Z hradeb pozorovala, jak je město lidí páleno drakem na popel. Stáli tam všichni kromě Thorina, který se vydal někam hluboko do hory. Měla pocit, že k ní vítr přináší bolestné výkřiky lidí umírajících v plamenech a bolelo ji z toho srdce. ,,My jsme je zabili," zavzlykala a schovala svou tvář do dlaní, aby ostatní neviděli slzy stékající po jejích tvářích.

Tížilo ji svědomí tak moc, že ji nohy neudržely a ona se svezla podél studeného kamene. Dvalin ji na poslední chvíli zachytil a pomohl jí se posadit, zatím co se její ramena otřásala tichými vzlyky. ,,No tak, děvče," položil jí Balin ruku na rameno a vyměnil si znepokojený pohled se svým bratrem, který klečel u dívky z druhé strany a očividně vůbec nevěděl, co si počít. Ani jeden z nich se necítil dobře při myšlence na jejich přátele, kteří tam zůstali. Mohli jen doufat, že se jim povedlo utéct včas.

,,Šmak je mrtvý!" vykřikl najednou Nori a tím všechny vytrhl ze smutku. I Lory se postavila tak rychle, až se jí zamotala hlava a nebýt Dvalina, který ji na poslední chvíli chytil do náruče, spadla by zase na zem. I tak se jí ale zatmělo před očima a ztratila vědomí. Visela na jeho pažích jako hadrová panenka. Dvalin si jen povzdechl a vydal se do útrob hory najít Thorina, aby se ho zeptal, kam ji má uložit.

Probudila se ve stejném oblečení, ve kterém byla naposledy, ale ležela pod teplou přikrývkou na posteli a v krbu hořel oheň. Chvíli byla úplně zmatená a nevěděla, jak se tam ocitla. Pak jí ale došlo, co se asi stalo. Omdlela, když Nori volal, že Šmak je mrtvý. Museli ji sem přenést. Popravdě nevěděla, kde je ani kolik je hodin.

Rozhlédla se po prostorné místnosti bez oken ozářené jen plameny v krbu a musela se pousmát. I když se nacházela v hoře, místnost byla útulná a honosná. Postel, na které ležela, byla vyřezávaná z tmavého dřeva stejně jako pracovní stůl a skříně. Na zemi byl tlustý koberec a před krbem kožešina z nějakého bílého huňatého zvířete. Na stěnách byly zhotovené rytiny a naproti posteli se nacházela prostorná knihovna. Líbilo se jí tu.

Když vstávala z postele, málem jí vypadl Arcikam z kapsy a ona se polekala. Musela ho někam ukrýt. Kdyby ho u ní Thorin našel, pravděpodobně by ji na místě zabil. Přešla proto ke skříni a uvolnila jedno prkno v jejím dně. Kámen zabalila do několika látek, schovala ho tam a narafičila to tak, aby nešlo vůbec poznat, že tam něco dělala. Zavírala zrovna dveře skříně, když se za ní ozvalo: ,,Hledáš něco na sebe?"

Polekaně nadskočila a chytila se za srdce, když se podívala na trpaslíka, kterého tak moc milovala a který se po vstupu do hory tak moc změnil. ,,Polekal jsi mě, Thorine."

Vypadal úplně jinak. Měl na sobě honosný modrý kabát vyšívaný zlatem a kolem krku náhrdelník s erbem Ereboru. Na ramenou mu ležel plášť lemovaný kožešinou. Slušelo mu to. To se ale nedalo tvrdit o změně, kterou viděla v jeho očích. Byly chladné a neprostupné. Jako by se dívala do očí Šmaka. ,,Koukala jsem se, jestli tady nenajdu něco pohodlnějšího, ale je tu jen pánské oblečení," vymyslela si rychlou lež a byla ráda, že se alespoň podívala, co ve skříni je. 

Thorin k ní přešel a natlačil ji na dveře skříně. Dech se jí zrychlil a srdce bilo jako o závod. ,,Pokud jde o mě, nemusíš na sobě mít vůbec nic," hladově ji políbil a zajel jí rukou pod kabát. V tu chvíli byla ráda za nápad Arcikam ukrýt na bezpečné místo. Nechala se strhnout svou touhou, ale neměla stejný pocit, jako když se spolu milovali u Medděda nebo v Jezerním městě. Tohle bylo chladné a odtažité. Když pak ležela na jeho hrudi, pocítila podivnou úzkost.

,,Je to pravda, že je Šmak mrtvý?" zeptala se opatrně a podívala se do jeho tváře, když přikývl. Nechtěl se o tom více bavit, a tak to respektovala a stočila konverzaci jinam. ,,Tohle je tvůj pokoj?"

,,Tohle je náš pokoj," řekl. Na moment to znělo, jako by k ní zase promlouval ten starý Thorin. Pohladil ji po zádech a vtiskl jí lehký polibek do vlasů. ,,Vyrůstal jsem tady, ale nyní je čas, aby tuto místnost se mnou sdílela má manželka. Až dám vše do pořádku, můžeš to tu upravit podle svých představ. Dávám ti volnou ruku, jen mi tu prosím nechej mé knihy," pousmál se.

