Po svém posledním setkání s alkoholem nebyla Mira zřejmě ještě připravená pít. Nebo s tím už definitivně sekla. Ať to bylo jakkoliv, opít se jí s Jasonem nepodařilo, protože nezvládla vypít víc než dvě skleničky. Ke své úlevě ale usnula rychle. Nechtěla ještě přemýšlet nad ultimátem, které jí dal Cormoran. Panebože, proč ji musí mít pořád někdo pod dohledem?

Mira sebou škubla. Bolel ji celý člověk a hlava jí třeštila. Že by nakonec přece jen víc pila? V jednom místě jí silně tepalo. Zvedla ruku, aby si prohmatala bolavé místo na hlavě, ale nešlo to. Přiměla se otevřít oči. Musela několikrát pomalu zamrkat, aby se zbavila mlžného závoje, přes který neviděla. Když se jí ho podařilo rozehnat, raději by znovu zavřela oči. Viděla svoje ruce, jenže k sobě byly připoutané provazem. Z nějakého důvodu ji napadlo, že to všechno nebyl jen sen a tohle nejsou žádné experimentální hrátky. Na to si Al nepotrpěl. Z hrdla jí vybublalo něco jako hýknutí. Proč ji napadlo zrovna tohle?

„Už jsem myslel, že jsem tě zabil." Za jejími zády se ozval hlas.

Musela se hodně přemáhat, aby se dokázala přetočit na záda. Celý svět se s ní přitom zhoupl. Chvíli jen zírala do stropu a čekala, až se přes ni přelije ta největší vlna nevolnosti. Kdesi uvnitř se jí usadil zvláštní, malátný pocit, který už znala. Když jí bylo takhle, měla jistotu, že se za nějakou dobu pozvrací.

„Tady jsem."

Zase ten hlas. Proč ji nenechá vydechnout? Přesvědčila svoje svaly, aby ji natočily za zvukem toho hlasu.

A tam stál Jason.

Opíral se o dřevěné zábradlí, jednu ruku měl na něm položenou, nohy v kotnících překřížené. Zíral na ni a Miru ten pohled děsil. Kdyby ho neznala, ani by nevěřila, že je to on. Vypadal úplně jinak. Pořád to byl Jason, ale šílený lesk v jeho očích ji děsil.

„V téhle posteli umřela Julie Priceová," pronesl ledabyle.

Teprve teď si Mira uvědomila, že leží na posteli. Cukla sebou a pokusila se posadit, ale zastavila ji prudká bolest hlavy a skutečnost, že v tom okamžiku na ni Jason namířil zbraň.

„Nic nezkoušej," varoval ji a způsob, jakým to řekl, ji opravdu uzemnil. Nepřestala sebou ale šít. Za jeho zády rozeznávala otevřený prostor.

„Kde to jsme?" Chraplavý tón jejího hlasu ji překvapil. Zněla jako nějaká stařena. Odkašlala si.

„Z toho, co jsem řekl, je to snad evidentní," opáčil a znělo to, jako kdyby nechápal, jak může být tak neskutečně blbá.

Chvíli zase civěla do stropu a přemýšlela. Nic jí nedávalo smysl. Vnímala jen úpornou bolest hlavy, od provazu ji štípala zápěstí a z podivné pozice, v níž nejspíš celou dobu ležela, ji všechno bolelo.

„My jsme v tom klubu, že ano?"

„Už jsem se bál, že jsem podcenil tvou inteligenci," uchechtl se.

„Proč to děláš?"

„Protože kvůli tvému chlapovi se můj bratr zabil!" vyštěkl Jason.

Mira vykulila oči. Vážně jí to nedošlo. Až teď.

„Ty jsi Aaronův bratr?"

„Nevyslovuj jeho jméno!" zařval.

Trhla sebou, ale nepodívala se na něho. Periferně viděla, jak se kroutí a lamentuje sám pro sebe rukama, ale nemohla se na něj podívat přímo. Držela se pohledem střechy, byla to její kotva. Kdyby se byť jen trochu pohnula, celá ta pravda by ji zavalila. Nebyla na to připravená.

