Z klidného bezesného spánku ji probudilo až poklepání na rameno. Chvilku byla zmetená z toho, kde se nachází, než si vzpomněla, že je u Barda doma a že ji Thorin odnesl do postele poté, co zase zvracela. ,,Nerad vás budím, Loreen, ale trpaslíky chytily stráže při krádeži zbraní ve městské zbrojnici a vedou je ke starostovi, " oznámil jí Bard, sám už nachystaný vydat se na náměstí.

V tu chvíli byla úplně probuzená. Vyskočila z postele a rychle ustlala rozházenou přikrývku, než se s Bardem vydala na náměstí. On si mezitím mumlal cosi o pánu stříbrných fontán. ,,Znáte proroctví o lidu Durinově?" zeptal se jí najednou a ona se zarazila a zakroutila záporně hlavou.

,,Pán stříbrných fontán,

král drahocenných gem,

král slují pod horami,

ovládne v domě svém.

Dech svobody zavane,

až vrátí se zas král.

Pak však jezero vzplane,

radost se změní v žal.

Nesmíte vstoupit do hory. Nesmíte probudit draka, jinak celé město shoří na popel stejně jako Dol. Nesmíte, Loreen, jinak nás všechny zabijete," mluvil rychle a překotně a pospíchal na náměstí, odkud se ozýval největší hluk.

,,Nemusíte se ničeho bát. Thorin ví, co dělá," uklidňovala ho a sotva popadala dech, protože na jeden jeho rychlý dlouhý krok ona potřebovala tři. Naštěstí už byli na místě a ona se držela těsně za Bardem, aby se prodrala mezi lidmi, kteří si ji zvědavě prohlíželi. Všichni byli v ošoupaném, vybledlém oblečení. Bylo jí líto, jaká chudoba tady panuje.

Když uviděla společenstvo stát v řadě, ihned se k nim rozběhla a postavili se mezi Filiho a Kiliho jako by se nechumelilo. ,,Co tu děláš," zamumlal Fili. ,,Měla jsi zůstat u Barda, v bezpečí. Thorin bude naštvaný."

,,Patřím ke společenstvu, " řekla pouze a zahleděla se na obtloustlého starost ověšeného zlatem a jeho poskoka Alfida, se kterým se už setkali na celnici. Zlata tady očividně bylo dost, když si prohlédla spoustu prstenů s kameny různých barev, které měl starosta na každém prstu. Jen se nedostalo mezi lidi.

,,Jsme trpaslíci z Ereboru a přišli jsme dobít zpět svou vlast," vystoupil Thorin a bleskovým pohledem zalétl k Loreen a nespokojeně se zamračil. ,,Pamatuju si tohle město za starých dobrých časů. Ulice plné hedvábí a drahokamů. Bylo to centrum veškerého obchodu na severu. Kdepak zpustlé město na jezeře. Chci, aby se ty časy vrátily, abychom obnovili své slévárny a bohatství trpaslíků zase proudilo ze síní Ereboru!" pronesl rozhodně a lidé začali jásat s vidinou na lepší a šťastnější život.

,,SMRT!" vystoupil Bard z davu a postavil se před krále pod horou. ,,Přinesete nám jen smrt. Drakův oheň a zkázu. Jestli tu bestii vzbudíte, tak nás všechny zničí," podíval se na lid jezerního města a hledal u nich podporu.

,,Můžete poslouchat tohoto pochybovače, ale slibuji vám toto," napřímil se Thorin. ,, Na bohatství hory budou mít podíl všichni," rozhlédl se po tvářích plných naděje. ,,Budete mít dost na obnovu města Esgarothu a 10x víc!" vykřikl. Loreen se na něj dívala s obdivem nad jeho řečí a schopností vést a přesvědčit.

Lidé se radovali a starosta se falešně usmíval. Znamenalo by to totiž i více zlata pro něj. Nějaký dračí oheň ho ani zdaleka netrápil tak jako Barda. Zato Alfid tak jistě nevypadal. ,,Jak si můžeme být jistí tím, co říkáte. Vůbec vás neznáme. Je tady někdo, kdo se za vás může zaručit?" zeptal se s povytaženým obočím a vycenil své zažloutlé zuby.

Chvíli bylo naprosté ticho, než Loreen udělala tři kroky dopředu a zvedla ruku, aby na sebe upozornila. ,,Já!" zvolala a všechny pohledy se překvapeně stočily na ni. Asi ještě nikdy neviděli hobita. ,,Já za ně ručím. Právě jsem s nimi prošla opravdu dlouhý kus cesty a velké nebezpečí. A jestli Thorin Pavéza," podívala se trpaslíkovi do ledově modrých očí, které se na ni s hrdostí koukaly, ,, dá své slovo, tak ho dodrží."

