Muichiro ho nechápavě pozoroval a pak se podíval na tu palačinku. Vůbec na ni neměl chuť, protože byl nacpaný a ještě se necítil úplně dobře. Nechal tedy palačinku palačinkou a rozhodl se jít za ním. Bylo mu ale blbé na něj volat.

Zvedl se že židle a šel ke dveřím kterými Tanjiro odešel. Rozhlédl se a uviděl před sebou schody do patra. Přidržel se zábradlí a opatrně vyšel nahoru. Objevil se v dlouhé chodbě s několika dveřmi.

Zatímco přemýšlel kam má vlastně jít šikovně zavadil o svou vlastní nohu a musel se chytit malé skříňky která tam byla. Bohužel se mu povedlo shodiť kytku která tam byla a ta spadla rovnou na podlahu. Keramický zdobený květináč se rozpadl na několik kusů a hlína se rozsypala.

V tu chvíli z jednich dveří vykoukl překvapený Tanjiro a zmateně se na chlapce podíval.

Muichiro se na něj vyděšeně podíval a hned si klekl k rozsypané hlíně ,,Omlouvám se! Hned to uklidím!" vyhrkl a začal hlínu holýma rukama shrabovat na hromádku.

,,Klid, nech to být boha môj" zasyčel Tanjiro a rychle k němu došel. Vytáhl ho zpět na nohy a oprášil mu ruce od hlíny ,,Pak to uklidím. Jestli jsi dojedl pomůžu ti se umýt a pořádně ti to ošetřím" řekl, chytil ho za ruku a odtáhl do koupelny.

Byla to asi největší a nejluxusnější koupelna kterou kdy Muichiro viděl. Byla tu obrovská vana, velký sprchový kout, záchod a umývadlo. Všechno do modro bílého stylu. Pak také pračka a sušička.

Rudovlásek přešel k vaně a začal do ní napouštět teplou vodu ,,Pojď zkusit jestli je teplota v pohodě".

Chlapec nejistě docupital k vaně a strčil do vody ruku ,,Nemusíte napouštět teplou, jsem zvyklý na studenou vodu..." špitl.

Tanjiro pozvedl obočí a podíval se na něj stylem jestli to opravdu myslí vážně.

Po chvíli z něj doslova strhl mikinu, vzal ho do náruče a položil do vany.

Muichiro překvapením zčervenal až za ušima a trošku se ve vaně schoulil do klubíčka, jakoby chtěl zakrýt své nahé tělo.

,,Klid, už jsem tě přece viděl nahého" připomenul a vzal do ruky nějaký sprchový gel.

Když si černovlásek uvědomil co se vlastně minulou noc dělo, jen si nervózně začal pojídat rty.

Tanjiro se dal na ruku trochu gelu a opatrně ho začal umývat. Snažil se dávat pozor na jeho nezahojené rány, protože sebou Muichiro v jednom kuse škubal.

Chlapec byl rudý jak rajče a nedokázal si to vysvetlit. Byl přece zvyklý na to, že na něj někdo sahal, tak proč se teď cítí tak zvláštně?

Tanjiro se nad tím jen ušklíbl a natáhl se pro nějaký šampon. Dal mu trošku na vlasy a snažil se je nějak umýt.

Muichiro si však v tu chvíli vzpomněl že ani neví jeho jméno. ,,M-můžu se zeptat na vaše jméno?" zakoktal nejistě.

,,Jsem Tanjiro a nemusíš mi vykat. Ty jsi Muichiro že? Příjmení?"

,,Tokito..." špitl nejistě.

Tanjiro mu pomohl vstát a podal mu ručník aby se mohl usušit. Vytáhl ho z vany na zem ,,Počkej tu a zkus si nic neudělat" Sykl a odešel. Vrátil se skoro okamžitě a v rukou měl nějaké oblečení. ,,Sedni si na pračku jestli to zvládneš".

