Varování: 18+

Jak se Hermiona vypořádá s tím, co se stalo mezi ní a jejím bývalým profesorem?

***

Musel uspořádat své věci, tak nějak neplánoval přežít válku, nebo ne moc dlouho. Měl něco našetřeno, ale to mu nevystačí na moc dlouhou dobu. Bude muset něco velmi rychle vymyslet, protože vracet se do Bradavic nehodlal. To také řekl Minervě, když včera odcházel, potom co si jim pomohl po bitvě. Samozřejmě nejprve bude muset očistit své jméno. Díky Merlin za oživlé obrazy. Brumbalův portrét bude schopen vše dosvědčit. A pokud svolí, tak i Potter. Nicméně budoucnost teď vypadala o něco růžověji díky Hermioně. Ani se mu nesnilo, že se ten večer tak povede.

Zprvu jen využil příležitosti, která se mu naskytla, ale když nad tím teď uvažoval, pokud by to tak chtěla a docházela ta ním, bylo by to pro ně oba přínosné. Jak v osobní tak profesní úrovni. Jak vyrozuměl, chtěla studovat na fakultě přírodního léčitelství. S tím by ji mohl částečně pomoct jako mistr lektvarů. Momentálně se bude muset připravovat na přijímací zkoušky.

Pokud by si přišla pro radu, nemuseli by zůstat jen u profesních záležitostí... Vlastně, bude mu muset vrátit jeho knihy. Její výběr mu dal najevo, že je potřebuje právě k přípravám na zkoušky. Ty se měli konat za týden. Snad mu je nepošle sovou. Rozhodně ji chce opět vidět.

***

Přemístila se s knihami v náručí do domu svých rodičů. Teď musela napravit jejich vymazání paměti, o které se postarala před rokem aby byli v bezpečí. Našla je spát v ložnici. Namířila na ně hůlkou a tiše odříkávala složitou inkantaci. Ke konci byla už docela vyčerpaná. Bylo to dost těžké kouzlo.

Chvíli poté se její rodiče probudili s bolestí hlavy. Její matce začala téct krev z nosu.

" Mami!" vykřikla Hermiona a proběhla k ní. Žena vzhlédla a chvíli si ji měřila, než její tvář zařadila.

" Hermiono?" zkusila žena. Dívka si oddechla a objala svou matku.

" Díky bohu," zašeptala jí do vlasů.

" Co se stalo? Strašně mě bolí hlava..."

" Všechno ti povím, jenom ti zastavím to krvácení. Řekla a už zvedala hůlku ale žena zavrtěla hlavou.

" To za chvíli přejde a teď povídej," řekla a Hermionin otec se k ní také připojil.

" Asi bude jednodušší začít od začátku... Minulý rok jsem musela něco udělat, abych vás ochránila..." začala Hermiona vyprávět.

***

Severus právě dorazil domů, strávil na ministerstvu na oddělení bystrozorů celý den. Kvůli výslechu jaká byla jeho uloha ve válce. Naštěstí mu pomohla Minerva, když přinesla Brumbalův portrét. Během dne se na výzvu dostavil i Potter, aby svědčil.

Když oba odcházeli, Potter ho ještě zastavil.

" Kde je Hermiona?" zeptal se Harry drze. Bylo vidět, že mu nevěří.

" Když ode mne odcházela, byla živá, pokud se ptáte na toto. Kde se momentálně nachází, nemám nejmenší tušení," utrousil Severus a víc to nerozebíral.

Potter se tvářil zmateně, ale Severus neměl čas, ani chuť s ním cokoli řešit, a tak se přemístil. Harryho tam nechal šokovaně stát.

***

Harrymu se zahřála mince v kapse ve chvíli, kdy Snape zmizel z ministerstva. Podíval se na ni a stalo tam

Jsem u rodičů, Hermiona.

Harry si oddechl, že je jeho kamarádka v pořádku a premístili se pryč.

***

Poté co Hermiona vypověděla vše co se minulý rok stalo i popsala závěrečnou bitvu, byla vyčerpaná. Moc jí nepomohlo ani, že toho v noci moc nenaspala.

Rodiče ji nechali, ať si jde odpočinout. Hermiona však musela něco ještě vyřídit. Poslala vzkaz pomocí očarované mince.

Poté položila vzácné knihy na svůj psací stůl a plácla sebou na postel. To co včera prožila, bylo něco neskutečného. V duchu zavpomínala na jejich milování a musela se červenat.

Jak tohle vysvětlím Ronovi? Přeci nemůžu dělat, že jsem nic neudělala? Mám lhát? Nepozná to na mě? Zatraceně....

Ale musí se tam ukázat. Byl naplánovaný pohřeb. Čím víc o tom přemýšlela, tím víc se utvrzovala v tom, že tenhle úlet si musí nechat pro sebe.

Když se druhý den přemisťovala do Doupěte, měla srdce až v krku.

" Vítej, Hermiono," řekla Molly z kuchyně, kde právě chystala snídani. Musela se něčím zaměstnat nebo by se úplně zbláznila. Smrt syna a přátel byla zdrcující ztráta.
Hermiona přišla k ženě a objala ji. Obě plakay. Dnešní den bude pro mnoho rodin těžký. Všichni se rozhodli se pro společný pohřeb.

Hermiona se k Molly přidala a pomohla jí připravit snídani. I když ssama neměla vůbec chuť jíst. Postupně se začali budit obyvatelé Doupěte a scházeli dolů do kuchyně. Když přišel Ron. Hrnul se k Hermioně a objal jí.

" Ahoj," řekl a Hermiona přikývla.

