Přijímačky na vysokou školu přírodního léčitelství zvládla Hermiona bravurně, byla ze všech studentů nejlepší.

Severus ji na oslavu jejího přijetí vzal na výlet lodí. Byla nadšená a večer navíc velmi vděčná. Jejich vztahu to velmi prospělo. Dohodli se ovšem, že to prozatím budou tajit. Hermiona se bála, že by to způsobilo poprask.

S Harrym se sešla brzy po přijetí na vysokou školu, aby mu to oznámila. Ron přijít nechtěl, nedivila se. Třeba z nich časem budou opět přátelé. Harry jí vyprávěl u vzrušujících zážitcích na kurzu bystrozorů kálam se s Ronem přihlásili. Byla šťastná, že oba mají co dělat.

S rodiči se domluvila, že s nimi ani letos v létě nebude cestovat. Že se bude raději připravovat na školu. Zařizovat si kolej, knihy a podobně. Nesvěřila se jim, že že chodí se Severusem a už vůbec ne, že ji nabídl bydlení u něj. Sice se bude muset každé ráno přemisťovat ke škole, ale to bylo to nejmenší.

Severus se během léta zařídil malou firmu na výrobu lektvarů a pomalu si opět budoval dobré jméno ve společnosti. Vsechno šlo velmi dobře. Obchody fungovaly měl skvělý vztah s mladou čarodejkou. Cítil se po dlouhé době šťastně. Jenže nic netrvá věčně...

***

Jakmile Hermiona začala chodit do školy na přednášky, už neměla téměř žádný volný čas. Když se do toho po pár měsících ještě přidala praxe v nemocnici. Hermiona místama nevěděla, čí je a spala, kde se dalo. V knihovně, na chodbě školy v kumbálu v nemocnici. K Severusovi chodila velmi zřídka. Což mu samozřejmě dost vadilo. Nejednou se proto pohádali...

"Myslíš, že to dělám schválně?" vybuchla zase Hermiona. Poté co Severus udělal protáhlý obličej, že u něj Hermiona tentokrát nebude ani o víkendu.

" To mi pověz ty," opáčil Severus.

" Tss ty se mi snad zdáš. Já přeci nemůžu za to, že nám dávají noční směny i o víkendu. To nám jit se a děkanem a říct mu promiňte, můj přítel mě potřebuje mít neustále pod dozorem a proto musíte změnit léta zajetý program?"

" To přeci netvrdím," zamračil se Severus. Nesnášel, když s ním mluvila takto.

" Víš co, rozmyslí se co vlastně chceš. Já musím jít do nemocnice," zavrčela a zabouchla za sebou dveře.

Severus jen seděl a nechápavě zíral na dveře.

Takže za vše snad mohu zase já?

Zakroutil hlavou a šel raději do laboratoře. Sešla se mu velká objednávka vlkodlačího lektvaru, tak se do něj chtěl pustit.

***

Během noční směny neměla Hermiona vůbec čas řešit své problémy. Jako medik nepracovala samostatně, stále s ní musel být dostudovaný léčitel. Tentokrát to byl Andrew Smith.
celkem mladý a pěkný čaroděj. A Hermioně dělalo dobře být v jeho společnosti. Nicméně nikdy by nepřekročila onu hranici.

" Tak se podíváme koho to tu máme," zubil se Andrew a odhrnul závěs, za kterým se skrýval pacient. Hermiona vytřeštila oči.

" Rone!" vykřikla a přikryla si dlaní ústa.

" Hermiono?" podivil se Ron. A pak zaskučel. Přišel sem s bolestmi břicha.

" Co je ti?" zeptala se neprofesionálně.

" Kolegyně podívejte se nejdříve do anamnézy, potom budeme postupovat dále," zamračil se Andrew.

" Oh omlouvám se... Jistě," řekla a zadívala se do karty.

Zatímco studovala údaje, Ron si jí prohlížel. Slušelo jí to. Sice na ní byl tenkrát naštvanej, ale chyběla mu. Neviděl jí několik měsíců.

" Udělejte základní diagnostické kouzlo, " řekl léčitel a ustoupil stranou.

Hermiona vytáhla hůlku a složitě s ní mávala ve vzduchu. Žlutý paprsek poté skenoval Ronovi břicho.

" Co cítíte kolegyně?" zeptal se Andrew.

" Brní mě prsty," odpověděla.

" A pamatujete si, co to znamená?" zkoušel jí muž.

" Zánět."

" Správně. Teď zkuste kouzlo zprůhlednění," poradil jí a Hermiona přikývla.

Soustředila se a vyslala zelený paprsek na břicho pacienta. Vzápětí byly vidět Ronovi vnitřní orgány. Ron se téměř vymrštil si sedu, vytřeštil oči, div nevykřikl.

" Rone, je to jen iluze, až kouzlo ukončím, tak to zmizí," uklidňovala ho a on přikývl a znovu si lehl. Andrew a Hermiona přistoupili blíž a zkoumali, kde se zánět nachází.

" Co myslíte kolegyně?"

" Já myslím, že je to zánět slepého střeva," řekla a ukázala na zanícený kousek tkáně.

