Nehody, i náhody, se někdy prostě stávají.

Tak to řekla a Strike se tomu snažil věřit. Jenže to nešlo. Jeho hlavě se stále něco nelíbilo, ale on nebyl schopný to zachytit. Něco tu nehrálo, něco bylo špatně, ale pořád to byl jen pocit. Nic hmatatelného. Neměl ani žádnou hypotézu. Neměl nic. A to nic bylo ubíjející. Proto se jeden večer sebral a zamířil na místo, kde si chtěl v klidu probrat svoje myšlenky.

Matčin hrob už dlouho nenavštívil. Věděl ale, že v neděli večer ho na hřbitově nikdo otravovat nebude. A synové přeci vždycky hledali útěchu u svých matek, nebo ne? I když on tu svou už neměl, měl alespoň místo, kam za ní mohl jít.

Chladem nasáklý kámen, na němž seděl, ho studil a zima se mu rozlézala do celého těla. Ani jeho kabát nedokázal tu vtíravou zimu odizolovat. Ale aspoň mohl klidně sedět, ulevit namáhané noze a být jen několik kroků od náhrobku. Vytesaná elektrická kytara nesoucí matčino jméno trčela z náhrobního kamene a byla posledním důkazem toho, jaká jeho matka byla. Strike pod její jméno při příchodu položil malou kytici.

Leda Strike.

Nikdy se nezaobíral myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby nezemřela. Pochyboval, že by jeho život vypadal jinak. Drogově závislá matka žijící po squattech. Možná by to byla skvělá příležitost pro Charlotte, jak ještě více vytočit vlastní rodinu. A Leda by Charlotte nejspíš zbožňovala. Ztělesňovala totiž všechno, co si ona se dvěma dětmi na krku nemohla nikdy dovolit. Přesto Strike nikdy nezapomínal na to, že pro něj i Lucy se matka snažila dělat, co mohla. A když to nešlo, poslala je do Cornwallu za strejdou Tedem a tetou Joan. A v Cornwallu prožil krásné časy.

Cornwallský obr.

Myšlenkami byl najednou zpátky u Miry. A přemýšlet nad Mirou se teď rovnalo přemýšlení nad onou nehodou. Strike vytáhl mobil, kam si přetáhl záznam z kamery. Viděl ho už nesčetněkrát. Stejně znovu stiskl tlačítko přehrávání.

„Pracuješ i na hřbitově, Bunsene?"

Strike svěsil hlavu. Přistižen při činu, navíc na hřbitově.

„Sleduješ mě, Kudlo?"

Jeho dávný přítel se konečně zjevil v jeho zorném poli. Přítel možná bylo silné slovo. Ale znali se už od mládí. A i když se každý vydal jinou cestou, pořád je něco spojovalo.

„To ne," zavrtěl Kudla holou hlavou a ve světle vzdálené lampy se zdálo, že se mu jizva táhnoucí se od horního rtu až k lícní kosti sama od sebe vlní, „jen jsem přišel za ní." Popošel k náhrobku a položil vedle Strikovy kytice další. „Máš pivo?" zeptal se Kudla a dosedl vedle Strika.

Ten sotva pohnul hlavou. „Tentokrát ne."

„Copak tě trápí, Bunsene?" Kudla natáhl krk, aby viděl Strikovi do mobilu. Video se přehrávalo pořád dokola, nezastavené.

Svěřovat se zrovna Kudlovi by bylo šílené i na Strika. Sice se znali už dlouho, ale patřili každý jinam. Na opačné strany barikády. Na to ani jeden z nich nikdy nezapomenul. Kudla se pohyboval mezi špatnými lidmi už v době, kdy se spolu seznámili. A tak jako tehdy, i teď je svedla dohromady právě Leda.

„Jeden případ," zamumlal Strike netečně, pohled upřený na matčin náhrobek.

„Hmmm. Tady má někdo na někoho pifku."

„Já na tebe ne-" Strike se zarazil, když mu konečně došlo, že ta poznámka nepatřila přímo jemu. Kudla pořád se zájmem sledoval opakující se video. „Co tím myslíš?"

