Zatímco trpaslíci skládali dohromady peníze, aby zaplatili muži za jeho služby, on pečivě kormidloval mezi skalisky. Musel být zkušený lodník, protože ani jednou nezaváhal. Když se na poslední chvíli vyhnul jedné ostré skále, Dvalin nespokojeně zamručel: ,,Dávej bacha, to nás chceš utopit?"

Kormidelníka to ale nijak nerozhodilo a dál se věnoval své práci se slovy: ,,Na zdejších vodách jsem vyrůstal, mistře trpaslíku. Kdybych vás chtěl utopit, udělám to jinde."

Loreen seděla na lavici kousek od lodníka a klepala se zimou tak, až jí drkotaly zuby. Mokré oblečení ze studené řeky jí nedělalo vůbec dobře. O nevolnosti, kterou jí způsobovaly vlny na jezeře, ani nemluvě. Najednou jí na ramenou přistálo něco těžkého a huňatého. Lodník jí přes ramena hodil teplou vlněnou deku. Usmála se na něj a přitáhla si ji blíže k tělu. ,,Děkuji mnohokrát."

,,Nemáte zač. Už jsem se nemohl dívat, jak se tady klepete," zatáhl za kormidlo a vyhnul se tak další skále. ,,Můžu se zeptat, vy nejste trpaslice, že?"

Loreen se k němu otočila čelem a s úsměvem zakroutila hlavou. ,,Ne, to doopravdy nejsem," zasmála se. ,,Jsem hobitka. Loreen Pytlíková," natáhla k němu svou drobnou dlaň a čekala na jeho reakci. Ale protože to byl od pohledu dobrý muž, přijal ji se slovy: ,,Bard."

,,Těší mě, že vás poznávám," odpověděla mu. ,,Asi tady nemáte lehký život, že?" porozhlédla se kolem po studené severské krajině a pohledem se zastavila na kabátu lodníka, který už dávno zažil lepší časy.

,,Dřív tady bylo hezky.  Esgaroth byl centrem obchodu i díky království trpaslíků, které kdysi bývalo v hoře. Co ale přišel drak, město upadá a lidé jsou chudí. Jak to vypadá tam, odkud pocházíte vy? O hobitech upřímně nic nevím, ale rád se přiučím," pozvedl koutek úst.

Loreen se rozzářily oči štěstím, když si vzpomněla na svůj domov. ,,Víte, my hobiti jsme docela nenápadný nárůdek. Žijeme v Kraji klidným životem v norách. I když to tak moc nezní, tak jsou opravdu pohodlné. Na pohodlí si my hobiti potrpíme. Stejně jako na rozkvetlé zahrady a dobré jídlo. Taky nedáme dopustit na správné mravy, protože jsme od přírody velmi společenští," zazubila se na něj.

,,Co vás teda přivedlo do společnosti trpaslíků, smím-li se ptát," pozvedl Bard obočí a podíval se na hobitku před sebou, která spokojeně seděla zachumlaná v dece a pohupovala nohama, kterýma nedosáhla na zem.

,,Potřebovali mou pomoc," přelétla pohledem po skupině trpaslíků, kteří se zrovna hlasitě handrkovali kvůli penězům, které měli vybrat pro Barda jako odměnu za to, že je převeze a dá jim zbraně.

,,Máte příliš dobré srdce," pousmál se na ni Bard. ,,Mé dcery vás určitě rády poznají."

,,Lory!" zavolal na ni Thorin a mávl, aby došla k nim. ,,I já je ráda poznám. Teď mě prosím omluvte," pousmála se a vydala se ke skupině a vytahovala při tom měšec se zbytkem peněz, co si vzala na cestu. Vytáhla polovinu mincí, co tam měla a přihodila je na hromádku.

,,Musíme zaplatit tomu chlapovi," zamručel Dvalin a Lory se na něj zamračila se slovy: ,,Jmenuje se Bard."

,,Jak to víš?" otočil se k ní vykulený Bofur a ona si jen povzdechla. Nevychovanost trpaslíků zcela postrádajících dobré způsoby ji nepřestávala překvapovat.

,,No, zeptala jsem se," pokrčila rameny a zaměřila raději svůj pohled na Thorina, který momentálně vedl spor s Gloinem.

,,Gloine, notak!" pobízel ho Thorin, aby taky dal peníze. Všichni kromě něj už svůj podíl zaplatili a slušná hromádka zlaťáků nyní ležela před nimi na provizorním stolku vytvořeném z obráceného sudu.

,,Já jsem úplně švorc!" ohradil se zrzavý starší trpaslík. ,,Všechno jsem investoval do téhle cesty a co z toho mám. Nic než strasti a problémy a -" najednou se zasekl a jeho pohled utkvěl na něčem za jejich zády. Všichni se tam otočili a koukali na jednu jedinou horu široko daleko. Osamělá hora. ,,Vemte si to, všechno!" slyšela za sebou Gloina a zvuk sypajících se zlaťáků.

,,Honem, peníze!" přišel k nim najednou Bard a natahoval k nim ruku. To se ale trpaslíkům nelíbilo a začali protestovat, že mu zaplatí, až je převeze a dostanou slíbené zbraně. ,,Blížíme se k celnici a stráže budou nedaleko. Bez těch peněz vás neprovezu. Věřte mi," naléhal na ně a nakonec mu ty peníze dali.

