Tanjiro otevřel oči a oslepilo ho světlo z počítače. Zase u něj usnul. Protáhl se a unaveně si promnul oči. Jukl na čas a bylo 22:47. Zvedl se, vypl počítač a odkráčel do vedlejší ložnice.

Muichiro seděl vedle postele na sedacím vaku a hlavou se opíral o postel. Ozařoval ho jen běžící seriál v notebooku.

Rudovlásek zapl lampičku a notebook položil na stůl. Klekl si vedle spícího chlapce a prohlédl si jeho roztomilou spící tvář. Něžně mu položil dlaň na tvář a palcem přejel přes jeho napuchlé rty. Chvíli jen poslouchal jeho tiché oddechování. Opatrně ho vzal do náruče a položil ho do své postele. Přikryl ho dekou a ujistil se že je v teple. Poté přešel na svou půlku postele a lehl si vedle Muichira.

V tuhle chvíli mu v hlavě létalo několik věcí. Ať už z pracovního nebo osobního života.

Otočil se na bok a opět se zadíval na menšího klučinu vedle něj. Pohled na jeho klidnou tvář ho začal uspávat a on se tomu pomalu poddal.

•°•°•°•°

,,Nii-san, já se bojím..."

,,Neboj, nevěřím že by to tatík opravdu udělal"

,,Tak co to tam je za muže se kterýma si povídá..."

,,Podívej se na mě, Mui. Ať se stane cokoli vždycky budeme spolu, nikdy tě nenechám za sebou chápeš?"

Muichiro otevřel oči a zmateně se rozhlédl. Přiložil si prsty na tváře a ucítil kapky slaných slziček. Zároveň si uvědomoval že že se probudil jinde než usnul. Posadil se a ujistil se že je pořád v Tanjirově pokoji.

,,Co se děje, Muichiro?" ozval se Tanjiro.

Chlapec se ho docela lekl ,,N-Nic" špitl s radši si lehl zpět. Zavřel oči když v tom ucítil Tanjirovy prsty, které mu putovaly od brady až na tváře.

Když rudovlásek nahmatal slzy na jeho tváři trochu se zarazil. ,,Pokud se nic neděje, proč plačeš?" pronesl a jemně mu setřel slzy z tváří.

Muichiro mlčel. Nebyl si jistý jestli by ho to zajímalo.

,,Muichiro..."

Chlapec nejistě polkl ,,Nic to není. Měl jsem jen noční můru..." špitl a otočil se k němu zády. Zavřel oči, když v tom ucítil jak se kolem něj obmotaly dvě silné ruce. Překvapeně vyjekl a otočil se čelem k Tanjirovi.

,,Neboj. Kdybys nemohl spát, můžeš mě vzbudit" odvětil tiše a přimáčkl si Muichira na hruď.

Černovlásek cítil že je rudý až za ušima. Zároveň mu bylo mnohem větší teplo.

Uvolněně zavřel oči a netrvalo dlouho než opět spokojeně usnul.

•°•°•°•°•°

Muichiro se probudil a unaveně zamžikal. První co před sebou spatřil byla Tanjirova hruď. Překvapeně si promnul oči a zvedl hlavu. Rudovlásek pořád spal a rukou si ho za pás přitahoval k sobě. Chlapec přemýšlel co má teď dělat. Měl by vstát a vzbudit ho nebo prostě ležet? Po chvíli soustředění stejně začal jen bezmyšlenkovitě koukat na jeho spící tvář. Zase vypadal nevinně a sladce jako malé dítě. Z nějakého důvodu měl nutkání se ho nějak dotknout, přestože pomineme fakt, že se na sebe svými těly lepili k sobě. Opatrně ho pohladil po tváři.

Když v tom však Tanjiro otevřel oči ,,Jsi vzhůru?" zeptal se.

Černovlásek okamžitě celý zrudl. Bylo možné že je vzhůru celou dobu? ,,J-já..." snažil se něco ze sebe vykoktat ale situace mu to nezlehčovala.

