Jaký bude rok Severuse a Hermiony bez toho druhého?

***

Zabouchla za sebou a rozplakala se. Rychle se vydala pryč mudlovským očím a pak se přemístila do domu rodičů.

" Hermiono?" vyjekla Rose překvapeně, když se u nich najednou zjevila jejich dcera.

Martin Granger, který vyšel z kuchyně se podivil, co tu Hermiona dělá. Vypadala hrozně přepadle.

" Co se stalo?" zeptala se Rose starostlivě. Hermiona se jí vrhla kolem krku. Matka jí objala vyslala překvapený pohled svému muži, ten jen pokrčil rameny. Rukou mu tedy ukázala, aby je nechal osamotě a tak Martin vycouval, aby si ty dvě mohly promluvit.

" Povíš mi to?"

" Nebude se ti to líbit."

" To je jedno, hlavně když se ti uleví," řekla a odvedla svou dceru do obýváku, aby se posadily na pohovku.

" Jsem strašný člověk... nevím jak  dál."

" Tohle neříkej. Jsi ten nejlaskavější člověk co znám," namítla Rose.

" Mami, ty nevíš co jsem udělala..."

" Předpokládám, že jsi nikoho nezabila..."

" Ne," pousmála se trochu Hermiona.

" Tak proč si myslíš, že jsi strašná?"

" Zlomila jsem Ronovi srdce kvůli člověku, který si to vůbec nezasloužil. Jsem pitomá a nejhorší je, že jsem mu naletěla hned nekolikrát," povzdechla si.

" O kom to mluvíš?" Zamračila se Rose.

" O svém bývalém profesorovi..." hlesla a zrudla. Rose vystřelilo obočí vzhůru.

" Jo já vím... Zní to hrozně, ale dokud jsem chodila do školy tak by mě to ani nenapadlo. Chci říct on je skutečně příšerný člověk. Teď zpětně to fakt vidím. Vydíral mě, aby mě dostal... Využil mě... A když mě nakonec získal, nevážil si toho. Žárlil tak moc, že se to nedalo snést. Byla jsem jako v pasti a musela jsem nakonec utéct."

" Nechceš mi to víc vysvětlit?" řekla Rose. Dceřino vyprávění jí nedávalo moc smysl.

" Dobře, ale připravím nám k tomu čaj. Je to na delší povídání," řekla Hermiona a zašla do kuchyně.

***

Druhý den ráno, poté co se Severus probral z opice, musel použít lektvar na vystřízlivění, aby uvažoval s jasnou hlavou. Věděl, že to pohnojil a potřeboval to napravit. Jako první byl na řadě omluvný dopis.

Hermiono

Je mi moc líto, jak to mezi námi skončilo, tohle jsem nechtěl. Netuším, kde se ve mně bere všechna za zášť, když se kolem tebe objeví nějaký muž. Jsem však ochoten s tím pracovat. Vrať se, vyřešíme to. Severus

Dopis vložil do obálky a vyslal ho sovou za Hermionou.

***

Když dívce na okno zaťukala sova, ztuhla. Poznala jí a rozhodla se ji ignorovat. Jenže si a byla neodbytná. Bušila zobákem do skla tak vehementně, že hrozilo, že rozbije sklo nebo si omladí hlavu. Nespokojeně mlaskla a okno otevřela. Sova jí předala dopis a pak ji naschvál klovla, protože tohle se přeci nedělá, když jí nese dopis, aby ji ignorovala.

" Au, ty potvoro," ohnala se po ní a pak už otevírala obálku. Přelítla řádky a přemýšlela, co dál.

Sedla si a napsala jen krátký vzkaz.

Nemá to smysl. Už mi nepiš!

Předala ho sově a ta odlétla pryč.

***

Seděl ve svém obývacím pokoji a zíral na to znamé písmo už několik hodin. Láhev whisky už téměř vyprázdnil.

Po tom vzkazu jí napsal ještě několik dopisů, všechny se mu vrátily zpět a jeho sova vypadala pokaždé zmateně, a také pro něj potom nechtěla už nic udělat. Křičel na ni a hodil po ní i noviny. Sova se skřekem raději odlétla pryč.

Zítra si pořídím jinou. Třeba když ji nepozná, dopis si převezme...

***

Zatímco se Severus topil v lihu, Hermiona se ponořila do práce a studia. Andrew na ní pořád vyzvídal co se děje, že si bere i služby v nemocnici navíc, ale vždycky ho něčím odbila.

S Ronem a Harrym se začala opět scházet. Ale chvíli trvalo než se jim ke všemu přiznala...

Ron a Harry na ni zírali jako by spadla z Marsu.

" Tak už něco řekněte..." přešlápla nervózně.

