Právě běžela v těsném závěsu za Gandalfem a snažila se vyhnout skřetům. Svůj meč, žihadlo, který momentálně jasně modře zářil, křečovitě svírala v rukou.
Abych vás trochu uvedla do děje, poté, co Loreen slezla dolů a připojila se k lidem a elfům, nastal veliký zvrat. Nakráčela si to sem armáda trpaslíků ze železných hor, kteří přišli bránit Erebor před všemi, co by chtěli jejich národ okrást. Jejich velitel se jmenoval Dain, železná noha, Thorinův bratranec, a přijel na osedlaném černém praseti. Byl opravdu výrazná osobnost, ale narozdíl od Thorina, Dain příliš rozumu nepobral.

Těsně před tím, než se ale pustili do boje s elfy, dorazila armáda skřetů a jim nezbylo nic jiného, než spojit své síly proti mnohem horšímu nepříteli. Skřetů ale bylo příliš mnoho a měli s sebou horské obry. Na otevřené planině měli proto značnou nevýhodu a museli se stáhnout k ústupu do Dolu.

,,To je Thorin! A Fili a Kili a Dvalin!" vykřikla Loreen a ukázala směrem, kde trpaslíci jeli na kamzících na kopec, odkud skřetům Azog předával pokyny pomocí zvláštního stroje s plachtami. Musela skřetům nechat, že jsou velmi vynalézaví. Hlavně co se týče boje a mučících nástrojů, co tak slyšela od ostatních trpaslíků.

Gandalf a Thranduil se otočili směrem, kterým ukazovali. ,,Vyrazili se svým králem!" řekl vesele Gandalf. ,,A má s sebou ty nejlepší bojovníky! Jde konečně utnout hlavu tomu hadovi."

Loreen sledovala svého manžela a doufala, že se konečně blýská na lepší časy. Na časy, kde nebudou ovládáni zlatem a společně se budou připravovat na příchod jejich potomka. Pohladila se po bříšku. ,,Tam je tvůj tatínek, podívej, jak je statečný," zašeptala a usmála se.

,,Gandalfe!" ozval se za ní povědomý hlas. Otočila se a spatřila plavovlasého elfa jedoucího na bílém koni společně se zrzkou, která si tak moc rozuměla s Kilim. Seskočili a zamířili si to rovnou k nim.

,,Legolas! Legolas zelený list!" Zaradoval se čaroděj a přešel k elfovi, jehož pohled padl na moment na malou Loreen držící se v blízkosti Gandalfa, než se otočil zpět na čaroděje.

,,Mithrandire, Bolg sem táhne s armádou skřetů z Gundabadu. Zaútočí od Havranního vrchu!" varoval je. ,,Je jich minimálně 5 000."

,,Havranní vrch? Ale tam je Thorin a ostatní!" zakryla si Loreen dlaněmi ústa. Srdce se jí rozbušilo jako o závod. Musela za ním. Musela ha svým manželem, aby ho varovala. ,,Musím za ním, musím ho varovat!" vyhrkla vyplašeně a už vytahovala meč a chystala se rozběhnout pryč, když ji Gandalf chytil za rameno a zakroutil hlavou.

,,Je to moc nebezpečné, Loreen. Musíte zůstat tady a vrátit se do Kraje hned jak to bude možné. Tam byste jim nebyla nic platná. Zabili by vás už po cestě," argumentoval Gandalf a kroutil hlavou, ve tváři vepsanou obavu. ,,Thranduile, pošlete tam posily," otočil se místo toho na krále elfů.

,,Ne!" Odpověděl král a očima těkal po mrtvých lidech a elfech, po půdě nasáklé jejich krví. ,,Na obranu téhle proklaté země jsem obětoval dost elfí krve. Vracíme se domů. Legolasi?" Podíval se na svého syna, který ale přistoupil k hobitce.

,,Tohle je i náš boj, ada. Když zlo nezastavíme tady, rozšíří se dál, do ostatních zemí, i do hvozdu," promluvil rozhodně. ,,Jdu s tebou," podíval se na Loreen a nabídl jí ruku, aby jí pomohl vyskočit na koně. ,,Tauriel?"

,,Jdu s vámi, jen seženu dalšího koně," promluvila elfka a rozběhla se do ulic, zatím co oni se rozjeli pryč, nedbaje volání Thranduila a Gandalf.

,,Děkuji," zamumlala směrem k elfovi, zatímco se pevně držela hrušky sedla, aby nespadla. Díky koni se tam totiž blížili rychleji, než kdyby utíkala po vlastních nohou. ,,Takhle tam třeba budeme včas."