Mlčela a probírala se společnými chvílemi, které s Jasonem strávila. Uvědomila si další odlišnost. Už nemluvil tím vysoko posazeným hlasem a kromě té chvíle, kdy vybouchl, šetřil pohyby. Mira znala toho impulzivního kluka, samá ruka samá noha, který se neustále rozmachoval, přehrával, koulel očima. To bylo pryč. Vytratila se i hravost, jaká se mu vždycky odrážela ve hlase. Byl to najednou úplně jiný člověk. Jak se mohla nechat takhle zmást? Jak jí to mohlo ujít? Začala usilovně přemýšlet, jestli Jason někdy neškobrtl, jestli nepřehlédla nějaké vodítko, které ji na to mělo upozornit. Nevzpomínala si na nic.

„Jsi vůbec gay?" vypadlo z ní najednou.

Odfrkl si. Jako uražené děcko. „Jsem. Ale je urážlivé myslet si, že gay se má chovat jako přecitlivělá fňukna."

„Ale ty ses tak choval," opáčila.

„To byla role," zavrčel.

Dobře. Musíš se tomu postavit. Je čas.

Zhluboka se nadechla a pomalu vydechla. Pak se přiměla na Jasona podívat. Otočila hlavu a v tu ránu ji reálnost celé situace zavalila, přesně jak čekala.

„Co je?" Jasonovi se její pohled nelíbil. Vlastně ho nedokázal vystát nikdy. Byl zvláštně hluboký. Nechtěl, aby ho studovala jako další ze svých milovaných obrazů.

Mira nic takového neměla v plánu. Všimla si zbraně, kterou svíral v ruce, a na nic jiného se nedokázala soustředit.

Já tady umřu.

To bylo všechno, co dokázala vnímat.

Zastřelí mě. Umřu na posteli, kde před dvanácti lety umřela jiná žena. A zastřelí mě ten, koho jsem považovala za přítele.

Jason zachytil směr její pohledu a potěžkal zbraň v ruce. „Neboj se, to je jen pojistka pro případ, že bys vymýšlela blbosti. A taky je to pro tvého miláčka."

Mira se otřásla.

Al.

Bože, ani na něho nepomyslela. Půl bídy, že tady umře ona, ale kvůli ní přece nesmí umřít i on.

„Můžu si sednout?" Zněla jako nesmělá školačka. Jason jen mírně pokývl hlavou.

Otočila se na bok, přitáhla nohy k tělu a svázanýma rukama se opřela o matraci. Točila se jí hlava, ale nedbala na to. Párkrát zakroutila hlavou a přitom si prohlédla místo, kde měl podle všeho její život skončit.

Bylo to otevřené přistavěné patro v nějaké široké místnosti. Neviděla, co je pod zábradlím, ale mluvilo se o nějakém klubu. Dole byly určitě prostory pro večírky. Tohle patro zřejmě někdo zřídil proto, aby se tady mohli ti povolnější zašít. Jestli to měl na svědomí Aaron, tak ho pomalu přestávala litovat. Nejspíš smýšlel jako prasák, který tímhle poskytl nechutnou službičku zdejším návštěvám. Možná toho využíval i on sám. Zvedl se jí žaludek, když si uvědomila, co všechno se v téhle posteli muselo odehrávat. Tedy kromě faktu, že na ní nejspíš znásilnili sotva dospělou dívku a pak ji zabili.

„Proč to děláš?" zopakovala svou otázku.

„Už jsem ti to říkal, ty káčo pitomá," obořil se na ni. Pořád byl impulzivní. Snadno se naštval. Musela pamatovat na to, že by jí to mohlo spíš uškodit.

„Já vím. Ale já s tímhle nemám nic společného."

Jason se zasmál ponurým, děsivým smíchem. „To můj bratr taky. S tím, co se tady stalo, neměl nic společného. A přesto skončil ve vězení a nakonec pod drnem."

