Hodiny ukazují 06:32 a to znamená, že je nevyšší čas začít něco dělat. Začíná dlouhá etapa hrabání se z postele. Jedna noha, druhá noha, prává ruka, levá ruka a nakonec celé tělo. Ach bože! Já. Nesnáším. Ranní. Vstávání! Každé ráno sedím nejméně tři minuty na okraji mé dokonale veliké manželské postele, kterou, jen tak mimochodem, mám sama pro sebe, než se rozhodnu začít opravdu vstávat. Zvedám se z postele a přecházím ke svému šatníku. Podél celé stěny v pokoji mám skříně a v nich nespočet kusů oblečení. Přehrabuji se několika komínky oblečení a přemílám v rukách ramínka, na nichž mám zavěšené kalhoty, bundy nebo šaty, než konečně nacházím to pravé! Bílý svetr a světle modré, mírně roztrhané džíny, které v předsíni doplním o bílé Adidasky.

Je téměř listopad a to znamená, že tady ve Virginii už je docela kosa. Tak 5°C ráno a 13°C odpoledne. Navíc já jezdím do školy na Liberty, to je moje motorka, takže nemůžu vylézt ven jen v kraťasích. Když jsem skončila s přebrabováním mé pečlivě uklizené skříně, zašla jsem si klasicky do koupelny udělat ze sebe člověka.

"Ronnie, dělej!" slyším Annie, jak na mě z chodby netrpělivě křičí.

"Pojď klidně dovnitř. Už jen chviličku," zbývá mi už jen doladit obličej řasenkou a k tomu nepotřebuji moc místa, takže tu klidně Annie může být se mnou.

Dveře se otevírají a já vidím svoji sestru. Neudržím se a vyprsknu smíchy.

"Čemu se jako směješ?!" vraždí mě pohledem.

"Vypadáš příšerně, zlato," nemůžu se přestat smát. Představte si čtrnáctiletou holku s hnědými vlasy pod ramena, neuvěřitelně rozcuchanou a s napuchlým obličejem. Ano, to je moje sestra.

"Taky jsi nevypadala zrovna dvakrát roztomile, dokud jsi to na sebe nenaplácala," odvětí mi docela trpce a poukáže na má líčidla. Nevím, co má proti. Používám jen korektor a řasenku. Dělá jak kdybych chodila jako 98 % její třídy - s vrstvou make-up silnější než je asfalt. Naštěstí moje sestra není jako ty rozmazlené holčičky městských paniček. Chodí do školy naprosto přirozeně. Netuším, jak to dělá, ale po tom, co se opláchne studenou vodou vypadá vždycky fantasticky! Annie je hrozně krásná. A to je jí čtrnáct! Za pár let si bude táta pořizovat nějaký pořádný samopal.

Po rutině v koupelně přichází na řadu snídaně. Jako každý den, i dnes ji má celá rodina přichystanou na stole. Naše máma je prostě boží! Přesně ví, kdo co po ránu chce. Já s Annie müsli s mlékem, táta chléb se šunkou a to samé i máma a Rick. Je krásné trávit ráno společně! Táta je majitelem jedné architektonické kanceláře a máma je tam jednou ze zahradních architektek. To co vytváří je naprosto dokonalé! Jako malá jsme milovala chvíle, kdy jsem chodila do práce s ní, když na nějaké ze zahrad pracovala. Je strašně pečlivá a dokáže přesně vytvořit to, co si zákazník přeje.

Naše zahrada je naprosto dokonalá. Živý plot, houpačka s nedalekou houpací sítí, krásně situovaný bazén, několik záhonků s květinami a zeleninou a nakonec úžasná terasa. Zbožňuju ty chvíle, kdy ležím na houpačce nebo v síti s knihou v ruce a ledovým čajem. Snad nikde se nezrelaxuji lépe než v naší zahradě.

Kruci! 07:26. Musím letět! Nestíhám! Za dvě minuty mám vyzvedávat Caroline, moji nejlepší kamarádku. Bydlí jen pár domů ode mě a každé ráno se mnou jezdí do školy.

"Nazdárek rodino!" rychlostí blesku si obouvám boty a nahazuji na sebe bundu.

"Jeďte opatrně!"

"Jasně, mami. Pa!" beru si klíče a zaklapávám za sebou dveře. Vytahuji z garáže Liberty a uháním za Care. To zas bude řečí!

