Co to zatraceně—

Prudce jsem se posadila a zalapala po dechu.

Srdce mi narazilo do žeber. Po tváři mi tekla ledová voda a smáčela mi i mikinu a tepláky. Zmateně jsem zamrkala a podívala se nahoru nad sebe. Z nějakého zvláštního důvodu mě nakonec ani nepřekvapilo, že tam stál Rook s celým kýblem.

„Děláš si ze mě prdel?“ vyhrkla jsem naštvaně.

„Vstáváme, Šípková Růženko,“ sarkasticky se na mě ušklíbl.

„Proč jsi mě kurva polil?“ Roztáhla jsem ruce a podívala se na tu spoušť. Samozřejmě, že jsem nebyla mokrá jenom já a mé oblečení, ale i pohovka, která nebyla ani moje.

„Snažil jsem se tě vzbudit normálně, ale pravděpodobně ses ožrala tak, že by tě neprobudilo ani kdyby na zahradu spadla bomba.“

Polkla jsem. Podívala jsem se na stůl, kde bylo několik prázdných flašek od piva. Věděla jsem, že byly jenom z dneška. Nebo ze včerejška. Neměla jsem tušení, co bylo za den. Když jsem se podívala z okna, asi se stmívalo. Nebo možná svítalo. Nedokázala jsem to poznat, protože jsem neměla tušení, jak dlouho jsem byla mimo, než se mě Rook rozhodl vzbudit ledovou sprchou.

„Okamžitě napiš Valencii. Od rána úplně šílí, protože jí neodepisuješ a ani nebereš telefony. Potom se vypadni osprchovat a vyčistit si zuby. Smrdíš jako hospoda.“ Nakrčil nos na důraz svých slov a já jsem jen horko těžko odolala tomu, abych mu jednu nenatáhla.

„Nemusíš mi říkat, co mám dělat,“ zavrčela jsem.

„Očividně musím, protože nejsi schopna se sama o sebe postarat.“

„Dej mi pokoj,“ zamumlala jsem. Natáhla jsem se pro mobil na stůl a Rooka ignorovala. Čas na něm ukazoval, že bylo něco kolem šesté odpoledne a mě při tom z vlasů odkapávala voda na displej.

Rychle jsem naťukala zprávu Valencii, že jsem v pohodě.

„Valencie asi moc dobře věděla, proč mi dát náhradní klíč.“

Podívala jsem se na něj nahoru a zamračila se. „Co to má znamenat?“

„Podívej se na sebe. Vyhodili tě z práce, nemáš kde bydlet a řešíš to chlastem. Myslíš si, že je Valencie slepá? Máš štěstí, že tě tu nechala, když jsou na líbánkách. Má o tebe starost a čím ji to vracíš? Ani se nesnažíš sebrat, jenom se utápíš v lítosti anebo se zpíjíš do němoty, abys to nemusela řešit. Jsi smutnej případ.“

Převrátila jsem očima. „Vůbec nic o mně nevíš. Vypadni.“

Zhoupla jsem se dopředu a postavila se na nohy. Strčila jsem do něj a potom ho obešla do koupelny, kde jsem se zamknula. Nikdy bych to nahlas nepřiznala, ale v jednom měl pravdu. Potřebovala jsem sprchu. Taky jsem doufala, že až odsud vylezu, bude už pryč a vyhnu se jakémukoliv dalšímu střetu. Svlékla jsem se a oblečení nechala ležet na zemi. Vlezla jsem si do sprchy a pustila na sebe teplou vodu. Umyla jsem si vlasy a tělo a potom jsem tam jen tak stála pod proudem vody a myslela na všechno a při tom vůbec na nic.

Rook napráská všechno, co viděl. Prázdný flašky, neumyté nádobí, věci poházené po celém bytě. Mě, co táhne po chlastu.

Sevřel se mi žaludek. Zatracenej čokl.

