Ležela jsem v posteli hodiny. Nezamhouřila jsem oka, jenom tupě zírala do stropu.

Hudsonovi se povedlo přesně to, co chtěl. Nemohla jsem přestat myslet na jeho slova a začala jsem přemýšlet nad tím, jestli tentokrát doopravdy nemluvil pravdu. Chtě nechtě jsem musela přiznat, že to dávalo smysl. Nebo jsem možná jenom chtěla, aby to dávalo smysl. Frustrovalo mě, že jsem nedokázala předpovídat Rookův další krok, protože pokaždé se jevil jako někdo úplně jiný. Nikdy jsem nevěděla, co od něj čekat.

Zavřela jsem oči. Napočítala jsem do deseti a potom jsem se zvedla dřív, než jsem si to stačila rozmyslet. Věděla jsem, že toho budu litovat, jakmile jsem se začala oblékat. Věděla jsem, že se budu proklínat, jakmile jsem za sebou zavřela dveře od Victorova bytu.

Začínalo svítat. Nespala jsem celou noc.

Neustále jsem zrychlovala tempo své chůze, dokud jsem neběžela. Zastavila jsem se až před komplexem bytů, kam mě Rook zavezl, když jsem neměla kam jinam jít. Předklonila jsem se a zůstala zhluboka oddechovat. Z kapsy tepláků jsem vytáhla mobil a vytočila Rookovo číslo. Odblokovala jsem si ho hned po tom, co mě poctil svou přítomností v práci, ale Victorovi bych to nahlas nikdy nepřiznala.

Přiložila jsem si mobil k uchu a pevně víčka sevřela k sobě. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli jsem chtěla, aby to zvedl nebo ne.

Čekala jsem minutu, potom se ozvala hlasová schránka. Nemohla jsem si pomoct, ale cítila zklamání. Jednou a stačilo. Až se vzbudí a bude mi volat zpátky, řeknu že jsem ho omylem vytočila. V momentě, kdy jsem se však dala na odchod, displej mobilu se rozsvítil a na něm stálo jeho jméno. Strnula jsem na místě a zůstala jenom zírat.

Potom jsem se trhavě nadechla a mobil si přiložila k uchu.

„Skye? Stalo se něco?" zeptal se chraplavým hlasem.

„Jsem před tvým bytem. Potřebuju s tebou mluvit."

„Cože?" zeptal se zmateně.

„Přišla jsem za tebou, protože se tě chci na něco zeptat. Mohl bys mi otevřít?" Zkousla jsem si nejistě ret. Nemohla jsem uvěřit, že jsem za ním doopravdy dobrovolně přišla. Začínala jsem se proklínat už teď. Byl to špatnej nápad. Už z toho ale nešlo vybruslit, protože věděl, že tady jsem a kdybych se teď snažila vymluvit, došel by si pro mě.

„Jo, jasně. Jsem tam za minutu," zamumlal rychle.

Hovor jsem položila a přešla až ke dveřím. Založila jsem si ruce na hrudi a začala nervózně přešlapovat. Potom se dveře otevřely a v nich stál rozespalý Rook. Vlasy mu stály na všechny strany. Tričko měl naruby a šedé tepláky natažené nízko na bocích. Neptal se na nic, jenom odstoupil ode dveří a nechal mě projít. Mlčky jsem šla k výtahu. Nikdo z nás nepromluvil ani slovo, dokud se za námi nezavřely dveře jeho bytu.

„Řekneš mi, o co jde? Je asi šest ráno. Trochu mě děsíš."

Zhluboka jsem se nadechla a uprostřed obýváku se mu otočila čelem. „Potkala jsem se s Hudsonem," odmlčela jsem se. Možná to nebyl úplně nejlepší začátek. Připadalo mi, že se Rookovy napnuly všechny svaly v těle. „A mluvila jsem s Valencií, která mi řekla, že jste se porvali. Kvůli mně. Hned potom, co jsi si mi dal najevo, že o mně s Hudsonem nesmýšlíte zas tak rozdílně. Nerozumím tomu. To hlavní ale je, že už nepoznám, kdy si ten kretén vymýšlí sračky, aby mě mohl trápit, proto jsem přišla za tebou."