Chlapec nejistě kývl a posadil se tam kam mu bylo přikázáno.

Rudovlásek začal prohledávat šuplíky než vytáhl krabičku s desinfekcí a obvazy. Opatrně sundal z Muichira ručník a podíval se na jeho dobité tělo.

Muichiro opět zčervenal. Proč mu najednou vadí když na něj někdo kouká? Je na to přeci zvyklý!

Nakonec vzal dezinfekci a podíval se na černovláska který na tu lahvičku koukal jak na ďábla. ,,Co se děje?".

,,N-nic" vykoktal ze sebe a odvrátil pohled.

Tanjiro mu tedy začal čistit rány desinfekcí. Při pohledu na jeho tělo si ani nechtěl představovat původ těchto ran. Vypadalo to jakoby ho někdo zmlátil jak koňa páskem nebo bičem. ,,Kolik ti je?" zeptal se aby prolomil ticho.

,,15"

Rudovlasek sebou překvapeně škubl a nevěřícně se na něj podíval. Jakoby ano, podle vzhledu by mu typl i míň, ale i tak ho to překvapilo. Přišlo mu že na to kolik mu bylo si toho zažil až moc. ,,Mě je 17"

,,I Tak řídíte- teda řídíš auto?" zeptal se překvapeně.

Tanjiro přikývl ,, Mám vlastní firmu a falešné dokumenty řeší vše. Nejsem pornoherec jen tak. Pohybuje se tam spoustu lidí od kterých potřebuju nějaké informace to je všechno" zamumlal a dál se soustředil na svou práci.

Muichiro byl překvapený že ta dezinfekce neštípe, takže jen v klidu seděl a nejistě si rudovláska prohlížel. Musel uznat že byl hezký. Na první pohled nevypadal moc mile ale z nějakého důvodu z něj cítil takový bezpečný pocit. A to jak se ho dotýkal pro něj bylo něco nového. Většinou to byly nějaké oslizlé ruce starého chlapa který ho chtěl jen ohnout o stůl, ale tohle byly takové něžné a příjemné doteky až ho to uspávalo.

Ten vyšší si toho samozřejmě všiml, ale nic na to neříkal. Když to bylo hotové podal mu oblečení ,,Obleč si to. Je to oblečení které je mi už malé ale tobě to asi bude velké" řekl a schoval krabičku zpět.

Muichiro přes sebe bez řečí přehodil béžové tričko které měl skoro po kolena a černé kraťasy které mu byly taky dost volné. Poté se podíval zpět na Tanjira který ho po celou dobu potají pozoroval.

,,Pojď zpět do kuchyně. Dám ti nějaký prášek na hlavu a pak můžeme koukat třeba na film" odvětil a vyšel na chodbu.

Černovlásek se za ním nejistě rozběhl bo se nechtěl ztratit.

Došli dolů a Tanjiro šel rovnou k poličce kde měl vyskládané nějaké léky. Vytáhl jedno plato bůh ví čeho a vyloupl si jeden prášek do ruky. Otočil se zpět na Muichira který za ním jen nejistě postával a podal mu ho i s hrnkem vychladlého čaje který uvařil předtím.

Chlapec se na něj trošku nejistě podíval a s odporem si prášek vzal do ruky.

Vyšší si všiml jeho nejistoty ,,Copak?"

,,No, není to nějaké sedativum nebo nějaký prášek na hyperaktivitu?" špitl nejistě.

Tanjiro pozvedl obočí ,,Akaza vám dával podobné prášky?" optal se a chlapec jen opatrně přikývl. Rudovlásek na chvíli odvrátil pohled ,,Nebudu tě do toho nutit. Je to jen prášek na hlavu, ale nechci aby sis myslel že tě chci něčím otrávit nebo zdrogovat" odvětil chladně a položil hrnek na stůl.

Muichiro se na něj smutně podíval a pak uklouzl pohledem hned na prášek v jeho dlani. Zhluboka se nadechl a se zavřenýma očima prášek spolkl.