,,Neboj, líbí se mi tady. Myslím, že není potřeba nic měnit nebo předělávat. Pro mě je hlavní, že jsme to oba přežili a můžeme být spolu," řekla a myslela to naprosto upřímně. Thorin se najednou posadil a následně vstal. Ona si přitáhla přikrývku blíž k tělu a sledovala, jak se obléká. 

,,Jdu zkontrolovat ostatní, jak pokračují v hledání Arcikamu. Musí ho najít. MUSÍ. Patří mi, je můj!" řekl důrazně a zrudnul v obličeji, z očí mu létaly blesky, až se Loreen polekala a na posteli mírně přikrčila. Vzpomněla si v tu chvíli na drakova slova. Mám chuť ti ho dát jenom abych viděl, jak Pavéza trpí, jak ho to zničí a přivede k šílenství. Bylo tohle to šílenství, o kterém mluvil drak, nebo mělo přijít ještě něco horšího? ,,Určitě ho najdou," zašeptala, jak moc byla v šoku z jeho náhlé změny nálady.

,,Nechám ti sem poslat oblečení hodné královny. Zatím si odpočiň," bylo poslední, co řekl, než bez jediného ohlédnutí opustil místnost. Jakmile osaměla, slza jí stekla po tváři. Natáhla na sebe rychle alespoň košili, schoulila se do klubíčka a usnula neklidným spánkem plným strachu, zlata a Thorinových chladných očí měnících se na oči draka.

Probudilo ji poklepaní na rameno. Rychle se vymrštila do sedu a zrychleně dýchala, vnitřnosti stažené úzkostí způsobenou snem. ,,Křičela jste ze spaní, tak jsem vás probudil," promluvil k ní klidně Balin. ,,Donesl jsem vám nějaké šaty a šperky, které posílá Thorin," pousmál se na ni. ,,Oblékněte se, já na vás počkám na chodbě."

První, co ale udělala, než se převlékla, bylo to, že se jí převrátil žaludek a musela se jít vyzvracet na toaletu v místnosti přiléhající jejich pokoji. V umyvadle si propláchla ústa a následně si do obličeje pustila proud ledové vody. Nevěděla, co se to s ní děje, proč je jí furt tak špatně. V tu chvíli si ale dala dvě a dvě dohromady. Vytřeštila oči a zalapala po dechu. Přeběhla k velkému zrcadlu v pokoji, postavila se k němu bokem a vyhrnula si košili. Prohlížela si svůj lehce vypouklý podbřišek a přejela po něm lehce rukou. Spojila si všechny informace dohromady, ty její nevolnosti, zvracení, chutě a podivné nálady.

,,Já čekám dítě," zašeptala a po tváři jí stekla slza. Všechno by to vysvětlovalo. Rychle spustila košili dolů. Teď nebyl dobrý čas na to mít dítě, bylo to ještě příliš nebezpečné, dokud se hora neopraví a lidé nedostanou nové domovy. A byla tu ta Thorinova nemoc, která ji děsila čím dál víc.

Rychle na sebe oblékla modré šaty se zlatou výšivkou (stejnou, jako měl Thorinův kabát). Byli hezké, to ano, ale nedokázala se pořádně soustředit. Povolila si šněrování, aby miminku neublížila a povzdechla si. Thorin jí nechal poslat zlaté naušnice, náhrdelník a brož s erbem Ereboru. Ta byla ale tím jediným, co si ze šperků připnula na hruď. Nemohla to prokleté zlato ani vidět. Měla pocit, jako by ji táhlo dolů pod horu, do prázdných chodeb plných kamene.

Vyšla na chodbu jako v mrákotách s vlasy rozpuštěnými na ramenou. Přišla si tak zranitelná. Nevědomky si hladila podbřišek. ,,Jste v pořádku?" zarazil se Balin a podíval se na ruku na jejím břiše. Nebyl hloupý, takže si dal dvě a dvě dohromady. ,,To není možné, ví to Thorin?" zeptal se a přešel k ní blíž.

Zakroutila záporně hlavou a po tváři jí stekla slza. ,,Sama jsem to zjistila teprve teď," zašeptala a padla starému trpaslíkovi do náruče. ,,Co mám teď dělat, Baline?" zeptala se ho během toho, co plakala. Trpaslík byl z její reakcí překvapený, ale uklidňujícími pohyby ji poplácával po zádech. Byl jako otec celé skupiny.

,,Bude to v pořádku, Loreen, uvidíte," uklidňoval ji. ,,Musíte to Thorinovi říct. Třeba by mu to pomohlo, třeba by zlato opustilo jeho mysl. Zaměřil by se na svou nově vznikající rodinu, splnil by slib, co dal lidem a vyhnuli bychom se válce mezi trpaslíky, lidmi a elfy, ke které se schyluje. Před branami máme zástupy bojovníků, kteří čekají na pokyn krále Thranduila, aby zaútočily. Pomozte mu se z toho dostat," promlouval k ní s nadějí v hlase. 