„Omluvil jsem se ti za to—"

„Někdy to nestačí, Rooku. V jednu chvíli se chováš jako kdybys chtěl líbat zemi po který chodím a v druhou ze mě uděláš špinavou kurvu, co šuká na lusknutí prstu. To ale není podstatný. Nepřišla jsem sem proto, aby ses mi znovu omlouval nebo projevoval lítost. Hudson mi řekl, že se tě mám zeptat na vlčí družky." Odmlčela jsem se, abych viděla jeho reakci. Mohla jsem vidět, jak se mu nepatrně rozšířily oči. „Je to pravda? Je tu možnost, že jsem celou dobu tvoje družka?" zeptala jsem se potichu.

Sama jsem se bála jeho odpovědi.

Rook se na mě zůstal jenom dívat. Na jednu stranu to mluvilo za vše, ale tentokrát to nestačilo. Cítila jsem, jak mi začalo srdce prudce narážet do hrudníku.

„Věděl jsem to od prvního momentu, co jsem tě viděl, Skye, ale čím víc jsem tě poznával, tím víc jsem zjišťoval, že nejsi osoba, kterou jsem si pro sebe představoval."

„Do prdele," hlesla jsem. Zúžilo se mi hrdlo. Musela jsem se posadit na pohovku. Sáhla jsem si na břicho a podívala se rychle někam jinam.

„Myslel jsem si, že když se tomu budu bránit. Když tě budu odhánět, tak to pouto prostě zmizí nebo aspoň nebude tak silný, abych mohl normálně žít i bez tebe. Řekl jsem si, že ti to nikdy neřeknu a nikdy na tebe nic nebudu zkoušet, jenže moje instinkty byly silnější. Hrozně mě sralo, když jsem věděl, že se zahazuješ s někým jiným, kdo tě nedělá šťastnou, když jsem věděl, že bych to mohl být já. Nesnesl jsem už pohled na to, jak jsi zahazovala svůj život. Myslel jsem si, že po tom, co jsme byli spolu, už ode mě nebudeš chtít odejít, ale když jsem tě hned ráno viděl, jak se plížíš pryč, všechny ty představy se mi roztříštily. Strašně jsem chtěl, abys zůstala, ale věděl jsem, že tě nemůžu zamknout. Nerozuměl jsem tomu, proč bys chtěla odcházet, když jsem ti mohl dát všechno a když potom přišel Hudson s tím výmyslem, zmátlo mi to hlavu. Nevěděl jsem ani trochu komu mám věřit. Potom když jsem zjistil, že jsi spala u toho kluka a přišla jsi za mnou, myslel jsem si, že zešílím. Necítil jsem z tebe už sebe a řekl jsem hroznou píčovinu, protože jsem strašně chtěl, abys byla aspoň ještě na chvíli moje. Chtěl jsem se potom opít, než odjedu, Hudson se prořekl, a tak jsem zjistil, že si to vymyslel. Skoro jsem z něj vymlátil duši, protože jsem se bál, že mě připravil o jedinou šanci s tebou být. Když jsem se vrátil z lodi, rozhodl jsem se, že se jen tak nevzdám, protože za to všechno stojíš, Skye."

Okusovala jsem si nehty na ruce. Klepala jsem nohou a dívala se do šera jeho obýváku. Vnímala jsem každé slovo. Nasávala jsem je, vstřebávala, zpracovávala a nechala se do mě vpíjet. Cítila jsem, jak mi srdce poskočilo pokaždý, když jsem ho slyšela říkat, že netoužil po ničem jiném, než se mnou být a abych s ním už zůstala. A že mě nenechá odejít.

Najednou mi připadalo, že se mi to jenom zdálo. Možná jsem doma samým vyčerpáním vytuhla a tohle jsem si vysnila, protože jsem chtěla, aby to tak skončilo.

Vysvětlovalo to spoustu věcí. Jako tu nezadržitelnou touhu. Proč jsme se po sobě váleli celý dva týdny bez toho aniž by mě to aspoň trochu uspokojila a proč jsem to nevyhodnotila jako ten nejhorší nápad na světě. Bylo to tak, protože to tak mělo být. My jsme měli být.

„Řekni něco prosím," zamumlal do ticha.

Podívala jsem se na něj a složila ruce dolů.

„Jestli chceš, abych tiodpustila, budeš se plazit po zemi a líbat mi nohy."