Upozornění... Na konci kapitoly se nachází obsah pro dospělé, ale napsaný velmi mírně. Doporučený věk: 15+

....

Díky Gandalfově rychlému zásahu se Thorin začal za chvíli probouzet a byl úplně v pořádku. S pomocí ostatních se postavil na nohy a chvíli hledal balanc, než pohlédl na Loreen, která se mírně přikrčila. ,,Vy-" pronesl tvrdě.

Udělal několik rychlých kroků směrem k ní. Ostatní byli překvapení tak jako ona. Měla co dělat, aby se pod jeho ledovým pohledem nerozklepala jako osika. ,,Neříkal jsem snad, že takhle cesta není pro vás? Že je pro vás příliš náročná? Že mezi nás nepatříte?" pustil se do ní a ona sklopila hlavu ke svým bosým chodidlům. ,,V životě jsem se tak nezmýlil," dodal a usmál se na ni.

Překvapeně k němu zvedla oči. Pevně ji objal a ona mu to nejistě oplatila. Ostatní trpaslíci začali jásat a tleskat. ,,Vděčím vám za svůj život," zašeptal jí do ucha, až jí z toho naskočila husí kůže.

V jeho objetí ji obklopil pocit klidu a bezpečí, které v tuto chvíli potřebovala nejvíce. Trvalo to ale jen chvíli, než ji pustil a začali se chystat ke spánku. Ten potřebovali všichni jako sůl. Zažili toho příliš na to, aby teď pokračovali v cestě. Orli je zanesli dostatečně daleko, takže zbylým skřetům bude chvilku trvat, než je doženou. Navíc vyvýšená skalní vyhlídka jim poskytla alespoň trochu bezpečí, protože na ni vedla jen jedna cesta.

Spánek na tvrdém kameni nebyl vůbec pohodlný a byla zima, protože Thorin zakázal rozdělat oheň, aby nepřitáhli pozornost. O všechny věci kromě zbraní, které měli připnuté k sobě, přišli ve skřetích tunelech. A to i o deky, které by je v této chladné noci zahřály. Loreen tam přišla i o svůj dalekohled od táty, který pro ni tolik znamenal. V tom všem dobrodružství na to ale ani nepomyslela.

Usnula jen na chvíli a probudila ji noční můra a chlad, který prostupoval jejím tělem. Klepala se jako osika, a tak vzdala snahu spát. Trochu trpaslíkům záviděla jejich tuhý kořínek, protože všichni poklidně spali, jako by se nic nestalo a jako by nebyla taková zima. Vstala a opatrně přešla ke kraji skalní římsy, aby se podívala do temné noci. 

,,Zase nespíte?" ozvalo se těsně za ní, až sebou polekaně škubla. Netušila, že je ještě někdo vzhůru, a tak ji Thorin překvapil a vyděsil zároveň.

,,Mohla bych se zeptat na totéž," odpověděla mu a slyšela, jak se uchechtnul. Položil jí ruce na ramena a začal jemně mnout ztuhlý krk. Pod jeho dotekem v první chvíli ztuhla, ale nakonec se stejně objevily ty neidentifikovatelné pocity, které v jeho blízkosti cítila. Vydechla a úplně se uvolnila, až se o něj zády opřela.

,,I když jsem ti vděčný, že jsi mě zachránila, už tak znovu neriskuj, prosím," zašeptal jí do ucha. Dlaněmi jí sjel po pažích, až ji objal kolem pasu a natiskl ještě více na své tělo, které ji příjemně hřálo. ,,Není to správné, že mi na tobě tolik záleží," povzdechl si.

Překvapeně se na něj otočila, až jí neposedný pramen vlasů vyklouzl z copu a spadl do tváře. Než ho ale stačila dát na stranu, Thorin ji předběhl. Lehce uchopil vlnitý blonďatý pramen vlasů a zastrčil jí ho za ucho. Pohladil ji při tom pohybu lehce po tváři. Sklopila pohled k jeho hrudníku a zčervenala. Cítila motýlky v břiše a srdce se jí divoce rozbušilo.

Lehce jí nadzvedl bradu, aby jí viděl do tváře. ,,Jsi tak krásná," zašeptal. Kdyby to bylo možné, zčervenala by ještě více. Cítila se tak šťastná. I on se jí totiž líbil. Ale bylo tohle správné?

,,Thorine, to-" nenechal ji dokončit slova, protože jí položil prst před rty a zašeptal: ,,Pššš." Srdce jí málem vyskočilo z hrudi, když se k ní mírně naklonil a otřel se svými rty o ty její. Slastně přivřela oči a položila mu dlaně na hruď. To bral jako souhlas, přitáhl si ji blíž a věnoval jí polibek plný citů, které k ní choval.