,,Zachráníme je," pronesl rozhodně a popohnal koně k ještě rychlejšímu běhu, i když si myslela, že to v tomhle terénu už není možné. Kůň hlasitě funěl a skákal po kluzkých kamenech, jak se snažil dostat tam, kam ho jeho jezdec vedl. Legolas mu šeptal elfská slova jako: Linta (rychle) Imeúre (utíkej). Bylo až fascinující, jak na každé jeho slovo zvíře reagovalo.

Doběhli na skalnatou plošinu a viděla, jak Thorin a Dvalin právě pobili malé skřety, kteří se tudy snažili proběhnout dolů na bitevní pole. ,,Thorine!" vykřikla a s Legolasovou pomocí seskočila z koně. 

,,Lory!" okamžitě k ní přiběhl. ,,Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic? Proč tě Gandalf neodvedl pryč, je to tu moc nebezpečné!" naléhal na ni a kontroloval, jestli není zraněná. Její Thorin byl zpátky. Z očí mu zmizelo šílenství, neměl na sobě nic ze zlata. I koruna na jeho hlavě byla stříbrná a spíše připomínala součást zbroje.

,,Musíme odsud pryč. Je to past! Azog to nastražil, má sem dorazit přesila," chrlila ze sebe slovo za slovem a chytila ho naléhavě za ruce. Tak moc si přála ho obejmout a políbit a už nikdy nepustit, ale teď na to nebyl čas. Po jejích slovech zahlédla strach v jeho očích. Podíval se na Dvalina se slovy: ,,Jdi okamžitě pro Filiho a Kiliho. Je to past."

Dvalin už se ale nikam nevydal. Na vrcholku protější polorozpadlé věže se totiž objevil Azog a vlekl za sebou Filiho, beze zbraně, v obležení tolika skřetů, že neměl žádnou šanci. ,,Podívej, Thorine, synu Thráinův, jak tvůj rod skončí. Nejdříve zemře prvorozený!" vyzvedl Filiho před sebe a i když se trpaslík bránil a škubal sebou, neměl proti síle bledého skřeta šanci. ,,Vyhrajte!" bylo poslední, co vykřikl, než ho bledý skřet probodl mečem, který měl místo useknuté ruky. Loreen si zakryla vyděšeně ústa a Thorin jen zmučeně vydechl a vytřeštil oči. Azog pustil Filiho tělo dolů z věže, kde tvrdě dopadlo na zem. Pokud by přežil ránu zbraní, tohle neměl šanci přežít. Její dobrý přítel a Thorinův synovec a dědic trůnu, zemřel. A Azog se tomu smál. 

Legolas se mezitím spustil dolů z vyvýšeniny směrem k věži, vybojovat si svůj vlastní boj. ,,Okamžitě odsud uteč!" otočil se na ni Thorin. ,,Nechci přijít i o tebe," postrkoval ji ke schodům. Ona se ale otočil a vtiskla mu rychlý polibek, vzala jeho dlaň a přiložila si ji na břicho. ,,Budu. Ručím teď za víc než jen svůj život," otočila se na podpatku a hned za rohem si nasadila prsten, aby se zneviditelnila. V tu chvíli se jí ale udělalo zle a cítila, že na ni jdou mdloby z psychické i fyzické únavy. Vždyť právě viděla chladnokrevnou vraždu. Po tváři jí stekla slza a na poslední chvíli se jí povedlo dosednout mezi kameny, než ztratila vědomí.

Probudila se úplně zmatená, ale bylo jasné, že je po bitvě. Všude byl zvláštní klid. Oblohu křižovali orli a zvuky řinčení mečů utichly. Sundala si prsten a vydala se směrem, kde naposledy viděla Thorina. Nebyl tam, a tak se vydala dál, když ho spatřila stát na zamrzlém vodopádu, jak pozoruje horu, město Dol a bitevní pole. Rozešla se směrem k němu, když najednou spadl na zem. Leknutím se jí zatočila hlava a úsměv zamrzl na rtech. Rozběhla se jak nejrychleji mohla a dopadla vedle něj na kolena. ,,Ne ne ne ne ne... Thorine," podívala se na velikou ránu na jeho břiše, která krvácela. Vypadalo to velice špatně.

,,Lory, jsem rád, že jsi tu," zašeptal a podíval se na ni s obličejem od krve, plným bolesti. ,,Chci tě opustit v dobrém, jako správný manžel, " mluvil k ní a natáhl ruku, aby ji pohladil po tváři, i když ho to stálo spoustu sil. Po tváři jí stekla slza, kterou ihned palcem setřel.