" Výtečně," přikývl.

" Jaká bude vaše léčba?"

" Záleží na tom jestli je to již opakovaný zánět," odpověděla a Andrew přikývl.

" Už jsi to někdy měl?" zeptala se Hermiona Rona. Ten zavrtěl hlavou.

" V tom případě bych nasadila protizánětlivý lektvar a také lektvar proti bolesti a chladivé kouzlo na břicho.

" Dobře, na co si dáte ještě pozor?"

" Na vylučování a také nejdřív odebereme vzorky krve a pošleme na vyšetření.

" Skvělé," přikývl a nechal Hermionu, ať vše provede. "Postarejte se o pacienta a já odnesu krev do laboratoře."

Když osaměli a Hermiona udělala, vše co bylo nutné, Ronovi se konečně ulevilo.

" Zůstaneš tu na pozorování. Pokud se to podaří zastavit, půjde potom domů. Pokud ne, budeš muset na odejmutí," řekla a pohladila ho po hlavě.

" Děkuju ti," řekl Ron a chytil ji za ruku.

" Je to moje práce," usmála se.

" Chybíš mi," řekl po chvíli.

" Ty mě taky," přiznala.

" Přijdeš za mnou, když tu teda nějakou dobu budu?"

" Zkusím to, mám tu dost práce,"
pokrčila rameny.

" Jde ti to skvěle, budeš skvělá léčitelka," usmál se.

" Díky," řekla a zrůžověla.

***

Noční směna byla nakonec celkem klidná, a tak se Hermiona za Ronem vydala v době, kdy měla pauzu. V tu chvíli za ní ale přišel i Severus, tak jak to dělával i dřív, aby se viděli. Chtěl si promluvit.

Procházel oddělením. Dveře některých pokojů byli otevřené, tak mohl cestou nakouknout, jestli tam svou partnerku nenajde. Když uviděl Hermionu s Ronem v pokoji, jak ho držela za ruku, zarazil se. Byli v družném hovoru a smála se. S ním už se dlouho nesmála. Zamracil se. A pak si ho Ron všiml.

" Co ten tu chce?" podivil se a Hermiona se otočila. Vytřeštila oči.

" Ehm jdu to zjistit, ty odpočívej," řekl Ronovi a raději za sebou zavřela dveře jeho pokoje.

" Co tu děláš?" zašeptala.

" Chtěl jsem si promluvit. Skutečně jsem netušil, že tě tu najdu se svým přítelíčkem," odfrkl si Severus.

" Je to náš pacient," namítla.

" Proto jsi ho musela držet ta ruku?" popíchl ji.

" Vždyť jsem ho měla ráda a v jednu chvíli jsem myslela, že budeme spolu, nebýt tebe," zamračila se.

" Takže teď když se hádáme, tak zas běžíš za ním?" řekl Severus naštvaně.

" Co to říkáš? Myslíš že by si přivodil apendicitidu, aby přišel za mnou?" vykřikla a přilákala tak Andrewa, který si v odpočinkovém pokoji četl knihu.

" Všechno v pořádku, Hermiono?" zeptal se léčitel a chytil Hermionu v uklidňujícím gestu za paži. Severus se zamračil.

" Ano, jen to tu vyřídím, Andrew," pousmála se Hermiona. Spíš byla taková křeč.

" Kdyby něco jsem tu," řekl a pohledem si Severuse změřil. Poté zapadl do pokoje.

" Tak vůli němu chodíš tak ráda na noční?" sykl Severus. Byl čím dál víc naštvanější.

"Cože? Je to můj mentor praxe. Jsi blázen! Jdi domů Severusi," řekla a chtěla odkráčet. Chytil ji vzal za ruku a přitáhl si jí k sobě.

"Pojď se mnou Hermiono," řekl a lehce jí políbil. Vymanila se mu z obětí.

" Nemůžu, moc dobře to víš."

" Hermiono..."

" Jdi!" zamračila se a odkráčela za Andrewem.

Severus si pozvdechl a přemístil se.

Tak tohle se vůbec nepovedlo...

***

Sedla si na pohovku a položila hlavu do dlaní. Plakala. Andrew ji chvíli pozoroval a pak si přisedl k ní na. Objal ji kolem ramen.

" Řekneš mi co se děje?"

"Je to moc složitý," zavrtěla hlavou.

" Zkus to..."

" To byl ... Můj přítel, ale poslední dobou mě dost štve. Věčně se hádáme. Vadí mu, že na něj kvůli škole a hlavně praxi nemám vůbec čas. A teď, když viděl mého kamaráda, se kterým jsem krátce před ním chodila, si myslel  bůhví co a pak ještě tebe..."

" Mě?" Blýsklo Andrewovi v očích.

" Je zkrátka moc žárlivý," pokrčila rameny.

" A má k tomu snad důvod?"

" Nemá, ale i tak žárlí. Už mě to nebaví, jemu vadí každej chlap, kterej se na mě o trochu déle podívá," povzdechla si.

