Thorin s Gandalfem u ní doma zůstali celý den. Nevěděla, jak dlouho se zdrží, ale rozhodně neměla v plánu je vyhánět. Byla ráda za milou společnost, i když Thorin se celou dobu tvářil kysele a po jeho tajném rozhovoru s Gandalfem, který stihli, když připravovala oběd, odešel s dýmkou na chvíli na předzahrádku a nechal je uvnitř úplně samotné.

Loreen byla hostitelka jak se patří. K obědu uvařila zeleninovou polévku, upekla čerstvé ryby, které se v nestřežené chvíli s omluvou vydala na trh koupit, a k tomu uvařila brambory. Thorin si jídlo nejdříve nedůvěřivě prohlížel a koukl na hobitku, která na něj netrpělivě dívala s nervózním úsměvem na rtech v očekávání, jestli mu bude chutnat.

Povzdechl si, vzal si vidličku a s nakrčením nosu ukrojil kousek ryby, napíchl ji a vložil si ji do úst. Chvíli sousto přežvykoval, než překvapeně pozvedl obočí a uznale pohlédl na hobitku, které tak vykouzlil upřímný úsměv na rtech. Na talíři nakonec nezbylo nic než kosti.

Odpoledne kvapem ubývalo a co tak pochopila, večer se k nim má ještě někdo připojit, a tak začala chystat a vařit. Když byla doma sama, zas tak často a v takovém množství nevyvařovala. I v tomhle byla trochu jiná než ostatní hobiti. Nepotřebovala sedm jídel denně, aby byla spokojená. Taky díky tomu byla hubenější než většina obyvatel Hobitína.

Dala péct veliký kus masa, až se bála, že se jí to ani nevejde do trouby. Oloupala a uvařila snad tunu brambor a aby toho nebylo málo, nachystala několik talířů plných sendvičů. Thorin se mezitím stáhl do ústraní její knihovny, kde popíjel čaj, který mu uvařila, a četl nějakou knihu, co si od ní vypůjčil. A Gandalf? Gandalf, jak bývá u čarodějů zvykem, zmizel neznámo kam.

Když temná noc zahalila krajinu ke spánku a první hvězda rozzářila oblohu, ozvalo se zazvonění domovního zvonku. Spěšně se vydala ke dveřím otevřela staršímu trpaslíkovi s dlouhými šedými vlasy a vousy a přátelským úsměvem na tváři. Trpaslík se jí mírně uklonil a pronesl: ,,Balin, k vašim službám."

Loreen to přišlo jako moc milé gesto, a tak mu to oplatila drobným pukrle a se smíchem pronesla: ,,Loreen Pytlíková. Moc mě těší, že vás poznávám, pane Baline. "

,,Potěšení je na mé straně slečno. A oslovujte mě jen Baline. My trpaslíci si na veliké formálnosti moc nepotrpíme," usmál se na ni a vstoupil do domu. Na věšák pověsil svůj krvavě rudý plášť s kapucí a odložil veliký batoh s mečem. Loreen za ním zavřela kulaté dveře a spěšně vedla do kuchyně, kde ho usadila ke stolu a nabídla mu večeři, kterou vděčně přijal. Ještě než ale začal jíst, ozval se zvonek znovu.

Pospíchala ke dveřím, aby přijala dalšího hosta. Tento trpaslík ji ale na první pohled vyděsil. Byl vyšší a svalnatý a na obličeji mu hrál přísný a nekompromisní výraz. ,,Dvalin," představil se a bez vyzvání vstoupil dovnitř, což ji přišlo krajně hrubé a neslušné, ale až na nakrčené obočí nic neřekla a vedla ho do kuchyně k Balinovi, se kterým se začal bratrsky vítat. Než mu stihla naservírovat, někdo zazvonil znovu. Trochu zabědovala, proč nemohli přijít současně, než postupně chodit po jednom.

Když otevřela, stáli tam tentokrát dva mladí trpaslíci. Jeden blondýn a druhý brunet. Na první pohled vypadali každý úplně jinak, ale podle očí a stejného úsměvu poznala, že budou nejspíše bratři. ,,Fili, " pronesl blonďák. ,,A  Kili, " přidal se brunet. ,,K vašim službám, " pronesli současně a hluboce se uklonili. ,,Vy budete určitě slečna Patlíková," pronesl Kili a úplně ji tím rozesmál.