Rudovlásek se ušklíbl ,,Spalo se ti pak dobře? Měl jsi nějaké noční můry?" zeptal se a pohladil chlapce po vlasech.

On jen nejistě přikývl a schoval si rudou tvář do dlaní.

,,Dobře, vytáhnu ti nějaké oblečení a uvaříme snídani dobře?" usmál se a odkopl peřinu na zem.

Muichiro přikývl a slezl z postele. Protáhl se a podíval se na Tanjira. Vypadá uvolněně až vesele. Je něco z čeho má tak dobrou náladu?

Zatímco ten menší přemýšlel, Tanjiro vytáhl ze skříně nějaké tričko a tepláky. Následně to podal chlapci ,,Tady. To co máš teď na sobě někam odhoď, dám to pak na pra-" začal, ale vyrušil a zvuk jeho telefonu. Zvedl ho a dál si mobil k uchu ,,Hm?" zavrčel otráveně.

,,Ahoj Tanjiro. Dneska večer ho potrebuju vrátiť. Kdepak mi ho předáš?" ozvalo se a Tanjiro se nejistě ohlédl jestli to náhodou Muichiro neslyšel.

,,Myslel jsem že až zítra, Tomioka..."

,,Plány se změnily, potřebuju ho už dneska".

Tanjiro si Muichira znovu změřil pohledem. Zatímco se převlékal, pozoroval jeho nezahojená záda, kousance, modřiny a jizvy. Byl tak vyhublý že mu i tyč od smetáku záviděla. Opravdu dopustí to, že jeho příšerný život bude pokračovat?Nakonec si jen otráveně odfrkl ,,Dobře, v kolik?" zasyčel vytočeně.

,,V sedm u stadionu. Přijeďte včas" s těmito slovy telefon zavěsil.

Rudovlásek se zhluboka nadechl aby se uklidnil. Následně mobil pevně sevřel v dlaní a třískl s ním zeď.

Muichiro se vyděšeně otočil ,,C-co se děje?" špitl opatrně.

,,Nic, promiň. Tak pojď, jdeme dolů" povzdechl si.

•°•°•°•°

,,Podívej. Jen to budeš míchat dokud to nebude mít správnou konzistenci, já nakrájím zeleninu, dobře?" vysvětlil mu a zapl sporák.

Černovlásek jen nejistě přikývl.

Oba se pustili do práce a během pár minut už seděli u stolu.

Tanjiro se hned pustil do jídla, zatímco Muichiro se v tom spíš nejistě hrabal než jedl.

Když v tom se zase ozval mobil.

Rudovlásek ho otrávené zvedl ,,Ano?".

,,Tanjiro, ty dneska zase nepřijdeš?"

,,Ne nechce se mi. Možná zítra" odvětil otráveně.

,,Jde o toho chlapce nebo se ti prostě nechce?"

Rudovlásek zakoulil očima ,,Možná oboje... Jestli bude mít Inosuke kecy, Vraž mu za mě. Zatím" Sykl a položil mobil na stůl.

Muichiro se na něj nechápavě díval.

,,To nic. Dostal jsem seřvané že zase nejdu do školy" zamumlal.

,,Vy máte školu?" vydechl překvapeně.

Tanjiro přikývl ,,Říkal jsem ti ať mi týkáš"

,,J-já vím jen... Na to nejsem moc zvyklý" přiznal s dál se hrabal v jídle.

,,Tak mě neber jako někoho tobě nadřazeného. Nejsem o moc starší než ty a nepotřebuju si nad tebou zvyšovat ego. Ber mě jako kamaráda" odvětil a usmál se.

Muichiro jen nejistě přikývl a sám pro sebe se usmál. Už od začátku se ho docela bál, protože jeho postava i chování vzbuzovalo respekt. Ale i tak tu byl rád. Nevěděl za jak dlouho se tam vrátí.

Tanjiro naklonil hlavu ,,Mui, zopakuj mi to".

Chlapec opět celý zčervenal. Odkdy mu tak říká? Než zase něco stihl vykoktat, někdo zazvonil na zvonek.