Rudovlásek vykulil oči ,,Počkej... Najednou mi věříš?" zeptal se pobaveně ale překvapeně zároveň.

,,Nechováte se ke mě jako ostatní... To mi stačí" špitl a sklopil hlavu aby nebyly vidět jeho rudé tvářičky.

Tanjiro jen překvapeně naklonil hlavu a poprvé za celou dobu se mile a příjemné usmál ,,Dobře..." řekl docela potěšeně a pohladil ho po vlhkých vlasech.

Muichiro překvapeně zvedl hlavu a zrudl ještě víc.

,,Teď si pojď chvilku odpočinout. Můžu ti pustit nějaký film jestli chceš" odvětil, chytil ho kolem ramen a vyšel s ním nahoru.

Chlapec nic nenamítal a snažil se uklidnit své hořící tváře.

Došli do ložnice s velkou postelí uprostřed. Pod oknem byl velký psací stůl s počítačem, napravo poměrně velká skříň a nějaké poličky a skříňky. Všechno sladěné do tmavšího dřeva a zelených odstínů.

Tanjiro vytáhl z šuplíku notebook a začal v něm něco hledat. Otočil hlavu k Muichirovi a s překvapením zjistil že to pako si sedlo na zem vedle postele. ,,Neblbni a pojď nahoru. Nebudeš přece sedět na zemi".

Muichiro jen pokrčil rameny ,,Jsem zvyklý..." špitl.

Rudovlásek jen pozvedl obočí a odešel z pokoje. Vrátil se hned záhy a v ruce držel sedací pytel ,,Sedni si aspoň na tohle, nenechám tě sedět na zemi. Kdyby ti bylo nepohodlně, klidně vyskoč na postel" zamumlal a položil před něj notebook ,,Tady máš můj oblíbený seriál, kdyby se ti udělalo špatně nebo cokoli, bude ve vedlejší místnosti, mám ještě nějakou práci na dodělání"

•°•°•°•°

Uběhlo několik hodin a Muichiro zaujatě koukal na ten seriál co mu pustil Tanjiro. Anime se jménem Boku no Hero Academia ho vážně zaujalo. Už začínal desátou epizodu, když v tom někdo zazvonil na zvonek.

Nebyl si úplně jistý jestli může jít otevřít.

Čas byl 13:09.

Opatrně se zvedl a vylezl na chodbu. Otevřel nejbližší dveře a uviděl rudovláska, který usnul u zapnutého počítače. Ta místnost vypadala jako poměrně útulná pracovna.

Z přemýšlení ho však vytrhl zvonek který opět zazvonil. Nebyl si jistý jestli ho chtěl budit. Docupital k jeho stolu a zaujatě si ho prohlédl. Tak jako mívá vážný až otrávený výraz, teď vypadal zcela nevině a roztomile. Jemně prsty projel jeho rudé vlásky a dával si pozor aby ho nevzbudil.

V tu chvíli se však rozezněl zvuk mobilu který ležel vedle.

Muichiro se tak moc lekl že málem vyskočil do stropu.

Ten zvuk však Tanjira vzbudil. Pootevřel oči a překvapeně se na vylekaného černovláska podíval. Podíval se na telefon a zvedl ho ,,Inosuke?".

,,Gonjiro! Stojím před tvým barákem a nikdo neotvírá!" ozvalo se z mobilu.

Tanjiro zakoulil očima ,,Jsem Tanjiro. Hned jdu dolů" Sykl otráveně a položil mobil na stůl. Podíval se na Muichira který na něj vyděšeně koukal ,,Promiň, je to můj kamarád a obchodní partner. Budu s ním dole, jestli chceš můžeš tu zůstat" navrhl mu a protáhl si ztuhlá záda ze spánku.

Muichiro se zamyslel a zavrtěl hlavou.

