Thorin byl zavřen zpět do vězení. Jakmile ho tam zavřeli, Balin ve vedlejší cele přešel ke mřížím. ,,Jak to dopadlo, nabídl vám dohodu?" zeptal se s nadějí v hlase.

,,Ano. Řekl jsem mu, aby šel do Ishka ken du runk nul, on i celý jeho rod!" zakřičel vztekle Thorin a bouchnul rukou do mříží. Loreenina spona do vlasů se mu při tom bolestivě zaryla do dlaně, ve které ji pevně svíral. Loreen se při pohledu na něj dělalo smutno. Ještě ale nenastal čas, aby se mu odhalila.

,,Tak to je konec," povzdechnul si Balin a sklopil pohled k zemi. ,,Dohoda byla naše jediná šance," pokroutil hlavou, než se otočil a zašel hlouběji do cely.

,,Lory pravděpodobně zemřela. Našli jen její sponu do vlasů," pronesl Thorin dostatečně nahlas, aby ho všichni slyšeli, než se taky odebral hlouběji do cely a posadil se zády ke dveřím. Sponu si schoval do kapsy kalhot, a pak složil hlavu do dlaní a povzdechl si. Kdyby se k ní otočil čelem, všimla by si slz stékajících po jeho tváři. Jindy silný a neoblomný trpaslík, co neukazuje své emoce, seděl na zemi jako hromádka neštěstí, naprosto zlomený. Zajel si prsty do vlasů a stisknul je v dlani, než vzteky s výkřikem praštil do kamenné zdi vedle sebe.

,,Je mi líto vaší ztráty," zvalo se najednou od mříží. Thorin se ani nepohnul. Jen tam seděl dál otočený zády ke vstupu. Za to Loreen málem polekaně nadskočila a musela se odplížit trochu dál od mříží, aby do ní princ Legolas nevrazil.

,,Co ty o tom víš, elfe," řekl Thorin s takovou nenávistí, že Loreen přeběhl mráz po zádech. Ještě nikdy ho takhle neslyšela.

,,Víc, než si myslíš," odpověděl princ, otočil se zády k němu a chvíli pozoroval zrzavou elfku, která seděla u Kiliho cely a povídala si s ním. Jeho výraz neprozrazoval vůbec nic. Pak se prostě otočil a odešel pryč.

Loreen nemohla ztrácet čas a i když by ráda ještě byla u Thorinovy cely, musela se vydat prozkoumat říši, aby našla nejlepší cestu ven a aby vymyslela plán, jak trpaslíky dostane z cel. Trvalo jí to asi den, než našla ideální cestu ven, která vedla ze sklepení. Byla tam padací dvířka, která vedla do řeky a ta potom z paláce. Problematická ale byla cesta dolů. Mohl je někdo vidět a to si nemohla dovolit. Zavřeli by je zase pod zámek a už by se nikdy nedostali ven.

Ideální příležitost se jí naskytla asi 2 dny poté, co je zavřeli. Nahoře v hodovních sálech měli nějakou slavnost a téměř všichni tam byli. Potřebovala jen získat klíče. Klíčník jí to ale nečekaně ulehčil. Opil se úplně pod obraz a ležel ve sklepě se sudy na stolech. Okamžitě mu sebrala klíče a pospíchala k celám, aby je otevřela. Už jak se blížila, zaslechla zoufalého Noriho: ,,My se k té hoře snad nikdy nedostaneme."

Došla a postavila se před Thorinovu celu. Pak si sundala prsten a zviditelnila se. ,,Nezůstanete tu trčet," usmála se na překvapeného Thorina. ,,Loreen! Loreen je tady!" začaly se z okolí ozvývat výkřiky trpaslíků.

,,Pššš, " musela je trochu zklidnit. ,,Stráže jsou nedaleko," říkala během toho, co odemykala jednu celu za druhou. Trpaslíci se kupili na chodbě, až tam bylo přeplněno. Museli si pospíšit. Elfové sice slavili, ale to neznamenalo, že je nemohou stráže objevit.

,,Jak jsi to dokázala přežít, myslel jsem, že jsi-" nedokázal Thorin dokončit větu. Zkoumal její tvář, jako by se měla za chvíli rozplynout a zmizet.

,,Říkala jsem ti, že se o sebe dokážu postarat," usmála se na něj a zahřálo ji u srdce, když si ji vtáhl do pevného objetí. Rychle mu ho oplatila a užívala si moment, kdy ji obalilo jeho teplo. ,,Jsem rád, že jsi naživu," zašeptal jí do ucha, než ji pustil. ,,A teď nám ukaž, kudy ven."

Loreen je vedla dolů do sklepení a celou dobu ji znervózňovalo, jak hlasitě dupali a funěli, i když se snažili být potichu. ,,Jsme ve sklepě!" vykřikl najednou Kili.

,,Měla jsi nás zavést ven, ne ještě hlouběji," rozčiloval se Bofurt a jí neuniklo, že elf spící na stole se nepatrně pohnul, ale spal dál. Věděla, že čas, než si všimnou, že zmizeli, se krátí.

,,Poslouchejte, musíte mi věřit. Prosím. Vlezte si do těch sudů," ukázala na prázdné sudy postavené na padacích dveřích. Nikdo ji ale neposlouchal a trpaslíci místo toho začali brblat a stěžovat si a nadávat. Podívala se s prosbou v očích na Thorina, který ji celou dobu zkoumavě pozoroval. ,,Dělejte co říká," přikázal a všichni najednou zmlkli. Podívali se na Thorina, pak zpět na Loreen a nakonec zalezli do sudu.