Rudovlásek otráveně zakoulil a očima šel otevřít. Před dveřmi stála dívka. Mohla mít kolem šestnácti let. Měla krásné dlouhé vlasy sepnuté do culíku, kratší černou sukni, krátké bílé tričko a přes to přehozenou červenou kostkovanou košili.

,,Zase kašleš na školu?" zeptala se a pobaveně pozvedla obočí.

,,Nech mě žít mami..." zamumlal ironicky a pustil ji dovnitř.

Ona se jen usmála a šla přímo do kuchyně kde na ni koukal černovlasý chlapec, který si ji nejistě přeměroval pohledem.

Tanjiro položil dívce ruku na rameno ,,To je moje sestra Nezuko. Nezuko, tohle je Muichiro. Chvíli tu se mnou bydlí" vysvětlit.

Muichiro jen bojácně přikývl hlavou na pozdrav

,,Oh, těší mě Muichiro. Budu zcela upřímná, nejsem si úplně jistá jestli jsi holka nebo kluk..." špitla provinile a zkusila si ho pořádně prohlédnout. Bohužel volné oblečení všechno zakrývalo a nemohla v sedu porovnat jeho výšku.

Tanjiro zakoulil očima ,,Ts, kluk. Promiň Muichiro, je hodně pomalá" zamumlal otráveně, avšak hned schytal lepanec po hlavě.

,,Mluv za sebe!" sykla otráveně a prešla k Muichrovi. Pohledem si přeměřila jeho domlácené končetiny a pokousaný krk. ,,Tomioka?" ucedila po chvíli.

Černovlásek moc nechápal takže se na ní jen nervózně koukal.

,,Jak jinak" povzdechl si vzal špinavé nádobí které automaticky naskládal do myčky.

Nezuko se nakonec ušklíbla ,,Tys byl vždycky cíťa" vysmála se mu ,,Dostal jsi už nějaké info ohledně schůzky?".

,,Myslíš to jak jsi toho usmrkance málem poslala do pekla? Slyšel jsem. Včera tu byl Inosuke. Na tvoje poprvé to nebylo špatné" odvětil a unaveně se protáhl.

,,Ts. Když už tu nejsou máma s tátou někdo za tebe musí zaskakovat když si naplánuješ nějakou bláznivou misi"

,,Však já nic neříkám. Ten kus sople by si to zasloužil" odsekl otraveně a vytáhl ze skříňky čokoládovou tyčinku. Otevřel jí a cca třetinu odlomil ,,Tady. Když jsi nesnědl to jídlo, dej si aspoň sladké" řekl a dal mu do ruk kousek čokolády.

Muichiro se překvapeně podíval na tyčinku a poté na Tanjira ,,A-ale..." povzdechl si.

Nezuko naklonila hlavu ,,Zdravá strava jako vždy že?".

Rudovlasý zakoulil očima ,,On je tak hubený že by měl přibrat, takže do toho nekecej" odsekl otraveně.

,,Možná bych ho lépe poznala kdyby nebyl ve tvém oblečení které je mu třikrát velké než by potřeboval" hudrovala dál a posadila se na židli vedle Muichira.

,,Nemohl jsem ho nechat v tom co měl na sobě. Byl by nemocný a ještě by tu byl skoro nahý" opáčil a sedl si vedle nich.

Dívka nechápavě pozvedla obočí ,,Je to herec a má takové oblečení?"

Chlapec nejistě sklopil pohled a nervózně si začal hrát s prstíky.

Tanjiro se zamračil ,,Není to herec. Nebo částečně je, ale neměl na výběr když si ho Tomioka koupil" zamumlal jakoby se trochu bál to říkat nahlas, ale nechtěl aby jeho sestra zase něco plácla.

,,Koupil..." zopakovala a podívala se na Muichira, který se na židli nejistě vrtěl a hypnotizoval šmouhu na stěně. Znovu si jeho tělesný stav prohlédla ,,Myslela jsem, že jsi mu to udělal všechno ty... Už jsem se lekla že je můj bráška takový tyran" ušklíbla se, ale Tanjiro jí vytočeně kopl pod stolem.