,,Mám o Thorina strach," zašeptala a odstoupila od trpaslíka. Podívala se mu do očí, ve kterých se zračily stejné obavy jako v těch jejích.

,,To my všichni, Loreen," povzdechl si. ,,Tak pojďte, nenechme krále čekat."

Vydali se za Thorinem a k její nelibosti zjistila, že je jejich komnata jen pár chodeb od prokletého zlata, kterým byl tak dlouho posedlý drak. Sál vypadal tak, jak si ho pamatovala, akorát po zlatě chodili trpaslíci a hledali drahokam, který už dávno ležel schovaný ve skříni. Thorin stál nad nimi na kamenném podstavci a pozoroval je. Balin zůstal stát opodál, ale Loreen došla až k trpaslíkovi a položila mu ruku na rameno. ,,Jsem tady, jak sis přál," zkusila se na něj pousmát. ,,Mám jít pomoct ostatním?" zeptala se.

,,Přijde ti vhodné, aby se královna plazila po zemi?" zvýšil na ni hlas a upoutal tak na ně pozornost ostatních, kteří zvědavě poslouchali, co bude následovat. Změnu v Thorinově chování postřehli všichni už ve chvíli, kdy se vrátili jeho synovci a on je nepřivítal s radostí, že žijí. A to ani nemluvě o lidech, kteří je žádali jen o to, co slíbil, aby mohli obnovit své domovy.

,,Přijde mi vhodné pomoct ostatním, abychom Arcikam našli rychleji," promluvila k němu klidně, když se k ní otočil čelem a skenoval ji od hlavy k patě se spokojeným výrazem na tváři. Zastavil se ale u prázdného dekoltu. 

,,Kde máš náhrdelník a naušnice," procedil skrz zaťaté zuby a ona postřehla, že Balin a Dvalin se k nim přiblížili nepatrně blíž, aby mohli zasáhnout. Znervózněla. Byl by Thorin schopný jí ublížit?

,,Nechala jsem je na pokoji. Nejsem zvyklá na sobě nosit tolik zlata," snažila se mu v klidu vysvětlit, ale polekaně vyjekla, když ji pevně chytil kolem krku, až nemohla skoro dýchat. Jednou rukou stiskla jeho dlaň a druhou si chránila podbřišek, aby neublížil miminku.

,,Budeš mě POSLOUCHAT!" vykřikl Thorin. Byl to úplně jiný trpaslík, než kterého potkala tehdy v lese. Úplně jiný trpaslík, než kterého tak moc milovala. ,,KDYŽ ŘEKNU, ŽE SI VEZMEŠ TY ŠPERKY, TAK SI JE VEZMEŠ!" křičel na ni z plných plic.

,,Thorine," zašeptala a lapala po dechu. ,,Ten nejcennější šperk mám stále na svém prsteníčku, " ukázala mu ruku se svým snubním prstenem, který od jejich svatby nesundala.

,,Thorine pustě ji," promluvil k němu Balin a přišel blíž. ,,Nemůže dýchat. Nechcete přece ublížit své manželce," promlouval mu do duše Balin a Dvalin už došel až k nim, aby Thorina od nebohé hobitky odtrhnul.

,,Miluju tě, Thorine," zašeptala a po tváři jí stekla slza. V tu chvíli ji pustil, jako by se popálil a v jeho očích byl zmatek. Lory by spadla na zem, kdyby ji starý Balin nezachytil, a rozkašlala se. Mnula si při tom zarudlé hrdlo. Celé tělo se jí chvělo šokem.

,,Lory," promluvil na ni Thorin jemně, ale ona udělala dva kroky dozadu a schovala se za Balina. Dívala se na něj očima vytřeštěnýma strachem, než se otočila na patě a utekla pryč. Slyšela jen, jak mu Dvalin a Balin domlouvají, aby za ní teď nechodil a jeho následný křik na ostatní, aby si hleděli svého a že mají práce dost.

Měla plné zuby celé hory, všeho toho zlata, které jejího Thorina proměnilo v někoho úplně cizího. V někoho, kdo neváhal jí ublížit jen kvůli tomu, že si nevzala náhrdelník a chtěla pomoct ostatním. V tu chvíli věděla, co musí udělat, i když tím pravděpodobně navždy zradí Thorinovu důvěru.

---

Milí čtenáři,

pomalu a jistě se blížíme ke konci dobrodružství Thorina a Loreen. Zbývají nám jen 3 kapitoly + epilog. Budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu.

Další kapitolu se pokusím vydat v průběhu zítřka nebo soboty. 

Mějte hezký zbytek dne a přeji vše nejlepší do nového roku,

Marrta20