Kudla se poškrábal na holé hlavě. Rukáv bundy se mu přitom vyhrnul a odhalil potetované zápěstí. Potáhl a pak ukázal na video.

„Někdo někomu vyhrožuje. Jsem jen zvědavej."

Teď už měl Strikovu plnou pozornost. Ten se k němu natočil, aby na něj zpříma viděl. Zeptal se ještě jednou. „Co tím myslíš?"

„Ty to nevidíš, Bunsene?" Kudla se široce usmál, až se zdálo, že se mu tvář roztrhne přímo po linii oné jizvy. „Je to jasný jako facka. Ten týpek si na někoho počkal a sestřelil ho na křižovatce. Sim tě, nevyjel tak rychle, je jasný, že už tam čekal. A nebyl to plnej zásah. Takhle se vyhrožuje. Ten kdo toho v tom červenym autě sestřelil, ho nechtěl zabít. To je jasná výstraha. Výhružka."

Strikův mozek začal pracovat na plné obrátky.

Nechtěl zabít.

Výhružka.

Čekal tam.

Vypadalo to špatně. Mnohem hůř, než si Strike původně myslel.

„To nebyla nehoda," zamumlal.

Kudla zase potáhl. „Ne. Ať už je to adresovaný komukoliv, měl by mít pěkně nahnáno."

Dílky skládačky do sebe začínaly zapadat. Jenže něco zásadního tady chybělo.

„Ten z toho auta musel bejt asi pěkně dobitej, co? Takovýmu fáru stačí málo, aby bylo na odpis."

„Seděla tam žena," odpověděl Strike přidušeně.

„Fíha," Kudla hvízdl. Ovšem i jeho prvotní zaujetí se změnilo ve vztek. Jestli si mohl být Strike něčím jistý, pak tím, že by Kudla neublížil ženě. A kdo jim ubližoval, s tím měl Kudla velký problém. „Tak to je pěknej hajzlík. Takhle sestřelit ženskou. Jak na tom je?"

Strike schoval mobil do kapsy. Celý záznam už znal zpaměti a teď ho konečně začal analyzovat se vším všudy.

„Přežila to," odpověděl na jeho otázku, „ale je dost pomlácená. Sakra." Svěsil hlavu a prohrábl si vlasy.

„Vypadá to, že ji znáš docela dobře," nadnesl Kudla.

„Je to přítelkyně mého bratra," zahuhlal Strike, pořád ještě schoulený.

„A sakra." Kudla ho poplácal po zádech. „To mě mrzí, Bunsene."

„Jestli tam na ni to auto čekalo, znamená to, že ji sledoval." Strike se napřímil, promnul si tváře a pustil se do uvažování. „Jestli ji sledoval, musel vědět, kde bydlí. Kam jede. A kudy se bude vracet. Do háje."

„A co komu udělala, že na ni má někdo takovou pifku?"

Dobrá otázka.

„To právě nevím. Ale musím to zjistit."

Strike si neuměl představit, že by Mira mohla udělat něco tak hrozného, co by proti ní spustilo takovou lavinu. Počkat na křižovatce a srazit ji. Co by musela udělat, aby si něco takového zasloužila? Nic ho nenapadalo a popravdě, ani nechtěl, aby na něco přišel. Pořád toho o ní moc nevěděl, což byla převážně jeho vina, protože se společným setkáním snažil vyhýbat, ale i tak...dostala se mu pod kůži. Nechtěl, aby její minulost skrývala cokoliv špatného. Co by ji dovedlo do nemocnice a do stavu, v jakém ji viděl.

Vzpamatuj se.

Pomoct jí mohl jedině tak, že to vyřeší. Ale nejdřív se jí musí zeptat, co to má celé znamenat.

„Nikdy jsem nebyl zastáncem mlácení ženských," pronesl po chvíli ticha Kudla, „a taková sviňárna je už přes čáru. Zjistíš, kdo ji srazil?"

Strike přikývl. „Zjistím."

Sám sobě to slíbil. Zavázal se k tomu. A dokud Mira nebude v bezpečí, nezastaví se.