" Ani nevím, co ti na to mám říct..." řekl Ron rozčarovaně.

" Věděl jsem, že je Snape zmetek, ale tohle předčilo všechno, co jsem si o něm myslel. Neměla jsi tam tenkrát chodit," řekl Harry.

" Počkej tys o tom věděl?" otočil se Ron na kamaráda a vypadal naštvaně.

" O tomhle všem ne. Věděl jsem o  dluhu za tvůj život, který neuváženě udělala," bránil se Harry a přitom se na ní mračil.

" Nenadavej mi, měla jsem o něj strach."

" To já taky, ale jak vidíš, u Snapea se člověk musí dávat pozor na to co říká."

" Očividně," hlesla.

" To kvůli tomu se pak chovala tak divně?" ujišťoval se Ron.

" Jo, nemohla jsem být v tvojí přítomnosti, připadala jsem si strašně. Podvedla jsem tě, měla jsem hrozný výčitky svědomí a potom... Nějak se to vyvinulo a já se najednou bůhví proč zamilovala. Jsem blázen," dala si hlavu do dlaní.

" Nejsi, nemůžeš za to, co cítíš," uklidňoval jí Harry.

"Asi jsem bych měl být rád, že mi zachránil život... Ale nešel bych mu šel poděkovat za to, že mi zkazil vztah s tebou," řekl Ron ponuře.

" Mrzí mě to kvůli tobě. Měla jsem ho poslat do háje. On vypočítavě spoléhal na mou nebelvírskou stránku," povzdechla si.

" Už to nechme být," řekl Ron a objal ji. Tohle všechno strávit bude chtít nějaký ten čas. Pro ně oba. Tedy ne že by ji chtěl teď zpátky. Vlastně měl za sebou první rande s Kate Bellovou a vypadalo to slibně.

"A co vy dva, jak se vám vede u bystrozorů?"

" Výborně, už máme vlastní kancelář," dmul se Harry pýchou.

" Jo není teda moc velká, asi to byl dřív přístěnek na košťata, ale i to je pusun," chechtal se Ron.

" A co ty a Ginny?" zeptala se Hermiona.

" Skvělý. Všechno klape. Myslím, že ji požádám o ruku," zubil se Harry.

" Počkej, tos mi neříkal," podivil se Ron.

" Rozhodl jsem se včera," pokrčil Harry rameny.

" Takže budeš v podstatě můj brácha konečně oficiálně," zubil se Ron.

" A máš prsten?" zajímala se Hermiona.

" Ještě ne, musím nejdřív vybrat peníze. Ale mám to v plánu stihnout tento týden a pak ji na naše výročí pozvat do restaurace a tam ji požádat."

" Oh, to bude krásný," zasnila se Hermiona, měla ze svých přátel fakt radost.

***

Týdny ubíhaly a mezitím co událo spousta věcí. Hermiona úspěšně dokončila první ročník studia přírodního léčitelství a dopřávala si zaslouženě volno. Cestovala se svými rodiči po světě a na všechny podezřelé sovy házela matoucí kouzla. Po nějaké době i to ustalo a Hermiona si oddechla.

Vrhla se s ještě větší vervou do druhého ročníku. Kolem ní se točilo tolik nápadníků, ale ona je všechny odmítala, chtěla se soustředit na své studium. V nemocnici za ní často chodil i Andrew, ale i jemu dala jasně najevo, že o románek s ním rozhodně nestojí.

***

Zato Severus to bylo jiné kafe...
Zprvu se jí pokoušel uhánět množstvím neznámých sov, ale i to ho později přestalo bavit. Několikrát za ní byl i osobně, ale od jejích rodičů se jen dozvěděl, že tam není a rozhodně si nepřejí, aby jejich dceru po tom všem obtěžoval. Severus by nikdy nevěřil, že jim vše poví.

Rozhodl se to tedy nakonec hodit za hlavu a chodil do klubu a barů každý víkend. Nikdy domů neodcházel sám. Jenže střídání žen ho brzy přestalo bavit. Našel si jich několik i na pár týdnů. Ale pokaždé jejich vztah ztroskotal na tom samém. Žárlivost. Ta poslední mu řekla, že by se měl léčit. Bral to jako urážku, nicméně časem jí musel dát za pravdu.

Rozhodl se tedy zaměřit na sebe. Poslední tři měsíce chodil na psychoterapii, aby zvládal svůj vztek a hlavně žárlivost. A kupodivu dělal pokroky. Věděl, že příští vztah už bude úplně jiný.

***

Nalil si kávu a začetl se do Denního věštce. Když mu na okno zaklepala známá sova, měl pocit, že má vidiny.

Může to být pravda? Skutečně mi napsala sama od sebe?