,,Loreen Pytlíková," představila se, ,, pojďte dál. Třeba vám stihnu nachystat večeři dříve, než někdo zase zazvoní," odvedla je ke zbývajícím trpaslíkům. Jako další dorazili čtyři trpaslíci, kteří se představili jako Óin,  Gloin, Ori a Nori.

Trpaslíci byli velmi hluční a veselí. A stolovali s velmi nevhodnými způsoby. Jídlo po sobě házeli, jedli s otevřenou pusou a vyšlo by to na stejno, kdyby ani talíře neměli, protože jídlo bylo úplně všude. A když se ozval domovní zvonek už po čtvrté, povzdechla si. Pokud jsou to další nepořádní trpaslíci, bude tu uklízet ještě týden. Začínala cítit mírnou frustraci z toho, do čeho ji to Gandalf zatáhl. Začínala se cítit krajně nepříjemně, ale zdvořilost jí nedovolovala nic říct.

S vypísknutím polekaně uskočila od otevřených dveří a stihla to jen tak tak, jinak by ji zavalili Bifur, Bofur, Bombur a Dori, jak je později Gandalf představil. Při pohledu na Bombura byla ráda, že stihla uhnout, protože si nebyla jistá, jestli by přežila, kdyby ji zavalil. Mohla se z ní stát hobití placka, a to doopravdy nechtěla. A také se obávala oprávněně, když viděla, kolik toho byl schopný spořádat. Tak tak schovala jednu porci pečeného masa pro Thorina, který se zatím držel skrytý v zadní části domku, jako by si užíval poslední chvíle klidu.

Loreen už to nevydržela a snažila se je trochu usměrnit, aby náhodou něco nerozbili. A když začali bouchat příbory a házet talíře jeden druhému, tak si málem začala okusovat nehty nervozitou. ,,Proboha hlavně to nerozbijte, to je památeční servis po mamince," nevydržela to a zakryla si hrůzou oči, když Bofurovi málem upadla miska. A nebo to byl Bifur? Ještě si ta jména tolik nepamatovala.

,,Nic se nerozbilo," zasmál se Gandalf a ona koukla do kuchyně, kde bylo nádobí srovnané a umyté. Trochu si oddechla a pousmála se na trpaslíky. ,,Děkuji za pomoc, pánové."

,,Ále, to byla maličkost za tu hostinu, co jste pro nás připravila," zazubil se Kili a ostatní jen souhlasně pokyvovali hlavou. Byla to hezká slova, ale moc velká hostina to očividně nebyla, když kromě připraveného jídla snědli celou spižírnu.

,,Kdybych věděla, že vás přijde tolik, nachystala bych toho víc. Ale Gandalf jako obvykle mluvil pouze v hádankách," trochu vyčítavě na něj pohlédla a on v obranném gestu pozvedl ruce se slovy, že to přece bylo jasné, když k ní měla přijít celá výprava.

Už se nadechovala k uštěpačné odpovědi, že o tom nepadlo ani slovo, ale přerušil ji jásot trpaslíků. Ve dveřích do jídelny se objevil Thorin a všichni ho vítali a koukali na něj s úctou, obdivem a jiskrou očekávání. Byla z toho trochu překvapená, protože takovou reakci nečekala.

,,Thorine," oslovila ho Loreen, ,,schovala jsem vám večeři," usmála se na něj mile a vytáhla z trouby talíř plný masa a brambor, postavila ho na stůl a pleskla přes ruku Bombura, který se chystal ujídat. Fili a Kili vyprskli smíchy a i ostatním cukaly koutky. Jen Thorin se tvářil stále stejně a pustil se do jídla. Hobitka děkovala za to, že alespoň on má nějaké způsoby a dokáže stolovat klidně a bez zbytečného nepořádku.

Poté se začaly řešit ty opravdu důležité věci. Gandalf vytáhl z pláště podivnou mapu a klíč a ona se zvědavě natahovala, aby alespoň kousek zahlédla. ,,Takže tohle je vaše království a vy ho chcete vyrvat se spárů draka Šmaka?" ujistila se, jestli jejich slova chápe správně. Připadalo jí to jako šílenství. Naprosto nemožný úkol pro tak malou skupinu. I s celou armádou by to bylo velmi těžké.

,,Přesně tak. A proto potřebujeme lupiče, aby získal zpět srdce hory. Králův klenot, Arcikam,"  pronesl vážně Balin a pohlédl na Thorina, který zamyšleně zkoumal mapu. V očích starého trpaslíka se zračila obava, kterou se jen těžko snažil skrýt.