Thorin se na ni usmál a přikývl. Na moment v jeho tváři zahlédla něhu, kterou jí ukazoval jen když byli sami. Netrvalo to ale dlouho, protože Bard vykřikl tak hlasitě, až se polekala. ,,Poslouchejte! VŠICHNI! Copak jste zapomněli, co se stalo s Dolem? Kolik lidí zahynulo v plamenech? A kvůli čemu! Kvůli zaslepenosti krále pod horou ovládaného hamižností natolik, že nevnímal nic jiného! " viděla bezradnost v jeho tváři a bylo jí líto, že ho tak zradili, když jim pomohl se sem dostat, dal jim jídlo a teplé oblečení.

,,Počkat, počkat," vstoupil do toho poprvé starosta, který konečně dokončil své propočty, jak moc pro něj tato situace bude výhodná a kolik na ní zbohatne. ,,Nesmíme se nikdo z nás zbytečně ukvapeně obviňovat. Nezapomínejte, že to byl Girion, pán Dolu, váš předek, kdo měl toho draka zabít. Střílel šíp za šípem a pokaždé minul," ukazoval na něj a Bard se začal mračit. Pochopil asi, že tady se zastání nedočká.

Přešel až k Thorinovi a zašeptal: ,,Nemáte právo vejít do hory."

,,Já jediný to právo mám," otočil se k němu Thorin zády a podíval se na starostu. ,,Chcete, aby se proroctví naplnilo? Abyste měli podíl na nesmírném bohatství trpaslíků? Co odpovíte?"

Starosta se dlouho nerozmýšlel. Jeho hrabivost byla větší než strach z draka. ,,Má odpověď zní vítejte! Vítejte! A do třetice vítejte, králi pod horou!"

Pak už je odvedli dovnitř radnice, kde jim nachystali bohatou hostinu. Loreen tlačilo svědomí, že se k Bardovi a jeho rodině otočili zády. Seděla proto v rohu na lavici, upíjela horký bylinkový čaj a uždibovala pečené stehýnko a zakusovala k němu chleba s marmeládou. Dostala tak divné chutě, že to sama nechápala. Nakonec chleba nahradila ovocným koláčem a místo stehýnka si vzala pikantní hodně paprikovou klobásku a kus sýra. Jedla to všechno dohromady a měla pocit, že se nemůže zasytit.

,,Pozor, ať ti není zase špatně," posadil se vedle ní na lavici Thorin a s pozvednutým obočím pozoroval obsah jejího talíře a to, jak ke klobásce ukusuje jablečný koláč. ,,Jak takovou kombinaci můžeš jíst?" ušklíbnul se a nakrčil nos.

,,Je to výborné," zamručela Loreen a utřela si prsty a pusu do ubrousku. Pak si opřela hlavu o Thorina a nechala se jím obejmout kolem ramen. Talíř raději odsunula stranou, jinak by si nandala další porci.

Najednou kapela začala hrát pomalou píseň a Thorin se postavil a natáhl k ní ruku. Jen se usmála a přijala ji. Nechala se vtáhnout na volné prostranství. Thorin jí položil ruce do pasu a ona ty své na jeho vypracovaná ramena. Začali se mírně pohupovat a ignorovali hvízdání a jásot ze strany Filiho a Kiliho. I Bofur, který už toho vypil víc než by se hodilo, je začal povzbuzovat a úplně rudá Loreen si schovala tvář do jeho košile. Thorin se ale odtáhl a nadzvedl jí bradu. ,,Tak ať z toho alespoň něco mají," zamumlal, než ji hladově políbil a trpaslíci začali hlasitě jásat, až se z toho Loreen začala smát. ,,My to říkali od začátku!" vykřikl Fili.

Chvíli před půlnocí se Loreen a Thorin vytratili do pokoje, který byl trpaslíkovi přidělen. Ihned ji přitiskl na zavřené dveře a začal ji líbat a zkoumat rukama její tělo. Jedním pohybem jí vytáhl stuhu z vlasů a ty se najednou rozpustily do záplavy zlatavých kudrlinek. Prsty jí do nich zajel, mírně zatáhl a donutil ji tak zaklonit hlavu a ihned se přisál na její odhalený krk. Netrvalo dlouho a jejich těla, zbavená oblečení, se spojila v jedno ve víru lásky a vášně.

Když potom Lory ležela na jeho hrudi on ji jednou rukou objímal a druhou jí kreslil kolečka na odhalená záda, ucítila najednou strach, že jsou takto spolu naposledy. Že je drak zabije a oni už nebudou mít šanci strávit spolu další čas. Teď, když o nich zbytek trpaslíků věděl a nemuseli se schovávat, bylo to jako osvobození, jako zahozené břemeno. Na její ramena však padlo jiné, mnohem těžší.

