Ráno se probudila plná energie v Thorinově náruči. Prožili spolu nádhernou první manželskou noc. Teď ležela na boku a zády byla natisknutá na trpaslíkovu hruď, jeho ruka ji objímala kolem pasu. ,,Dobré ráno paní Pavézová," zamumlal Thorin a políbil ji na rameno.

,,Dobré ráno, pane Pavézo," usmála se a otočila k němu čelem, aby mu mohla vtisknout polibek na rty. ,,ani nevíš, jak jsem teď šťastná."

Oblékli se a na snídani se vydali spolu ruku v ruce. Někteří trpaslíci spali všude možně po lavicích, protože to večer tak moc přehnali, že nebyli schopní se dostat do svých pokojů. Po vydatné snídani dostali nové zbraně a brnění a vydali se na náměstí, kde už na ně čekaly loďky a lidé, aby je vyprovodili.

Chvíli předtím, než nastoupili, Kilimu vypověděly nohy a málem se sesunul na zem, kdyby ho Fili nechytil. Byl bledý jako smrt a na čele se mu leskly kapičky potu. I jeho veselá nálada ho opustila. Předchozí den tak špatně ještě nevypadal.

,,Kili, zůstaň tady. Nemůžeš s námi," promluvil k němu Thorin a starostlivě si ho prohlížel. ,,Přijedeš, až se uzdravíš."

Ve tváři trpaslíka byl vepsaný nesouhlas a odhodlání pokračovat ve výpravě k hoře. ,,Neblázni, jsem naprosto v pořádku," snažil se tvářit, jako by mu nic nebylo, ale jeho třesoucí se tělo vypovídalo o něčem jiném. Thorin jen zakroutil hlavou. ,,Musím tam být, až se dveře síní našich otců otevřou," prosil Kili.

,,Nemůžu riskovat osud výpravy kvůli jednomu trpaslíkovi, i když je z mé rodiny," zakroutil Thorin nesouhlasně hlavou a položil Kilimu ruku na rameno. ,,Přijedeš, až se uzdravíš."

Bolest v Kiliho očích byla nezměrná a Loreen ho bylo neskutečně líto. Ale chápala i Thorinovo rozhodnutí. Kili potřeboval lékaře, aby se mu podíval na zraněnou nohu. ,,Zůstanu s tím chlapcem, starat se o raněné je má povinnost," postavil se vedle Kiliho Oin a podepřel ho, aby mu pomohl získat ztracenou rovnováhu.

Fili se chvíli díval na svého bratra, než vystoupil z lodi a postavil se vedle Kiliho z druhé strany než Oin. Také ho podepřel. ,,Fili neblázni, patříš k výpravě," chtěl ho zastavit Thorin, ale blonďatý trpaslík se nenechal. ,,Patřím ke svému bratrovi, " bylo poslední, co mu řekl.

Thorin si povzdechl a promnul si kořen nosu. Věnoval poslední pohled svým synovcům, a pak nastoupil do lodi a vypluli. Byli už na konci kanálu, když si všimla Bofura, jak se přiřítil vedle Filiho, Kiliho a Oina a něco jim povídal. Odjet s nimi ale už nestihl.

Jakmile se dostali na otevřenou část jezera, loďka se začala pohupovat a Loreen se opět udělalo zle od žaludku. Jen tak tak se nahnula přes okraj loďky, aby nepozvracela podlahu. ,,Měla jsi taky zůstat ve městě a odpočívat," povzdechl si Thorin a přistoupil k ní, aby zkontroloval, jestli je v pořádku.

,,Jsem v pořádku, Thorine," pokusila se na něj usmát poté, co si vypláchla ústa vodou. ,,To ta loď. Tenhle způsob cestování očividně nebude nic pro mě," pokusila se situaci zlehčit, ale on se na ni stále díval se starostí vepsanou v očích.

,,Nemusíš k tomu drakovi chodit. Vymyslíme to jinak, bezpečněji," naléhal na ni a hladil ji po zádech. Prosba v jeho očích byla znatelná stejně jako strach o její život. ,,Bojím se o tebe víc než o svůj vlastní život."

,,Sám víš, že tohle je nejlepší řešení. Drak nezná hobity a tím pádem ani můj pach. A umím chodit tiše jako nikdo z vás. A navíc to je můj úkol pro společenstvo, který jsem slíbila, že splním. A chci to udělat," pronesla s plamínky odhodlání hořícími v jejích smaragdových očích. ,,Dám na sebe pozor, slibuju," pohladila ho po tváři a natáhla se k němu pro jeden rychlý polibek.

Thorin ji stisknul v pevném objetí. ,,Jsi úplně jiná hobitka než ta, co vyšla z kraje," usmál se a políbil ji na čelo, než se odtáhl, aby s ostatními ještě jednou probral, co bude následovat.