Zastavila jsem vodu a zaposlouchala se do ticha. Čekala jsem, jestli zpoza dveří uslyším něco, co by mi prozradilo, že je Rook pořád tady. Nic. I přes to jsem si dala na čas s vylézáním. Tělo jsem si sušila dobrých pět minut a potom dalších pět si drhla vlasy ručníkem. Zuby jsem si čistila asi deset. Nechtěla jsem si na sebe zpátky brát mokré oblečení, takže jsem se jen zabalila do ručníku.

Odemkla jsem dveře a vyšla z koupelny.

„Psal ti nějakej Aiden. A Orson. A potom ještě Riggs a Victor.“

Rook se zadkem opíral o kuchyňskou linku a ruce měl založené na hrudi. Měl ve tváři ten vševědoucí superiorní výraz.

Přesně takhle se vždycky tvářil, když se mi chystal dát nějakou životní radu. Jako kdybych snad ty jeho žvásty někdy poslouchala nebo si je dokonce brala k srdci. Pravdou bylo, že mi šli jedním uchem dovnitř a druhým ven. Za pár vteřin jsem vždycky už úplně zapomněla na to, co se mi těmi metaforami snažil říct.

„Proč mi lezeš do telefonu?“ zavrčela jsem.

Jednou rukou jsem si přidržela ručník a očima vyhledala zmiňovaný předmět. Ležel přímo vedle něj.

„Neustále ti vyzváněl. Můžeš si za to sama.“

Převrátila jsem očima. „Jsi fakt kretén, víš o tom?“

Nic mi na to neřekl. Zůstal tam mlčky stát, zatímco jsem přešla místnost. Cítila jsem, že mě pozoruje—ne, přímo do mě vypaloval díry. Vzala jsem si mobil do ruky a odemknula ho. Chtěla jsem se otočit, že si všechny zprávy půjdu vyřídit na pohovku, kde mi nebude moct koukat přes rameno, ale kolem zápěstí se mi obmotaly dlouhé prsty. Zastavila jsem se v pohybu a podívala se na Rooka.

„Co to děláš?“ zasyčela jsem a snažila se mu vytrhnout—marně. „Pusť,“ přecedila jsem zuby a zkusila to znovu, ale neúspěšně.

„Proč se s nima vůbec scházíš?“

„A co ti je do toho?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Chtěj se ti dostat jenom do kalhotek, Skye.“

Chvíli jsem se na něj jenom dívala a potom si posměšně odfrkla. „Doopravdy si myslíš, že to nevím? Nebo o mně máš nějakou zvláštní představu, že hledám lásku? Ne, počkej, samozřejmě, že mi tohle musí říct uvědomělý Rook a ukázat mi správnou cestu, bez něj bych byla v životě úplně ztracená,“ zahrála jsem teatrálně a potom znovu trhnula rukou. „Do prdele, pusť mě.“

„Takže co? Někdo ti napíše a ty prostě jdeš a roztáhneš nohy jako děvka? Ne, moment, ty si za to nenecháváš ani pla—“

Stalo se to hrozně rychle. Upustila jsem mobil, rozmáchla se a vrazila mu facku. Kuchyní se ozvalo plesknutí a potom se dům ponořil do ticha. Nejspíš ho to překvapilo natolik, že mě konečně pustil. Hlavu natočil do strany a na líci se mu udělal červený flek.

Odstoupila jsem krok od něj a těžce polkla.

„Přestaň se o mně starat jako kdyby ti na mě záleželo,“ zasyčela jsem. Přidržela jsem si ručník a sehnula se pro mobil.

Modlila jsem se, aby nebyl rozbitý displej. Sebrala jsem ho ze země a skoro si úlevně vydechla, když jsem zjistila, že byl v pořádku. Rozhodně jsem si teď nemohla dovolit nový.

Napřímila jsem se. Rooka jsem ignorovala jako kdyby tam ani nebyl. V momentě, kdy jsem se ale otočila zády jsem však pocítila tlak vzadu na krku. Rook mě pevně chytil a až bolestně mi zaryl prsty do kůže.

Mezi rty mi uniklo tiché vyjeknutí, když se mnou trhnul dozadu jako kdybych byla jenom hadrová panenka a ne lidská bytost.

