Akaza s ním praštil o stůl a vyhrnul mu bílou košili. Rozepl si kalhoty ,,Jak tak na tebe koukám, dnešní noc jsi dostal málo, tak ti ty záda trošku dobarvím" ušklíbl se a vytáhl si pásek z kalhot. Prozatím ho položil na stůl tvrdě do Muichira vnikl.

Černovlásek vykřikl bolestí a prohl se v zádech dív si nezlomil páteř. Do oči se mu ihned dostaly slzy které padaly na papíry na stole.

Muž stále zrychloval a zrychloval. Chytil ho za vlasy a do záklonu si ho přitáhl ,,Jestli budu mít mokré papíry, tvůj trest se zdvojnásobí" vzdechl vytočené a stále bezcitně přirážel.

Muichiro už spíše křičel a plakal než vzdychal, ale neměl sílu ani odvahu na nějakou vzpouru. Najednou však ucítil příšernou palčivou bolest na zádech.

Akaza ho nemilosrdně začal švihat koženým páskem přes už tak dobitá záda a ještě se tomu smál.

,,M-mistře... Prosím..." Vzlykal mezi vzdechy, ale místo toho dostal ránu, která byla mnohem silnější než všechny ostatní.

,,Najednou prosit umíš, co ty moje děvko" vzdechl a vytočené s ním škubl, div mu nevytrhal všechny vlasy.

Muichiro plakal, že už byly všechny papíry na stole vlhké. Věděl že tím Akazu naštve, ale nedokázal s tím nic udělat.

Mistr se do něj už po několikáté udělal a vystoupil z něj. Několikrát chlapce práskl přes zadek a za krk si ho opět přitáhl ,,Už chápu. Opravdu málo kričíš. Navíc jsi mi zamokřil všechny papíry!" okřikl ho naštvaně a hodil ho doprostred místnosti na koberec.

Chlapec ho jen vyděšeně pozoroval a instinktivně začal couvat, než narazil zády do zdi.

Muž popadl druhý konec řetězu, který stále svazoval Muichirovy ruce a zvedl mu je do vzduchu, aby mu zabránil větším pohybům ,,Čas na tvůj trest" ušklíbl se a začal ho páskem švihat jak se mu zachtělo.

Muichiro měl pocit že byla každá rána horší a horší a nutila ho křičet bolestí tak, že to museli slyšet i jeho přátelé z jejich pokoje. Ani nepočítal kolik dostal a jen čekal až to utrpení skončí.

Jeho vzlyky se slévaly se zvuky pásku při každém setkání s jeho bledou kůži.

Akaza nakonec odhodil pásek a ukazováčkem mu nadzvedl bradu ,,Doufám, že si tohle zapamatuješ a nebudou s tebou žádné problémy. Uvědom si že máš tu čest být mezi nejlepšími kusy a spíš s bohatými lidmi, kteří by si klidně mohli koupit všechny mé kousky když bych svolil. Sám o sobě nestojíš za nic. Jsi jen špinavá děvka Muichiro. Rodiče tě prodali za pár centů na černém trhu a ani jednou nezaváhali" pronesl a sledoval slané slzičky které chlapci klouzaly po tvářích na bílou košili přes kterou prosakovala čerstvá krev.

Černovlásek jen dál tiše vzlykal a strachem se mu ani nedokázal podívat do očí. Jeho slova byla zlá, ale věděl že pravdivá.

Otec ho prodal spolu s jeho bratrem když si našel novou přítelkyni. Měl tolik majitelů že je ani nedokázal spočítat na prstech a každý byl horší než ten druhý. Jeho zajizvené tělo mluvilo za vše. Neměl pojem o čase, ale už určitě rok tu dělal hračku pro nadržené manipulativní maniaky a mafiány.

Mistr ubohého chlapce pustil a přesunul se zpět za svůj stůl ,,Hej, Yanmaru!" zakřičel.