Chtěla dodat něco ve smyslu, že zabít se byla jeho svobodná volba, ale raději tu poznámku spolkla. Ještě by ji bez rozmyslu zastřelil.

Hrála o čas. Musela. Byla si jistá, že pro ni přijdou. Přece by ji v tom nenechali. Cormoran na to přijde. Al bude určitě s ním. Ať už tohle Jason rozehrál jakkoliv, Al bude hledat pomoc u svého bratra. A on na to určitě přijde. Určitě. Musí.

„Proč já?" Chtěla od něj aspoň slyšet, proč přesně má umřít.

Jason ledabyle pokrčil rameny. „Oko za oko, zub za zub. Kvůli Alovi jsem přišel o bratra. Byl pro mě všechno. Po tátově smrti se stal mým jediným vzorem. A on mi ho vzal. Teď vezmu zase já jemu to, co nejvíc miluje."

„Jak si můžeš být tak jistý, že jsem pro tohle ta pravá?"

„Ale prosím tě," Jason se rozesmál. „Ty o tom vážně ještě pochybuješ? Sledoval jsem vás celou dobu. A jeho ještě déle. Vždycky, když byl v New Yorku, nevydržel jsem to a musel jsem se za ním plížit. Bylo to jako droga. Studoval jsem ho, pozoroval. Čekal na vhodnou příležitost. A pak ses najednou objevila ty. Myslím, že jsem ho znal dost dobře na to, abych poznal, že si uvědomil, že narazil na někoho výjimečného. A taky že jo. Přesunul jsem se do Londýna, začal pracovat v galerii, spřátelil se s tebou. Mohl jsem vás sledovat z bezprostřední blízkosti. Viděl jsem, jak s tebou mluví, jak se na tebe dívá, jak se k tobě tiskne. A řekl jsem si: páni, tohle je ona. To je můj cíl. On tě miluje, Miro. Až za hrob, řekl bych. Proto jsem si jistý, že přijde a že pozná, co to je, přijít o milovaného člověka. Smutné na tom je jen to, že on s tím utrpením nebude muset žít tak dlouho jako já."

Miry se zmocnila čirá hrůza. Tohle je jen sen, příšerná noční můra, ze které se za chvilku probudí. Nemohl to všechno přece myslet vážně!

„Vždyť on tam tu noc ani nebyl," zajíkala se. Nesmí brečet, takovou radost mu přece nemůže udělat.

„O to je to horší." Jason si prohlížel zbraň a hladil její černý povrch. „Aaron mi to všechno řekl. Prosil jsem mámu, aby šla na policii, jenže ona byla už tehdy docela...labilní. A malému klukovi nikdo nevěřil. Nikdo mě neposlouchal. A když Aaron umřel, slíbil jsem si, že ho pomstím. Že sám zjednám spravedlnost."

„Tohle ale není spravedlnost."

„Mlč už kurva!" zařval a znovu na ni namířil hlaveň.

Tentokrát byla Mira dost při smyslech na to, aby si uvědomovala, co se děje. Hleděla do černé propasti jeho zbraně a cítila, jak se přitom roztřásla. V očích ji pálily slzy. Zbraně už viděla. Její táta chodíval na lov, v obýváku jim viselo několik loveckých pušek. Párkrát se z nich učila střílet, ale tohle prostě v krvi neměla. Jenže táta na ni nikdy nemířil. Nikdy nestála na opačné straně takhle smrtícího nástroje. Teď na ni ale ústí hlavně civělo a jen čekalo na povel.

„Ty nevíš, co je spravedlnost," zasyčel Jason. „Al moc dobře věděl, že Aaron tam tu noc vůbec nebyl. Že o ničem nevěděl. To Al jim dal klíče. A pak se zbaběle krčil doma a místo toho, aby to přiznal, zavřel oči a dělal, že se nic nestalo! To on zabil Aarona! To kvůli němu je mrtvý!"