Překvapením jsem znovu upustila mobil a automaticky sáhla za sebe, abych se o něco zachytila a nespadla.

Klopýtla jsem a zarazila se zadkem až o kuchyňskou linku.

Rook se postavil přede mě a rukama mi zamezil cestu.

„Zbláznil ses do prdele?“ vyjela jsem okamžitě.

Místo, kde mě chytil mi začalo pulzovat bolestí.

Do několika hodin se mi tam udělají modřiny a nebude mi větším potěšením to všechno nafotit a ukázat Valencii. Konečně budu mít důkaz o jeho primitivní povaze a o tom jakej blbeček.

„Co chceš? Jenom, aby tě někdo vojel? Je ti jedno, kdo to je?“ zeptal se vztekla a zatnul zuby. Nespouštěl ze mě oči jako kdyby mě hlídal.

Obočí jsem stáhla k sobě a pootevřela rty. „O co ti kurva jde?“

„Odpověz mi. Záleží ti na tom, kdo to bude?“

„Co kdyby ses mi prostě přestal srát do života?“ Naklonila jsem hlavu do strany a založila si ruce na hrudi. Každou další vteřinou se mi krev v žilách vařila víc a víc. Byla jsem zvyklá na všechny jeho možné připomínky a stupidní poznámky o mém způsobu života, ale tohle začínalo být přes čáru a můj pohár trpělivosti začal přetékat.

„Myslíš si, že když jsi velkej zlej vlk, že co? Že se tě budu bát a budu skákat tak jak ty pískáš? Zodpovídat se ti?“

„Kurva, Skye,“ zamrmlal frustrovaně a potom se rychle podíval jinam. Otevřela jsem pusu a zhluboka se nadechla, abych mu všechno naposledy vytmavila, ale nestačila jsem ze sebe dostat ani hlásku.

Podíval se na mě a při tom mu oči v přítmí svítily.

Vrhnul se na mě jako kdybych byla bezbranná srna. Chytil mě za bradu a pevně mě sevřel, abych nemohla uhnout. Přisál se mi ke rtům a hluboce mě políbil. Byl to tak prudký pohyb, že jsme do sebe narazili zuby a mě to vyhnalo všechen vzduch z plic.

Měla bych ho udeřit. Chtěla jsem ho udeřit, odstrčit, vzít ten sekáček a ohnat se s ním po něm, ale úplně jsem ztuhla.

Po tom, co se chvíli ani jeden z nás nehnul, udělal první krok Rook. Neodtáhnul se, ale místo toho mě políbil znovu.

Cítila jsem, jak hořím. Začala jsem se hrozně potit a srdce mi splašeně bušilo do žeber. Musela jsem být rudá úplně všude.

Nedokázala jsem zpracovat jedinou myšlenkou, soustředila jsem se jenom na pohyb jeho rtů proti těm mým a že mi to vlastně přišlo dost žhavý a že Rook měl hrozně jemný rty.

Strnule jsem pohnula čelistí. Měla jsem ho kousnout, tak moc, že by mu začala téct krev, ale místo toho jsem se k němu přidala.

Pustil mi bradu a místo toho si prsty zapletl do mých mokrých vlasů. Do našeho polibku přidal jazyk a druhou rukou se mě dotkl na nahém stehnu, tam kde mi končil ručník. V hlavě se mi rozsvítila červená kontrolka. Ruka mi automaticky vystřelila dolů.

Chytila jsem ho za zápěstí a odtáhla ji od sebe. Otočila jsem hlavu, aby mi nedosáhl na rty a pohled zabodla do podlahy.

Co se to právě kurva stalo? Rook. Podělanej. Maddoc. Líbal mě. Ne, líbali jsme se. Dovolila jsem mu to. Líbala jsem se s ním.

Zkousla jsem si spodní ret.

„Proč to nemůžu být já?“ zeptal se potichu. Neodtáhnul se ode mě ani o píď. „Když to může být kdykoliv. Proč ne já, Skye?“

V první moment jsem vůbec nechápala o čem to mluví. Vlastně mi dělalo problém přemýšlet celkově. Očividně.

