Marie rázným krokem přecházela po svém pokoji a cítila nezvyklou nervozitu. Ples skončil sotva před půl hodinou, což znamenalo dvě hodiny od zmizení Samuela a jeho mladšího bratra. Komtesa si povzdychla a přešla k oknu. Lekla se, když jí na skleněnou výplň dopadl malý kamínek. Nejdříve si myslela, že se jí to jen zdálo, ale když na okno dopadl i další, vzala za kliku a zatáhla. Okna byla už starší, takže to šlo stěží. Marie se z okna trochu vyklonila a shlédla dolů. Uviděla pod okny stát dvě mužské postavy.

„Komtesko, to jsem já, Lovelow," uslyšela šepot.

„Lovelow," lapla po dechu, „co tu děláte?"

„Nevíte kde je Teodor?" zeptal se Samuel.

„Myslíte vašeho bratra?" zvolala tiše komtesa. „Zřejmě spí v jednom z pokojů pro hosty."

„V pokoji pro hosty?" nechápal mladší bratr, jehož jméno si komteska nemohla vybavit.

„Vydržte, dojdu vám otevřít dveře," komtesa zmizela zpátky v pokoji, zavřela okno a sáhla po dlouhém volném kabátku až na zem.

Oblékla se do něj a v tichosti vyšla z pokoje. Prošla dlouhou chodbou k podobně dlouhému schodišti a seběhla do přízemí. Rozhlédla se, a když se ujistila, že není pod jakýmkoli dohledem, došla k velkým dřevěným dveřím a otevřela je. Za nimi už stáli Samuel a jeho bratr.

„Pojďte dál," špitla a vpustila je dovnitř.

Když proklouzli dovnitř, znovu za nimi zavřela a zamířila po schodech nahoru. Oba muži ji následovali a ona pociťovala úlevu, že jsou v pořádku. Zavedla je před dveře, o kterých věděla, že vedou do pokoje pro hosty. Věděla také, že právě tenhle pokoj nabídla Teodorovi k přespání.

„Postel je manželská, vejdou se do ní dva, navíc je v pokoji pohovka, na které se dá taky přespat," prozradila návštěvníkům, „myslím, že by neuškodilo, kdybyste si odpočinuli, než nás opět opustíte."

Mladší Lovelow neváhal ani vteřinu a vzal za kliku, čímž si vysloužil vražedný pohled svého staršího bratra.

„Kam se tak hrneš, Stephane?" zamručel Samuel.

„Do postele?" zazubil se mladší bratr. „Jsem docela unavený."

Komtesce neušlo, že jeho bratr pokývl směrem k ní a ona trochu zčervenala. Stejně tak Stephan. Sklonil hlavu a tiše popřál Marii dobrou noc. Kývla mu a on během vteřiny zmizel v pokoji. Zavřel za sebou dveře a ona se náhle ocitla samotná v blízkosti nejstaršího z bratrů. Sklonila zrak a zhluboka se nadechla.

„Neskončil ples nějak brzy?" vyzvídal Samuel.

„Brzy?" překvapilo komtesku. „Vždyť už je po půlnoci."

„Po půlnoci?" nechápal Lovelow.

„Promiňte mi, hrabě, ale připadáte mi jaksi zmatený. Abych vám to ujasnila, jsou to skoro dvě hodiny, co jste s mladším bratrem zmizeli," ujasnila Marie.

„Dvě hodiny," zamumlal skoro neslyšitelně Samuel.

„Kam jste vůbec zmizeli?" zajímala se komtesa – stále si to nedokázala vysvětlit.

„Nechci vás tím zatěžovat, Marie. Byl bych velice nerad, pokud by vás to nějak trápilo. Je to těžko pochopitelné a mrzí mě, že vás matu tím, že jsme se vrátili," povzdychl si.

„Zatěžovat?" sykla Marie rozrušeně a naštvaně zároveň. „Tak poslyšte, Lovelow. Vyděsilo mě, když jste se náhle jen tak s bratrem vypařili. Nikoleta se z toho zhroutila. Trnula jsem hrůzou, jestli jste v pořádku a vy si sem prostě jen vkráčíte a jako vysvětlení mi řeknete, že mě nechcete zatěžovat?"

Chtěla pokračovat, když jí Sam přitiskl dlaň ke rtům a umlčel jí. Podíval se jí do očí a jí se divoce rozbušilo srdce. Tenhle muž jí přiváděl k šílenství a jí se to vůbec nezamlouvalo.

„Moc mluvíte, komtesko," špitl Lovelow, „slibuji, že až bude správný čas, vysvětlím vám to. Teď vám ovšem přeji dobrou noc. Hezky se vyspěte."

Pátá část Cestovatelů v čase :)

Doufám, že se vám dílko líbí :) budu ráda za každý komentář :) follow udělá neuvěřitelnou radost :) :3 

Pokračování už brzy,

Aerstea

P. S. Obrázky nevlastním, pouze půjčeny :)