,,Na to budete potřebovat odborníka, řekla bych," konstatovala zamyšleně a sledovala Thorina, jak si prohlíží mapu. Tento trpaslík ji fascinoval. Byl tak jiný od ostatních. Klidnější, rozvážnější a vznešenější.

,,Slyšeli jste? Řekla, že je odborník," uznale pokýval hlavou trpaslík, jehož jméno už stihla zapomenout. Vytřeštila oči v šoku, zakroutila hlavou a chtěla něco říct, ale zůstala stát s otevřenou pusou. Párkrát ji naprázd ,,Já a lupič?" řekla překvapeně, ,,to jste se museli splést."

,,Musím souhlasit se slečnou Pytlíkovou. Vypadá spíš jako hokynář než lupič," konstatoval chladným hlasem Thorin a poprvé od večeře k ní zvedl zrak. Spustily se dohady mezi trpaslíky o tom, jak to je. Pokřikovali jeden přes druhého a ona tam jen bezradně stála a celé to sledovala. ,,KDYŽ ŘÍKÁM, ŽE JE LOREEN PYTLÍKOVÁ LUPIČ, TAK LUPIČ JE!" zahromoval Gandalf a vzduch v místnosti zhoustnul a potemněl. Všichni rázem ztichli.

,,Podej jí smlouvu, Baline," povzdechl si Thorin, podíval se na ni s výzvou v očích a pokynul starému trpaslíkovi, který vytáhl z kabátu tlustý svazek papíru a předal ho hobitce, která si ji začala pročítat. Nebylo tam nic neobvyklého, jen klasické informace o tom, co bude její úloha, jaká ji čeká odměna za vykonané služby. Když se ale dostala na poslední stránku smlouvy, zarazila se. ,,Pohřební výlohy," zamumlala si. ,,Zpopelnění?" zamumlala si pro sebe a zamračila se. ,,Zpopelnění?" zeptala se důrazně.

,,Ano, dračí oheň," pronesl klidně Bofur a pokuřoval při tom fajfku. ,,Představ si pec, ale s křídly, " pokračoval dál a ona mírně zbledla a nohy se jí roztřásly. ,,Sežehne ti maso z kostí ani nemrkneš a puf, zbyde z tebe jenom hromádka popela."

Opřela se rukou o skříňku vedle sebe, zhluboka se nadechla a vydechla. V představách se jí míhaly obrazy velikého děsivého draka, který na ni chrlí oheň. ,,Je vám dobře?" zeptal se opatrně Balin. ,,Jste nějaká bledá."

Pokývala hlavou na souhlas. ,,Ano, ano, v pořádku. Jen si to budu muset promyslet, " řekla nepřítomně pomořená ve vlastních myšlenkách. Přešla k plotně a nachystala konvici s vodou. Potřebovala se nějak uklidnit a meduňkový čaj na to byl ideální. ,,Dá si někdo bylinkový čaj?" zeptala se opatrně a polovina trpaslíků vyprskla smíchy. Jediný Balin ji neodmítl a dal si taky.

Všichni trpaslíci se přesunuli do obýváku, kde si všude možně posedali a jediný Thorin se postavil ke krbu, opřel se o římsu a koukal do plamenů. Loreen se k nim nepřipojila, protože potřebovala klid, aby si vše mohla důkladně promyslet. Když se ale z druhé místnosti začalo ozývat melodické mručení trpaslíků, zpozorněla. Po chvíli se přidal i pomalý, smutný zpěv. Až ji překvapilo, když si uvědomila, že hlas patří Thorinovi.

,,Srdce nás tam k hoře povede

Tam do hlubin, kde poklad je.

Se soumrakem už vstává den,

kdy zlato své zas najdeme.

Plášť v borovicích sténá dál

a vítr skučí za ten žal,

měl zkázu nést a spálit vřes,

les pochodněmi větví vlál."

Teskná píseň o jejich domovině jí divoce rozbušila srdce. Postavila se do dveří a chvíli je pozorovala, jak se ostatní trpaslíci postupně přidávají. Její oči se setkaly s Thorinovými a četla v nich odhodlání. Odhodlání získat zpět svůj domov. A to jí pomohlo se rozhodnout a získat sílu podepsat smlouvu ležící v kuchyni na stole.

....

Zdravím.
Na začátku jsem informovala, že kapitoly budou jednou týdně. Turo mám ale už nachystanou, tak ať se trochu dostaneme do děje, přidávám ji dříve.

Mějte se hezky
Marrta 20