Všechno kolem jsem viděla jako kdybych stála za zakaleným sklem a z té mlhy mě pozorovaly dvě zelené vlčí oči, které se na mě dívaly jako kdybych byla úplně všechno na čem jim kdy záleželo.

Deset, jedenáct, dvanáct, třináct, čtrnáct.

Všechno se slilo do jedné velké šmouhy a uprostřed ní byla tmavá silueta někoho. Patnáct, šestnáct, sedmnáct, osmnáct, devatenáct.

Zvedla jsem volnou ruku a položila mu ji do vlasů. Konečky prstů mě brněly. Dvacet, dvacet jedna, dvacet dva, dvacet tři, dvacet čtyři.

Chci se jenom ujistit, že už nebudeš utíkat jinam, Skye.

Otevřela jsem oči, když mě na plicích začalo pálit.

Nade mnou se někdo skláněl a pozoroval mě. Chytila jsem se za okraje vany a zapřela se chodidly do dna. Vodní hladina se přede mnou rozestoupila a všechno kolem nabralo tvary. Nadechla jsem se vlhkého vzduchu. Pára ještě pořád stoupala k orosenému stropu. Rook na mě shlížel dolů. Frustrovalo mě, že jsem v jeho tváři nedokázala číst. V jeho očích možná nebylo vůbec nic nebo taky úplně všechno. Nepoznala jsem to.

„Snažila ses zabít?" zeptal se ledabyle. Neušlo mi, jak si prohlédl mé nahé tělo.

Jeho otázku jsem ignorovala. „Říká ti něco soukromí?" odsekla jsem. Paradoxně bylo šílený něco takového vytahovat, tohle ale bylo jiný. Intimita měla mnoho podob. Chvíle o samotě, kdy jsem přemítala všechny své životní rozhodnutí byla jednou z nich.

Rook otráveně převrátil očima. „Valencie a Rowan jsou tady."

„Cože?" vyštěkla jsem a překvapeně vytřeštila oči. Automaticky jsem se podívala ke zavřeným dveřím jako kdybych čekala, že v nich oba budou stát.

„Přijeli dřív. Chtěli tě překvapit," ucedil sarkasticky a potom se otočil, aby sáhnul po ručníku, co visel na topení. „Nevím, pro koho z nás to bylo větší překvapení."

Těžce jsem polkla. Cítila jsem, jak se mi rozhořely tváře. „Do prdele," zamumlala jsem. „Cos jim řekl?" zeptala jsem se rozpačitě a ve vaně se postavila. Rook mi podal ručník, který jsem si obmotala kolem těla a při tom ze mě nespouštěl oči.

„Řekl jsem, že jsi mi volala, protože ti nešla televize."

„Horší historku sis vymyslet nemohl?" zasyčela jsem na něj. Vylezla jsem z vany a začala se otírat. „Tomu by věřil jenom naprostej idiot."

„Omlouvám se, že ze vteřiny na vteřinu nedokážu vymejšlet perfektní výmluvy, proč jsem v jedenáct večer u tebe, když se vlastně nenávidíme. Valencie to asi spolkla, před Rowanem nemůžu nic utajit, když to tu smrdí jako kdybychom celý týden pořádali orgie."

Srdce se mi v hrudi splašeně rozbušilo. Zatracenej vlčí čuch.

„Kurva. Do prdele," zaklela jsem. Pohledem jsem zavadila o zrcadlo, ve kterém byl můj odraz. Všude jsem měla modřiny, škrábance, zarudlou kůži a kousance. „Valencie to spolkla, ale nepřipadalo jí divný, že jsi šel za mnou do koupelny?"

„Za to poděkuj Rowanovi. Hned, jak mu došlo, co se děje, řekl že by měli sjet na benzínku pro něco k pití, že by si dal skleničku a Valencii vzal s sebou."

„Jsme v hajzlu," zaúpěla jsem. Nechala jsem ručník spadnout na zem a rychle jsem se oblékla do vypraného oblečení. Nahlas bych to nikdy neřekla, ale v duchu jsem Rookovi děkovala, že mě značkoval tam, kde všechno můžu skrýt pod oblečení. Natáhla jsem na sebe kalhotky, tepláky a mikinu. Mokré vlasy jsem si zabalila do ručníku.

Nechala jsem Rooka Rookem a protáhla se kolem něj ven z koupelny. Rychle jsem pootevírala, co nejvíc oken, co jsem mohla, aby se to tu vyvětralo. Při tom všem jsem viděla obraz nás dvou, kde všude jsme to dělali. Na lince, na pohovce, na křesle, na zemi, na parapetu, o zeď. Musela jsem několikrát zamrkat, abych to všechno vyhnala z hlavy.

Začala jsem rychle uklízet obývák. Špinavé talíře, skleničky, rozházené deky.

„Doopravdy jsi právě teď nadržená?" ozvalo se za mnou.

Zastavila jsem se v pohybu a probodla ho pohledem. Ušklíbl se na mě. „Přestaň pořád čichat kolem, zavři zobák a pomoz mi trochu."

Rook se jenom pobaveně usmál, ale neprotestoval. Dveře se otevřely ve chvíli, kdy jsem omývala nádobí. Rook ho utíral a uklízel. Bylo jedno, že byla asi půlnoc.

Srdce mi znovu vyskočilo až do krku. V momentě, kdy se v kuchyni objevila Valencie a její oči padly na mě, nadšeně vypískla a rozeběhla se ke mně, aby mě mohla objat. „Strašně moc jsi mi chyběla," zamumlala mi do ucha a při tom mě pevně stiskla kolem krku.

Přes její rameno jsem se pohledem setkala s Rowanem, který mě pozoroval s neurčitým výrazem. Nejhorší na tom bylo, že jsem věděla, že ví a nedokázala jsem říct, co si o tom myslí. Rychle jsem se podívala jinam, abych zahnala rozpaky.

„Byla jsi pryč jenom dva týdny," řekla jsem pobaveně.

„Připadalo mi to jako celá věčnost," zaúpěla a chytila mě za ramena. Odtáhla se ode mě a podívala se mi do tváře. V ten moment jsem měla pocit, že něco tuší, že to na mě poznala. Že viděla ty stopy, co ve mně Rook zanechal, ale byla jsem dost možná jenom paranoidní. Nemohla jsem se takhle rychle rozhodnout, jestli chci, aby to věděla. Jednou na to stejně přijde, i pokud jí to sama neřeknu. Ale teď ještě ne. „Vím, že je pozdě, ale zůstanete ještě, abychom si spolu vypili? Musím ti všechno říct a ukázat fotky!"

Těžce jsem polkla. Chtěla jsem říct ne. Stokrát ne. Ale neměla jsem kam jít, protože místo toho, abych řešila nové bydlení a práci jsem šukala Rooka.

Místo toho jsem se alejenom usmála a přikývla.