Rudovlásek jen přikývl a oba se vydali dolů. Otevřel dveře a venku stál kluk s tmavými delšími vlasy a tmavě modrými konečky. Popravdě měl obličej trošku ženský. Na sobě měl černé roztrhané džíny a bílé tílko. Mohl být zhruba stejně starý jako Tanjiro.

,,Konečně!" Zakřičel a chtěl vejít ale všiml si menšího kluka který za ním stál. Hodil po Tanjirovi nechápavý pohled a očima ukázal na Muichira.

,,Na pár dnů teď bydlí u mě. Pojď dál oba vás pak představím" odvětil a uvolnil mu cestu.

Všichni se přesunuli do kuchyně a stoupli si ke kuchyňskému ostrůvku.

Tanjiro si prokřupal zápěstí ,, Takže. Tohle je Muichiro. To proč tu je ti vysvětlím jindy. Muichiro, to je Inosuke" představil je a čekal jestli ti dva nějak zareagují.

Menší kluk který se částečně schovával za Tanjira jen přikývl na pozdrav ,,T-těší mě..." špitl opatrně.

Inosuke se hned zadíval na jeho krk a končetiny. Na rukou i nohou měl modřiny, odřeniny a relativně čerstvé rány. Naopak krk byl posetý jen kousnaci a značkami. ,,To je kluk nebo holka?" křikl a podíval se na Tanjira.

Ten jen zakoulil očima ,,Nech to být a přejdi rovnou k věci. Bylo na schůzi něco podstatného?".

Druhý kluk zavrtěl hlavou ,,Nic moc. Nezuko za tebe všechno vyřídila dobře. Někteří ji sice ze začátku nebrali vážně ale jakmile na Tengena namířila zbraní, všichni pochopili. Nikdo z Kochou nedělal problém. A Tengen z UzuiShi je klasika. Probíraly se normální věci jako převoz zbraní, Sanemiho pití a normálně. Jediná znepokojivá věc co tam padla byla, že několik ozbrojených mužů napadlo ten bar na Tokijské. Nezuko to s Shinobu domluvila a všechno by se mělo do pár dnů vyřešit" dokončil svůj dlouhý monolog a opřel se lokty o linku.

Tanjiro to jen odkýval ,,Ještě něco?".

Inosuke se nejistě podíval na Muichira a zpět na rudovláska. Po chvíli se v rychlosti objevil za chlapcem a dál mu silnou ránu do zátylku.

Černovlásek překvapeně vyjekl a hned začal padat k zemi.

Rudovlásek chlapce chytil a namířil na druhého kluka zbraň ,,Co blbneš?!" okřikl ho vytočeně.

,,Nemysli si že jsem nepoznal odkud toho kluka máš! Potkal jsi ho na té včerejší akci že jo? Může to být někdo od nich a ty sis ho vzal domů a nemáš problém ho nechat odposlouchávat naše pracovní a tajné rozhovory. Kdyby se to k nim dostalo budeme všichni mrtví?" zakřičel na něj.

,,Stačilo říct a poslal bych ho nahoru! Navíc se z části milíš. Tomioka si toho kluka koupil v té otrokárně kterou vlastní Akaza!" okřikl ho a schoval zbraň.

,,Nic proti němu nemám ale takhle je to bezpečnější a ty to víš".

Tanjiro se podíval na bezvládného chlapce kterého držel a povzdechl si ,,Fajn, tak to vyklop" zamumlal otráveně a vyhoupl si ho do náruče.

,,Obanai něco cítí. Ví že mají mezi svými lidmi nějaké špehy a nechává svou milenku aby to prověřovala" Sykl a zároveň docela fascinovaně pozoroval, jak moc se o Muichira stará.

,,Ta psychopatka Mitsuri? Co už stihla udělat?"