Když jim došel vzduch, opřeli se o sebe čely. Loreen se usmívala jako sluníčko a nechápala, co se to tady vlastně stalo. Ještě před pár dny na ni byl přísný a nepříjemný, a teď ji tady líbal a skládal komplimenty. ,,Měli bychom jít spát," poznamenal Thorin a odtáhl se od ní. Jakmile se vzdálil, ovanul ji okolní studený vzduch a ona se mírně zatřásla. ,,Je ti zima?" mírně se na ni zamračil, když nejistě přikývla.

,,Ano, je mi trochu chladno, ale do rána to vydržím," falešně se pousmála. Nevěřil jí, a proto k ní natáhl ruku, kterou přijala, a odvedl ji dál od ostatních trpaslíků. Posadil se na zem a ji stáhl k sobě. Přitáhl si ji na hruď a i s Loreen v náručí se položil na zem a oba je přikryl svým pláštěm s kožešinou.

Teplo trpaslíkova těla a jeho typická vůně ji spolu s uklidňujícími pohyby dlaně na jejích zádech ukolébala do nejklidnějšího spánku, jaký za poslední dobu měla. I když mluvil o tom, že to není správné, tak měla pocit, že přesně takhle to má být.

Když se probudila, už vedle ní neležel. Chvíli přemýšlela, jestli se jí to jen nezdálo, ale stále byla až po uši zabalená v jeho plášti, a to byl dostatečný důkaz. Posadila se a protáhla. Ostatní ještě spali, ale Thorin s Balinem a Gandalfem seděli dál od skupiny a o něčem se bavili. Vstala a nedobrovolně ze sebe sundala jeho plášť, který ji chránil před okolním chladem. Vstala a tiše k nim docupitala.

,,Dobré ráno, Loreen," všiml si jí jako první Gandalf, který seděl čelem k ní. I zbylí dva se na ni otočili a ona pod Thorinovým pohledem zrudla jako rajče. To neuniklo Gandalfovi a Balinovi, kteří se na sebe podívali a potutelně se usmívali.

,,Dobré ráno, no, já-" zakoktala se a zčervenala ještě víc. ,,Děkuju," podala Thorinovi jeho plášť. Převzal si ho a přehodil přes ramena. Při tom z ní nespouštěl oči. ,,Nemáš za co. Kdykoliv bych ti ho dal znovu," pronesl a ona se celá červená vzdálila, protože se začali probouzet i ostatní. A ona nechtěla být terčem jejich vtípků a poznámek.  A taky si nebyla jistá, jak by to přijali. Už tak dost riskovali, když se v noci líbali a potom usínala v jeho objetí. Ještě teď, při vzpomínce na jeho rty na jejích, cítila to příjemné teplo v nitru. Že by se do něj začínala zamilovávat?

Vydali se na cestu dál, protože nebyl čas se zdržovat s tlupou skřetů v tlapách. Rozhodně se s bledým skřetem nechtěla už nikdy potkat. Bála se, že tentokrát by jim nikdo nepomohl a dopadlo by to mnohem hůř. Cestovali dnem i nocí a odpočívali jen krátce, aby jim utekli. Nebylo to ale tak snadné, protože je po pár dnech skřeti vystopovali a nebezpečně se přiblížili. Měli tu výhodu, že nešli po svých ale jeli na vrrrcích. Loreen proto byla vyslána zkontrolovat, jak jsou daleko a jestli mají přímou stopu.

Seděla zrovna přikrčená v křoví a pozorovala Azoga na bílém vrrrkovi, jak křičí něco po svých poskocích v temném jazyce, když se ze strany vynořilo ještě něco strašnějšího. Nikdy v životě nic podobného nespatřila a ani o tom neslyšela. Obrovský černý medvěd, větší než vrrrci, se zjizvenou tváří hlasitě zařval a skřeti se před ním dali na ústup. To se jim náramně hodilo, protože jim to poskytne více času. Co ale ten tvor? Je pro ně nebezpečný? Raději také vyběhla pryč.

K trpaslíkům se dostala za několik minut celá udýchaná.  Musela se na chvíli zapřít o kolena, aby popadla dech mezi tím, co na ni trpaslíci chrlili otázky. ,,Tak co?"

,,Jak jsou daleko?"

,,Proč jsi tak vyděšená?"¨

,,Máme problém?"

,,Skřeti jsou od nás tak hodinu cesty, ale teď se vydali opačným směrem a -" chrlila ze sebe slova mezi jednotlivými nádechy. Větu ale nedokončila, protože trpaslíci začali jásat, že mají klid a nemusí cestovat tak ve spěchu. ,,Ale- Moment-" povzdechla si, ale nikdo jí nevěnoval pozornost.