Dveře se otevřely a dovnitř nakoukl ten blonďák ,,Ano?".

,,Jdi ho umýt a vrať ho k ostatním. Jestli budou ti jeho kamarádi dělat problém, nešetří je..." přikázal a začal si rovnat poházené papíry na stole.

Blonďák kývl, popadl řetěz a odvlekl hi na chodbu. Prošli až do té zatuchlé umývárny, kde ho jen bez zájmu odhodil na studené kachličky a pustil na něj ledovou vodu. Ani neráčil mu sundat košili.

Muichiro se začal klepat zimou, ale jeho bolavé tělíčko nemělo sílu na nějaký pohyb.

Yanmaru vypl vodu a hned začal chlapce tahat dál. Ignoroval jeho vzlyky a bolestné kňučení a odvlekl ho až do jejich pokoje. Otevřel a ihned na ně padlo několik vyděšených páru oči. Nebo spíš na pohmožděného chlapce.

,,Muichir-!" zakřičela Kanao, ale Zenitsu ji dál rychle ruku před pusu.

Dostal ho z řetězů a bez zájmu odhodil dovnitř na tvrdou podlahu. Naposledy všechny projel pohledem a odešel.

Všichni se okamžitě seběhli za chlapcem do jednoho hloučku.

Kanao a Zenitsu se ihned prorvali dopredu.

,,Muichiro, jsi v pořádku?!" vyhrkla Kanao a pomohla mu na kolena.

Zenitsu zakoulil očima ,,Dost blbá otázka...".

,,Chudák... Tohle si nezasloužil..." odvětil Subaru smutně.

Kanao mu položila ruku na čelo ,,Však úplne hoří. V tom mokrém oblečení prochladl" vyhrkla.

Dopředu se prorvala dívka se světlými pocuchanými vlasy. Podle vzhledu mohla mít tak 17 let. ,,Zkusím mu pomoct. Jsem na tyhle věci zručnější než Zenitsu" řekla.

,,To je pravda Tami" ušklíbla se a spolu s uraženým blonďáčkem ho zanesli na jeho matrací.

Ostatní jen nejistě pokukovali a většina z nich se strachy třásla. Věděli že mohou být další na řadě.

,,Sundejte mu ten mokrý hadr. Dostane z toho zápal plic" rozkázala Tami a popadla desinfekci, která stále ležela vedle.

,,Nechte mě být... Já to nějak přežiju..." špitl Mucihiro a pokusil se opřít o lokte, ale jeho tělo ho neposlouchalo.

Zenitsu mu opatrně sundal zakrvácenou košili ,,Nehraj hrdinu. Prostě si lehni a počkej" Sykl.

Bělovlasá dívka vzala jeho košili, postříkala jí dezinfekcí a začala mu čistit tělo od krve ,,Minule tě takhle nezmlátil, neříkej že ses s ním začal hádat".

Muichiro zavrtěl hlavou ,, Nějaký páprda mi do recenze napsal, že málo kričím a prosím, takže si Mistr řek že to spraví..." špitl, zatímco sebou škubal bolestí a drkotal zuby. Ano, jeho rány ho bolely, ale ta dezinfekce štípala a pálila ještě víc.

Kanao se na něj smutně podívala ,,Jak si to může dovolit, kretén" špitla a začala prsty pročesávat jeho mokré dlouhé vlásky.

,,Vím že je ti zima, ale musím ti to pořádně vyčistit" sykla Tami.

,, Zaběhnu do pokoje 2, mají tam pár náhradních košil. Tohle už asi nevypereme" navrhla Kanao a ostatní přikývli. Dívka tedy vyskočila na nohy a vyběhla z pokoje.

Tami mu dočistila břicho ,, Otočíš se sám?" zeptala se.

Muichiro přikývl a s pár bolestnými syknutími si lehl na břicho.