" Musí být dost těžké s ním vyjít. Vždyť jsi krásná, mladá žena. Za tebou se každý chlap rád otočí," složil jí Andrew poklonu. Hermiona zvedla hlavu a setkala se s jeho úsměvem.

" Prosím Andrew..." řekla zoufale a odtáhla se od něj. Nechtěla řešit ještě tohle.

" Chápu. Neboj se, o nic se nebudu pokoušet, nerad bych skočil rozmaznutý po stěně při souboji," uchechtl se Andrew.

" Tak daleko by to snad nedošlo... I když.... Já nevím.. on je všehoschopný," zamračila se při vzpomínce, jak spolu vlastně začali.

***

Uběhlo ještě několik týdnů a jejich hádky byli na denním pořádku. Hlavně protože si Ron jí začal zase psát. Což Severusovi nebylo vůbec po chuti.

Kvůli němu se Ronovi stále vymlouvala, když ji zval, ať se sejdou, jenže pak už toho všeho měla dost. Neřekla Severusovi, že se s ním sejde a prostě na schůzku šla. Jenže netušila, že Severus ji mezitím začal pomocí kouzla sledovat, aby věděl s kým se schází. Úplně z toho šílel, když nevěděl, kde je.

***

Kouzlo jej upozornilo, že se právě přemístila. Všeho nechal a nechal se táhnout kouzlem za ní. Ocitl se asi deset metrů od ní, nedaleko kouzelnické lesní kavárny, ale mohl ji vidět, jak se vítala objetím s Weasleym. Zamračil se, sevřel ruce v pěsti a pozoroval je dál jen se trochu skryl za stromem.

Povídali si celkem důvedně. Litoval toho, že je nemůže slyšet. Na odposlouchávací kouzlo byl moc daleko. Ale v momentě kdy se k ní Ron nahnul a políbil ji na rty již nedokázal vydržet v klidu. Vyběhl za nimi a odtrhl je.

Vytřeštila oči a Ron už držel hůlku v ruce.

" Co sakra chceš, Snape?!" prskl Ron.

" Nesahej na to, co je mé Weasley!" vrhl na něj Severus kletbu, ale Ron vycvičený z bystrozorského kurzu bleskurychle použil štítové kouzlo.

" Já nejsem tvůj majetek!" vykřikla Hermiona a tvářila se jako bůh pomsty.

" O co tu sakra jde?" nechápal Ron a těkal pohledem od Hermiony ke Snapeovi.

" Tak ty ses mu nepochlubila? No co jsem také mohl čekat, že? Dovolte, abych vás informoval, že zde přítomna slečna se mnou již rok žije u mne v bytě, jsme milenci. Nedivte se, že mne rozhorlilo, že jste ji políbil," vysvětlil Severus. Ron vykulil oči.

" Hermiono..." podíval se na ní Ron nevěřícně.

" Tohle jsi vážně přehnal. Už mě to fakt nebaví tyhle tvoje žárlivý scény..." vykřikla na Severuse.

" Chceš říct, že jsem teď neměl důvod?" vrčel muž.

" Já ho nelíbala, to on mě. Dost mě zaráží, že mě sleduješ. Víš co, asi to už nemá smysl. Promiň Rone, sejdeme se jindy," řekla a přemístila se. Ti dva na sebe zmateně zírali načež se Severus přemístil domů.

Našel tam Hermionu zběsile házející kouzla sem a tam jak si ryvhle balila své věci.

" Co to děláš?" zamračil se.

" To co jsem měla udělat už dávno," prskla a balila dál.

" Nech toho, promluvíme si," snažil se ji zarazit.

" To nemá smysl, jenom bychom se zase pohádali. Ty si představuješ, že mě tu zavřeš, aby se na ně žádnej chlap nepodíval, ale takhle se nedá žít. Nechci takhle žít!" křičela a dobalila své kufry, které poté zmenšila a vhodila do své malé kabelky s nezjistitelným zvětšovacím kouzlem.

Chtěla odejít, ale zatarasil jí cestu.

" Hermiono..."

" Nech mě jít, už nechci nic řešit. S tebou se nedá žít!" strčila do něj, aby ní uhnul.

" Je to tvé poslední slovo?" ujišťoval se.

" Ano," přikývla pevně.

Povzdechl si, tiše příkývl a uhnul jí. Došla ke dveřím a otočila se. V očích se jí zaleskly slzy.

"Sbohem," řekla a odešla.

Severus si sedl na pohovku a přemýšlel, jak se dostali do tohoto bodu. Byl odhodlaný zkusit úplně všechno, aby ji získal zpět, ale netušil kde začít. Teď se však potřeboval napít.

***

Po roce...

Během roku se mnohokrát snažil Hermionu kontaktovat, ale marně. Všechny jeho pokusy i smíření ztroskotaly. Nechtěla s ním nic mít nic společného. A když už si Severus nevěděl rady a po čase to nakonec vzdal, přišel mu najednou dopis, kde ho Hermiona prosí o pomoc kvůli praxi.

To byla přesně ta šance na kterou čekal. Musel se ale opět zachovat jako Zmijozel a tentokrát se to pokusí skutečně nezkazit...