,,Je tam něco většího!" vykřikla, protože už nemělo smysl se snažit být klidní a nezpozorovaní, když trpaslíci dělali tolik hluku. Ten tvor si jich musel všimnout už dávno. Toto ale na ně zafungovalo a najednou bylo ticho, že by bylo slyšet i špendlík spadnout. 

,,Co velkého? Jak to vypadalo?" zeptal se jí Gandalf a když na něj pohlédla, viděla, jak má ve tváři starost. ,,Byl to veliký medvěd?" dodal ještě a Loreen přikývla. Bylo to pro ni jednodušší, než se zase hádat s trpaslíky o slovo, protože začali čaroději vyčítat a pokřikovat po něm, proč jim o té stvůře neřekl. On ale přišel s nápadem schovat se v nějakém stavení. Nehodlala odporovat. Cokoliv bylo lepší než stát se večeří.

,,A kdo tam bydlí, přítel nebo nepřítel?" položil Thorin dost důležitou otázku. Na to ani nepomyslela.

,,Ani jedno ani druhé. Buď nám pomůže a nebo nás zabije. Ale nemáme jinou možnost, rychle!" vykřikl čaroděj, když se ozval řev medvěda nebezpečně blízko. A tak zase utíkali jako o život. Plíce Loreen pálily a měla pocit, že tam nemá šanci doběhnout. Měla ze všech nejkratší nohy a zatímco oni předtím odpočívali, ona už půl hodiny běžela.

Medvěd jim byl v patách a nebezpečně se přibližoval, když se před nimi objevil podivný veliký dům. Byl uprostřed louky a v těsné blízkosti rostly vysoké stromy a keře. Sotva doběhli do stavení, medvěd vrazil hlavu mezi dveře a trpaslíci měli co dělat, aby ho vytlačili zpět a dali na dveře petlici. ,,Co to proboha bylo?" zeptal se mladý Nori.

,,Náš hostitel," pronesl Gandalf a upřelo se na něj 14 překvapených párů očí. ,,Jmenuje se Medděd a je to kožoměnec. Teď se v klidu vyspěte. Dnes večer budete v bezpečí. Alespoň v to doufám," zamumlal si Gandalf ještě pro sebe, ale Loreen ho moc dobře slyšela. Mohla jen doufat, že se Gandalf nepletl ani tentokrát a oni budou mít klidnou noc v teple a pohodlí.

Zatímco ostatní se sesedli dokola stolu a vesele si povídali, Loreen se odebrala do vedlejší místnosti, kde si ustlala ve velkém křesle Mohla jen doufat, že to jeho majiteli nebude vadit. Koneckonců to byl obrovský medvěd. Spánek na sebe nenechal dlouho čekat. Únava z cesty a celkové vyčerpání po dlouhém běhu jí poskytly klidný spánek.

Probudily ji jemné dotyky, když ji někdo zakrýval teplou vlněnou dekou. A poté se k ní osoba sklonila a ji ovanula Thorinova vůně, když ji lehce políbil do vlasů. Nenechala ho se odtáhnout, místo toho ho objala kolem krku a přitáhla si ho do polibku.

Z jemného polibku se stalo vášnivé líbání. Jeho ruce začaly putovat po hobitčině těle a postupně ho zkoumat s něžností a touhou. Motýlci jí létaly v břiše a tváře měla celé růžové. Když sáhl na spodní lem její košile a přetáhl jí ji přes hlavu, zakryla se rukama a studem sklopila tvář.

,,Jsi nádherná," zašeptal a políbil ji někam mezi krk a klíční kost. ,,Nemáš se za co stydět," přetáhl si taky košili pře hlavu, jemně uchopil její ruce a přesunul je na svou vypracovanou hruď. Nejdříve se ostýchala, ale poté po ní začala jemně přejíždět.

,,Ale co ostatní? Co když nás někdo najde Thorine?" zašeptala, ale ve své činnosti nepřestávala jen se mu podívala do očí. Trpaslík se na ni usmál a lehce ji políbil na rty. ,,Všichni trochu přebrali a už spí. A i kdyby, tak ať nás klidně najdou. Je mi to jedno. Záleží mi jen na tobě," dával jí malé jemné polibky na krk a postupoval pomalu dolů až k pupíku. Pak se ale zastavil a pohlédl jí do očí. ,,Když budu pokračovat, nedokážu už zastavit. Takže pokud to nechceš," nechal větu nedokončenou a koukal na ni s plamínky v očích.

,,Nepřestávej, prosím," zašeptala a byla si v tu chvíli jistá, že dělá správnou věc. Zamilovala se do něj, byla si tím naprosto jistá. ,,Jen, no, víš ,..." začala trochu mumlat a zatvářila se nejistě. Stydlivě sklopila oči. Thorin ji ale pochopil, možná to i tušil. ,,Budu opatrný, slibuju," zašeptal, než se jejich těla propletla ve směsici vášně a lásky.