,,Ví to jen hrstka lidí ale ten bar nenapadla skupinka můžu ale ona. Jejím cílem byla Kanae co tam ten večer byla. Během jejich přestřelky zemřelo sedm lidí. Kanae vyvázla s kulkou v dlani ale utekla. Podezříváme ji i z krádeží papíru z ústřední budovy kde jsou záznamy o všech plánech" přepl na vážný tón aby bylo jasno že to myslí vážně.

Tanjiro jen zamýšleně přikývl ,,Mě se podařilo zjistit datum převozu těch peněz. Všechno ti sepíšu a pošlu na mail. A byla u mě dneska Aoi a už že začátku stihla Muichirovi málem ukopnout hlavu. Kdybych ji nezastavil bůh ví jak by to dopadlo" zamumlal a podíval se na chlapce kterého měl v náručí. Stále se nemohl vynadívat jak byl roztomilý.

Inosuke se ušklíbl ,,No jo, holky z Kochou nejsou princezny. Každopádně já už půjdu Ganrojiro, musím si ještě něco zařídit" Sykl a rozešel se ke dveřím.

,,Jsem Tanjiro! T-A-N-J-I-R-O"

Inosuke tedy odešel a Tanjiro se i s Muichirem v náručí odebral nahoru. Opravdu měl pocit jakoby nic nevážil. Položil ho do své postele a přikryl peřinou. Sám si lehl vedle něj a položil si na nohy notebook.

•°•°•°•°

Muichiro otevřel očka a zadíval se do bílého stropu. Třeštila ho hlava a snažil se přijít na to co se stalo.

,,Jsi vzhůru?".

Chlapec otočil hlavou a spatřil vedle sebe ležet Tanjira. Překvapením se vyhoupl do sedu, čehož však okamžitě litoval a chytil se za bolavou hlavu.

Tanjiro k němu natáhl ruku avšak Muichiro vylekaně ucukl. ,,Klid, neboj to jsem já" uklidňoval ho a prohrábl mu neposedné pramínky vlasů ,,Omlouvám se za něj, je dost zbrklý a neumí přemýšlet" povzdechl si.

Muichiro nejistě položil ruce do klidna a podíval se z okna. Začínalo se už pomalu smrákat. To byl mimo tak dlouho?"

,,Budu za chvíli dělat večeři
Co by sis dal" zeptal se a položil počítač vedle postele na zem.

Chlapec jen mykl rameny, protože zatím hlad neměl.

Tanjiro si povzdechl ,,Jak moc musí mít člověk zdeformovaný žaludek aby jedl tak málo?" Zeptal se spíš sám sebe a naznačil mu aby šel za ním.

Přesunuli se do kuchyně a Tanjiro začal prolézat ledničku. Vytáhl vajíčka šunku syr a nějakou zeleninu. ,,Budu dělat vajíčkovou omeletu. Máš ji rád?".

Muichiro pokrčil rameny ,,Dlouho jsem ji nejedl" odpověděl nejistě. Jenže než se nadál přistál před ním talíř s jídlem. Vypadalo to docela dobře, ale byl problém v tom že ještě neměl hlad.

Rudovlásek si sedl na místo vedle něj se svou porcí jídla ,,Jen to sněz. Když se pořádně najíš cítíš se pak líp, lépe se ti přemýšlí a máš větší chuť do života. Takže jez" Sykl a pustil se do jídla.

Menší chlapec si opatrně kousl. Musel uznat že to bylo dobré, ale věděl že to celé nesní. Tam moc nad tím přemýšlel, že si ani nevšiml jak ho Tanjiro pozoruje.

,,Když nebudeš jíst, moc se neposuneme..."

Ohayo mina-san!

Další kapitola venku. Právě teď kdy kapitola vychází je pozdě večer, takže doufám že mi případné gramatické chyby a překlepy odpustíte.

Každopádně v průběhu posledních dnů dopisuji jeden kratší příběh, který by za pár dnů mohl začít též vycházet, takže se určitě máte na co těšit

Děkuji za přečtení této kapitoly <3

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Datum: 31. Března
Počet slov: 2562 slov