,,A co teď?" zeptal se Bofur a vykoukl ze sudu.

,,Zadržte dech," řekla jim a nedala jim šanci se ani vzpamatovat. Zatáhla za páku a sudy se začaly kutálet dolů do řeky. Ještě než se dveře stihly zavřít, skočila rychle za nimi.

Obklopila ji ledová voda. V první moment úplně ztuhla, jak se jí chlad dostal pod kůži. Šlapala vodu a snažila se dostat nad hladinu. Při tom všem shonu zapomněla, že vlastně neumí moc dobře plavat. Už už si myslela, že se utopí, ale za paži ji popadly silné ruce a vytáhly ji nad vodu. Pevně se chytila sudu a rozkašlala se. ,,Děkuju," řekla a podívala se na Filiho, který ji furt trochu přidržoval, aby se neutopila.

,,Výborně, Lory," pochválil ji Thorin a uznale kývl. Plavili se řekou a pomáhali si pádlovat rukama. Když se ale dostali na denní světlo, elfové je zpozorovali. Legolas a zrzavá elfka, která si povídala s Killim, jim byli v patách a rozdávali pokyny blížícím se strážím. ,,Zavřít bránu!" zakřičel Legolas a elf stojící u páky za ni zatáhl.

Brána se jim začala zavírat před nosem. Nestihli to jen o moment. ,,Ne!" vykřikl Thorin a uhodil do mříží. V tu chvíli proletěl elfovi u páky hlavou šíp. S ničeho nic vyběhli skřeti a začali se kolem sebe ohánět zbraněmi. Strhl se nelítostný boj. Elfové začali bojovat a zabíjet skřety. Toho zmatku využil Kili, vyskočil ze sudu a běžel k páce. Po cestě sebral mrtvému skřetovi meč a bránil se jím. To samé ale museli udělat i ostatní, protože skřeti začali útočit i na ně.

Těsně před tím, než Kili zatáhl za páku, zabodl se mu do stehna šíp. Na chvíli ztuhnul, pak zatáhl za páku a s bolestným zaskučením se svalil na zem a pevně si stiskl stehno. To už u něj byla zrzavá elfka a pomohla mu skočit zpět do sudu.

Strhl je divoký proud a Loreen měla co dělat, aby se udržela sudu. Nebýt Filiho, který ji neustále jednou rukou přidržoval, by se určitě utopila. Měla to vymyslet lépe a sehnat sud i pro sebe. Na to nepomyslela. Několikrát se nalokala vody a byla promrzlá až na kost. Skřeti je stále pronásledovali, stříleli po nich šípy, lezli na stromy a útočili na ně. Byl to neskutečný chaos. V jednu chvíli se Bombur dostal na pevninu a musel se odkutálet zpět do proudu řeky.

Se skřety za nimi ale běželi i elfové, kteří se snažily dostat je ze svého území a zároveň chytit trpaslíky na útěku. I když to nebyla vůbec příjemná situace, hobitku fascinoval jejich způsob boje. I když kolem sebe mávali meči a stříleli z luků, neopouštěla je jejich elegance.

Postupně je divoký proud táhl dál a dál od boje, elfů a skřetů. Bylo znepokojivé, že skřeti měli tendenci je stále sledovat, ale elfové jim nedávali prostor a snažili se je všechny pobít. Jak ale souboj dopadl se už nedozvěděla, protože se jim ztratili z dohledu.

Byla vyčerpaná, měla pocit, že jejich plavba je nekonečná a divoký potok nemá konce. Začaly ji opouštět síly, když proud začal pomalu slábnout a viděli, že se blíží k jezeru. Začali proto pádlovat rukama, aby se dostali ke břehu.

Když stanula na pevné zemi, úlevně sebou praštila do trávy a snažila se rozdýchat tento divoký zážitek. Srdce jí bušilo jako o závod a zuby drkotaly o sebe vlivem chladu, který jí přes mokré oblečení prostupoval do těla.

,,Výborně, Lory," pochválil ji Thorin, který se najednou zjevil nad ní a natáhnul k ní ruku, aby jí pomohl vstát. S úsměvem ji přijala a nechala se vtáhnout do jeho hřejivého objetí. Bylo to jako balzám pro její prokřehlé tělo. ,,Bože, jsi úplně ledová."

,,Kili je zraněný! Potřebuje ošetřit," zvolal najednou někdo z trpaslíků a pohledy Lory i Thorina se stočily tím směrem.

,,Obvažte mu to, rychle. Musíme pokračovat, máme v patách skřety," pokroutil Thorin hlavou a přejížděl při tom Loreen po zádech.

,,Thorine, potřebuje to pořádně ošetřit, musí to být škaredá rána," zakroutila hlavou a podívala se králi pod horou do ledových očí, které ale nyní byly plné starostí stejně tak jako hobitčiny.

,,Nemůžeme se tím teď zdržovat, Lory. To bychom taky mohli skončit se skřetím šípem v sobě všichni. Až budeme v bezpečí, Oin mu to vyléčí," rozhodnul Thorin a objal ji kolem pasu, aby si ji ještě na moment přitáhl blíž.

V tom ale Loreen zahlédla stín, který se pohnul za Kiliho zády. ,,Pozor!" vykřikla, než na ně vysoký muž namířil zbraň.