Došli až na nádvoří, kde na ně již čekal vznešeně vypadající elf s kaštanově hnědými dlouhými vlasy. ,,Mithrandir!" zvolal nadšeně.

,,Lindir, melonen," promluvil s úsměvem Gandalf a přistoupil blíž k elfovi. ,,Je tady pan Elrond? Potřeboval bych s ním mluvit," usmál se Gandalf.

Elf se nadechoval k odpovědi, ale už nic nestihl říct, protože se ozval roh, který slyšeli, když prchali před skřety. O chvíli později už na nádvoří přijela skupina ozbrojených elfů na koních a kroužili kolem trpaslíků, kteří přez sebe pokřikovali, semkli se do kruhu zády k sobě a div nebohou Loreen neumačkali. Zbraně drželi v pohotovosti, aby je mohli rychle použít.

Nádherný hnědák se srstí házející zlatavé odlesky zastavil před Gandalfem. Bohužel přes ramena trpaslíků neviděla jezdce ani neslyšela, co se řeší. Navíc se jí zmocnil pocit klaustrofobie, zbledla a udělalo se jí nevolno. Špatně se jí dýchalo a začala se jí motat hlava. Proto když se trpaslíci rozestoupili do stran, ztratila rovnováhu a rozplácla se na mramorové podlaze.

,,Loreen, jste v pořádku?" přiběhl k ní Kili a Fili mu byl hned v patách. ,,Jste celá bledá," dodal ještě Fili a spolu se svým bratrem jí pomohl zpět na nohy. Kdyby ji ale nedrželi, spadla by pravděpodobně zpět na zem, jak moc se jí motala hlava. Nevěděla, proč ji najednou přepadla taková slabost.

,,Taky jste mě málem všichni umačkali," pronesla nevrle, zavřela oči a zhluboka se nadechla. Když je znovu otevřela, stál před ní elf s dlouhými hnědými vlasy ve zlaté zbroji a koukal na ni zkoumavým pohledem. Měla pocit, že jí jeho oči vidí až do duše. ,,Zdravím tě, Loreen Pytlíková. Ušla jsi už dlouhou cestu," pronesl melodickým hlasem a zkoumal ji zlatavýma očima.

Po chvíli zvedl ruku k její tváři a položil jí ji na čelo. Slyšela, jak Kili vedle ní protestuje a jak se ho Gandalf snaží uklidnit, aby nevyváděl hlouposti a nechal Elronda pomoct jí. ,,Není to nic vážného, jen únava. Šálek teplého čaje a vydatný spánek vám pomohou dozajista všem. Zvu vás na večeři a smíte tu zůstat jak dlouho budete potřebovat," pohlédl na ně na všechny a trochu déle si hleděl do očí s Thorinem, jako by čekal na jeho souhlas.

,,Zdržíme se jen na nezbytně dlouhou dobu," zamumlal otráveně Thorin a následoval Elronda dál do síní jeho rozsáhlého domu. Všichni měli pokoje po dvou, jen ona a Thorin dostali každý svůj. Byla za to ráda, protože konečně měla chvilku klidu. Využila toho k dlouhé koupeli, kdy si i pořádně umyla vlasy i tělo. Voňavé mýdlo a pocit čistoty byl jako balzám pro její duši. Když pak čekala v pokoji a rozčesávala si vlhké kadeře, vyrušilo ji zaklepání na dveře.

,,Pojďte dál," zavolala a otočila se, aby viděla, kdo za ní jde. Když spatřila Thorina, překvapilo ji to. Přitáhla si župan blíž k tělu a nervózně si poposedla.

,,Přišel jsem se jen zeptat, jestli vám je už lépe. Musím se o společenstvo starat, ale za dva dny nejpozději budeme muset odjet," přešel až k ní a zkoumavě ji pozoroval. Nemohla jeho pohled vydržet, a tak se otočila zpět k zrcadlu, u kterého seděla a pokračovala v rozčesávání svých dlouhých světlých vlasů, které po umytí získaly zpět svůj lesk. Po očku ho ale sledovala v odrazu zrcadla.

,,Děkuju za optání. Po čaji od pana Elronda a vydatné večeři, kterou nám přichystali, se mi udělalo lépe. A myslím, že když se dobře vyspím, budu zase jako rybička," usmála se.

Přistoupil k ní blíže. Tak, že se jí skoro dotýkal a ji obklopila jeho úžasná vůně, která ji tak moc uklidňovala. Vzal jí hřeben z ruky a ona k němu překvapeně pohlédla, když jí vlasy přesunul na záda a začal je jemně rozčesávat. Kdekoliv se dotknul, naskočila jí husí kůže. ,,Víte," začal a pozoroval její vlasy. Česal je tak jemně, že to skoro necítila. ,,Nemyslím si, že by pro vás bylo vhodné v této cestě pokračovat."

Zaskočil ji, a tak se prudce otočila k němu čelem a postavila se. ,,Proč myslíte, Thorine? Přijde mi, že už jsem ukázala, že se o sebe dokážu postarat," otřepala se při vzpomínce, jak se zbavila vrrrka, který na ni zaútočil a následně málem rozmáčkl.

,,A o to právě jde. Nechci vás vystavovat tomu nebezpečí, Lory." Takhle jí ještě nikdy nikdo neřekl, ale z jeho úst zněla zkrácenina jejího jména nádherně. ,,Musíte zůstat tady v Roklince a až to bude bezpečné, vydat se domů. Možná by Elrond poslal někoho ze svých lidí, aby tě doprovodili, kdybych ho požádal a -" nestihl doříct svou myšlenku, protože ho poněkud hrubě přerušila.