„Co to říkáš?“ zeptala jsem se bez dechu a podívala se na něj.

Rook mě dokázal překvapit jenom málokdy nebo spíš nikdy, ale tohle se mu doopravdy povedlo. Pohled mi opětoval. Byl ode mě jenom kousek. Stačilo, kdybych se jenom trochu nahnula.

Dýchali jsme si na rty. Byl jiný. V jeho očích se něco změnilo. Díval se na mě krotce jako beránek a s něhou, ne divočinou.

Rookovi na krku poskočil ohryzek.

„Vyspi se mnou. Nechoď za nikým jiným. Kdykoliv budeš potře—“

Ruce mi samovolně vystřelily nahoru.

Připlácla jsem mu je na pusu, aby nemohl dál mluvit.

Překvapeně se mu rozšířily oči, ale nehýbal se.

„Nic z toho se nestalo. Zapomeneme na to.“

Místo odpovědi mě jemně vzal za ruce a políbil mě na dlaň. Bylo to tak jemné gesto, že se mi z toho skoro rozskočilo srdce. Kdy naposledy mě někdo objal nebo mi dal obyčejný motýlí polibek?

„Ty ses zbláznil,“ vydechla jsem.

Pohnul se dopředu a přitiskl se ke mně. Zadržela jsem dech a musela zvednout bradu, abych mu viděla do obličeje.

Pomalu si mé ruce odtáhnul od obličeje a složil mi je dolů.

Natočil hlavu do strany a podíval se mi do očí. Ty jeho se leskly. Šel v nich vidět vlk uvnitř něj. Bez toho, aby přerušil náš oční kontakt zvedl ruku a bříšky prstů mě pohladil po bradě, krku a pokračoval dál přes klíční kost až k prsům, kde jsem měla ovázaný ručník, který mi najednou připadal hrozně krátký. Celou dobu své pohyby sledoval, zatímco já jsem mlčky pozorovala jeho tvář.

„Proč ne já, Skye?“ zeptal se a na moment mi připadalo, že ho to doopravdy trápilo. Nevěřila jsem, ale že to není jenom maska.

„Jsi to ty. A já jsem já.“ Dobře, v hlavě mi to dávalo větší smysl. „Vždyť si myslíš, že můj život nemá žádný hodnoty, že jsem divná a blbá a že jsem ztracenej případ. Dával jsi mi to dost jasně najevo. A já tě přece—“ zasekla jsem se. Chtěla jsem říct nesnáším, ale najednou mi to nešlo přes rty.Jako kdyby to nebyla už pravda.

„Není to jedno, kdo jsem nebo kdo jsi ty, když půjde jenom o sex? Můžu si o tobě myslet, co chci, ale nepopírám, že mě nepřitahuješ.“

Skoro mi spadla brada, ale místo toho se mi jenom trochu roztřásla kolena. Nemohla jsem popřít, že by se mi nelíbil a že bych nikdy—

„Když ti teď sáhnu mezi nohy, zjistím, že se ti líbím taky.“

Instinktivně jsem stiskla stehna k sobě, ale nic neřekla. A při tom na sebe v duchu křičela, abych mu přestala dávat najevo, jak hluboko se mi s každým dalším slovem a pohybem zarývá pod kůži.

„Řeknu ti tajemství,“ usmál se na mě. Jednou rukou mi prsty zajel do vlasů a odhrnul mi je od ucha, ke kterému se následně přiklonil. „My vlci máme velmi vyvinutý čich. Cítím tě.“

Způsob, kterým to řekl mi prozrazovalo, že nemyslel ten šampón nebo sprchový gel, ale to, jak na něj mé tělo reagovalo.

„A není to poprvé. Nemám pravdu?“

Vzpomněla jsem si na všechny ty chvíle, kdy jsem přemýšlela o tom, že kdyby nebyl takový idiot, nechala bych si říct kdykoliv a občas se mi má fantazie trochu více rozběhla, až jsem samu sebe proklínala.

