Šplhala dolů po laně, které si svěsila z hradby a doufala, že nespadne. Znamenalo by to pro ni jistojistou smrt. Poté, co ji Thorin napadl, utíkala k nim do pokoje, vytáhla Arcikam a vydala se sem, aby uskutečnila svůj plán. Naštěstí už byla noc, která ji skrývala před okolním světem.

Seskočila dole a věděla a rozběhla se nenápadně k táboru elfů a lidí, který byl nedaleko vypáleného a napůl zříceného města Dol. Měla neskutečné štěstí, že si jí nikdo nevšiml a mohla se tak nenápadně proplížit až mezi rozestavěné stany. A tu co neviděla. Vysoký, šedý, špičatý klobouk mířil směrem k největšímu a nejhonosnějšímu stanu. Vedle Gandalfa si to kráčel Bard a hlasitě se o něčem bavili, když vešli do stanu.

Loreen se přikradla až k plentě a poslouchala. ,,Spojte své síly," promlouval čaroděj. ,,Není potřeba zbytečných válek mezi trpaslíky, elfy a lidmi. K hoře se blíží něco mnohem horšího. Bolg sem táhne s armádou skřetů z Dol Gulduru!" rozčiloval se, protože ho očividně nikdo nebral vážně.

,,Jak to víte," osočil ho nedůvěřivě Bard. Očividně čaroději zatím nevěřil.

,,Vidím, že neznáte čaroděje," řekl jedovatě třetí hlas, který nepatřil nikomu jinému než králi Thranduilovi. ,,Jsou jako zimní hřmění, které se mocným větrem valí z dáli a buší na poplach. Někdy však bouřka je jen bouřka," dokončil svůj zesměšňující proslov.

,,Tentokrát ne!" ohradil se Gandalf hromovým hlasem. ,,Armády skřetů jsou v pohybu. Jsou to válečníci, vycvičení bez slitování zabíjet a ničit všechno živé. Náš nepřítel povolal veškeré síly," rozčiloval se čaroděj. Když Loreen mírně nakoukla dovnitř, vypadal velmi unaveně.

,,Proč by najednou odrýval karty?" zeptal se Thranduil a nalil si z karafy červené víno do křišťálové sklenice, ze které pomalu upíjel.

,,Protože jsme ho donutili. Tím, že se společnost Thorina Pavézy vydala osvobodit horu. Nevěřil, že to trpaslíci dokážou. Teď, když se jim to ale povedlo, se hora ukazuje jako dostupné strategické místo. Je to brána k obsazení zemí Angmaru na severu. Pokud ji nepřítel obsadí, získá tím neskutečnou výhodu. Od kdy vás tak málo zajímají moje rady!"

,,Od té doby, co se jen snažíte zachránit své přátele trpaslíky," posadil se Thranduil na svůj cestovní dřevěný trůn a hleděl čaroději do očí naprosto nekompromisně. ,,Obdivuji vaši věrnost, to ano. Od mých úmyslů mě to však neodradí," napřímil se a ušklíbl. ,,Vy jste to vyvolal, Mithrandire. Prominete mi, když to dokončím."

,,Ne! To nemůžete!" vběhla v tu chvíli Loreen do stanu. ,,Vy vůbec neznáte trpaslíky, budou bojovat do posledního dechu!" vyhrkla rychle. Upřely se na ni tři překvapené páry očí, z nichž ve dvou mohla spatřit radost z toho, že ji vidí.

,,Loreen Pytlíková!" zvolal nadšeně Gandalf a přispěchal k hobitce, aby se s ní přivítal.

,,Teď už Pavézová," smutně se pousmála a hrála si s prstenem na svém prsteníčku. Vyslovit to takhle nahlas bylo úplně jiné, než s tou informací pouze žít. Přidalo jí to na vážnosti, hlavně v této situaci, kdy Thranduil vlastně přikázal zabít jejího manžela a tím pádem i ji.

,,Tak tohle je ta půlčice, která ukradla mým strážím klíče přímo pod nosem a osvobodila trpaslíky z vězení," vstal Thranduil a prohlížel si ji z výšky. Trochu znervózněla, a tak se začala pohupovat na patách. ,,Ano, omlouvám se," zamumlala a nervózně se pousmála.