Dívka začala od znovu. Přestože jí chlapcovy bolestně vzlyky drásaly uši, věděla že musí. Než se dostala na černý trh, vyučovala se na střední zdravotnické škole. Nesnášela když se jí někdo pod rukama svíjel v bolestech. ,,Už to skoro bude, ale teď zatni zuby" pokusila se ho povzbudit a prešla k častem, které měl rozdrásané až do masa.

Černovlásek vykřikl bolestí a snažil se uklidnit. Bolest mu ale nedala a začal sebou škubat.

,,Zenitsu, podrž ho!" sykla Tami.

Blonďák kývl a opatrně mu ramena přidržel na matraci.

,,Celá moje existence je za trest..." Sykl Muichiro zatímco rozdýchával tu bolest.

Dívka zavrtěla hlavou ,,Nemluv tak." povzdechla si.

Chlapec zavrtěl hlavou ,,Ten páprda má pravdu. Rodina mě odhodila a teď jen čekám než si mě zaplatí nějaký maniak který můj život konečně ukončí..." Zamumlal monotónně a zavrtal hlavu do matrace aby nikdo neviděl slzy, které se mu draly do tyrkysových očí.

To už u nich však stala Kanao s čistou bílou košili ,,Fuu, ti z dvojky nejsou zrovna přívětiví" zabrblala a klekla si vedle.

Obě slečny mu pomohly se obléct a zase ho přinutily si lehnout.

Kanao ho přikryla tenkou, špinavou dekou, kterou měli všichni na své matraci a opět si začala pohrávat s jeho vlasy ,,Teď se snaž odpočívat, jinak nastydneš".

Muichiro se stále klepal zimou a pod dekou se schoulil do klubíčka.

Tami si povzdechla ,,Chudák. Půjdu si do umývárny opláchnout ruce a zkusím tu košili nějak vyprat, jinak bude Mistr zuřit" pronesla a odešla.

,, Hlavně že nám dáva nějakou levnou desinfekci, ale normální věci jako třeba polštář nebo boty proti prochladnutí nám nedá..." zavrčela vytočeně Kanao a zkřížila ruce na prsou.

,,Když se trochu prospíš, bude ti líp" odvětil Zenitsu a povzbudivě ho poplácal po rameni.

Chlapec jen unaveně kývl a zavřel oči.

•°•°•°•°•

,,Pokud je tohle vaše nejlepší nabídka, vážil jsem sem cestu zbytečně..."

,,Nebojte Tomioka-san, k těm nejlepším se teprve dostáváme. Nechápejte mě tak, že bych vám nepůjčil mé nejlepší kusy, ale jsou o něco dražší..." pronesl Akaza a vytáhl složku s nápisem "pokoj 1". Natáhl se přes stůl aby ji podal můžu který seděl naproti němu.

Měl delší havraní vlasy sepnuté do culíku a tmavší modré oči. Byl oblečený v luxusním černém saku a krásných černých botách.

Tomioka si složku vzal a začal listovat ,,Hedo Subaru, 18 let... Shiyu Tami, 17 let... Agatsuma Zenitsu, 18 let... Tsuyuri Kanao, 18 let..." četl jména jedno po druhém. Spíš si to mumlal pro sebe.

U každého jména byly údaje dotyčného, informace o koupi a samozřejmě fotka.

Muž se nakonec pozastavil u jednoho jména ,,Tokito Muichiro, 15 let. Ten se mi zamlouvá..." zamumlal a s otráveným výrazem vzhlédl k muži před ním.

Ten se na něj trochu zaraženě dival ,,Oh, počítal jsem s tím že vás zaujme, ale musíte pochopit jednu věc. Je to můj nejprodávanější kousek. Určitě pochopíte že propůjčit vám ho na několik dní nebude levn-"

,,Peníze nebudou problém. Řekněte si kolik chcete. Má jediná podmínka je že bych se před podpisem nějaké smlouvy na toho kluka rád podíval osobně" pronesl a bez zájmu odhodil složku na stůl před sebe.