„Budeš pro jednou hodná holka a poslechneš mě?“ zeptal se po tichu a rty se mi otřel o ucho. Přeběhl mi mráz po zádech a na rukou mi vyskákala husí kůže. A stejně tak moc, jak jsem si to nedokázala představit, věděla jsem, že z tohohle bodu není už cesty zpět.

„Proč to děláš?“ zeptala jsem se roztřeseně.

„Irituješ mě a frustruješ. Kdykoliv tě cítím, můžu se z tý vůně zbláznit,“ zapředl mi potichu do ucha. Skoro mi zaskočila vlastní slina. V podbřišku mi zapulsovalo. Vždycky jsem si myslela, že Rook všechny holky musel odstrašit těmi svými egoistickými kecy.

Kdy a kde se naučil mluvit takhle?

„Věříš mi aspoň trochu?“ zeptal se opatrně. Ne. Rozhodně ne. Tak proč jsem skoro automaticky přikývla?

Pozorovala jsem ho, jak si vyhrnul tričko a rozepnul si kalhoty. Potom chytil moji ruku a navedl mě přímo k jeho erekci.

Přitiskl si mě k sobě a opřel si bradu o mé rameno.

„Takhle jsem pokaždý, když jsi kolem.“

„Pokaždý?“ zeptala jsem se přiškrceně a nespouštěla oči z mé ruky v jeho kalhotách. Začal boky hýbat dopředu a otírat se o mně. A já jsem se vůbec nebránila, protože mi to přišlo děsně sexy.

„Ani nevíš kolikrát jsem přemýšlel, kde všude si tě ohnu. Kolikrát jsem se udělal nad představou, jak se mi nastavuješ.“

Skoro jsem zasténala jenom nad tou představou.

V tu chvíli jsem byla už dávno ztracená a potom jsem ho stiskla. Z vlastní vůle jsem pohnula prsty a pohladila ho přes látku boxerek, co měl na sobě. Byl pevný a zároveň měkký a horký. Ostře se nadechl. Jako kdyby to bral jako souhlas ke všemu ostatnímu mě chytil za vlasy vzadu na temeni a zatáhl mě dozadu.

Na moment jsme si pohlédli do očí, než mě začal líbat. A já jsem tentokrát neztuhla ani na vteřinu, ale spolupracovala jsem.

Zavřela jsem oči a brala si všechno, co mi dával.

Líbal mě s vervou. Všechna ta něha se vytratila jako kdyby dovolil tomu zvířeti, co v něm bylo, aby převzal otěže.

Při dalším pohybu našich rtů, jsem mu do úst strčila jazyk a nechala ho, aby se setkal s tím jeho. Zafuněl nosem a olízl mě. Tělo jsem měla v jednom ohni a ruku pořád v jeho kalhotách.

Oplatil mi to. Znovu se mě dotkl na stehnu, ale tentokrát jsem ho nezastavila. Netestoval vody, rovnou mířil ke svému cíli. Maličko jsem rozkročila, aby mi mezi nohy mohl vtěsnat svou ruku a jakmile jsem jeho prsty cítila na tom nejcitlivějším bodu svého těla, znovu jsem ho stehny stiskla jako kdybych se chtěla pojistit, že jen tak tu ruku pryč nedá.

Hlasitě jsem zalapala po dechu.

To napětí se mi v rozkroku soustředilo tak dlouho, až jsem měla pocit, že už dál nevydržím. Obě ruce mi vystřelily nahoru. Pevně jsem se ho chytila kolem krku a zasténala mu do úst, když mě začal hladit a líbat na bradě. Zavřela jsem oči a zaklonila hlavu.

Vklouzl do mě prsty a já jsem skoro zkolabovala.

Masíroval mi vnitřní stěny a já jsem ho přijímala a tiskla s každou další vlnou rozkoše. Zatočila se mi hlava.

Skrz pootevřené rty jsem začala těžce oddechovat. Nepamatovala jsem si, kdy naposledy mě někdo takhle rychle zvládl dostat.