,,Proč jste tady, Loreen? Proč nejste u Thorina v hoře?" zeptal se jí Gandalf a skenoval ji zamyšleným pohledem.

A teď přišla ta těžší část. Povzdechla si a úsměv jí zmizel z tváře. Vůbec se jí o tom nechtělo mluvit. Stále váhala, jestli to udělat nebo ne, ale cítila, že teď už není cesty zpět. ,,Thorina přepadla nemoc. Ta nemoc, která je ukrytá ve zlatě Ereboru. Změnil se. Hodně se změnil," promnula si krk, na kterém se začaly vybarvovat otisky jeho prstů z toho, jak jí škrtil. ,,Zapomněl, kdo jsou jeho přátelé, kdo je jeho manželka. Ke všem je ošklivý a podezíravý a mám strach, aby ostatní nesedřel z kůže při hledání Arcikamu. A to je ostatně to, proč jsem tu. Přinesla jsem vám tohle," sáhla do kapsy a vytáhla na stůl Arcikam, který opatrně vybalila z látky, ve které byl zabalený.

Všichni tři muži se na zářící drahokam překvapeně podívali. V Thranduilově a Gandalfově tváři se zračilo poznání. Už ho určitě dříve viděli. ,,Ten kámen je Thorinovi dražší než cokoliv na světě. Můžete mu ho nabídnout jako výměnu za to, aby vám dal to, co vám náleží. Pevně věřím, že vám to pak dá," dokončila svou myšlenku.

,,Je váš, abyste ho takto dávala?" zeptal se jí Bard, který nemohl odtrhnout oči od lesku kamene.

,,Inu, berte to jako moji čtrnáctina pokladu, která mi byla slíbena za cestu," pousmála se. O prokleté zlato z té hory ani v nejmenším nestála. Popravdě už nikdy nechtěla zlato ani vidět. Gandalf se při její odpovědi mírně pousmál.

,,Proč byste to dělala? Nejste nám ničím zavázaná," položil jí Thranduil otázku, kterou očekávala celou dobu a sama sobě nedokázala pořádně odpovědět. Natož tak teď, když na ni přimhouřenýma očima koukal ten vysoký elf.

,,Nedělám to pro vás. Vím, že trpaslíky nemáte rádi a nikdy jste neměli. Umějí být paličatí a umanutí a obtížní. Jsou podezíraví a tajnůstkářští a mají naprosto nemožné způsoby," zakroutila s úsměvem hlavou, když si vzpomněla na jejich stolování. ,,Ale zároveň jsou stateční a laskaví a bezvýhradně věrní. Přirostli mi k srdci, a proto se je chci pokusit zachránit. Navíc," položila si ruku na podbřišek a pohledy mužů se okamžitě stočily tím směrem. Ona sklopila pohled k podlaze, protože se najednou cítila velmi zranitelná. Neviděla proto pohled, který si vyměnili Thranduil s Gandalfem. ,,Navíc Thorina miluju a nechci jeho dítě přivést na svět, kde bude jen nenávist a války. Na svět, kde by nikdy nemuselo poznat svého otce."

,,Přijímám vaši nabídku. Uvidíme, jestli mluvíte pravdu a Thorin Pavéza ustoupí," přikývnul Thranduil s jistým soucitem? Nebyla si jistá. ,,Nabízím vám za vaši službu nocleh," pokynul Thranduil jednomu z elfů, aby ji odvedl někam, kde se pohodlně vyspí. Ona tam ale nechtěla zůstat. Musela zpátky do hory.

Gandalf ji následoval. ,,Musíte odsud co nejrychleji zmizet. Obvzlášť ve vašem stavu by nebylo moudré, abyste se tady zdržovala, když se válce pravděpodobně nevyhneme," zakroutil čaroděj hlavou, když došli k jednomu menšímu stanu.

,,Lituji, Gandalfe, ale nemůžu teď odejít. Jsem členka společenstva, patřím k nim. A navíc jsem Thorinova žena. Neopustím ho teď, když mě nejvíce potřebuje. Hlavně, když ani neví, že čekám jeho dítě," odmítla jeho nabídku a hladila si při tom bříško. Hodně rychle si zvykla na to, že bude máma. ,,Dobrou noc, Gandalfe," zalezla do stanu a počkala, než byl čaroděj dost daleko na to, aby se proplížila zpět k hoře a vydala se zbytek noci strávit do jejího a Thorinova pokoje, kde ulehla do prázdné postele. Ani nechtěla vědět, kde se trpaslík momentálně nachází, i když to tušila.