,,A jste si opravdu jistý? Jak vidíte je veľmi mladý" upozornil Akaza nejistě.

Tomioka se však začal smát ,,Ale prosím vás. Dokumenty s falešným datem narození pro něj určitě máte. Pokud i to by byl problém, zajistím si je sám".

Akaza si nakonec povzdechl ,,Dobře tedy"

Tomioka se vítězoslavně usmál,,Ale konec řeči, rád bych ho viděl..."

Muž spokojeně přikývl ,,Tak tedy. Následujte mě" pronesl a rozešel se ke dveřím.

Tomioka se zvedl ze své židle a otočil se ke dveřím, přičemž si něčeho všiml. Krvavé stopy na stěně a podlaze. Jen se nad tím ušklíbl a nevěnoval tomu pozornost.

•°•°•°•°•°

,,Řekla bych že bude kolem šesté večer. Za chvíli se začnou slétávat první klienti" hádala Kanao a starostlivě se podívala na černovláska, který stále spokojeně spal.

Zenitsu kývl ,,Doufejme že to dnes bude v pořádku a při troše štěstí se Muichiro pořádně vyspí" povzdechl si a protáhl se.

Kanao mu položila ruku na čelo ,,Má teplotu. Minimálně 38°. Možná když bychom to řekli Mistrovi, dál by mu dnes pokoj..." navrhla.

,,Baka. To by nikdy neudělal. Pamatuješ jak ho minule tak zmlátil, že mu zlomil nohu ne? Stejně ho ten den prodal hned dvoum klientům za jeden večer. I kdyby byl na pokraji smrti by nic neudělal" Sykl blonďák a praštil pěsti do matrace.

,,Slyšíte ty kroky?... Někdo sem zase jde" začalo se rozléhat celým pokojem.

Oba dva si vyměnili nejistý pohled a stejně jako všichni v pokoji začali hypnotizovat dveře.

Ty se otevřely a dovnitř vešel všemi známý Mistr a Tomioka, kterého si všichni nejistě prohlíželi.

,,Muichiro! Kde je!" zakřičel Akaza a přejel celou místnost očima.

Kanao překvapeně naklonila hlavu ,,T-tady, ale není mu dobře...".

Mistr jakoby to neslyšel a vydal se přímo ke spícímu chlapci. Popadl ho za vlasy a strhl na studenou podlahu ,,Vstávej!"

Muichiro vůbec nechápal co se děje než se setkal s pohledy, které na něj ti dva před ním házeli. Jeho oči se naplnily strachem a o trochu ucouvl.

Dívka chtěla opět zakročit, ale Zenitsu jí naznačil aby byla zticha.

Vlastně v celé místnosti teď vládlo napjatě ticho.

Tomioka si k černovláskovi dřepl a nejdřív si přeměřil jeho tvář a potom tělo. ,, Někdo ho očividně nešetřil. Každopádně to až tak nevadí, hodí se to do scénáře..." zamumlal otráveně a chytil ho za čelist ,,Jen pověz chlapče. Opravdu se mě jen od pohledu bojíš, nebo to jen hraješ?" optal se s podivným úšklebkem na tvári.

Chlapec vůbec nechápal co po něm chce. Vůbec se necítil dobře a ten jeho pohled ho opravdu děsil. Byl podobný jako mistrův. Jakoby ho chtěl zaživa zhltnout.

,, Čekám..." Sykl otráveně a druhou rukou mu začal sjíždět po hrudníku dolů do klína.

,,A-ano, p-pane..." vykoktal ze sebe.

Tomioka ho ještě chvíli propaloval pohledem než se konečně se spokojeným úsměvem zvedl a otočil se zpět na Akazu ,,Dobře, můžeme se tedy domluvit" odvětil a oba opět zmizeli.