Najednou jsem mezi stehny cítila prázdno, ale dřív, než jsem se na něj stačila zamračit mě chytil kolem boků a zvedl jako kdybych nevážila víc než pírko. Otočil nás a potom mě vysadil na ostrůvek. Okamžitě se vtěsnal mezi mé nohy jako kdyby tam vždycky patřil, věnoval mi pár divokých polibků na rty, kousl mě a potom mi zatáhl za uzel na ručníku, který se rozvinul a spadl ze mě.

Zůstala jsem před ním úplně nahá.

Odtáhl se jen na vteřinu, aby si mě prohlédl a potom ani jednu další neváhal. Chytil mě za kolena a roztáhl mi nohy ještě více. Předklonil se a bez ostýchání se ústy dotkl toho malého pulzujícího místa.

Ústa se mi otevřela v němém výkřiku. Vykulila jsem oči a chytila ho za světle hnědé vlasy. Zasténala jsem a možná řekla něco o Bohu, ale všechno jsem měla v mlze. Položila jsem se na ostrůvek a v zádech se prohnula jako tětiva. A Rook dělal všechno proto, abych se dočista zbláznila. Olizoval, sál, pronikal do mě, líbal mě a při tom očima kontroloval, jak na každý jeho pohyb reaguji.

Zasyčela jsem. Cítila jsem, jak mě do lýtka bere křeč a prsty na nohou se mi začaly kroutit. Podívala jsem se dolů a setkala se s jeho pohledem. A potom jsem si všimla, že druhou rukou se dotýká sám sebe. Byl velký a růžový. Tvrdý se žílami.

Na pohled vypadal jemně a já ho chtěla.

„Rooku,“ zasténala jsem, ale to bylo tak všechno.

„Hm?“ zamumlal a potom mě dlouze olízl.

„Do prdele,“ zaklela jsem nahlas. „Stačí. Dost. Už—“ zasekla jsem se. Nedokázala jsem to říct nahlas.

Začervenaly se mi líce—ještě více než byly do teď. Za celý svůj život jsem se před nikým tolik nestyděla jako právě teď, a to jsem v minulosti prosila o nejrůznější věci, a to velice explicitně tolikrát, že jsem to nedokázala ani spočítat. Tentokrát to, ale nešlo.

Podíval se mě. Pravděpodobně mi to dokázal vyčíst z mých očí.

Napřímil se a přistoupil ke mně. Neobtěžoval se svlékáním. Měl na sobě všechno—kalhoty a boxerky stažené pod zadek.

„Nemusíš nic. Postarám se o tebe, dobře?“ Sklonil se, aby mě mohl políbit na břicho a při tom mě chytil za boky. Těžce jsem polkla a přikývla. Přitáhl si mě blíž k okraji, chytil se za svou délku, nasměroval se do mě a pomalu se vtlačil dovnitř.

Nespouštěl ze mě oči. Sledoval, jak jsem si zkousla spodní ret, abych v sobě udusila výkřik a jak se mi zalily oči rozkoší.

Zavrčel. Ten zvuk zavibroval někde z jeho hrudi a já bych přísahala, že nic přitažlivějšího jsem v životě neslyšela.

Byl ve mně až po kořen, a i když to nebyl první muž s kterým jsem takhle byla, nikdy předtím jsem se necítila tak naplněná—fyzicky i mentálně. Nehýbal se a počkal až si přivyknu jeho velikosti. Mezi tím mě chytil za ruku a políbil mě na její hřbet.

„Prosím, už,“ zamumlala jsem.

Nic neříkal. Pochopil mě a poslechl na slovo. Chytil mě za boky a začal se pomalu hýbat. Oči se mi převrátily v sloup. Chtěla jsem se na něj dívat, jak se pohybuje, jak do mě vniká a jak se tváří, ale čím dál tím méně jsem byla schopná udržet hlavu nahoře. Líbilo se mi, jak začal rudnout a čelo se mu orosilo.

Vydával tiché tlumené zvuky, které mě doháněly k šílenství.

Pronikal někam do hloubky, kde ještě nikdo jiný předtím nebyl. I přes to, že měl mozolnaté hrubé ruce, každý jeho dotyk byl něžný a jemný jako kdybych byla z porcelánu.