---

"Ahoj, Care!" křiknu na ni, aby mě slyšela přes hukot Libertina motoru.

"Kde jsi tak dlouho?!" naštvaně rozhodí ruka a zpraží mě pohledem. "Nestíháme!"

"Bych bez tebe asi nevěděla," nad její poznámkou musím jen ironicky protočit očima. Jako bych sama nevěděla, že jsem dnes ráno úplnou náhodou nestíhala.

"Ty prostě nemůžeš jednou přijet v čas!" svá slova pilně doplňuje zběsilým rozhazování rukama.

"Znáš mě přece," obě se smějeme a po společném objetí jí podávám přilbu.

"Nasedat krásko, jedeme vstříc novému dni!" prohlásím se vztyčenou hlavou a pořádně se opřu do pedálů.

---

Ve škole už na nás čeká zbytek naší party - Mag, Kol a Jeremy. S Kolem je tady samozřejmě i Claudia, jeho holka. 

"Dobré ráno ve spolek!" přivítáme je hlasitě a všichni nám jdou naproti pro objetí. Jako každé ráno. Představte si tlupu třeťáků, jak stojí uprostřed chodby a objímají se. Dříve se po nás všichni blbě koukali, ale teď už to nikdo neřeší. Zvykli si. Zvykli si na to, že ráno kolem 07:43 není možné dostat se chodbou do učebny číslo 214. 

Učebna 214. Naše kmenová třída. Trávíme tu 92 % všech hodin. Claudia se s námi rozloučila před třídou, protože její třída je na druhém konci chodby. Kol jí šel samozřejmě gentlemansky doprovodit. Claudia je o rok mladší než jsme my. S Kolem jsou spolu asi 5 měsíců.

"Mag, taky jsi měla problém se vstáváním?" zeptám se, abych se před Caroline trošku obhájila.

"No a jaký! Nesnáším rána! Nejhorší část dne!" Mag je na tom podobně jako já. Než se vyhrabe z postele, uběhne nejméně 10 minut.

"To já rána naopak naprosto miluju!" ozve se Jere, "Každý ráno chodím běhat do parku a vždycky mě to parádně probere!"

"Absolutně nechápu, kde na to bereš sílu. Já jsem ráno ještě víc vyšťavená než když jsem šla spát," moje odpověď všechny rozesměje. Chodím spát docela brzo, tudíž spím asi 8 hodin a je téměř nemožné, abych byla unavená. Ale jsem! A jak!

"Hele, co děláte o víkendu?" zeptá se nás z ničeho nic Caroline.

"No já jdu zítra odpoledne do práce, jinak nic," odpovím Caroline a čekám na odpověď ostatních.

"Jeremy, Mag?"

"Já nic nemám," odvětí Jeremy.

"Já taky ne," odpoví Maggie.

"Co se řeší?" zeptá je Kol, když vejde do třídy.

"Care se ptala, co děláme zítra," sdělí mu Maggie.

"Já jdu s Claud asi do kina. Je pátek, to se musí využít," usměje se na nás.

"Do kdy máte to kino?" zeptá se Care a čeká, co jí Kol odpoví.

"Do půl sedmé," sdělí jí nepodstatnou informaci k jejímu plánu.

"Super, takže zítra v sedm sraz u mě. Sebou si vemte polštář, deku, mraženou pizzu a Mountain Dew! Naši jedou na víkend na chatu, takže máme dům sami pro sebe. Je to zařízený!"

"Počkej, jak jsi věděla, že ti na to kývnem?" zeptám se jí mírně podezřívavým hlasem.

"Už jste někdy odmítli spaní s kamarády, pizzou a Mountain Dew? Ne. Bylo to jasný," Caroline mě svou odpovědí naprosto odrovná. A nejen mě. Smíchy vyprskneme všichni.

*crrr* 

Zvoní na hodinu, všichni se usazují do svých lavic a do třídy vchází naše angličtinářka Jane Mikaelsonová. Každý sedíme zvlášť, takže se vyhýbáme každoročnímu vybíraní si partnera do lavice, za což jsem fakt moc ráda! Nedokázala bych si vybrat mezi Maggie a Care!

Hrozně se těším na víkend! Bude to skvělý! Strašnou dobu už jsme nepodnikli žádný podobný víkend. Bude to výborný relax za společnosti těch nejlepších lidí na světě!