,,Nezuko!" okřikl jí naštvaně a podíval se na chlapce, na kterém bylo dost vidět, že mu takhle konverzace není moc příjemná. ,,Muichiro pojď nahoru. Já si se sestrou vyřeším co potřebuju a přijdu za tebou dobře?" s těmito slovy se zvedl a spolu s Černovláskem odešel.

Nezuko tam mezitím znuděně seděla u stolu a koukala do zdi.

Po pár minutách se Tanjiro vrátil a sedl si naproti ní.

,,Už mi řekneš důvod proč jsi mě zavolal?"

Rudovlásek přikývl ,,Budu potřebovat tvojí pomoc..."

•°•°•°•°•

Tanjiro seděl na posteli a na stehnech měl položený notebook ve kterém běžel nějaký film. Jednou rukou objímal černovláska, který mu spokojeně spinkal na rameni a druhou ťukal do mobilu.

Bylo 17:35. Čas vyrazit.

Položil mobil vedle sebe a pohladil spícího chlapce po tváři ,,Muichiro vstávej..." špitl a pozoroval jak se jeho tyrkysová očka ospale otevírají.

Muichirovi chvíli trvalo než si uvědomil kde leží. Překvapením téměř nadskočil a trochu se od Tanjira posunul dál ,,O-omlouvám se! Nebylo to úmyslné!" vyhrkl nejistě a z reflexu si dal ruce před obličej.

Rudovlásek se na něj smutně podíval a vytočeně zatnul pěst. Už zase. Proč má stresy z neho tak banálního? Natáhl k němu ruku a pohladil ho po vlasech ,,Neboj, však se nic nestalo, Mui" řekl a nepatrně se usmál.

Muichiro opatrně dal ruce dolů a znovu se nechal unést jeho krásným úsměvem. Je tak krásný, ale pořád ho schovává pod masku arogance a otrávenosti. Bylo mu jasné že byl teď rudý jako rajče.

Netrvalo však dlouho a úsměv vystřídal vážný výraz ,,Promiň, ale musíme vyrazit. Tomioka tě chce zpátky" zamumlal a položil mu ruku na rameno.

Černovlásek sebou vyděšeně cukl a sklopil hlavu ,,Chápu..." špitl a cítil jak se mu rvou slzy do očí. Nebylo to z pomyšlení co ho zase čeká. Mrzelo ho že už Tanjira nikdy neuvidí. Dlouho se s nikým necítil tak příjemně a bezpečně jako s ním.

Tanjiro se ze všech sil snažil nedat na povrch znát jak moc to v něm v tuhle chvíli vřelo. ,,Pojďme" Sykl monotónně, chytil ho za ruku a vyvedl z pokoje.

Muichiro cítil, že ho drží hrozně křečovitě ale nedovolil si nic říct.

Došli k autu a vyšší ho usadil na sedadlo spolujezdce. Sám si pak sedl za volant a s v naštvaným výrazem se rozjel.

Za celou cestu nepadlo ani slovo.

Černovlásek se dlouho neodvážil ke slovu než se konečně odhodlal ,,T-Tanjiro..." špitl nejistě.

,,Ano?"

Muichiro se zhluboka nadechl aby uklidnil svůj zrychlený tep ,,Ty dva dny s tebou byly ty nejlepší za několik posledních let mého života. Mockrát děkuju že jsem u tebe mohl na chvíli zůstat" ani to nedořekl a cítil že mu po tváři tečou slzy. Nebyly to však slzy smutku. Ale štěstí.

Tanjiro ho překvapeně sledoval. Natáhl k němu ruku a jemně mu setřel slzy z tváří ,,Neplakej. Ještě není konec..."

Ohayo mina-san!

Dochází mi pozitivní věty na konec každé kapitoly, stejně jako mi dochází chuť k životu, takže vám jen moc poděkuju za přečtení této kapitoly <33

Ale budu moc ráda když se podíváte na příběh "Ten kluk z nižšího ročníku" který začal vycházet před pár dny. Je o dost klidnější než tato šílenost <3

Enjoy

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum: 6. Dubna 2k22
Počet slov: 2069