,,Mám pocit, jakoby jsi za těch pár měsíců ještě více zkrásněla a některé tvé křivky se zvětšily," přejel jí dlaní po tváři a následně po linii prsou, které opravdu za poslední dobu mírně nabraly na objemu. ,,Jsi dokonalá."

Mírně se začervenala a schovala tvář do jeho hrudi, která se rozvibrovala jemným smíchem, než jí vtisknul polibek do vlasů a přitáhl si ji blíž k sobě a holá ramena jí přikryl přikrývkou. ,,Bojím se, Thorine. Co když se ti něco stane? Co když ti ten drak ublíží?" sdělila mu svou obavu a po tváři jí stekla slza, kterou ihned palcem setřel.

,,Nemusíš se ničeho bát, Lory. Já se o sebe umím postarat a postarám se i o tebe. Jen mi slib, že toho draka neprobudíš až tam půjdeš pro Arcikam. Slib, že budeš opatrná," podíval se jí do očí se znatelnou prosbou. Přikývla a snažila se pousmát, ale nedokázala zastavit slzy, které jí stékaly po tvářích. ,,A neplakej už prosím."

,,Já bych chtěla, ale nejde mi přestat," fňukla a pak se rozesmála, jak absurdně to zní. Otřela si tváře a natáhla se, aby dala Thorinovi jemný polibek na tvář. On si ji ale přitáhl blíž a políbil ji. ,,Miluju tě," zašeptal, jako by se bál, že ta slova uslyší ještě někdo další než ona.

Překvapeně se na něj podívala a usmála se. ,,Taky tě miluju. Celé mé srdce je jen tvoje," stekla jí po tváři další slza, tentokrát radosti.

,,Vezmi si mě," řekl a v první chvíli jí nedošel význam jeho slov, a tak se na něj překvapeně podívala. ,,Cože?" zeptala se.

,,Vezmi si mě, prosím. Byl bych ten nejšťastnější trpaslík na světě, kdyby ses stala mou manželkou," zeptal se trpělivě znovu. Cítila z něj obavu z odmítnutí, ale neměl důvod, protože už dávno byla jen a jen jeho.

,,Ano. Vezmu si tě," začala se vesele smát a skočila mu kolem krku. Trpaslík ji pevně objal nazpět. Spojovala je čistá radost a naděje v lepší zítřky, které se s vyhlídkou osvobození hory blížily, i když oba věděli, že je na obnovení království bude čekat ještě spousta práce. Stáhnul si z prstu prsten s erbem Ereboru a navlékl jí ho na palec, protože z jiného prstu by jí spadl. ,,Řeknu Balinovi. Můžeme se vzít hned," nabídl.

O půl hodiny později už stáli oba nachystaní před starým trpaslíkem, který se na ně mile usmíval. Ostatní, kteří nebyli tolik opilí a dokázali ještě normálně uvažovat, stáli za nimi. Fili a Kili jim šli za svědky. Netušila, kde jí Thorin sehnal tak krásné šaty, ale byla mu vděčná. I když to vypadalo jinak, než si vysnila jako malá hobitka, bylo to dokonalé. Ani nevnímala, co jim Balin říká, nedokázala svůj pohled odtrhnout od trpaslíka v modrém kabátci, se kterým se drželi za ruce.

,,Dávám ti tento prsten, Loreen Pytlíková, jako symbol své lásky, úcty a věrnosti, které zachovám v dobrém i zlém, bohatství i chudobě, v nemoci i ve zdraví, " pronesl Thorin a navlékl jí na prsteníček jednoduchý zlatý prsten, který taky nějakým zázrakem sehnal.

,,Dávám ti tento prsten, Thorine Pavézo, jako symbol své lásky, úcty a věrnosti, které zachovám v dobrém i zlém, bohatství i chudobě, v nemoci i ve zdraví," pronesla s úsměvem na rtech a vzala druhý prsten, stejný jako ten její, jen o trochu větší, a navlékla ho Thorinovi na prsteníček.

,,Z moci mi svěřené vás prohlašuji za manžele. Můžete políbit nevěstu," mrknul Balin na Thorina a on ani na moment nezaváhal, přitáhl si Lory k sobě a v polibku ji zaklonil, až se ho musela silně chytit kolem krku. Trpaslíci pískali a jásali a ona byla nejšťastnější za celý svůj dosavadní život. Touha vrátit se do dna pytle se úplně ztratila, protože nový, opravdový domov, našla v náruči Thorina, krále pod horou.

Společně poté podepsali tři kopie manželské smlouvy, kde se ustanovilo, že Loreen přijímá jeho příjmení. Podepsali se tam i jejich svědci a svou kopii si každý poctivě uschoval. Svatba jim všem dodala novou naději. Naději na lepší zítřky.