Vylodili se na zpustlém břehu a vydali se směrem k hoře do míst, kde by podle mapy měl být druhý, tajný vstup dovnitř. Stoupali do prudkého kopce a Loreen z toho byla celá zadýchaná. Snažila se ale za skupinou moc nezaostávat, aby nebyla tak velikým zdržením. Věděla, že nemají příliš času. Trochu se divila, co se to stalo s její kondičkou, protože v kraji i ten nejvyšší kopec mohla skoro vyběhnout a ani se nezadýchala.

Když byli na vrcholu vyhlídky na Erebor, zapřela se na chvilku o kolena a rozdýchávala tu náhlou zátěž. ,,Musíme pokračovat," rozhodnul Thorin, i když si ji starostlivě prohlížel.

,,Počkat," napřímila se. ,,není náhodou tohle ta vyhlídka, kde máme počkat na Gandalfa?" zeptala se opatrně a přešla k Thorinovi.

,,Nemůžeme na čaroděje čekat," zakroutil hlavou. ,,Za chvilku bude konec dne a s ním i konec Durinova roku," vysvětlil a rozhlédl se po okolí. ,,Hledejte schody!"

Slezli kopec dolů blíže k Ereboru a hledali tajné schodiště ke druhému vstupu. Trvalo jim to déle, než by bylo dobré a den se začal blížit ke konci. ,,Tady!" vykřikla nadšeně Loreen, když konečně zahlédla něco alespoň trochu připomínajícího schody. A bylo to ono. Vydali se po nich nahoru, kde ale našli jen holou škálu.

Slunce zapadalo a Thorin stál a čekal s klíčem v ruce, aby odemknul. Slunce rychle zapadalo, ale klíčová dírka nikde, a tak Thorin poručil, aby skálu rozbili sekerami. Kámen se ale ani nepohnul, zato sekery se rozlámaly na milion kousků. Beznaděj. To se teď zračilo ve tváři všem. ,,Co nám jen uniklo," povzdechl si Thorin.

,,Uniklo nám světlo," položil mu Balin ruku na rameno a vydal se pryč a za ním odešli i ostatní. Thorin se ještě chvíli díval na klíč ve své ruce, než ho hodil na zem. ,,Pojď," požádal Lory a sám se vydal pryč.

,,Ne! Přece to teď jen tak nevzdáte! Po tak dlouhé cestě!" zůstala stát na místě a přemýšlela, kde se stala chyba. ,,Postav se k šedému kameni, až-" najednou se vedle ní ozvalo ťukání, jak se černý pták, menší než havran, ale větší než vrabec, snažil rozbít skořápku o kámen. A pak se to stalo. Stříbrné světlo měsíce ozářilo kámen a objevila se klíčová dírka. Lorry se rozšířily zorničky pochopením a vykřikla: ,,Vraťte se, slyšíte! Ten paprsek je z měsíce! Poslední měsíční paprsek roku!" začala se hlasitě smát a hledat, kam spadl klíč, který Thorin upustil.

To už byl ale zmiňovaný zpět a sám ho zvedl ze země a přešel ke skále. Vsunul klíč na správné místo a otočil jím. Skála se pohnula. Trpaslík se zapřel prsty o kámen a zatlačil. Mezitím už ostatní dorazili zpět. Thorin vešel dovnitř jako první a dlaněmi se dotýkal kamene v uličce, do které vešel. ,,Erebor," zašeptal.

,,Thorine," zamumlal dojatě Balin a pevně semknul víčka k sobě. Thorin mu položil ruku na rameno a vešel hlouběji do místnosti z opracovaného hladkého kamene.

,,Tyhle zdi znám," vydechl Thorin a skenoval pohledem každý detail. ,,Tyhle síně, tenhle kámen," přešel ke stěně, dotkl se jí oběma rukama a na moment o ni opřel čelo. Lory vyhrkly slzy dojetí do očí a jedna si dokonce našla cestu ven a stekla jí po tváři. ,,Pamatuješ, Baline? Komnaty zaplavené zlatým světlem."

Starý trpaslík se zhluboka nadechl, než vstoupil za svým králem. ,,Pamatuji," zašeptal se slzami v očích. Ostatní ho následovali a vstoupili do hory, prohlížejíc si každý detail na stěně. Gloin se zaměřil na nápis nad dveřmi vyvedený v trpasličtině a na rytinu nad ním. ,,Zde leží sedmé království durinova lidu."

,,A co je to nad tím?" zeptala se Lory, která vešla do hory jako poslední a prohlížela si rytinu obklopenou textem, který Gloin přečetl.

,,To je, Lory, tvůj úkol," podíval se na ni Thorin a přešel k ní. ,,Ten kámen, Arcikam. Je to velký čirý drahokam zářící jako měsíc samotný. Nemáš si ho s čím splést. Je jen jediný. A hlavně, pokud je tam živý drak, neprobuď ho," dal jí poslední radu a vtiskl jí rychlý polibek a ukázal jí cestu, kterou se má vydat. Popravdě čekala lepší rozloučení na to, že jde možná na smrt. Neměla ale čas se tím více zaobírat, protože se vydala do nitra hory.