„Skye,“ uniklo mu skrz rty, když se do mě znovu ponořil až nadoraz.

Cítila jsem, jak se mi třesou stehna. Nikdy jsem necítila nic intenzivnějšího, než bylo právě tohle. Nebyl to jenom sex.

„Ano,“ zamumlala jsem. Neuvědomila jsem si, že pláču, dokud Rook nezvedl pohled a v jeho očích se na moment neodrazilo zděšení. Cítila jsem, jak mi slzy stékají po tváří a kroutí se mi rty. Dusila jsem v sobě vzlyky, které se mísily se sténáním. Neměla jsem tušení, jestli pláču úlevou nebo tou touhou. „To nic, to nic. Prosím pokračuj,“ požádala jsem tiše a natáhla k němu ruku.

Beze slov si se mnou propletl prsty a stiskl mě.

Nezastavil, dokud jsem neviděla hvězdy. Lítali mi kolem hlavy. Všechno kolem jsem viděla jako kdybych stála za zakaleným sklem a z té mlhy mě pozorovaly dvě zelené vlčí oči, které se na mě dívaly jako kdybych byla úplně všechno na čem jim kdy záleželo a vlastně se nikdy neodvrátily pryč. Prosila jsem do poslední chvíle, i když jsem věděla, že mi dá všechno. A on říkal něco o kráse a vůni a že všechno bude v pořádku a potom už jenom pořád opakoval jedno slovo. Moje. Viděla jsem svět z výšky a potom se přehoupla přes okraj a všechno ve mně explodovalo. Vykřikla jsem jeho jméno a on mě hned následoval. Sevřel mě tak silně až to zabolelo. Strnul v křeči a vydal všechno ze sebe, když ho mé stěny stiskly a přijaly, co dával.

V uších mi hučelo a nic jsem neviděla. Všechno se slilo do jedné velké šmouhy a uprostřed ní byla tmavá silueta někoho.

Několikrát za sebou jsem zamrkala.

Cítila jsem, jak se mi zpocené vlasy lepily k čelu a z koutků očí si našly cestu poslední slzy. Zhluboka jsem oddechovala. Hruď se mi prudce zvedala a klesala. Srdce v hrudi mi bilo jako zvon. Rook se ani nepohnul, klesl na mě a opřel si čelo o mé břicho. Cítila jsem, jak ve mně pořád horce pulsuje. Očividně i jemu tohle celé dalo zabrat i přes to, že má přímo nadpřirozenou kondici.

Zvedla jsem volnou ruku a položila mu ji do vlasů. Konečky prstů mě brněly. Pohladila jsem ho a podívala se do stropu.

Cítila jsem se vláčně. Jako na obláčku. Ulevilo se mi.

Pohladil mě po nahém boku volnou rukou, políbil mě něžně na břicho a potom zvedl hlavu. Podívali jsme se na sebe.

Zvedla jsem se a natáhla se k němu, abych ho mohla políbit. Zavřela jsem oči a udělala to pomalu, jemně. Dala jsem do toho všechen svůj vděk a snažila se mu říct, co jsem cítila.

Oplatil mi to stejnou měrou jako kdyby mi odpovídal já vím.

Jednu ruku si obmotal kolem mého pasu a druhou mě chytil za stehno. Zvedl mě z ostrůvků bez toho, aniž by ze mě vyklouzl.

Překvapeně jsem se od něj odtáhla, ale automaticky se ho chytila kolem krku, abych nespadla. Těžko jsem v sobě udržela zasténání.

„Co děláš?“ zamračila jsem se na něj. Musela jsem se kousnout do tváře, abych sama nerozpohybovala boky, když se dal do chůze.

„Chci se jenom ujistit, že už nebudeš utíkat jinam, Skye. Aby sis zapamatovala, co všecho ti dám, když se budeš chovat jako hodná holka. A i kdyby se ti povedlo odejít, tak abys věděla, že ti budu vždycky v patách, dokud tě znovu nechytím.“