Ve filmech bývaly unesené hrdinky vždycky statečné a dokázaly svého protivníka rozložit pouhými slovy. Vypadaly vždycky tak vyrovnaně a nebojácně. Mira se takovému předobrazu ani zdaleka neblížila. Když se rozeřval, začala nabírat a první slzy na sebe nenechaly dlouho čekat. I když držela rty pevně semknuté, slzy tekly dál, stékaly jí k bradě a odtud odkapávaly na její triko, svázané ruce i na matraci. Třásla se jako ratlík na Sibiři. Musela vypadat směšně.

„Před dvaceti minutami jsem Alovi poslal zprávu, aby se k nám připojil." Jason mrkl na hodinky na volné ruce. „Čekal jsem na tohle dlouho, ale když už je to tady, jsem hrozně nedočkavý. Měla by ses upravit, aby tě neviděl takhle."

Na moment tady byl zase ten starý Jason. Kritickým pohledem ji sjel odshora až dolů a vrtěl přitom nesouhlasně hlavou. Kolikrát u něj tohle gesto viděla. Jenže tohle nebyl žádný nový nebo starý Jason. Tohle bylo jeho skutečné já, které jen čekalo na vhodnou příležitost.

Mira si hřbetem ruky nemotorně otřela tváře a několikrát potáhla. Stavidla ji ale neposlouchala a slzy stále proudily ven.

„Já...já myslím, že to-tohle by...by Aaron ne-nechtěl," vykoktala. Bylo to to jediné, co ji napadlo – apelovat na jeho citlivé místo, využít Aarona. Ale znal vůbec tenhle maniak soucit?

Odpověď na její otázku přišla záhy.

Jason pár dlouhými kroky překonal vzdálenost mezi zábradlím a postelí. Rozmáchl se a udeřil.

Mira skoro spadla z postele. Jen tak tak zbrzdila pád pažemi a sesula se na matraci. Vlasy jí spadly do obličeje a kromě hnědých pramenů viděla jen šeď matrace a barevné mžitky před očima. Jazykem si ohmatala ret. Z rány jí do úst vytékala krev. Nenáviděla tu kovovou pachuť. Odplivla si, ale nezbavila se jí.

„Už nikdy nevyslovuj jeho jméno, jasný?" Mluvil tiše a pomalu a to ji děsilo víc, než když na ni řval. Pak ji popadl za ramena a přitáhl si ji k sobě. Když jí přitiskl zbraň ke tváři, vydral se jí z hrdla vyděšený skřek. „Jestli ho ještě jednou vyslovíš, podřežu tě dřív, než se tady ten slavný synáček objeví." S tím ji mrštil zpátky na postel jako kus hadru.

Znovu zírala do stropu. Byl jako její záchytný bod. Když se na něj dívala, přestože byl tak vysoko, zdálo se jí, že se nic kolem neděje. Že se jí to netýká. Byla to její bezpečná bublina. Ale i do ní brzy pronikly první záchvěvy strachu. Co že to řekl?

Jinak tě podřežu dřív, než se tady ten slavný synáček objeví.

S velkým přemáháním Mira znovu obrátila pohled k Jasonovi. Teprve teď si všimla, že má k pasu připevněné pouzdro s nožem.

Zabil se rok po odsouzení.

Jak zemřel?

Jak?

Podřezal si žíly.

Skutečná hrůza se dostavila až nyní. Mira měla chuť začít hystericky řvát.

Oko za oko, zub za zub.

Já za Aarona.

Podřezal si žíly.

Podřežu tě.

To je jen pojistka pro případ, že bys vymýšlela blbosti. A taky je to pro tvého miláčka.

Nůž pro ni. Zbraň pro Ala. Panebože. On ji chce podříznout?

V okamžiku, kdy si tu hrůznou skutečnost uvědomila, zachrastily kdesi pod nimi klíče v zámku.

Jason se po ní ohlédl.

„Konečně."