Muichiro byl ještě vyděšeně zamrzlý na místě a snažil se pochopil celou situaci.

Dívka si klekla vedle něj ,,Už je to v pohodě, už odešli. Nastydneš" řekla a dostala ho zpět na matraci.

,,Co to jako mělo být?" nechápal Zenitsu ,,Prý "hodí se mi to do scénáře", co tím chtěl jako říct?"

Muichiro měl stále strachy vykulené oči ,, Proč se na mě byl podívat osobně... Nikdo to nikdy nedělal. Chtějí mě někam odvést..." zamumlal a snažil se sám sebe uklidnit. Nechtěl pryč. Přestože to tu bylo hrozné, měl tu přátele.

,,Nepřemýšlej nad tím. Musíš co nejvíc odpočívat, pořád máš horečku" špitla a obejmula ho.

Chlapec ji obejmul zpátky ,,Kanao... Já mám strach" špitl aby to slyšela jen ona a opět se mu oči zaplnily slzami.

Kanao si povzdechla a pohladila ho po zádech ,,To bude dobré. Určitě to má jiné vysvětlení" řekla povzbudivě, ačkoli tomu sama moc nevěřila.

Uběhlo zhruba dvacet minut a v místnosti to zase utichlo.

,,Zase kroky..."

,,Pššš, někdo sem jde"

Všichni vzhlédli ke dveřím a čekali co se stane.

Muichiro se zhluboka nedechl a začal mezi prsty opět drtit deku. Třeba to jen špatně pochopil. Třeba si to namlouvá zbytečně.

Zenitsu mu na povzbuzení položil ruku na rameno a stejně jako ostatní čekal kdo vejde.

Opět to byl Mistr a Tomioka. Tomioka měl v ruce řetěz a sebevědomě kráčel k Muichirovi. Dřepl si k Muichirovi a propálil ho otráveným pohledem ,,Ruce!" Sykl.

Chlapci ze strachu nezbylo nic jiného než dát ruce před sebe a nechat se svázat. Muž mu ty studené řetězy tak upl, že cítil jak mu to i přes kus staré látky dře zápěstí.

Černovlasý muž vstal a začal chlapce tahat směrem ke dveřím. Po pár krocích se však zastavil ,,Ou, málem bych zapomněl..." Zamumlal a začal něco hledat v kapse.

Muichiro se vyděšeně otočil na ty dva za sebou, kteří ho pozorovali podobně vyděšeně a zarazeně.

Tomioka po chvíli vytáhl injekční stříkačku, přitáhl si černovláska blíž a a než stihl cokoli říct nebo namítnout, celý obsah mu stříkl do do ruky.

Chlapec překvapením bolestně vyjekl a ihned cítil jak mu ochabují všechny svaly. Netrvalo dlouho a Muichiro se bezvládně složil na zem.

,,Tak počkat! To jsme si nedomluvili!" vyhrkl Akza, který doteď stál u dveří.

Kanao chtěla něco opět vykřiknout, ale Zenitsu ji opět zastavil a zavrtěl hlavou. Měl vztek stejně jako ona, ale věděl že nesmí.

Tomioka dál stříkačku do plastového pouzdra a schoval si ji zpět do kapsy. Poté vzal bezvládného chlapce do náruče a otočím se na Mistra ,,Ale klid. Je to jen slabší sedativum které vyprchá za dvě tři hodiny. Navíc je tohle pohodlnější pro nás oba" pozvedl pobaveně obočí a spolu s nejistým mistrem opustili místnost.

Ostatní jen bezeslova seděli a hypnotizovali dveře. Nebylo to něco co se u nich stávalo častokrát. Vlastně takovýhle scénář nikdo z nich na tomhle místo neviděl.

,,Muichiro...

Ohayho mina-san
Další kapitola na světě, doufám že vám to zatím bavit

Vaše Anonymní Holčena ❤️

Počet slov: 2474
Datum: 20.3