Na základě dalších jeho pokynů si nalezli do sudů a čekali. Loreen pozorovala Barda škvírou mezi prkny. Bavil se s nějakým mužem a když najednou začal ukazovat jejich směrem, srdce se jí rozbušilo strachem. V Bardovi se však nespletla, protože o chvíli později je zasypaly ryby. Z toho puchu se jí dělalo zle ještě více než z kolébání lodi na vodě a měla co dělat, aby se nepozvracela.

Zastavili na celnici, kde stál postarší muž v ošoupaném kabátu a usmíval se na Barda. ,,Celní kontrola," zvolal zvesela a Bard k němu přistoupil s nějakými papíry, které mu beze čtení orazítkoval. Chvíli spolu ještě vedli rozhovor, než se Bard chtěl vydat pryč. Zastavil ho ale slizce vypadající nahrbený muž s mastnými černými vlasy a chtěl jejich sudy nechat vysypat do jezera, protože měly přijet prázdné.

,,Lidé ve městě jsou hladoví," snažil se ho zastavit Bard. ,,A až se dozví, že starosta hází ryby do jezera a začnou nepokoje," tlačil na něj dál a on zastavil vojáky, kteří už nastupovali na loď.

,,Budeme si na tebe dávat pozor Barde. Víme, kde bydlíš!" zakřičel ještě za ním, ale to už Bard nastupoval zpátky na svou loď se slovy: ,,Je to malé město, Alfide. Všichni víme, kde kdo bydlí."

Z rybího zajetí je osvobodil o několik ulic dál a podplatil muže, který je viděl vylézat ze sudů. Loreen se ihned rozběhla k zábradlí lodi a vyklopila přes její okraj celý obsah svého žaludku. Cítila, jak jí někdo drží vlasy a hladí ji po zádech, zatímco ona se třásla a dávila. Když to po chvíli ustalo, vzala svou nádobu s vodou, kterou měla připnutou kolem pasu, a vypláchla si ústa.

,,Jsi v pořádku?" promluvil na ni Thorin, který ji přidržoval při té náhlé slabosti, která ji přepadla. Ještě se jí trochu točila hlava, ale nehodlala mu s tím nyní přidělávat starosti, proto se jen pousmála a zakývala hlavou.

,,To ten puch ryb, udělalo se mi z něj zle. Jinak jsem úplně v pořádku," snažila se ho přesvědčit, ale musela být úplně bílá, protože si ji nedůvěřivě prohlížel.

,,Tati!" uslyšela najednou křik a k lodi se přiřítil mladý chlapec s černými kudrnatými vlasy, který byl přesnou mladší kopií lodníka. ,,Náš dům je hlídaný!" upozornil ho a zhluboka dýchal, aby uklidnil své splašené srdce po běhu. Bard se na ně zamyšleně podíval a pak se mu zablesklo v očích. Vůbec se jí ten pohled nelíbil stejně jako nápad, se kterým v ten moment přišel.

Nic tak nechutného, jako vylézt k Bardovi domů záchodem ještě nezažila. A doufala také, že nikdy víc nezažije. Mladý chlapec, Baine, jí pomohl vylézt a byla za to ráda, protože se cítila příliš slabá na to, aby se dostala ven sama.

Po starých dřevěných schodech vylezla do patra, kde už v krbu hřál oheň a bylo tam příjemné teplo. ,,Za tu cestu se omlouvám, Loreen, ale byla to jediná možnost," pousmál se na ni Bard a ona pokývala hlavou, že chápe. V místnosti se s nimi nacházely ještě dvě dívky. Jedna starší a jedna mladší. Sigrid a Tilda, jak se jí představily.

,,Tati?" obrátila se ta starší, plavovlasá dívka s hnědýma očima, na lodníka. ,,Proč nám lezou trpaslíci ze záchodu?"

,,Přinesou nám štěstí!" vypískla mladší, černovlasá dívka mezitím, co se přehrabovala ve své truhle a vytáhla jedny suché kalhoty s halenou a kabátem, aby to půjčila Loreen, která byla podobně vysoká. I trpaslíci dostali suché oblečení, které s nadšením uvítali. Sice chlad snášeli lépe než malá hobitka, ale zdejší klima bylo opravdu studené.

Dostala ještě deku a teplou zeleninovou polévku, která ji rozehřála. Bohužel ji v žaludku moc dlouho neudržela a o chvíli později už rychle běžela na toaletu, aby se znovu mohla vyzvracet. Nechápala, co se to s ní děje. Nikdy na nevolnosti netrpěla. Posadila se na zem, přitáhla si kolena k tělu a opřela si hlavu o stěnu za sebou. Snažila se rozdýchat další nával nevolnosti, ale moc to nepomáhalo a o chvíli později se už zase skláněla nad mísou.

,,Co se děje, Lory," uslyšela za sebou Thorina a cítila, jak si k ní přiklekl a hladil ji po zádech. Druhou rukou jí přidržoval vlasy. Připadala si odporně, když ji viděl takto, a chtěla ho odehnat, ale zůstal u ní.

Když nevolnost konečně povolila a vypláchla si ústa, opřela se zády o Thorina a nechala ho, aby jí pomohl vstát, protože se jí točila hlava. ,,Jsem jen hodně unavená a neudělala mi dobře ta cesta na lodi. Asi se potřebuju trochu prospat," zavrávorala při cestě do schodů. Trpaslík nezaváhal ani na moment. Jednu ruku jí provlékl pod koleny a druhou kolem pasu a vyhoupl si ji do náruče.

Hobitka si znaveně opřela hlavu o jeho rameno a ruce mu omotala kolem krku. Jeho pomalá chůze ji ukolébala ke spánku. Poslední, co vnímala bylo, že ji položil na něco měkkého a teplého a vtiskl jí polibek na čelo.