Když se ráno probudila, ležel vedle ní a ruku měl položenou kolem jejího pasu. Kdyby tak věděl, že se téměř dotýká jejich dítěte. Momentálně ale ještě necítila, že je pro tuto zprávu ten správný čas. Ne, dokud se Thorin nezbaví dračí nemoci.

Moc dlouho spolu ale nepoleželi, protože byla potřeba se nachystat na válku. I když se jí to vůbec nelíbilo, dostala kožené kalhoty, košili a kabát. A navíc jí trpaslík dal něco zvláštního. Tenká stříbřitě lesklá košile z Mitrhrilu, která ji údajně měla ochránit před jakýmkoliv zraněním. A i když si přála, aby si ji oblékl on, protože ona se do přímé bitvy nepohrne, trval si na svém a pomohl jí si kroužkovou košili obléknout.

O pár minut později už se sešli na hradbách, pod kterými se seřadila armáda elfů ve zlaté zbroji a armáda vystrašených lidí. V čele jel na obřím jelenovi král Thranduil a vedle něj na bílém koni Bard. ,,Máme pro vás nabídku, Thorine, synu Thráinův," pronesl Thranduil a Bard ze svého kabátu vytáhl Arcikam a zvedl ho vysoko nad hlavu, aby ho Thorin dobře viděl. ,,Dáme vám ho výměnou za to, co nám patří."

,,To není možné!" vykřikl Kili. ,,Zloději! Jak jste ukradli dědictví našeho lidu! Ten kámen patří králi!" rozčiloval se dál a křičel na zástup dole.

,,Je to lež. Nic než lež," zašeptal zlověstně Thorin. ,,Lháři! Arcikam je v této hoře!" zakřicel král dolů z hradeb.

Loreen věděla, že nemá smysl dál zapírat. Doufala, že Thorin její činy pochopí. Že uzná, že jednala v právu a dá lidem to, co jim slíbil. ,,Není to lež," zašeptala a vyšla vpřed vedle Thorina a ukázala na drahokam v Bardových rukou. ,,Ten kámen je pravý. Já jsem jim ho dala. Tím pokrývám svou čtrnáctinu, na kterou mám nárok. Změnil jsi se, Thorine, a ne zrovna k lepšímu."

,,Na co máš nárok," uchechtl se Thorin. ,,TY NEMÁŠ NÁROK NA NIC, TY ZLODĚJKO!" zakřičel na ni, až sebou polekaně trhla. ,,SVRHNĚTE JI Z HRADEB!" rozkázal ostatním, ale nikdo se ani nepohnul. Všichni trpaslíci jen překvapeně koukali na to, jak se celá situace vyvinula. ,,Udělám to sám!" popadl Loreen za límec a položil ji na hradbu. Bránila se a ostatní jí chtěli pomoct, ale Thorin je urputně odstrkoval.

Už ztrácela pevnou půdu pod nohama a po tváři jí stekla opuštěná slza. ,,Dělám to pro tebe, Thorine. Změnil jsi se opravdu hodně, pokud chceš zabít ženu, která tě miluje a nosí pod srcem tvé dítě," řekla dostatečně nahlas, aby jí rozuměl a koukala mu do očí. ,,Jsem těhotná. Čekám tvoje dítě," zopakovala poslední informaci, když viděla, že se v jeho pohledu něco zlomilo.

Postavil ji zpět na zem a řekl jen: ,,Zmiz!"

Bofur a Fili s Kilim jí pomohly dojít po roztřesených nohou k provazu, který tam předchozího večera nechala. ,,Uteč odsud," zamumlal Fili. ,,Zachraň sebe i to dítě."

Naposledy se rozhlédla po trpaslících, v jejichž tvářích se zračila podpora, a nejdéle se zdržela na Thorinovi, který jí ale nevěnoval už ani jeden jediný pohled. S povzdechem se přehoupla přes hradbu a vydala se směrem ke Gandalfovi, který se tam z ničeho nic také objevil.