Postupně se pozdravila se všemi. Nikdo neměl chuť něco sníst, ale nechtěli Molly urazit, když se se snídaní dělala a tak snědli alespoň pár soust.

Obřad byl naplánovaný na severu ráno. Takže když se blížil čas, všichni se hromadně přemístili do Bradavic.

Bylo k neuvěření, že uběhlo tak málo času a bystrozoři i profesoři dali pozemky a hrad téměř do původního stavu.

Pietní místo, kde se měl konat pohřeb pro všechny, kteří při bitvě zahynuli, bylo zasypáno hramadou květin. Byl zde mnoho rodin a přátel obětí. Zdravili se pokývnutím hlavy na dálku. Každý byl zajat ve svém vlastním žalu a neměl chuť s nikým mluvit. Když začal obřad, objevil se zde i Severus. Jako projev dobré vůle vůči padlým. Viděl jí na dálku, ona však jeho ne. Celkem jej zajímalo, jak zareaguje, až ho spatří.

Jeho zvědavost byla ukojena na konci obřadu. Vzhlédla, aby se rozhlédla kolem a jejich pohledy se střetly.

Ona šokem ztuhla a do tváře se jí nahrnula červeň. Jeho intenzivní pohled vydržela jen pár vteřin.

Srdce jí bušilo jako splašené. Nemohla se uklidnit.

Co ten tu sakra dělá?

Byla bledá jako stěna a tak se Ronovi po konci obřadu omluvila, že si odskočí. Toho využil Severus a šel jí v patách. Potkali se, když vycházela z toalet.

" Je ti dobře?" zeptal se do ticha. Když ho spatřila vyjít ze stínu, vytřeštila oči.

" Co tu..."

" Jsem tu ze stejného důvodu jako ty," vysvětlil a přišel k ní ještě blíž. Oba před ním ale couvla.

" Co se děje?" nechápal Severus.

" Co by se dělo... Prostě... Snažím se zapomenout na to, co se stalo.... Já a Ron jsme přeci spolu..."

" Neřekla jsi mu to?" pozvedl obočí.

" Samozřejmě že ne. Vždyť právě Ztratil bratra, nemůžu ho takhle zranit. Navíc, rozhodla jsem se, že mu to nikdy neřeknu. Tolik jsme toho spolu překonali. Chci aby to fungovalo."

" Máš dojem, že se mnou by to nefungovalo? V noci to tak nevypadalo," popíchl ji a bavil se tím, jak zrudla.

" To je něco jiného... Přinutil jsi mě..."

" Zase tolik jsi se nebránila, ale jak myslíš. Nezapomeň mi později přinést ty knihy," řekl Severus a odcházel.

Cítila se zmateně. Jediné co si zoufale přála, bylo vrhnout se mu do náruče a nechat se líbat.

Jak tohle sakra skončí?

***

Po pohřbu se přemístili do Doupěte. Každý zalezl někam, kde mohl být sám. Hermiona Harry a Ron bylo spolu jako vždycky. Ron objímal Hermionu, ale ta byla duchem mimo. Stále ji nešel z hlavy Severus.

Co myslel tím, že by to nefungovalo? Chtěl snad naznačit, že se nám na Rona vykašlat a být s ním? Mohla bych to udělat? Mohla bych ho takhle zradit? Ty knihy mu musím vrátit, to bezpochyby. Zítra dočtu tu druhou a pak... Vrátím je a už ho neuvidím.... Nebo možná...

" Dáš si něco k pití?" zeptal se Hermiony Harry, ale dívka byla zajata ve svých myšlenkách, takže ho nevnímala. Až když s ní Ron trichu zacloumal, tak se vrátila do přítomnosti.

" Co?"

" Ty vůbec nevnímáš, chceš někdo k pití?"

" Ehm, promiň. Ano prosím," přikývla a Harry vykouzlil skleničky s vodou. Poté co vodu vypila se vymluvila, že bude muset zase jít.

" Hermiono, kam spěcháš?" podivil se Ron.

" Musím ještě za našima a taky... Vím je to blbý, ale přijímačky na lékouzelnickou školu budou brzy..."

" Jak teď můžeš myslet na školu?" zamračil se Ron.

" Rone, pro mě je to důležité. Chápu, že truchlíte, ale život se bohužel kvůli tomu nezastaví."

" Možná by měl," zamračil se Ron.

" Přijdu jindy," řekla Hermiona a v podstatě utekla.

" Chápeš to?" podíval se zrzek na Harryho.

" Jako bys ji neznal, nebude mít klid, dokud si nepřečte úplně všechno, co by mohlo být v testu u přijímaček," pokrčil Harry rameny.

" Snad až bude po nich, bude zase normální," povzdechl si Ron.

" Doufejme," přitakal Harry.

***

Musela se něčím zabavit, knihy byly vždy tou nejlepší volbou. Sebrala tu druhou Severusovu knihu a začetla se. Když skončila byl skoro večer. Podívala se na seznam doporučené literatury k přijímacím testům. Spousta knih byla velmi těžko sehnatelných. Ale když byla předevčírem u Severuse, tak si jich tam všimla.

Zatraceně... Vážně za ním budu muset jít a poprosit ho o další knihy.

Vyšla ze svého pokoje, ze kterého dnes vylezla jen v nejnutnějších případech.

" Budu teď muset ještě někam jít," řekla Hermiona.

" Ale za chvíli bude večeře," namítla Rose Grangerová.

" Potřebuju něco vyzvednout," zavrtěla Hermiona hlavou. Její rodiče si vyměnily pohledy, ale na nic se raději nevyptávali. Byla přeci dospělá.