Tolik zlata ještě nikdy neviděla. V síni, do které se dostala, ho byla takový hromada, že by to jeden člověk nevyužil ani za sto životů. Uvědomila si tím ale další problém. Najít tady Arcikam bude velice těžký úkol. Nehodlala se už zdržovat a opatrně slezla po schodech až na zlato samotné. Při tom se neustále rozhlížela kolem, jestli neuvidí draka. Zkoumala každý kamínek, každý drahokam, který se jí dostal pod ruku. Ale žádný nezářil jako měsíc.

Najednou se za ní ozvalo hlasité vyfouknutí a ona se zarazila. Sypající se zlaťáky byly jasný pokyn pro to, aby nasadila prsten, který ji učiní neviditelnou a přikrčila se ke sloupu, když se ozval hluboký hlas dunící jako hromobití. ,,Kdepak jsi, zloději, čichám tě. Slyším tvůj dech a cítím tvůj pach."

Loreen bilo srdce jako splašené, ale zůstala na stejném místě, i když se jí do zorného pole dostal samotný Šmak. Drak měl rudé šupiny po celém těle a zářivé žluté oči. S rozložitými blanitými křídly se sotva vešel do místnosti. Byl to vskutku ohromný tvor. ,,Máš něco malého, " pokračoval drak. ,,Je to ze zlata. Nejvzácnější miláček!" pronesl a prsten jako by ji kopnul, tak ho rychle stáhla z prstu. ,,Tady jsi."

Ve chvíli, kdy ji drak odhalil, ji nenapadlo nic lepšího, než se hluboce poklonit a projevit mu svou úctu. ,,Šmaku, nezměrný, konečně mám tu možnost vás spatřit. Pověsti o vás skutečně nelhaly," začala mu lichotit, protože co si tak pamatovala ze školy, draci mají lichotky rádi.

,,Máš dobré způsoby na zloděje a lháře! Co jsi zač, jsi malá jako trpaslík, ale voníš jinak," pokračoval drak a kroužil kolem ní, když to najednou spatřila. Veliký zářící drahokam. Arcikam se povaloval u drakových nohou, div na něj nešlápl a nezničil ho.

,,Inu, trpaslík skutečně nejsem, " začala vařit z vody a vymýšlela si příběh. ,,Přicházím z pod kopce a přes hory a pod horami vedla moje cesta, abych se na vás mohla podívat. Jsem ta, co chodí neviděná, jezdkyně na sudu," pokračovala dál.

,,Působivé tituly," odpověděl drak a ušklíbl se. ,,Mám chuť tě nechat vzít si ten drahokam, abych mohl sledovat, jak Pavéza trpí, jako ho to zničí a přivede k šílenství. Ale asi to neudělám. Rozluč se se životem, jezdkyně na sudu!" vykřikl drak a vrhnul se tlamou proti ní. Ona si ale nasadila prsten a uskočila na poslední chvilku směrem k Arcikamu, který popadla, zastrčila do vnitřní kapsy kabátu a rozběhla se k východu, zatím co drak začal na vše kolem chrlit plameny. Zuřil a ona to věděla. Největší bezpečí jí nyní mohly poskytnout úzké chodby, do kterých se nedostane.

Doběhla trpaslíky v čele s Thorinem, kteří se jí vydali na pomoc, když uslyšeli drakův řev. ,,Našla jsi Arcikam?" bylo první, na co se jí zeptal, když ji spatřil.

,,Musíme pryč, drak byl vzhůru už když jsem tam přišla. Přísahám, že jsem nevydávala žádný hluk!" breptala Lory jedno za druhým a chtěla je popohnat opačným směrem.

,,Ten Arcikam," procedil Thorin mezi zuby a namířil proti ní ostří meče. To byla ta nemoc, o které všichni mluvili. Zlato začalo zatemňovat jeho mysl. ,,Jjjá ho nemám, Thorine. Neměla jsem dost času, abych ho našla," rozhodla se lhát a zvedla ruce podél hlavy. Strach v jejích očích jako by ho probral z transu a sklonil svůj meč.

,,Tak pojďme zabít draka," rozhodl, ani se na ni nepodíval a rozeběhl se chodbou pryč. Balin se na ni soucitně podíval, ale následoval svého krále blíž smrtícímu nebezpečí. Loreen se zhluboka nadechla a vydala se rychle za nimi. Nalákali draka až k pecím a pomocí jeho plamene je roztopili. Byl to nelítostný souboj, když ho nalákali do trůnního sálu a zalili ho vroucím zlatem.

,,Aaa!" křičel drak. ,,Pomstu, pomstu, já vám ukážu pomstu," posbíral se na nohy. ,,Sudy! Ta chátra lodnická na jezeře zaplatí!" prorazil stěnu a Loreen si vyděšeně zakryla tvář, když se drak vznesl na oblohu, otřepal se ze zlata a rozletěl se k Jezernímu městu.

,,Proboha," zašeptala. ,,Co jsme to udělali."