,,Ne Thorine, nikam nepůjdeš. Vyléčíme tě, elfí léčitelé umí zázraky. Postarají se o tebe. Teď mě nesmíš opustit. Zůstaneš tu se mnou a s naším dítětem," vzala jeho ruku a přesunula si ji na lehce zakulacené bříško. ,,Potřebujeme tě. Já tě potřebuju," promlouvala k němu naléhavě se zlomeným hlasem.

,,Ani nevíš, jak rád bych s tebou byl déle, jak moc bych chtěl vidět to malé vyrůstat. Lituju ten promrhaný čas. Teď bych vyměnil všechno zlato Ereboru za jeden den s tebou a naším dítětem," rozkašlal se, z koutku úst mu vytekl pramínek krve. Dýchalo se mu čím dál hůř a sníh a led pod jeho tělem pomalu zabarvoval do ruda. ,,Odpusť mi prosím, jak jsem se k tobě choval. Nechtěl jsem ti ublížit."

,,Odpouštím ti všechno," zašeptala. ,,Nezlobím se za tebe. Nemohl jsi za to. Lepšího manžela jsem si nemohla přát. Teď už bude dobře," šeptala skloněná nad ním a pevně tiskla jeho ruku ve svých drobných dlaních.

V jeho očích spatřila něhu, se kterou se na ni dříve díval, a všechnu lásku, kterou k ní cítil. ,,Kdyby každý byl jako ty, na světě by bylo mnohem lépe," zatnul čelisti v návalu prudké bolesti. ,,Sbohem, Lory. Vrať se ke svým knihám, na kopec pozorovat východy slunce, na svou zahradu. Sázej rostliny, uvidíš je růst stejně jako naše dítě. Budeš skvělou mámou. Miluju tě," zašeptal.

,,Taky tě moc miluju," zašeptala a vtiskla mu procítěný polibek, když naposledy vydechl. Odtáhla se od něj a pohlédla do jeho očí, které ztratily jiskru života a hleděly na nebe zbarvené do červena zapadajícím sluncem. ,,Thorine," zavzlykala a slzy se jí spustily po tvářích. ,,Neopouštěj mě, prosím," položila mu dlaně na vousaté tváře a přejela po nich palci. ,,Prosím."

Někdo jí položil ruku na rameno a ona se ohlédla na Legolase, kterého skoro přes slzy neviděla. ,,Ty ho dokážeš vyléčit, že ano. Vy elfové umíte léčit. Pomoz mu, prosím," naléhala na něj. Za jeho zády zahlédla Kiliho a Tauriel, jak jdou ruku v ruce k nim. 

,,Je mi to líto," řekl Legolas a zakroutil hlavou. ,,Ale jeho duše už našla klid."

V tu chvíli jí srdce puklo na miliony kousků. Pravda, kterou si nechtěla plně připustit, se stala realitou. Měla pocit, jako by její srdce umřelo spolu s Thorinem. Jako by už nic na světě nemělo smysl. Padla na Thorinovu hruď a srdceryvně plakala. Nevšimla si ani, že se kolem nich shromáždilo celé společenstvo kromě Filiho a pokleklo před svým padlým králem. Ani oni se nesnažili skrývat svůj smutek, objímali se a plakali.

Loreen tekly po tvářích stále nové a nové slzy. Celé její tělo se třáslo, když ji silné ruce opatrně odtáhly od jeho těla. ,,Je čas jít, děvče," promluvil k ní chlácholivě Balin a chtěl jí pomoct vstát. Ona ale nechtěla od Thorina odejít. ,,Mysli na vaše dítě. Thorin by nechtěl, aby se mu něco stalo," snažil se jí domluvit a tohle na ni zafungovalo. Pokývala hlavou a naposledy se podívala na jediného muže, kterého bude schopná ve svém životě milovat. Sklonila se k němu a vtiskla mu poslední polibek. Pak už si nechala pomoct vstát, ale nohy ji neunesly, a tak si ji Dvalin vyzvedl do náruče a nesl ji směrem k hoře, zatímco trpaslíci vytvořili provizorní nosítka a naložili na ně tělo Thorina, syna Thráina, syna Thrórova, krále pod horou.

---

Milí čtenáři, 

do konce už nám zbývá jen jedna kapitola a epilog. Doufám, že se vám příběh zatím líbí. Nahoře máte písničku, která se podle mého názoru k téhle kapitole hodí.

S pozdravem,

Marrta20