,,Ne, Thorine," zakroutila záporně hlavou. ,,Děkuji vám za nabídku a docela mi lichotí, že si o mě děláte takové starosti. Bohužel ji však nemůžu přijmout. Jsem právoplatný člen společenstva, podepsala jsem smlouvu. A navíc chci jít dál s vámi, chci vám pomoct získat zpět váš domov, abyste se stejně jako já měli kam vracet. A pokud náhodou tu cestu nepřežiju, tak je to osud a má to tak být. A nebude to chyba vás ani nikoho jiného," promluvila k němu rozhodně, v očích se jí zračilo odhodlání.

Thorin se nadechoval k odpovědi, ale nakonec nic neřekl. Jeho oči už nebyly tak chladné jako na začátku, když se poznali. Pořád sice byly jako 2 krystalky ledu, ale koukali na ni s něhou, i když si myslela, že si to nalhává a není to možné.

Pokýval hlavou na souhlas a už se jí nepokoušel nic rozmlouvat. ,,V tom případě vás zvu, abyste za chvíli se mnou, Balinem, Gandalfem a Elrondem šla rozluštit tu mapu. Konec konců se to pravděpodobně bude týkat hlavně vás a vašeho úkolu pro společenstvo."

Thorinovo pozvání nehodlala odmítnout, tak už o chvíli později, převlečená do čisté košile a kalhot, šla s Thorinem a Balinem na smluvené místo, kde se měli setkat s Elrondem. Neřekla ani slovo, i když už byli u dvou zmiňovaných. Gandalf na ni pobaveně mrknul a ona jen pozvedla obočí a s úsměvem zakroutila hlavou.

Stáli u prazvláštního vodopádu, přes který jemně pronikaly proudy chladného měsíčního světla, jenž dopadalo na křišťálový podstavec. ,,Podejte mi tu mapu," prolomil Elrond ticho a natáhl ruku k Thorinovi. Trpaslík dlouhou dobu váhal, než si z kapsy vesty vytáhl přeloženou mapu a podal ji elfovi.

Elrond mapu rozložil a chvíli ji na měsíčním světle mlčky zkoumal. Lhala by, kdyby tvrdila, že není zvědavá, na co přijde. Upřímně si tak trochu připadala, že tam nemá co dělat, že se přimotala k něčemu moc důležitému. ,,Měsíční runy," zamumlal Elrond.

,,Aa, měsíční runy, no jistě," pronesl zvesela Gandalf a všechny pohledy se na něj stočily. Jen pokčil rameny se slovy: ,,Snadno se přehlédnou." Asi je zbytečné podotýkat, že mu hobitka tato slova nevěřila. Čaroděj nikdy nedělá nic jen tak a předpokládala, že jejich návšteva Roklinky má větší význam než jen rozluštění mapy a co se na ní píše.

,,V tomto případě je to pravda. Tyto runy lze přečíst jen ve stejný den za svitu stejného měsíce jako v den, kdy byly napsány. Jako by vám bylo souzeno přijít do Roklinky zrovna dnes," pronesl Elrond a položil mapu na křišťálový podstavec. Světlo ji prostoupilo a ona lehce zahlédla modré zářící písmo, které se tam z ničeho nic objevilo. ,,A přečtete to?" zeptal se Thorin.

,,Postav se k šedému kameni až zaťuká drozd a poslední paprsek Durinova dne ukáže na klíčovou dírku."

,,To je špatné Thorine. Léto mine a Durinův den přijde. Tehdy a jen tehdy můžeme dveře otevřít," pronesl Balin a vyměnil si s Thorinem nejistý pohled stejně jako Gandalf s Elrondem. Trpaslík zapomněl, že ze začátku rozluštění mapy prezentovali jako čistě akademický záměr.

,,Tak vy se chystáte vstoupit do hory? To by někdo nemusel považovat za moudré," pozoroval je Elrond a trpasličího prince tím akorát rozčílil. ,,A co je zrovna vám do toho. Váš národ nám nepomohl, když dračí oheň pálil náš domov, ani když mí lidé byli promrzlí a hladoví. Nikdo mému lidu nepomohl, když děti a staří umírali na nemoci. Byli jsme na to sami tehdy a budeme i teď. Takže bych ocenil, kdybyste se do toho nevměšoval," rozkřikl se Thorin, otočil se ke všem zády a naštvaně odešel pryč.

Loreen se na ně omluvně podívala a rozběhla se za ním. ,,Thorine počkejte!" zavolala za ním a on se po několika krocích zastavil. Čelem se k ní ale neotočil.

,,Co chceš? Jdeš mě taky moralizovat a vykládat mi, jakou hloupost jdu udělat? NECHÁPEŠ TO! NIKDO TO NECHÁPETE, TAK MI LASKAVĚ ZMIZ Z OČÍ!" rozkřikl se na ni a z očí mu létaly blesky, když se na ni během svého proslovu otočil. Zato v jejích očích se objevily slzy, protože si myslela, že si konečně začínají více rozumět. A když jednu neposednou slzu nezadržela a stekla jí po tváři, Thorinův výraz se změnil na provinilý. ,,Lory, já-" nenechala ho nic doříct, protože se na patě otočila a utekla do svého pokoje, kde se zamkla a svezla podél dveří, kde nechala volný průchod svým slzám.