Dlouho očekávána zpráva od Miry přišla Strikovi nakonec ještě téhož dne v pozdní odpoledne. V dané chvíli o tom ale neměl nejmenší ponětí. Jeho mobil totiž nezvládl sledování klienta, které se protáhlo více, než Strike očekával. Naštěstí jeho baterka umřela ve chvíli, kdy už končil a pomalu si to namířil zpátky do kanceláře. Nebyl to nejhorší den, ale i tak už jeho noha toužila po odpočinku. Za chvíli jí ho dopřeje. Zběžně pohlédl na hodinky. Ještě stihne i Robin.

„Jak to dneska šlo?" zeptal se, když se konečně vybelhal nahoru do kanceláře, kde ho uvítal zářivý úsměv jeho partnerky.

„Dobře," odvětila Robin, „a jak to šlo na sledovačce?"

Strike se svalil na koženou pohovku. Odpověděla mu svým typickým hlasitým protestováním.

„Nic zajímavého. Až když jsem chtěl skončit, ukázalo se, že má ještě namířeno jinam. Nakonec skončil v jedné hospodě, kde předal nějaké papíry někomu cizímu. Zkoušel jsem se k nim dostat, ale nešlo to. Kdybychom ty papíry měly, možná bychom to mohli celé uzavřít."

„Myslíš, že to jsou ty smlouvy?" Robin ten nečekaný obrat zaujal.

Strike přikývl. „Je to docela dobře možné. Ale zatím je to jen spekulace."

„Nó." Robin takhle natahovala vždycky, když měla pro Strika něco zajímavého. Něco, co je mohlo posunout kupředu. „Já dneska obvolala pár lidí ohledně té ženy v Gibbsově případě."

„A?" Strike nadzvedl obočí, jak se Robin celá tetelila blahem.

„Musela jsem slíbit pár drinků a nejspíš jsem porušila další předpisy a merseyside mi dal docela zabrat, ale našla jsem, co jsem potřebovala."

Robin se dostávala k potřebným informacím mimořádným způsobem a to byla jedna z mnoha věcí, jichž si na ní Strike cenil. Dokázala se skvěle přizpůsobovat okolnostem, využívala různé kličky a nebála se sem tam jít za hranu. Skvělá vlastnost pro někoho, kdo chtěl pracovat v takovém oboru.

„Na co jsi přišla?"

„Ta naše cizinka, Aimie Sandersonová, není Gibbsova milenka. Je to jeho dcera."

„Ne!" Strike na ni ohromeně zíral. Byla neskutečná.

„Ale jo! Všechno ti řeknu, ale nejdřív bys měl zavolat Webberovi, z firmy Webber&Lawson. Právní zástupce Virginie Thorneové. Před půl hodinou mi volal a dostala jsem od něj docela solidní sodu. Prý se ti nemůže dovolat. Chce s tebou probrat, proč si manžel jeho klientky najal soukromého detektiva. Nebude to zrovna příjemný rozhovor."

Strikovo prvotní nadšení rázem opadlo. Další komplikace. Rozhovory s kravaťáky z duše nesnášel.

„Vybil se mi mobil," omlouval se jí s kajícným pohledem. Věděl, že si Robin za každé situace poradí a nějaký arogantní snob ji nemůže vytočit, ale vyčítal si, že na ni kvůli němu někdo vyjížděl. Bude si o tom muset s tím Webberem důkladně promluvit.

„Dobrá," hekl, když se mu podařilo dostat se zpátky na nohy. „Hned mu zavolám. Ale potom chci slyšet všechno o tvém dnešním heroickém výkonu." Ukázal na ni, aby věděla, že to myslí smrtelně vážně.

„Jasně." Robin zářila štěstím. Cormoran uznával její kvality a vždycky jí dal jasně na srozuměnou, když se jí něco opravdu povedlo. Musela si přiznat, že jeho uznání jí dělalo vážně dobře.

Strike se mezitím přesunul do své kanceláře a pustil se do překopávání jednoho ze šuplíků, kde se měla schovávat jeho nabíječka. Vždycky si ji dával sem, tím si byl jistý. Ale nemohl ji najít.

„Tady jsi."

Když se mu podařilo mobil úspěšně napíchnout, chvíli počkal, než ho zapnul. Nakonec se ale displej rozzářil a zobrazila se mu upozornění na několik zmeškaných hovorů a došlé smsky. Už se chtěl začít probírat ztracenými hovory, aby mezi nimi našel toho Webbera, když tu jeho pozornost upoutalo jméno, které mezi ostatními doslova zářilo.

Mira.

Nemuselo to znamenat vůbec nic. Strika ale okamžitě polila vlna vzrušení, která připadala přehnaná i jemu. Stejně se neovládl. Dychtivě na zprávu ťukl.

Přišla jsem na toho Carelliho. Dneska už ale víc nestihnu a nemůžu se utrhnout z práce. Můžeš se stavit zítra před devátou do galerie? Přikládám adresu. Díky. Mira.

Přišla na to, to bylo skvělé. Pozvání do jámy lvové bylo naopak děsivé, Strikovi se do galerie moc nechtělo. Ale zajímalo ho, kde Mira pracuje. Jak to tam vypadá. Jak v práci vypadá ona. Tedy...jak se chová, jak moc je obratná v předstírání, že celý ten snobský svět je jí vlastní.

Strike zavrtěl hlavou. Nevhodné myšlenky se mu v mysli začínaly nabalovat. Musel se krotit.

Zítra před devátou ranní.

Hned od rána měl sledovačku. Ale v porovnání s touhle schůzkou to byla až děsivě nudná práce. Navíc mohl mít další případ z krku. Upínal se k tomu, že ten obraz je falešný a oni tak budou mít od Haywortha konečně pokoj. A k tomu ještě dostanou peníze za odvedenou práci, přestože toho zase tolik neudělali. Ale co, každá práce se musela zaplatit.

„Robin!" zavolal na ni, ale už byl skoro ve dveřích. Bylo zřetelně slyšet, jak se s funěním hrne zpátky dopředu.

„Stalo se něco?" Robin zrovna stála u kartotéky. Vyčkávavě na Strika hleděla, v očích skryté obavy, zda se něco nestalo.

„Potřebuju, abys zítra ráno vzala sledovačku toho Banksovic kluka. Zvládneš to?"

Obavy byly ty tam, Robin tentokrát zaplálo v očích vzrušení.

„Provedu, šéfe," ledabyle mu zasalutovala. Pak se ovšem ke slovu opět vrátilo její racionální uvažování. „Můžu se zeptat proč? Stalo se něco?"

Strike zavrtěl hlavou. „Ne, jedině snad to, že bychom mohli mít z krku ten Hayworthův případ. Psala mi Mira. Už má ten posudek. Ráno musím do galerie."

Myslí mu probleskla myšlenka, jestli si bude muset vzít kravatu.